Politická strana, která podle výsledku posledního výzkumu
agentury STEM láme rekordy v popularitě, bojuje v první linii
proti dodržení slibu, že zákonodárci při první příležitosti
vrátí k ledu své platy, které si v prosinci »omylem«
rozmrazili. Koncem minulého týdne poslanci ODS zabránili
bleskovému projednání vládní předlohy zákona, který měl řečený
»omyl« napravit, takže našim vyvoleným ještě
minimálně několik měsíců poteče do peněženek o pěkných pár
tisícovek navýšená mzda v příkrém rozporu s jejich ochotně
zapomenutým závazkem podílet se alespoň symbolicky na ve všech
pádech skloňované šetrnosti.
O víkendu se občanští demokraté Martin Říman a Petr Bendl
pokoušeli v komerčních televizích vysvětlit veřejnosti, proč tak
činí: hnusí se jim koaliční populismus, který brnká na strunu
nízké podhradní závisti. Zkrácené řízení, v němž nelze podávat
pozměňovací návrhy, je podle nich projevem ubohé politické
podbízivosti, jelikož tak zásadní krok, jako je držet
vrchnostenskou basu s redukční dietou naordinovanou těm dole, je
nutno náležitě prodiskutovat. Nejvíc ale modré parlamentní
šlechtě vadí, že zatímco ona by si musela až do roku 2007 při
zmrazených ani ne padesátitisícových základních platech utrhovat
od huby, ostatním zaměstnancům státu by mzda mohla vesele
narůstat. Buď tedy půjdou do mrazáku výplatní pásky všech bílých
límečků existenčně závislých na štědrém eráru, nebo se s nimi
poměje i poslanectvo.
A to se podívejme na občanské demokraty! Až dosud jsme od nich
slýchali, že státní administrativa je přemnožená parazitní
pakáž, která tyje z krvavých daní tvůrců hodnot. Buzeruje a
rdousí pracovité kapitalisty a ještě za to bere nekřesťanské
prachy, které pranic neodpovídají jejímu přínosu pro obecné
blaho. Teď najednou tito obhájci zbídačovaného podnikatelského
stavu a stateční bojovníci s nestoudně přeplácenými byrokraty
tvrdí, že jejich mzda by se měla odvíjet od toho, nač si za svou
zbytečnost přijde státní úředník!
Budiž pánům Bendlům, Římanům a dalším toho druhu filutům
přiznáno, že jejich nápad, jak zajistit rovnoměrné tloustnutí
úředního šimla a politických elit, nepostrádá logiku. Užitečnost
obojích vyžírků je si jako vejce vejci podobná; kdyby si v
jejich řadách zařádila zhoubná epidemie, nikdo by nic nepoznal.
A když přece někdo, tak leda státní pokladna, která by pookřála,
a šikanovaní nevolníci, jimž by se ulevilo.
Kdyby hrozila vážná veřejná debata na téma, čí platy by měly být
kritériem pro odměňování rovnějších, navrhl bych (měl-li bych
komu), aby se v peněženkách zákonodárců odrážel v nějakém
rozumném poměru průměrný výdělek všech Čechů. A to ještě se
zvláštním přihlédnutím k faktu, že tento nejspravedlivější
ukazatel by mohl mít o poznání sympatičtější podobu, nebýt u nás
politických celebrit, jejichž zářný příklad ostatním vyžírkům
tkví v tom, že nejvíc hrabou pod sebe.
|