Že se evropská integrace nelíbí dědicům Gottwaldova odkazu, tomu
se není co divit. V civilizovaném prostředí, v němž bruselská
administrativa dbá na zákonnost a respektování lidských práv, se
vskutku obtížně pořádají všelijaké vítězné únory, znárodňuje
soukromý majetek a budují pracovní lágry či kriminály pro
politické vězně. Dokonce bývá nostalgikům po totalitě zpravidla
houby platné i to, že je jim demokratickým zřízením dopřáváno
strašit v národních parlamentech, protože ani tak nemají šanci
škodit jinak než pouze hulákáním. Jsou-li už tedy k sabotážím
všeho druhu zplozeni a vycvičeni a nic jiného než škodit
neumějí, zkoušejí to všude tam, kde k tomu dostanou příležitost,
třeba i v Bruselu nebo ve Štrasburku. Nu což, můžeme si říci,
ani zběhlým Staroevropanům neuškodí užít si trochu legrace.
S cháskou, která si říká občanští demokraté, je to už o chlup
složitější. Hlavně proto, že tato politická síla si svého času
získala občanskou přízeň právě tím, že byla první na startovní
čáře českého pochodu do Evropy. Zde se chtě nechtě musíme ptát,
co se přihodilo tak zásadního, že se od těch časů otočila o 180
stupňů a dnes funguje jako polorudá a polohnědá tlupa, která čím
dál častěji nachází s bolševikem společnou řeč. No - vlastně se
ani ptát nemusíme. Po památné velkoprivatizační zlodějně, jež
porodila srovnatelný počet lumpů s lupičskou érou raného
komunismu, je nabíledni, že i modré straky mají tisíc a jeden
důvod bránit se evropskému »superstátu«, jehož již
fungující instituce dokázaly, že mají pro postkomunistický
šlendrián pramálo pochopení. To už se vyplatí oblbovat veřejnost
bubákem bruselské diktatury a ohrožení národního zájmu, vždyť
kdyby tahle v podstatě komunistická agitka nezabrala ... hrůza
pomyslet, co ještě by mohlo vyjít najevo, kdyby se naplno
dostalo ke slovu evropské právo!
Tahle partaj švindlu ale teď může mít doma jeden drobný problém.
Zatím ji podporuje početná množina lidí, kteří na rozdíl od
jejího vedení nespatřují v tzv. euroústavě nebezpečí, nýbrž
naopak přínos. Vědí, že řečený dokument nezakládá žádnou mocnost
se vším všudy, ale že pouze slaďuje normy dávno již platné,
smyslem čehož je udělat v tom administrativním chaosu pořádek a
vytvořit v Evropské unii podmínky pro to, aby mohla sílit a
nabídnout pomocnou ruku dalším komunismem zuboženým zemím. Tito
lidé, vesměs vzdělaní a inteligentní, si teď mohou klást řadu
nepříjemných otázek. Co je to za partaj, jíž byla Evropa dobrá,
když nabízela výživnou rozvojovou pomoc, a která zařadila
zpátečku ve chvíli, kdy zjistila, že právo a pořádek není nic
pro ni? Je v pořádku ono protibruselské víření bubnů od lidí,
kteří nás straší eurosocialismem, ale sami nemají potíž
spolčovat se v mocenském zájmu se socialisty a komunisty
českými? Jak se to jejich bubáctví slučuje s opoziční smlouvou,
například, nebo s tím, že se otec-zakladatel domnělých pravičáků
nechal skalními bolševiky instalovat do prezidentského úřadu?
Proč občanští (polo)demokraté najednou přirovnávají
»podřízenost« Bruselu k předlistopadové podřízenosti
Moskvě, když mezi jejich čelnými tlučhuby není ani jediný, kdo
se v období totalitního temna opovážil proti tehdejší pendrekové
vrchnosti byť jen pípnout, aby neohrozil svoji kariéru -
není-liž pravda, pánové Tlustý a Klausi? Takové roduvěrné
»vlastence« máme poslechnout a ukázat v referendu
červenou kartu projektu společného evropského domu?
|