4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

zdar viktore .... tak jsem si vcera dobre zapichal... myslim ze jsi mel jit s nama.... jetse ze to muzem probrat na chatu

Ještě před několika měsíci přesvědčoval pan Langer jednoho z tazatelů o nejrůznějších důvodech,proč on i ODS nesouhlasí s přímou volbou presidenta republiky.Nyní ten kotrmelec o 180 stupňů!Já tomu samozřejmě rozumím,proč tehdy ne a dnes stejně vehementně ano.Ale tím ODS jen znovu potvrdila,že její zásady končí tam,kde začíná boj o koryto a Klausovo obzvlášť.O to víc si vážím názoru paní Dostálové na tuto věc,přestože s ní jinak v mnohém a často nesouhlasím.Jen doufám,že svůj názor také "účelově" brzy nezmění.

forma volby je lhostejná, 80% obyvatel stejně nezná kandidáty natolik aby za ně mohli do ohně ruku dát. Tak proč tolik křiku. To fakt není nic lepšího na práci

Vážený anonyme,Je pravda,že 80 procent lidí opravdu nezná presidentské kandidáty tak,aby za ně mohli dát ruku do ohně.Ale myslíte si,že v parlamentních a senátních volbách je tomu se znalostí kandidátů jinak?Podle toho by byly veškeré volby zbytečné a stačilo by jen,aby se ti hoši nahoře mezi sebou dohodli,koho uvolní a koho k sobě přiberou.Lidi by se nemuseli plahočit k volbám a těch peněz,co by se ušetřilo,viďte!

Účelovost je jednou ze stránek politického života. Někdy strana musí v zájmu posílení svého vlivu změnit svůj názor či postoj k nějaké záležitosti. Já docela souhlasím s přímou volbou prezidenta. Účelná názorová změna v ODS ve mně sice neotevírá mnoho nadšení, ale smutku také ne. Chápu nutnost tohoto kroku, myslím si, že nejlepším kandidátem na prezidentské křeslo je V. klaus. Za nepřímé volby by jeho šance byly mizivé, a tak jsem ochoten tolerovat současné chování ODS.

ja se o budoucnost ODS nebojim, protože si myslim, že lidi v ODS spojuje myšlenka a ne Vaclav Klaus, nebo touha po korytech. hodně lidí se v různých novinových článcích zabývá tím, co má ODS nebo Václav Klaus dělat. já si myslim, že mít dobrý nervy a dobře pracovat v opozici.

Souhlasím s Vámi. Také nevidím osud ODS černě - ovšem v delší perspektivě. Všechny průzkumy ukazují, že ODS preferují zejména mladší a vzdělanější skupiny obyvatel. Také má jako jedna z mála stran dorost - Mladé konzervativce.
Ovšem momentálně mám pocit, že politikům ODS chybí vůle k vítězství. To se v krátkodobé perspektivě nemůže neprojevit.
Kurňa - jak je probudit?

važený pane poslanče,
je videt, že ods opet nezklamala, když učelove chce nyní přimou volbu prezidenta, kterou tak dlouho odmitala, je videt , že opravdu vzdy jednala učelově, jak se jí to hodilo, kdyz ekonomicka reforma predjimala pravidla hry a když jsme potrebovali mít chvíli tmu.
I když prohraju je potreba zachovat tvař, je skoda, ze pan Klaus chce kandidivat na prezidenta formou přímé volby, kdyby jste si zachovali tvář , možna by vam volici dali opet svuj hlas, jinaj si myslim, ze V. Klaus mel zustat predsedou strany.

I přes velké kvality pana V.Klause si myslím, že ODS již potřebuje změnu ve vedení-averze vůči panu Klausovi bohužel vzrůstá a změna předsednického postu by mohla dodat straně více hlasů. V současné době je vliv ODS na politické scéně minimální, a proto jsem přesvědčen o tom, že by bylo dobré, aby se pan Klaus ucházel o prezidentské křeslo. Je logické, že při nepřímé volbě by neměl šanci, a proto musí příjít k přímé volbě. Byť se ODS v minulosti vyjadřovala proti této variantě, chápu, že nyní, když je v politické karanténě, mění svůj postoj a snaží se získat větší vliv.

No, politická strany by měly být založena na nějakých základech, přičemž jakási čitelnost a loajálnost ke Svým názorům by měly být v popředí. Přeci pokud bych šel volit komunisty, vím že budou prosazovat svoje socialistické nesmysly a pokud by to byla ODS, tak zase ... a nic. Po velmi dlouhou dobu jsem byl z úst lídrů ODS přesvědčován, že institut přímé demokracie není v této zemi a našem politickém vědomí dostatečně silný a prostě, že to tu nemá praxi etc. Jednou z volebních hesel bylo: "Zastavte socialisty." Není to však ODS, která dovolila ČSSD vládnout? Nebyl to V.Klaus, kdo několik týdnů před volbami v r. 1998 prohlásil, že jakákoliv povolební spolupráce s ČSSD nepřichází v úvahu (tento výrok si budu pamatovat hodně dlouho) a jakékoliv pozdější omluvy a pokusy ospravedlnit následující 4 roky mi připadají jako liché a nesmyslné, prostě strana nedodržela, to, co slibovala. Mezi normálními lidmi se takovéto chování označuje jako schizofrenní a lživé. Jak potom chcete, aby Vás někdo volil? Nevím, nevím jak se chcete vyhrabat z tohoto marastu. Michal Talík

No, politická strany by měly být založena na nějakých základech, přičemž jakási čitelnost a loajálnost ke Svým názorům by měly být v popředí. Přeci pokud bych šel volit komunisty, vím že budou prosazovat svoje socialistické nesmysly a pokud by to byla ODS, tak zase ... a nic. Po velmi dlouhou dobu jsem byl z úst lídrů ODS přesvědčován, že institut přímé demokracie není v této zemi a našem politickém vědomí dostatečně silný a prostě, že to tu nemá praxi etc. Jednou z volebních hesel bylo: "Zastavte socialisty." Není to však ODS, která dovolila ČSSD vládnout? Nebyl to V.Klaus, kdo několik týdnů před volbami v r. 1998 prohlásil, že jakákoliv povolební spolupráce s ČSSD nepřichází v úvahu (tento výrok si budu pamatovat hodně dlouho) a jakékoliv pozdější omluvy a pokusy ospravedlnit následující 4 roky mi připadají jako liché a nesmyslné, prostě strana nedodržela, to, co slibovala. Mezi normálními lidmi se takovéto chování označuje jako schizofrenní a lživé. Jak potom chcete, aby Vás někdo volil? Nevím, nevím jak se chcete vyhrabat z tohoto marastu. Michal Talík

No, politická strany by měly být založena na nějakých základech, přičemž jakási čitelnost a loajálnost ke Svým názorům by měly být v popředí. Přeci pokud bych šel volit komunisty, vím že budou prosazovat svoje socialistické nesmysly a pokud by to byla ODS, tak zase ... a nic. Po velmi dlouhou dobu jsem byl z úst lídrů ODS přesvědčován, že institut přímé demokracie není v této zemi a našem politickém vědomí dostatečně silný a prostě, že to tu nemá praxi etc. Jednou z volebních hesel bylo: "Zastavte socialisty." Není to však ODS, která dovolila ČSSD vládnout? Nebyl to V.Klaus, kdo několik týdnů před volbami v r. 1998 prohlásil, že jakákoliv povolební spolupráce s ČSSD nepřichází v úvahu (tento výrok si budu pamatovat hodně dlouho) a jakékoliv pozdější omluvy a pokusy ospravedlnit následující 4 roky mi připadají jako liché a nesmyslné, prostě strana nedodržela, to, co slibovala. Mezi normálními lidmi se takovéto chování označuje jako schizofrenní a lživé. Jak potom chcete, aby Vás někdo volil? Nevím, nevím jak se chcete vyhrabat z tohoto marastu. Michal Talík

pozn: prostě názory se nemění o 180 stupňů kdykoliv mi to vyhovuje

V souvislosti s diskusí o dalším směrování ods
se domnívám,že Vaše osoba by již neměla zasedat ve vrcholovém vedení ods.
Chci Vám připomenout,že právě Vy jste v Olomuckém regionu prohrál skomunisty a
jako lídrkandidátky za to nesete plnou
odpovědnost.
Vyzývám Vás aby jste v zájmu ods,
v zájmu zachování její transparentnosti
nekandidoval do vedení.
Osobně jsem přesvědčen,že na celkovém neúspěchu strany máte větší podíl než Václav
Klaus.

S pozdravem jan mlčoch olomouc

A proč? Vy na pana Langra něco ošklivého víte? Nebo si myslíte, že je hloupý? Pokud já vím, vystudoval dvě vysoké školy dřív, než byl vysokým politikem (na rozdíl třeba od pana Grosse či Rumla) a neslyšel jsem, že by byl zapleten v nějaké privatisační aféře, či že by zatloukal pití před jízdou s nepříjemnými následky, že by zaměstnával lumpy, koručpníky a vrahy... Co přesně proti němu vlastně máte?
Není to náhodou jen to, že je schopnější než Vy?

Pane Honzo,
tvrdit, že pan Langer má větší podíl odpovědnosti na neúspěchu své strany než V. Klaus, je poměrně odvážné prohlášení. Na jakých argumentech ho stavíte?

Přímá volba prezidenta není dobré řešení. Ale ani jeho volba stranickými sekretariáty ovládaným parlamentem.
Spíše bych doporučil jinou variantu:
1. Vytvoření sboru volitelů, který by se skládal z poslanců, senátorů, členů vlády (kteří nejsou senátory ani poslanci), soudců Ústavního soudu, soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, členů krajských rad (tedy radních všech krajských samospráv), primátorů statutárních měst, starostů všech měst nad 50 tisíc obyvatel, a také všech bývalých prezidentů (ČR samozřejmě) a právě úřadujícího prezidenta. Možná by měli být členy též rektoři vysokých škol a děkani jednotlivých fakult.
2. Návrh na kandidáta by mohl podat každý zletilý a svéprávný občan České republiky, přičemž by k tomu nepotřeboval žádné podpisy.
3. Sbor volitelů by shromáždil úplně všechny návrhy (třeba i několik tisíc) a o všech by v tajné volbě hlasoval. Každý volitel by mohl mít třeba dva hlasy, které by však nemohl dát jednomu kandidátovi. Elektoři by se k tomu nemuseli scházet, žádnou diskusi mezi sebou by o tom nevedli. Doma by si přetli ten sáhodlouhý seznam a na lístek by vklidu napsali své dva tipy a lístek by odvezli na Hrad do urny.
4. Po sečtení hlasů by dosavadní prezident oslovil dvacet nejúspěšnějších kandidátů, zda se svou nominací souhlasí. Nebo třicet, měli-li by elektoři dva hlasy.
5. Ti, kdo by se svou kandidaturou souhlasili (tedy nejvýše dvacet, eventuelně třicet), by byli předhozeni lidu. Ne k přímé volbě presidenta, ale k volbě pěti kandidátů na prezidenta. Nebo šesti - to už je vcelku jedno, jenom by jich nesmělo být méně než pět.
6. Pět (šest) kandidátů, kteří by dostali od voličů nejvíce hlasů, by znovu šli do sboru volitelů. Elektoři by tentokrát měli jen jeden hlas a museli by jednat v plénu. Přitom by samozřejmě byla možná diskuse a předkládání argumentů k přesvědčování ostatních.
7. Prezidentem by se stal ten, kdo by od sboru volitelů dostal v jednokolovém tajném hlasování nejvíce hlasů.
Zdá se to složité? Ano, ale bylo by to dobré vyvážení mezi lidem a patricii. A možná by aspoň někdy byl vybrán ten nejlepší. Riziko "menšího ze dvou zel" by nebylo tak veliké. Tak vážnou věc jako volbu prezidenta na 5 let si přeci můžeme dovolit dělat složitě. Navíc myslím, že při takto vyváženém systému bychom prezidenta klidně mohli volit na 7 let.

Hm, elitářské snahy. Když už jste v tom, osobně si myslím, že nejlepší by bylo, kdyby voličem mohl být jen ten, kdo má IQ nad 130, ale to by bylo minimálně stejně neúnosné jako Váš nápad!

Pane Langere, ač bych měl položit otázku, dovolím si spíše úvahu. Dle mého názoru byla smůla, že jste byl činný ve vrcholné politice v době Václava Klause. Tím jste se, bohužel, v očích mnoha zdiskreditoval. Velmi Vám fandím, vážím si Vašich názorů i způsobu, jakým je podáváte. Politika jako jste Vy bych chtěl vidět v čele této země. Bohužel politika (a potažmo volby) není o skutečnosti, ale o její projekci v očích lidí. A tam jste byl "přezářen" Václavem Klausem. Tuto skutečnost (zjednodušené vnímání světa) přikládám relativně nízké průměrné inteligenci lidstva. Bohužel právě o tento průměr se v politice bojuje. Přeji Vám hodně štěstí a mám jednu "nadsazenou" otázku: Při dnešní politické realitě, nemá cenu spíše emigrovat? S pozdravem Radim

Emigrovat nemá cenu, je to všude stejné. Blbost je nejen věčná, ale i všudypřítomná. Jinak i já fandím a přeju úspěch.

Nic proti, ale to uz bych radeji volil podle nejakeho financniho klice - tj. ten, kdo zaplatil na danich vice nez xxx muze volit. :-) Vrba

Vážený pane poslanče, dnes mám jen jeden dotaz, který se Vám může zdát poněkud malicherný či zanedbatelný. Ale pokud dokážete odhlédnout od Vašich "mamutích problému" k jednomu každodennímu, budu potešen. Již jsem se na podobnou věc, ptal i jiných poslanců a odpověď žádná. Nevím, zda jsem si dovolil obtěžovat i Vás, pokud ano, za opakování se omlouvám. MYSLÍTE SI, ŽE JE NORMÁLNÍ, ABY BYLO SVÍCENI (automobily) POVINNÉ POUZE V ZIMNÍM OBDOBÍ ???????? KDO URČÍ, CO JE SNÍŽENÁ VIDITELNOST ????
Netvořili tento zákon bývalí vojáci z povolání, spojitost oblečení na rozcvičku a zimního či letního času a svícení taktéž se mi zdá až příliš náhodné a z logiku zcela postrádajíci stejně jako "rozcvičkové nařízení" v armádě. Jaký je Váš názor, ale pokud mne budete "zásobovat názory odborné Vaší veřejnosti"., pak se omezte pouze na to, zda byste byl pro povinné svícení vozidel po celý rok či nikoli. Ušteříte tak čas mně i sobě. Možná by bylo dobré ušetřit i pár životů, které díky této HOVADINĚ byly zamařeny. Nebo Vy nejezdíte autem - mlha, šero, déšť a nesvítící vůz v koloně svítících to je lahoda co pane Jahoda ??

Pane Langer, částečně souhlasím s panem Honzou. Část, kde hovoří o přemáhání nevolnosti se mi zdá poněkud nadsazená, ale zcela souhlasím s tím, že jste asi ztratil další body od potenciálních voličů. Váš postup vůči Unii svobody si v ničem nezadal s tím, co jste Vy (ODS) neustále kritizovali při vystoupeních tehdejší 4K, když kritizovala opoziční smlouvu. Nyní se tedy chováte stejně jako oni. Nepříjde Vám to poněkud nedůstojné. Pokud byste měl trochu "formu" , pak byste se k této laciné argumnetaci neměl snižovat. Také je však možné, že někteří členové ODS včetně Vás vlastně kritizované osoby z 4K v této "ubrečené reakci" na postoj toho druhého naprosto kopírují. To je skoro dětinský spor o to, kdo komu nastavil nohu první. Co na tom, že se oba postižení válejí v blátě ???

Dobrý den, pane místopředsedo. Rád bych se Vás zeptal, jestli máte tip na kandidáta pro nástupce Václava Havla. Kdy vůbec můžeme od ODS očekávat představení takového člověka veřejnosti? Neskromně si dovolím nabídnout Vám i celé ODS člověka, který je mým favoritem, a který by se podle mě vešel do kritérií, jež by ODS na něj asi měla vznášet. Je to MILAN UHDE - má čistou (nekomunistickou) politickou minulost, s ústavní funkcí zkušenost má (a myslím, že se v ní i osvědčil)a názorově je podle jeho vystopení a rozhovorů občanským demokratům velmi blízko ač je, jak tuším, nestraník. Myslím, že je v selance, kterou můžeme při volbě prezidenta očekávat, by mohl mít slušné šance najít podporu i u ostatních parlamentních stran, s čímž by asi takový Václav Klaus počítat nemohl. S pozdravem Honza.

Můj tip na prezidenta je náš ombudsman. Zná někdo lepšího politika?(kromě Langera samozřejmě)