1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Chtěl bych vám všem poděkovat za tuto debatu. Skvěle se tu bavím. Ať již nad dlouhými a velice zajímavými dotazi strníků či nestraníků, ale i nad důkladnými a zajisté velice fundovanými odpověďmi váženého, usměvavého a skvělého poslance Ivana Langera. Takže jen tak dál. (Jen tak mimochodem. Možná byste měl vyměnit tu Vaši fotku. Vypadáte na ní jako teplý bratr). Tím ovšem netvrdím, že jste.

Jestli se chcete dal skvele bavit, kouknete se na debatu na www.zdenek-skromach.cz
Opravdu to stoji za to.

Jestli se chcete dal skvele bavit, kouknete se na debatu na www.zdenek-skromach.cz
Opravdu to stoji za to.

Dobrý den pane Langer,

líbí se mi Vaše stránky, využívám Vaší diskuse, a s dotazem se obracím na Vás, na poslance parlamentu ČR, a vzhledem k politickému vývoji pravděpodobně i na budoucího ministra vnitra. Jako policistu, mě zajímá Váš názor na současné a záměrné snižování autority policie jako celku u veřejnosti. Zajímá mne, jak chcete Vy, jako budoucí ministr vnitra, získat zpět u veřejnosti tuto autoritu? Zda vůbec toto bude Vaší prioritou, nebo Vám nezáleží na názoru veřejnosti na policii. Současný stav bych přirovnal k přísloví: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, a „Důvěra se těžce získává, ale lehce ztrácí.

Je paradoxem, že veřejnost chce vidět policii při ochraně veřejného pořádku, majetku, osob atd., ale na druhé straně nepřijímá důsledky, které plynou z její činnosti pro jednotlivce samé. Osobně nejsem příznivcem např. naplňování státní pokladny prováděním nadměrných kontrol v dopravě pořádkovými policisty (nehovořím o dopravní policii), kteří jsou nuceni takto činit z důvodů vykázání své činnosti. V této souvislosti mne zajímá i Váš názor a postoj, který budete prosazovat k činnosti policistů při provádění pořádkové služby. Jaký policista je Vám z pozice ministra vnitra milejší:

- takový, který ve výkonu obchůzkové služby ve svém obvodu nebo úseku nedal žádnou blokovou pokutu, protože to nebylo nutné, komunikoval s lidmi, byl jim nápomocen a v podstatě si získával jejich důvěru potřebnou pro další činnosti policie, ale zároveň nebyl schopen svým nadřízeným vykázat žádnou ověřitelnou činnost, nebo takový,

- který za 4 hodiny služby v městských ulicích dokáže oprávněně a podle předpisů vybrat v dopravě 5.000,- Kč za prošlé lékárničky a podobné přestupky, a v podstatě slušně řečeno naštval spoustu občanů, protože jim ukázal jakou moc má zákon, kdy ale ve své podstatě to obyčejný člověk chápe jen jako moc policie samotné.

K tomuto mne napadlo Kocourkovské přirovnání:

Politici chtějí pořádek, k tomuto účelu, pod záštitou svých voličů, tvoří zákony, činí kroky, aby jejich zákony byly důsledně dodržovány a uplatňovány vůči svým voličům, ale ve svém důsledku se nedovedou postarat o ty, kteří de-facto jen vykonávají jejich vůli, projevenou v jejich zákonech, vytvořených pod záštitou jejich voličů, a těmto voličům nechtějí vysvětlit, že jsou policií činěny kroky, na základě jimi vytvořených zákonů, za účelem pořádku, pod záštitou stejných voličů, k radosti politiků samotných.

To je na bednu že? Já Vám ale věřím, Vy to pochopíte?

Budete i Vy v tomto trendu pokračovat?

Uvažujete o napsání např. „MODRÉ KNIHY POLICEJNÍCH ÚSPĚCHŮ“?

Dále mne zajímají Vaše názory a postoje, které chcete prosazovat ve finančních záležitostech policistů. Jaký je Váš názor, jako představitele politické strany podnikatelů, na zákaz podnikání policistů?
Ve vztahu k mé policejní odbornosti mne zajímá, jakou prioritu pro Vás má hospodářská kriminalita? Zajímalo by mne, zda Vy osobně vnímáte nějaký rozdíl mezi vyšetřovatelem hospodářské kriminality a vyšetřovatelem obecné kriminality ve vztahu k náročnosti, odbornosti, lhůtám podle trestního řádu, ale i ve vztahu k odměňování.

Omlouvám se za množství mých dotazů (původně jsem Vám chtěl napsat jen pár řádků), ale dotazů by se našlo podstatně víc. Snad příště. Jinak příjemný víkend.

S pozdravem KN

Vážený pane KN,
než Vám odpoví pan Langer, chtěl bych Vám napsat moje poznatky a zkušenosti s PČR:
1. - kdykoli Vás zastaví policista pro přestupek a má v úmyslu "vybrat pokutu", vždy začne na vyšší částce a po určitém smlouvání pokutu sníží. O náznacích nižší pokuty bez bloků ani nemluvím. Tím snižuje nejen svou autoritu, ale i autoritu celé PČR. O náznacích nižší pokuty bez bloků ani nemluvím.
2. - ukradli mi auto. Po telefonátu na PČR jsem čekal 40 minut, než se přijeli z místního oddělení (1500m) podívat na prázdné místo na parkovišti. Pak mne odvezli na MO PČR k sepsání protokolu. Tam jsem čekal dalších 70 min (!!!), protože si pánové zrovna předávali službu a nikdo si mne ani nevšiml. Nevím, jestli jste to zažil být "poškozeným". Mně ještě dnes po dvou letech, když se podívám na "to místo", se vrací trauma ponížení a bezmoci. Děkuji bohu, že nejsem žena a nebyl jsem třeba znásilněn. To už by nebylo "na bednu" ale přímo "na mašli", co říkáte?
Přirozenou autoritu si policisté nezískají vyššími platy a arogancí moci. Přísnost a nesmlouvavost, na druhé straně slušnost, vlídnost, ochota pomoci a citlivost k problému druhých by měli být základními vlastnostmi každého policisty. Je to vlastně první varianta Vašeho policisty.
Přeji Vám také hezký víkend, JO.
PS: Tyto řádky by měly být spíše určeny panu Kolářovi, ale e-mail na něho je asi tajný.

Dobrý večer pane JO,
jako policista se Vám omlouvám za všechny mé kolegy, i když zastávám názor, že u některých Vámi jmenovaných policistů bych byl raději, kdyby mými kolegy nebyli. Tímto mám na mysli hlavně ty, kteří v podstatě tím nejprimitivnějším způsobem jsou schopni se obohacovat prostřednictvím pokutových bloků. Jsou to hyeny nejvyššího zrna. Ve vztahu k tomuto jednání policistů Vám ale dám jednoduchou radu. Až se Vám to příště stane, vyhovte tomuto policistovi, zapamatujte si jeho služební číslo, místo jednání a na první služebně policie vedoucímu ohlaste toto jednání. Můžete využít i linky 158. Je to nejjednodušší způsob, jak se takového policisty zbavit a to navždy. Je skutečností, že jací jsou občané, takoví jsou i policisté. Tím mám na mysli, že spousty občanů takto jednat v podstatě mladé policisty naučí. Tímto se jich v žádném případě ani trochu nezastávám.

K Vaší druhé zkušenosti bych si dovolil Vám jen uvést nějak případ z praxe, kdy určitě budete schopen si to promítnout do Vaší konkrétní situace. Jak jsem se již výše zmínil, že je paradoxem, že veřejnost chce vidět policii při ochraně veřejného pořádku, majetku, osob atd., ale na druhé straně nepřijímá důsledky, které plynou z její činnosti pro jednotlivce samé. Tímto mám na mysli např. situaci, kdy policista zařazen ve výjezdové skupině pro řešení dopravních nehod v době, kdy nemá nahlášenu žádnou dopravní nehodu, aby se neflákal, musí vykonávat hlídkovou činnost na určených stanovištích. Doposud se zdá být vše v pořádku, policie je vidět provádí dozor, občan by měl být spokojen, ale problém nastává v době, kdy se stane dopravní nehoda. Policista je v terénu, podle ročního období někdy i zmrzlý na kost, v mnoha případech je i na vzdálenějším místě k nahlášené dopravní nehodě. Na místě musí ukončit svou činnost a přesunout se k dopravní nehodě. Vznikají časové ztráty. Takto dochází i k situaci, kdy po dvou hodinách vymrznutí na sinici dvojčlenná hlídka policistů přijíždí na dopravní nehodu, kde je sedm mrtvých osob včetně dětí, další zranění, spoustu sanitek, záchranářů, hasičů až po cennosti účastníků dopravní nehody rozházených po okolí, ucpané silnice dalšími vozidly atd. Hasiče a záchranáře zajímají v uvozovkách jen lidské životy a životní prostředí. Policisty musí zajímat vše. Lidské životy, životní prostředí, zraněné osoby, musí zadokumentovat přesně vše, kdo řídil, kdo kde seděl, kdo kam jel, jakým způsobem, kdo to viděl, zajistit stopy před poškozením včetně fotodokumentace a přesného plánku, zaznamenat, která sanitka kterého zraněného veze a do které nemocnice, určit podezřelého, právní kvalifikaci, přes pátrání po uprchlých, řízení provozu, zajištění lékařských zpráv atd. Dále nebudu vyjmenovávat, je toho mnoho. Nevím, zda si to dovedete představit v jakém psychickém napětí se tito policisté nacházejí. V mnoha případech nejsou s dopravní nehodou na místě hotovi a už mají nahlášenou další dopravní nehodu, někdy i pět. Zde již čekají další poškození občané. O tom co policisté dělají neví. Ví jen, že čekají a čekají, že policejní stanice je vzdálena 15 min jízdy. Takto dochází i k situaci, kdy policejní hlídka za svou směnu zpracuje více jak 20 dopravních nehod v terénu a to ve dne- v noci. Tímto, ale jejich práce nekončí. Nastupuje nemalá administrativa a to často až po pracovní době, kdy již na místo vyjíždí jiná hlídka. Je otázkou, kdo zažije větší trauma? Je to ale jejich práce a jsou na to školeni. Zde právě vidím chybu v politice. Politici na jedené straně, laicky řečeno, v zájmu občana, aby se policisté neflákali za peníze z daní pracujících a byli vidět v ulicích, na druhé straně poškozují druhého občana, protože policista není tam, kde by měl být a není v takovém stavu, v jakém by měl být. Občanovi tyto skutečnosti již politici nevysvětlí a veškerá negativa zůstávají na policii. Nesdílím názor např., že by policie měla hlídat soukromou banku na úkor občana, který potřebuje její pomoc.

Nějak obdobně to mohlo být i ve Vašem případě, taky ale nemuselo a jednalo se o selhání lidského faktoru, lajdáctví a nezodpovědnost. V každém případě ale zastávám názor, že většina policistů je dobrých, ale smůla je, že o těch se v našich médiích nemluví. Osobně neznám žádného policistu o kterém bych věděl, že bere úplatky.

Mějte se fajn. KN

PS: Přeji Vám příjemný kontakt se skutečnými policisty.

Vážený pane Nováku !
Díky za radu (použiji) a díky za omluvu (není nutná, jsem už dost otrlý). Souhlasím s Vámi že většina policistů je dobrá a že máme policii (a ne jen tu) takovou, jací jme my samy a jakou si zasloužíme.
Ovšem většině i dobrých policistů chybí právě ta slušnost a ohleduplnost. Navrhoval bych nějaká školení, kurzy apod. Např. prodavači některých "zatracovaných" super a hyper marketů po absolvování podnikových kurzů jsou úplně jiní, než na jaké jsme zvyklí. Po jejich klidné a slušné reakci na třeba popudlivější chování jsem se až zastyděl. Že je to naučitelné, je zřejmé z toho, že to platí vždy pro určitou firmu. Platí zde pravidlo - jaký je šéf, takový podnik. To platí pro vládu, policii atd.
Vím, že práce policistů je velmi náročná a já bych ji nechtěl dělat ani za dvojnásobný plat. O zbytečné a přebujelé administrativě, vymýšlené úředníky jen proto, aby oni samy měli co dělat, se nebudu rozepisovat (platí v PČR i všude jinde). Ovšem stačí kouzelné slůvko "promiňte, máme moc práce tam a tam" a komunikace se přesune do klidnější roviny. V postavení "poškozeného" máte nervy dost napnuté a reagujete vždy podrážděněji na i na podnět, který by Vás nechal jindy chladným. Je však na profesionálovi, aby situaci zvládl.
Ještě k úplatkům - osobně jsem žádnému policistovi na jeho náznaky nereagoval. Ovšem špatný je i postup, když se nejdřív dovíte, kolik by jste mohl dostat a pak kolik máte zaplatit. Složitost zákonů právě toto umožňuje. Zákon má stanovit, přesně kolik a za co, pak nebude možno smlouvat. Jestli ODS po svém nástupu k moci zjednoduší daně, dotace, přerozdělování atd. jak slibuje, čeká je hodně práce.
S pozdravem JO.

Vážený pane Nováku, děkuji za pochvalu těchto stránek. Nedomnívám se, že autorita Policie ČR je podkopávána záměrně někým zvenčí. Nízká autorita a velký pokles důvěry občanů v Policii ČR pramení jednoznačně z četných pochybení policistů (ať už jde o neprofesionalitu či dokonce o páchání trestné činnosti policisty) a z neochoty či neschopnosti vedení Policie ČR tyto problémy řešit. Obnovení důvěry občanů v Policii ČR a získání autority by pro mne, jako možného budoucího ministra vnitra, bylo prioritou. Jak toho chci dosáhnout si můžete přečíst v koncepčním materiálu stínového ministra vnitra „Modrá šance pro slušné lidi“, který je k dispozici na těchto internetových stránkách. K Vašemu dotazu ohledně policistů pořádkové služby se domnívám, že je nutné posílit počty policistů na ulicích na úkor policistů v kancelářích. Takový policista zde musí být pro lidi, pro ochranu jejich zdraví a majetku, ale i pro pomoc v jiných situacích. Musí s nimi komunikovat a získávat jejich důvěru. Pokud však zpozoruje, že někdo porušuje zákon, musí proti němu rychle a razantně zasáhnout tak, aby si dokázal vybudovat respekt a ochránil zdraví a majetky lidí. Jako stínový ministr vnitra o vydání knihy policejních úspěchů jakékoli barvy neuvažuji. To je práce pro někoho jiného. Jako ministr vnitra bych ji ale policejnímu prezidentovi doporučil vydat. Proti zvyšování platů policistů při současném zpřísnění podmínek jejich služby a nutném zvyšování jejich odbornosti tak, jak to upravuje nový služební zákon, nic nenamítám. Problém však vidím ve výši výsluhových nároků i ve způsobu jejich výpočtu. K Vašemu poslednímu dotazu se domnívám, že hospodářskou kriminalitu musí vyšetřovat policisté s dostatečným odborným vzděláním a speciálním školením. Výše platu a dalších odměn by měla být odvislá od dosaženého stupně vzdělání, počtu odsloužených let a dosahovaných výsledků, nikoli od toho, zda vyšetřuje hospodářskou či násilnou kriminalitu. Rozdíly ale samozřejmě budou v tom, na jaké úrovni (např. speciální jednotky či jen okresní ředitelství) policista působí. Děkuji za Vaše dotazy a názory. Ivan Langer.

Pane poslanče,myslím,že jsem dobrý pozorovatel naši politické sféry,ale chtěl by jsem se Vás zeptat na Váš názor
o "platech policistů +......."Často slyším z řad policistů,že oni vlastně měli zaručeno zákonem k 1.1.2005 to,co u armády již dávno existuje.Tzn. renta,příspěvky na bydlení ...atd.Bohužel jsem nikdy neslyšel tuto argumentaci
od Vás,stínového mnistra vnitra.To by asi občané koukali,ale o tom se nemluví!Zajímá mě proč je tato oblast tabu.Myslm,že v resortu obrany jsou v tomto větší možnosti
úspor než se veřejně deklaruje.
Aby jsme si rozuměli,jsem pro zvýšení ročního platu běžného policty,ale ty renty,jsou i dle mého názoru trochu
ústřel.
Jak chápat slova ministra Bublana,že musí ještě policisté rok počkat.Dá se to vysvětlit i tak,že někteří musí rok počkat a potom zažádat o odchod od policie.V tom se asi shoduji s p.Kalouskem.
Ale policisté po zvýšení ročních příjmů (né renty) musí jít i
do nepříjemných situací,bez ohledu na možnost napadení z
rasismu,dopravní policie řídit dopravu-né vybírat pokuty atd.
Ještě jednou k té armádě.Jak můče mít důstojník příplatek na bydlení cca 9 tis,když oba manželé pracují v resortu tak 18 tis.-to je přeci nehoráznost.Čím se naše armáda tak proslavila v posledních letech,když neberu účast v zahraničních misích,že musí mít takové privilegia.Účast v misích je opět o jiných penězích,ale ty jim snad soudný občan nezávidí!
Dle mého názoru pro běžný můj život je z tohoto hlediska důležitější dobře zaplacený policista,než voják na štábu.
Prosím,upozorníte na tento problém někdy v interpelaci,diskusi,mediích atd?
Ať normální člověk vidí,na co peníze jsou a na co né.
Děkuji ing.Jiří Soukup

Dobrý den, při debatě o služebním zákonu je třeba zdůraznit, že by neměl za následky jen zvýšení platů policistů a ostatních příslušníků bezpečnostních sborů (hasičů, celníků, vězeňských dozorců). Tento zákon jim zároveň upírá právo na placené přesčasy do 300 hodin, příplatky za práci v noci či o svátcích a zároveň na ně klade zvýšené požadavky odborné a profesní a jeho výsledkem by mělo být zlepšení práce bezpečnostních sborů. Problémem je, že dopady na státní rozpočet nebudou jednorázové, ale budou dlouhodobého charakteru a je velké riziko, že se budou každým rokem zvyšovat. V tomto ohledu jsou problematické zejména vysoké výsluhové renty. Na tato rizika jsem v Poslanecké sněmovně upozorňoval a rovněž jsem podal pozměňovací návrh do Senátu, jehož důsledkem by bylo snížení těchto nákladů. Senát se však tímto návrhem nezabýval a prosadil odložení účinnosti služebního zákona o jeden rok. Na rozdílné podmínky Armády ČR a Policie ČR, tedy dvou bezpečnostních sborů, které chrání životy občanů této země, upozorňuji dlouhodobě, a to jak ve svých programových materiálech, tak i při přípravě tohoto zákona. Srdečně zdraví, Ivan Langer.

Pane doktore Langre, stále mi nějak uniká logika zvyšování platů ústavních činitelů, soudců a státních zástupců. nemělo být zvyšování platů někde jinde? podle mých informací jste se konkrétně vy hlasování zdržel, ale dokážete mi vysvětlit, podle čeho vlastně se "jede" tam nahoře? volební programy to nejsou. jsem odeesačka, chodím volit a rozhodně se mi nelíbí situace tady u nás v grossourkově. připadá mi, že proč dělat jednoduché věci, když to jde složitě (motto vlády ČSSD).

Lidé se základním vzděláním nikdy nedosáhnou žádné funkce. Je to způsobené tím,že je k tomu třeba středoškolské či univerzitní vzdělání. Co kdyby jsme jim dali senát? Senátoři by směli být jen lidé se základním vzděláním. Asistenti by pochopitelně pro ně sloužili občané vzdělanci. Senátoři(z.v.) by měli pouze za úkol hlasovat s palcem jako "ave Cezar",nahoru,vodorovně a dolů. Ať žijí plebejci! Dovedete si představit lopaťák s příjmem nad 100 000 tisíc? To by se vzdělanci třásli, že?

Senátorem se může stát každý občan ČR, který splňuje požadavky uvedené v Ústavě ČR (tedy právo volit a dosažení věku 40 let). Dosažený stupeň vzdělání mezi nimi není a tak nic nebrání lidem se základním vzděláním se o tuto funkci ucházet. I když nejsem zrovna příznivcem Senátu, jsem přesvědčen, že senátoři za ODS nehlasují podle toho, jak „Caesar“ poručí. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Kaj džas more?

Ta klavesnice mě dela jestě někdy problémy. Prosim Rudo o přeloženi jelikož nejsem znalí tohoto jazyka.

Tak už by jste se mohli obě strany uklidnit, policejní prezident se na základě vašeho protestu vyjádřil, že vaše připomínky řeší, tak mu ale dejte jako demokrati také prostor a možnost nespravedlnosti odstranit. To však nejde ze dne na den, tak zase vy ukažte, že jste inteligentní a lidi na svém místě. Podle mne je tato diskuze momentálně zbytečná. Chce řešit celou věc nadále s iniciativou a NOSP. Tak myslím, že jste prozatím dosáhli určitý posun a pokrok. Teď dejte prostor těm kteří to musí řešit. Toď můj názor !!!

Neměl někdo, samozřejmě z těch parlamentářů s vyšším IQ, nápad uzákonit, že "zaměstnání" v parlamentu a zejména ve vládě by mohl zastávat pouze člověk s IQ vyšším (hodnotu bych nechala na doplnění p- Fořtíkem z Mensy). Je tragedie sledovat některé "zjevy" - viz. p. Škromach apod. V podstatě přece ke každému zaměstnání musejí být určité předpoklady.

Paní, slečno Lucie souhlasim, ale doplnění avybrání osob s IQ bych nenechával jenom na jediné osobě. Ať volí lid, lid rozhoduje, lid reaguje. A k jednoduchým počtům nepotřebuji lide mnohdy vysoké IQ. Někdy taky stači když člověk umí počítat do 10. Ale je samozřejmé, že je potřeba mít předpoklad a vzdělání pro každé povolání a o politice je to obzvláš důležité. zn.: také namám rád p. Škromacha

Omlouvám se za chyby psát sms je rozdílné

Do krajských a senátních voleb již zbývají jen hodiny a nic neinasvědčuje tomu, že se bude konat kdovíjaké překvapení. ODS v nich má našlápnuto k přesvědčivému vítězství a také o umístění na dalších příčkách pomyslného žebříčku úspěšnosti zdá se být celkem jasno. Ledaže si modří ptáci mohou gratulovat, že se k urnám nepůjde o pár měsíců později, protože to by už mohlo dojít k dramatu. Sociální demokraté se totiž na ně začínají pomalu ale jistě dotahovat, čemuž se ale může divit jenom ten, komu uniká ubohost předvolební kampaně Mirka Topolánka a spol.

Ještě donedávna bylo lze míti za to, že je to hlavně právě tato neřízená střela v čele osiřelé klauspartaje, kdo může s přispěním inteligentů typu Tlustého nebo Dostálové připravit »jedinou pravici v zemi« o výrazný náskok před levicovými sociálními inženýry. Bohužel se ukazuje, že ODS má vzácný dar nechávat vyniknout dalším »osobnostem« s ambicí odpuzovat voliče. Jako jedna taková nevýslovně trapná figura se ve víkendovém rudém Právu předvedl středočeský hejtman a místopředseda strany Petr Bendl.

O co šlo: pan Bendl se v zápalu předvolebního harašení nechal svým nesrovnatelně vzdělanějším rudoprávnickým zpovědníkem vmanipulovat do role inteligenta, která mu sedí právě tak málo jako Topolánkovi. I mimo jiné v rozhovoru pravil, že nacismus vzešel ze sociálnědemokratických struktur předválečného Německa, přestože tamní sociální demokraté byli spolu s Židy prvními oběťmi Hitlerovy nenávisti. Tohle »přeřeknutí« (humanitním vzděláním netknutý hejtman si spletl sociální demokraty s národními socialisty, jako si někteří pasáčci pletou hodinky s holínkami - obojí se natahuje) posloužilo bratrstvu rudé růže lépe než celý kamion košťat k vymetení pravice. Podívejte se, lidičky, blbeček! Hysterický nedouk, který se chce prohulákat k moci pronášením urážlivých výroků na adresu nejen zdejší, ale i německé sociální demokracie, která je vůdčí silou v zemi našich nejbližších sousedů! Takto a nejinak vyznělo vítězné pondělní vydání rudého Práva, jen o něco méně hysterické, ale přece jen vyzbrojené alespoň zdáním solidnosti.

Upřímně se děsím představy, kam až to vůdčí občanskodemokratická »inteligence« domydlí za půldruhého roku, až se bude v předvolebním boji rozhodovat o složení příští vlády. Jestli se členská základna ODS nevzchopí k defenestraci stávajícího vedení a nepřiláká voliče nabídkou slušné, cílevědomé a všem poctivým demokratům prospěšné politiky, můžeme se dočkat nanejvýš výsledku, který se rýsuje už teď: zase si padnou do náruče všichni proflák- nutí technologové moci bez ohledu na vyznání a vymyslí pro nás cosi na způsob smluvněopozičního švindlu. Až zůstanou v opozici samo- jediní bolševici, jimž budou zákonitě stoupat volební preference ... obraťte se pak na pana hejtmana Bendla. On ví ze všech nejlíp, na jak

Máte pravdu . Ale začal jste vy. Komouši mají ve včem zelenou akorá že převlekli kabáty.My jsme nikdy jim nefandili.Konec

Pane Láďo M. Nechtěl byste v příštích volbách kandidovat na předsedu KSČM?Hloupej jste na to dost.Jak dlouho máte legitimaci.Tomu ty názory odpovídají.

Paní Kamilo,mám návrh. Vykašleme se už na to,abychom se dohadovali,kdo je vůl a kdo kráva,nebo kdo je dýl u komoušů./Mimochodem ty nej vyčůranější bývalé komouše najdete ve vedení většiny velkých soukr.firem a ve vedení VŠECH současných polit.stran/. Já mám teď docela vážné problémy a chtěl jsem se jen ,uznávám že trochu blbým způsobem odreadovat a už mě to nepřijde vhodné. Takže sorry a všechno dobré. Souhlasíte?