Osměluji se touto cestou v předstihu poblahopřát pánům Ctiradu a
Josefovi Mašínovým k neudělení státního vyznamenání při
příležitosti nadcházejícího 86. výročí vzniku Československa.
Informace, že Hrad nápad Senátu ocenit oba hrdiny
protikomunistického odboje některým z řádů smetl ze stolu, sice
není oficiální, ale jestliže ji středeční rudé Právo zveřejnilo
jako hlavní materiál na titulní straně, pak je to tutovka. Neb
tento vládní list s mizernou pověstí má už zase své lidi dočista
všude.
Gratulaci bratrům Mašínovým považuji za případnou hned z
několika důvodů. Tím nejčerstvějším je nedávný brutální
policejní zásah proti bývalým politickým vězňům na chodbě
přerovského soudu. Černooděnci si tam vybíjeli vztek na skupině
převážně starších občanů, kteří se jim znelíbili jenom tím, že
se dožadovali veřejného procesu s antikomunistou Vladimírem
Hučínem, účelově kriminalizovaným z nesmyslných příčin.
Policejnímu násilí tam neunikl ani spolubojovník Mašínových
Milan Paumer, s nímž grosstapo zacházelo jako s posledním
uličníkem na extremistickém srazu. Už proto by bylo výsměchem
vlastnímu svědomí přijmout metál od policejního státu, který
zatracuje své skutečné hrdiny a místo nich si otevřeně hýčká
bolševické zločince a jejich potomky. Dalším důvodem k
blahopřání je, že neoslavenci budou ušetřeni potřesení rukou se
současným českým prezidentem. Neboť Václav Klaus krom toho, že
za své zvolení hlavou státu vděčí právě těm, kteří by bratry
Mašínovy nejraději viděli na šibenici, je typickým
představitelem se vším svolného čecháčkovství. Aby zaimponoval
zbabělé občanské většině, oslavuje pasivní rezistenci takových,
jako je on sám. To oni prý srazili komunisty do kolen, jim
náleží věnec vítězů, zatímco všelijací Mašínové nebo dokonce
Havlové ... dejte pokoj s takovou připomínkou totalitní
předposranosti.
Zpřeházení hodnot je ostatně příčinou toho, že na Pražském hradě
dřepí právě Klaus: z koho jiného mohl sebestředný účetní
vytvořit nejsilnější posametové politické uskupení, ne-li z
loupeživých korouhvičkářů, šmelinářských prospěchářů a toho
druhu »pragmatiků«, kteří za své schopnosti a styky
vděčí éře rudého temna? Neexistuje větší paradox, než že zrovna
tahle elita dnes rozhoduje o tom, kdo si zaslouží státní
vyznamenání a komu naopak náleží stejný nevděk jako za
bolševika.
Jediný, kdo měl jakés takés morální právo připnout Mašínům na
prsa medaili z blyštivého kovu, byl Václav Havel, který tu
příležitost promeškal. Od představitelů současné moci by to už
byla potupa, stejně jako třeba Nobelova cena pro Havla v
Arafatově společnosti. Gratulujme statečným antikomunistům, že
té hanbě unikli.
|