4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Chtěl bych vám všem poděkovat za tuto debatu. Skvěle se tu bavím. Ať již nad dlouhými a velice zajímavými dotazi strníků či nestraníků, ale i nad důkladnými a zajisté velice fundovanými odpověďmi váženého, usměvavého a skvělého poslance Ivana Langera. Takže jen tak dál. (Jen tak mimochodem. Možná byste měl vyměnit tu Vaši fotku. Vypadáte na ní jako teplý bratr). Tím ovšem netvrdím, že jste.

Jestli se chcete dal skvele bavit, kouknete se na debatu na www.zdenek-skromach.cz
Opravdu to stoji za to.

Jestli se chcete dal skvele bavit, kouknete se na debatu na www.zdenek-skromach.cz
Opravdu to stoji za to.

Dobrý den pane Langer,

líbí se mi Vaše stránky, využívám Vaší diskuse, a s dotazem se obracím na Vás, na poslance parlamentu ČR, a vzhledem k politickému vývoji pravděpodobně i na budoucího ministra vnitra. Jako policistu, mě zajímá Váš názor na současné a záměrné snižování autority policie jako celku u veřejnosti. Zajímá mne, jak chcete Vy, jako budoucí ministr vnitra, získat zpět u veřejnosti tuto autoritu? Zda vůbec toto bude Vaší prioritou, nebo Vám nezáleží na názoru veřejnosti na policii. Současný stav bych přirovnal k přísloví: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“, a „Důvěra se těžce získává, ale lehce ztrácí.

Je paradoxem, že veřejnost chce vidět policii při ochraně veřejného pořádku, majetku, osob atd., ale na druhé straně nepřijímá důsledky, které plynou z její činnosti pro jednotlivce samé. Osobně nejsem příznivcem např. naplňování státní pokladny prováděním nadměrných kontrol v dopravě pořádkovými policisty (nehovořím o dopravní policii), kteří jsou nuceni takto činit z důvodů vykázání své činnosti. V této souvislosti mne zajímá i Váš názor a postoj, který budete prosazovat k činnosti policistů při provádění pořádkové služby. Jaký policista je Vám z pozice ministra vnitra milejší:

- takový, který ve výkonu obchůzkové služby ve svém obvodu nebo úseku nedal žádnou blokovou pokutu, protože to nebylo nutné, komunikoval s lidmi, byl jim nápomocen a v podstatě si získával jejich důvěru potřebnou pro další činnosti policie, ale zároveň nebyl schopen svým nadřízeným vykázat žádnou ověřitelnou činnost, nebo takový,

- který za 4 hodiny služby v městských ulicích dokáže oprávněně a podle předpisů vybrat v dopravě 5.000,- Kč za prošlé lékárničky a podobné přestupky, a v podstatě slušně řečeno naštval spoustu občanů, protože jim ukázal jakou moc má zákon, kdy ale ve své podstatě to obyčejný člověk chápe jen jako moc policie samotné.

K tomuto mne napadlo Kocourkovské přirovnání:

Politici chtějí pořádek, k tomuto účelu, pod záštitou svých voličů, tvoří zákony, činí kroky, aby jejich zákony byly důsledně dodržovány a uplatňovány vůči svým voličům, ale ve svém důsledku se nedovedou postarat o ty, kteří de-facto jen vykonávají jejich vůli, projevenou v jejich zákonech, vytvořených pod záštitou jejich voličů, a těmto voličům nechtějí vysvětlit, že jsou policií činěny kroky, na základě jimi vytvořených zákonů, za účelem pořádku, pod záštitou stejných voličů, k radosti politiků samotných.

To je na bednu že? Já Vám ale věřím, Vy to pochopíte?

Budete i Vy v tomto trendu pokračovat?

Uvažujete o napsání např. „MODRÉ KNIHY POLICEJNÍCH ÚSPĚCHŮ“?

Dále mne zajímají Vaše názory a postoje, které chcete prosazovat ve finančních záležitostech policistů. Jaký je Váš názor, jako představitele politické strany podnikatelů, na zákaz podnikání policistů?
Ve vztahu k mé policejní odbornosti mne zajímá, jakou prioritu pro Vás má hospodářská kriminalita? Zajímalo by mne, zda Vy osobně vnímáte nějaký rozdíl mezi vyšetřovatelem hospodářské kriminality a vyšetřovatelem obecné kriminality ve vztahu k náročnosti, odbornosti, lhůtám podle trestního řádu, ale i ve vztahu k odměňování.

Omlouvám se za množství mých dotazů (původně jsem Vám chtěl napsat jen pár řádků), ale dotazů by se našlo podstatně víc. Snad příště. Jinak příjemný víkend.

S pozdravem KN

Vážený pane KN,
než Vám odpoví pan Langer, chtěl bych Vám napsat moje poznatky a zkušenosti s PČR:
1. - kdykoli Vás zastaví policista pro přestupek a má v úmyslu "vybrat pokutu", vždy začne na vyšší částce a po určitém smlouvání pokutu sníží. O náznacích nižší pokuty bez bloků ani nemluvím. Tím snižuje nejen svou autoritu, ale i autoritu celé PČR. O náznacích nižší pokuty bez bloků ani nemluvím.
2. - ukradli mi auto. Po telefonátu na PČR jsem čekal 40 minut, než se přijeli z místního oddělení (1500m) podívat na prázdné místo na parkovišti. Pak mne odvezli na MO PČR k sepsání protokolu. Tam jsem čekal dalších 70 min (!!!), protože si pánové zrovna předávali službu a nikdo si mne ani nevšiml. Nevím, jestli jste to zažil být "poškozeným". Mně ještě dnes po dvou letech, když se podívám na "to místo", se vrací trauma ponížení a bezmoci. Děkuji bohu, že nejsem žena a nebyl jsem třeba znásilněn. To už by nebylo "na bednu" ale přímo "na mašli", co říkáte?
Přirozenou autoritu si policisté nezískají vyššími platy a arogancí moci. Přísnost a nesmlouvavost, na druhé straně slušnost, vlídnost, ochota pomoci a citlivost k problému druhých by měli být základními vlastnostmi každého policisty. Je to vlastně první varianta Vašeho policisty.
Přeji Vám také hezký víkend, JO.
PS: Tyto řádky by měly být spíše určeny panu Kolářovi, ale e-mail na něho je asi tajný.

Dobrý večer pane JO,
jako policista se Vám omlouvám za všechny mé kolegy, i když zastávám názor, že u některých Vámi jmenovaných policistů bych byl raději, kdyby mými kolegy nebyli. Tímto mám na mysli hlavně ty, kteří v podstatě tím nejprimitivnějším způsobem jsou schopni se obohacovat prostřednictvím pokutových bloků. Jsou to hyeny nejvyššího zrna. Ve vztahu k tomuto jednání policistů Vám ale dám jednoduchou radu. Až se Vám to příště stane, vyhovte tomuto policistovi, zapamatujte si jeho služební číslo, místo jednání a na první služebně policie vedoucímu ohlaste toto jednání. Můžete využít i linky 158. Je to nejjednodušší způsob, jak se takového policisty zbavit a to navždy. Je skutečností, že jací jsou občané, takoví jsou i policisté. Tím mám na mysli, že spousty občanů takto jednat v podstatě mladé policisty naučí. Tímto se jich v žádném případě ani trochu nezastávám.

K Vaší druhé zkušenosti bych si dovolil Vám jen uvést nějak případ z praxe, kdy určitě budete schopen si to promítnout do Vaší konkrétní situace. Jak jsem se již výše zmínil, že je paradoxem, že veřejnost chce vidět policii při ochraně veřejného pořádku, majetku, osob atd., ale na druhé straně nepřijímá důsledky, které plynou z její činnosti pro jednotlivce samé. Tímto mám na mysli např. situaci, kdy policista zařazen ve výjezdové skupině pro řešení dopravních nehod v době, kdy nemá nahlášenu žádnou dopravní nehodu, aby se neflákal, musí vykonávat hlídkovou činnost na určených stanovištích. Doposud se zdá být vše v pořádku, policie je vidět provádí dozor, občan by měl být spokojen, ale problém nastává v době, kdy se stane dopravní nehoda. Policista je v terénu, podle ročního období někdy i zmrzlý na kost, v mnoha případech je i na vzdálenějším místě k nahlášené dopravní nehodě. Na místě musí ukončit svou činnost a přesunout se k dopravní nehodě. Vznikají časové ztráty. Takto dochází i k situaci, kdy po dvou hodinách vymrznutí na sinici dvojčlenná hlídka policistů přijíždí na dopravní nehodu, kde je sedm mrtvých osob včetně dětí, další zranění, spoustu sanitek, záchranářů, hasičů až po cennosti účastníků dopravní nehody rozházených po okolí, ucpané silnice dalšími vozidly atd. Hasiče a záchranáře zajímají v uvozovkách jen lidské životy a životní prostředí. Policisty musí zajímat vše. Lidské životy, životní prostředí, zraněné osoby, musí zadokumentovat přesně vše, kdo řídil, kdo kde seděl, kdo kam jel, jakým způsobem, kdo to viděl, zajistit stopy před poškozením včetně fotodokumentace a přesného plánku, zaznamenat, která sanitka kterého zraněného veze a do které nemocnice, určit podezřelého, právní kvalifikaci, přes pátrání po uprchlých, řízení provozu, zajištění lékařských zpráv atd. Dále nebudu vyjmenovávat, je toho mnoho. Nevím, zda si to dovedete představit v jakém psychickém napětí se tito policisté nacházejí. V mnoha případech nejsou s dopravní nehodou na místě hotovi a už mají nahlášenou další dopravní nehodu, někdy i pět. Zde již čekají další poškození občané. O tom co policisté dělají neví. Ví jen, že čekají a čekají, že policejní stanice je vzdálena 15 min jízdy. Takto dochází i k situaci, kdy policejní hlídka za svou směnu zpracuje více jak 20 dopravních nehod v terénu a to ve dne- v noci. Tímto, ale jejich práce nekončí. Nastupuje nemalá administrativa a to často až po pracovní době, kdy již na místo vyjíždí jiná hlídka. Je otázkou, kdo zažije větší trauma? Je to ale jejich práce a jsou na to školeni. Zde právě vidím chybu v politice. Politici na jedené straně, laicky řečeno, v zájmu občana, aby se policisté neflákali za peníze z daní pracujících a byli vidět v ulicích, na druhé straně poškozují druhého občana, protože policista není tam, kde by měl být a není v takovém stavu, v jakém by měl být. Občanovi tyto skutečnosti již politici nevysvětlí a veškerá negativa zůstávají na policii. Nesdílím názor např., že by policie měla hlídat soukromou banku na úkor občana, který potřebuje její pomoc.

Nějak obdobně to mohlo být i ve Vašem případě, taky ale nemuselo a jednalo se o selhání lidského faktoru, lajdáctví a nezodpovědnost. V každém případě ale zastávám názor, že většina policistů je dobrých, ale smůla je, že o těch se v našich médiích nemluví. Osobně neznám žádného policistu o kterém bych věděl, že bere úplatky.

Mějte se fajn. KN

PS: Přeji Vám příjemný kontakt se skutečnými policisty.

Vážený pane Nováku !
Díky za radu (použiji) a díky za omluvu (není nutná, jsem už dost otrlý). Souhlasím s Vámi že většina policistů je dobrá a že máme policii (a ne jen tu) takovou, jací jme my samy a jakou si zasloužíme.
Ovšem většině i dobrých policistů chybí právě ta slušnost a ohleduplnost. Navrhoval bych nějaká školení, kurzy apod. Např. prodavači některých "zatracovaných" super a hyper marketů po absolvování podnikových kurzů jsou úplně jiní, než na jaké jsme zvyklí. Po jejich klidné a slušné reakci na třeba popudlivější chování jsem se až zastyděl. Že je to naučitelné, je zřejmé z toho, že to platí vždy pro určitou firmu. Platí zde pravidlo - jaký je šéf, takový podnik. To platí pro vládu, policii atd.
Vím, že práce policistů je velmi náročná a já bych ji nechtěl dělat ani za dvojnásobný plat. O zbytečné a přebujelé administrativě, vymýšlené úředníky jen proto, aby oni samy měli co dělat, se nebudu rozepisovat (platí v PČR i všude jinde). Ovšem stačí kouzelné slůvko "promiňte, máme moc práce tam a tam" a komunikace se přesune do klidnější roviny. V postavení "poškozeného" máte nervy dost napnuté a reagujete vždy podrážděněji na i na podnět, který by Vás nechal jindy chladným. Je však na profesionálovi, aby situaci zvládl.
Ještě k úplatkům - osobně jsem žádnému policistovi na jeho náznaky nereagoval. Ovšem špatný je i postup, když se nejdřív dovíte, kolik by jste mohl dostat a pak kolik máte zaplatit. Složitost zákonů právě toto umožňuje. Zákon má stanovit, přesně kolik a za co, pak nebude možno smlouvat. Jestli ODS po svém nástupu k moci zjednoduší daně, dotace, přerozdělování atd. jak slibuje, čeká je hodně práce.
S pozdravem JO.

Vážený pane Nováku, děkuji za pochvalu těchto stránek. Nedomnívám se, že autorita Policie ČR je podkopávána záměrně někým zvenčí. Nízká autorita a velký pokles důvěry občanů v Policii ČR pramení jednoznačně z četných pochybení policistů (ať už jde o neprofesionalitu či dokonce o páchání trestné činnosti policisty) a z neochoty či neschopnosti vedení Policie ČR tyto problémy řešit. Obnovení důvěry občanů v Policii ČR a získání autority by pro mne, jako možného budoucího ministra vnitra, bylo prioritou. Jak toho chci dosáhnout si můžete přečíst v koncepčním materiálu stínového ministra vnitra „Modrá šance pro slušné lidi“, který je k dispozici na těchto internetových stránkách. K Vašemu dotazu ohledně policistů pořádkové služby se domnívám, že je nutné posílit počty policistů na ulicích na úkor policistů v kancelářích. Takový policista zde musí být pro lidi, pro ochranu jejich zdraví a majetku, ale i pro pomoc v jiných situacích. Musí s nimi komunikovat a získávat jejich důvěru. Pokud však zpozoruje, že někdo porušuje zákon, musí proti němu rychle a razantně zasáhnout tak, aby si dokázal vybudovat respekt a ochránil zdraví a majetky lidí. Jako stínový ministr vnitra o vydání knihy policejních úspěchů jakékoli barvy neuvažuji. To je práce pro někoho jiného. Jako ministr vnitra bych ji ale policejnímu prezidentovi doporučil vydat. Proti zvyšování platů policistů při současném zpřísnění podmínek jejich služby a nutném zvyšování jejich odbornosti tak, jak to upravuje nový služební zákon, nic nenamítám. Problém však vidím ve výši výsluhových nároků i ve způsobu jejich výpočtu. K Vašemu poslednímu dotazu se domnívám, že hospodářskou kriminalitu musí vyšetřovat policisté s dostatečným odborným vzděláním a speciálním školením. Výše platu a dalších odměn by měla být odvislá od dosaženého stupně vzdělání, počtu odsloužených let a dosahovaných výsledků, nikoli od toho, zda vyšetřuje hospodářskou či násilnou kriminalitu. Rozdíly ale samozřejmě budou v tom, na jaké úrovni (např. speciální jednotky či jen okresní ředitelství) policista působí. Děkuji za Vaše dotazy a názory. Ivan Langer.

Pane poslanče,myslím,že jsem dobrý pozorovatel naši politické sféry,ale chtěl by jsem se Vás zeptat na Váš názor
o "platech policistů +......."Často slyším z řad policistů,že oni vlastně měli zaručeno zákonem k 1.1.2005 to,co u armády již dávno existuje.Tzn. renta,příspěvky na bydlení ...atd.Bohužel jsem nikdy neslyšel tuto argumentaci
od Vás,stínového mnistra vnitra.To by asi občané koukali,ale o tom se nemluví!Zajímá mě proč je tato oblast tabu.Myslm,že v resortu obrany jsou v tomto větší možnosti
úspor než se veřejně deklaruje.
Aby jsme si rozuměli,jsem pro zvýšení ročního platu běžného policty,ale ty renty,jsou i dle mého názoru trochu
ústřel.
Jak chápat slova ministra Bublana,že musí ještě policisté rok počkat.Dá se to vysvětlit i tak,že někteří musí rok počkat a potom zažádat o odchod od policie.V tom se asi shoduji s p.Kalouskem.
Ale policisté po zvýšení ročních příjmů (né renty) musí jít i
do nepříjemných situací,bez ohledu na možnost napadení z
rasismu,dopravní policie řídit dopravu-né vybírat pokuty atd.
Ještě jednou k té armádě.Jak můče mít důstojník příplatek na bydlení cca 9 tis,když oba manželé pracují v resortu tak 18 tis.-to je přeci nehoráznost.Čím se naše armáda tak proslavila v posledních letech,když neberu účast v zahraničních misích,že musí mít takové privilegia.Účast v misích je opět o jiných penězích,ale ty jim snad soudný občan nezávidí!
Dle mého názoru pro běžný můj život je z tohoto hlediska důležitější dobře zaplacený policista,než voják na štábu.
Prosím,upozorníte na tento problém někdy v interpelaci,diskusi,mediích atd?
Ať normální člověk vidí,na co peníze jsou a na co né.
Děkuji ing.Jiří Soukup

Dobrý den, při debatě o služebním zákonu je třeba zdůraznit, že by neměl za následky jen zvýšení platů policistů a ostatních příslušníků bezpečnostních sborů (hasičů, celníků, vězeňských dozorců). Tento zákon jim zároveň upírá právo na placené přesčasy do 300 hodin, příplatky za práci v noci či o svátcích a zároveň na ně klade zvýšené požadavky odborné a profesní a jeho výsledkem by mělo být zlepšení práce bezpečnostních sborů. Problémem je, že dopady na státní rozpočet nebudou jednorázové, ale budou dlouhodobého charakteru a je velké riziko, že se budou každým rokem zvyšovat. V tomto ohledu jsou problematické zejména vysoké výsluhové renty. Na tato rizika jsem v Poslanecké sněmovně upozorňoval a rovněž jsem podal pozměňovací návrh do Senátu, jehož důsledkem by bylo snížení těchto nákladů. Senát se však tímto návrhem nezabýval a prosadil odložení účinnosti služebního zákona o jeden rok. Na rozdílné podmínky Armády ČR a Policie ČR, tedy dvou bezpečnostních sborů, které chrání životy občanů této země, upozorňuji dlouhodobě, a to jak ve svých programových materiálech, tak i při přípravě tohoto zákona. Srdečně zdraví, Ivan Langer.

Pane doktore Langre, stále mi nějak uniká logika zvyšování platů ústavních činitelů, soudců a státních zástupců. nemělo být zvyšování platů někde jinde? podle mých informací jste se konkrétně vy hlasování zdržel, ale dokážete mi vysvětlit, podle čeho vlastně se "jede" tam nahoře? volební programy to nejsou. jsem odeesačka, chodím volit a rozhodně se mi nelíbí situace tady u nás v grossourkově. připadá mi, že proč dělat jednoduché věci, když to jde složitě (motto vlády ČSSD).

Lidé se základním vzděláním nikdy nedosáhnou žádné funkce. Je to způsobené tím,že je k tomu třeba středoškolské či univerzitní vzdělání. Co kdyby jsme jim dali senát? Senátoři by směli být jen lidé se základním vzděláním. Asistenti by pochopitelně pro ně sloužili občané vzdělanci. Senátoři(z.v.) by měli pouze za úkol hlasovat s palcem jako "ave Cezar",nahoru,vodorovně a dolů. Ať žijí plebejci! Dovedete si představit lopaťák s příjmem nad 100 000 tisíc? To by se vzdělanci třásli, že?

Senátorem se může stát každý občan ČR, který splňuje požadavky uvedené v Ústavě ČR (tedy právo volit a dosažení věku 40 let). Dosažený stupeň vzdělání mezi nimi není a tak nic nebrání lidem se základním vzděláním se o tuto funkci ucházet. I když nejsem zrovna příznivcem Senátu, jsem přesvědčen, že senátoři za ODS nehlasují podle toho, jak „Caesar“ poručí. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Kaj džas more?

Ta klavesnice mě dela jestě někdy problémy. Prosim Rudo o přeloženi jelikož nejsem znalí tohoto jazyka.

Tak už by jste se mohli obě strany uklidnit, policejní prezident se na základě vašeho protestu vyjádřil, že vaše připomínky řeší, tak mu ale dejte jako demokrati také prostor a možnost nespravedlnosti odstranit. To však nejde ze dne na den, tak zase vy ukažte, že jste inteligentní a lidi na svém místě. Podle mne je tato diskuze momentálně zbytečná. Chce řešit celou věc nadále s iniciativou a NOSP. Tak myslím, že jste prozatím dosáhli určitý posun a pokrok. Teď dejte prostor těm kteří to musí řešit. Toď můj názor !!!

Neměl někdo, samozřejmě z těch parlamentářů s vyšším IQ, nápad uzákonit, že "zaměstnání" v parlamentu a zejména ve vládě by mohl zastávat pouze člověk s IQ vyšším (hodnotu bych nechala na doplnění p- Fořtíkem z Mensy). Je tragedie sledovat některé "zjevy" - viz. p. Škromach apod. V podstatě přece ke každému zaměstnání musejí být určité předpoklady.

Paní, slečno Lucie souhlasim, ale doplnění avybrání osob s IQ bych nenechával jenom na jediné osobě. Ať volí lid, lid rozhoduje, lid reaguje. A k jednoduchým počtům nepotřebuji lide mnohdy vysoké IQ. Někdy taky stači když člověk umí počítat do 10. Ale je samozřejmé, že je potřeba mít předpoklad a vzdělání pro každé povolání a o politice je to obzvláš důležité. zn.: také namám rád p. Škromacha

Omlouvám se za chyby psát sms je rozdílné

Do krajských a senátních voleb již zbývají jen hodiny a nic neinasvědčuje tomu, že se bude konat kdovíjaké překvapení. ODS v nich má našlápnuto k přesvědčivému vítězství a také o umístění na dalších příčkách pomyslného žebříčku úspěšnosti zdá se být celkem jasno. Ledaže si modří ptáci mohou gratulovat, že se k urnám nepůjde o pár měsíců později, protože to by už mohlo dojít k dramatu. Sociální demokraté se totiž na ně začínají pomalu ale jistě dotahovat, čemuž se ale může divit jenom ten, komu uniká ubohost předvolební kampaně Mirka Topolánka a spol.

Ještě donedávna bylo lze míti za to, že je to hlavně právě tato neřízená střela v čele osiřelé klauspartaje, kdo může s přispěním inteligentů typu Tlustého nebo Dostálové připravit »jedinou pravici v zemi« o výrazný náskok před levicovými sociálními inženýry. Bohužel se ukazuje, že ODS má vzácný dar nechávat vyniknout dalším »osobnostem« s ambicí odpuzovat voliče. Jako jedna taková nevýslovně trapná figura se ve víkendovém rudém Právu předvedl středočeský hejtman a místopředseda strany Petr Bendl.

O co šlo: pan Bendl se v zápalu předvolebního harašení nechal svým nesrovnatelně vzdělanějším rudoprávnickým zpovědníkem vmanipulovat do role inteligenta, která mu sedí právě tak málo jako Topolánkovi. I mimo jiné v rozhovoru pravil, že nacismus vzešel ze sociálnědemokratických struktur předválečného Německa, přestože tamní sociální demokraté byli spolu s Židy prvními oběťmi Hitlerovy nenávisti. Tohle »přeřeknutí« (humanitním vzděláním netknutý hejtman si spletl sociální demokraty s národními socialisty, jako si někteří pasáčci pletou hodinky s holínkami - obojí se natahuje) posloužilo bratrstvu rudé růže lépe než celý kamion košťat k vymetení pravice. Podívejte se, lidičky, blbeček! Hysterický nedouk, který se chce prohulákat k moci pronášením urážlivých výroků na adresu nejen zdejší, ale i německé sociální demokracie, která je vůdčí silou v zemi našich nejbližších sousedů! Takto a nejinak vyznělo vítězné pondělní vydání rudého Práva, jen o něco méně hysterické, ale přece jen vyzbrojené alespoň zdáním solidnosti.

Upřímně se děsím představy, kam až to vůdčí občanskodemokratická »inteligence« domydlí za půldruhého roku, až se bude v předvolebním boji rozhodovat o složení příští vlády. Jestli se členská základna ODS nevzchopí k defenestraci stávajícího vedení a nepřiláká voliče nabídkou slušné, cílevědomé a všem poctivým demokratům prospěšné politiky, můžeme se dočkat nanejvýš výsledku, který se rýsuje už teď: zase si padnou do náruče všichni proflák- nutí technologové moci bez ohledu na vyznání a vymyslí pro nás cosi na způsob smluvněopozičního švindlu. Až zůstanou v opozici samo- jediní bolševici, jimž budou zákonitě stoupat volební preference ... obraťte se pak na pana hejtmana Bendla. On ví ze všech nejlíp, na jak

Máte pravdu . Ale začal jste vy. Komouši mají ve včem zelenou akorá že převlekli kabáty.My jsme nikdy jim nefandili.Konec

Pane Láďo M. Nechtěl byste v příštích volbách kandidovat na předsedu KSČM?Hloupej jste na to dost.Jak dlouho máte legitimaci.Tomu ty názory odpovídají.

Paní Kamilo,mám návrh. Vykašleme se už na to,abychom se dohadovali,kdo je vůl a kdo kráva,nebo kdo je dýl u komoušů./Mimochodem ty nej vyčůranější bývalé komouše najdete ve vedení většiny velkých soukr.firem a ve vedení VŠECH současných polit.stran/. Já mám teď docela vážné problémy a chtěl jsem se jen ,uznávám že trochu blbým způsobem odreadovat a už mě to nepřijde vhodné. Takže sorry a všechno dobré. Souhlasíte?