1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Dlouho jsem v novém roce netrpělivě čekal kdy už opět vyzvete k odstoupení některého z členů vlády.Konečně jsem se dočkal.Příležitost jste si našel při Grosově vyšetřovacím týmu. Moc se mi ulevilo že jste i nadále stejnej debil jako loni kdy jste patřil mezi nedostižitelné požadovače odstoupení kdekoho.Ale není se co divit -starého psa novým kouskům nenaučíš.Pochybuji,že z vás vypadne někdy něco jiného a nedej bože přínosného.

Pane Ludwig je zvláštní že jste schopen označit někoho za debila. Jednak jste se dopustil veřejné urážky a za druhé psát v anonymite je vždy lepši co? Aby jste se neřídil náhodou heslem podle sebe soudím tebe. A co se týká vašeho chování a vystupování asi Vás doma neučili co je názor a co dizkuse. A ten Váš slovník. Pokud projevujete nesouhlas tak se dá podat i jinak a nejsem zase zarputělí Langrovec abych musel nekoho obhajovat. Ale bude lepši když pan langr Vás bude ignorovat. Protože tohle není z vaší strany korektní. Byl bych zvědav jestli by jste tohle řekl panu Langerovi osobně asi ne co?

Vážený pane Ludwigu, po odstoupení bývalého ministra vnitra a současného premiéra Stanislava Grosse a policejního prezidenta Jiřího Koláře volám již delší dobu a můte si být jistý, že mne to vůbec netěší a nijak se v tom nevyžívám. Mé výzvy jsou vždy podpořeny jasnými a průkaznými argumenty o tom, že tito pánové dělají svou práci špatně a jsou odpovědni za současný kritický stav, který v Policii ČR vládne. Byl bych velmi rád, kdyby si i oni své chyby uvědomili a své funkce dobrovolně opustili. Jinak jsem bohužel i nadále nucen na ně naléhou touto cestou a své výzvy opakovat kdykoli, kdy vyjde najevo další ze série jejich závažných pochybení. S pozdravem, Ivan Langer

Taky Hrdina Milan Vašek, by také do očí soudruha Biľaka vyznal svůj negativní, tehdy asi kladný postoj, k politice UV KSČ. V dnešní době se vyplácí lézt mocným do zadku a p. Vašek toho výrazně využívá, je vidět, že to nedělá poprvé v životě.Tady nejde o slovník, ten si nastudujete, ale se slušností se musíte narodit a to není ani Váš případ ani p. Langera, toho o kterém je řeč, protože znám i slušné lidi stejného příjmení.Znám lidi co byli za totáče za své názory v kriminále, ale z takových p. Langerů se jim dneska zvedá žaludek.

Že se evropská integrace nelíbí dědicům Gottwaldova odkazu, tomu se není co divit. V civilizovaném prostředí, v němž bruselská administrativa dbá na zákonnost a respektování lidských práv, se vskutku obtížně pořádají všelijaké vítězné únory, znárodňuje soukromý majetek a budují pracovní lágry či kriminály pro politické vězně. Dokonce bývá nostalgikům po totalitě zpravidla houby platné i to, že je jim demokratickým zřízením dopřáváno strašit v národních parlamentech, protože ani tak nemají šanci škodit jinak než pouze hulákáním. Jsou-li už tedy k sabotážím všeho druhu zplozeni a vycvičeni a nic jiného než škodit neumějí, zkoušejí to všude tam, kde k tomu dostanou příležitost, třeba i v Bruselu nebo ve Štrasburku. Nu což, můžeme si říci, ani zběhlým Staroevropanům neuškodí užít si trochu legrace.

S cháskou, která si říká občanští demokraté, je to už o chlup složitější. Hlavně proto, že tato politická síla si svého času získala občanskou přízeň právě tím, že byla první na startovní čáře českého pochodu do Evropy. Zde se chtě nechtě musíme ptát, co se přihodilo tak zásadního, že se od těch časů otočila o 180 stupňů a dnes funguje jako polorudá a polohnědá tlupa, která čím dál častěji nachází s bolševikem společnou řeč. No - vlastně se ani ptát nemusíme. Po památné velkoprivatizační zlodějně, jež porodila srovnatelný počet lumpů s lupičskou érou raného komunismu, je nabíledni, že i modré straky mají tisíc a jeden důvod bránit se evropskému »superstátu«, jehož již fungující instituce dokázaly, že mají pro postkomunistický šlendrián pramálo pochopení. To už se vyplatí oblbovat veřejnost bubákem bruselské diktatury a ohrožení národního zájmu, vždyť kdyby tahle v podstatě komunistická agitka nezabrala ... hrůza pomyslet, co ještě by mohlo vyjít najevo, kdyby se naplno dostalo ke slovu evropské právo!

Tahle partaj švindlu ale teď může mít doma jeden drobný problém. Zatím ji podporuje početná množina lidí, kteří na rozdíl od jejího vedení nespatřují v tzv. euroústavě nebezpečí, nýbrž naopak přínos. Vědí, že řečený dokument nezakládá žádnou mocnost se vším všudy, ale že pouze slaďuje normy dávno již platné, smyslem čehož je udělat v tom administrativním chaosu pořádek a vytvořit v Evropské unii podmínky pro to, aby mohla sílit a nabídnout pomocnou ruku dalším komunismem zuboženým zemím. Tito lidé, vesměs vzdělaní a inteligentní, si teď mohou klást řadu nepříjemných otázek. Co je to za partaj, jíž byla Evropa dobrá, když nabízela výživnou rozvojovou pomoc, a která zařadila zpátečku ve chvíli, kdy zjistila, že právo a pořádek není nic pro ni? Je v pořádku ono protibruselské víření bubnů od lidí, kteří nás straší eurosocialismem, ale sami nemají potíž spolčovat se v mocenském zájmu se socialisty a komunisty českými? Jak se to jejich bubáctví slučuje s opoziční smlouvou, například, nebo s tím, že se otec-zakladatel domnělých pravičáků nechal skalními bolševiky instalovat do prezidentského úřadu? Proč občanští (polo)demokraté najednou přirovnávají »podřízenost« Bruselu k předlistopadové podřízenosti Moskvě, když mezi jejich čelnými tlučhuby není ani jediný, kdo se v období totalitního temna opovážil proti tehdejší pendrekové vrchnosti byť jen pípnout, aby neohrozil svoji kariéru - není-liž pravda, pánové Tlustý a Klausi? Takové roduvěrné »vlastence« máme poslechnout a ukázat v referendu červenou kartu projektu společného evropského domu?

Vážený pane Koláři, je sice pravda, že v otázce "evropské ústavy" jsme v názoru na její odmítnutí na stejné lodi s komunisty, každý však pro to máme jiné důvody. Toto členství má své nesporné výhody, ale také své nevýhody, kterých, bohužel, není málo. Při rozhodování občanů v referendu o vstupu do EU Občanská demokratická strana nakonec usoudila, že pro ČR bude lepší být členem EU a občanům proto doporučila hlasovat pro vstup do EU (na mých osobních miskách vah však převážily argumenty proti vstupu a podle toho jsem rovněž hlasoval). V otázce "evropské ústavy" se však ODS domnívá, že tento dokument je oproti současnému stavu pro ČR nevýhodný a doporučuje jej tedy odmítnout. Není totiž pravdou, že "evropská ústava" prakticky nic nemění a je jen shrnutím dosavadních předpisů. Platí totiž, že tento dokument dává orgánům EU pravomoc rozhodovat o některých otázkách, o kterých dosud rozhodovaly jednotlivé členské země, a v některých otázkách, kde orgány EU dosud hlasovaly jednomyslně, zavádí rozhodování kvalifikovanou většinou. Může se tudíž stát, že ČR bude muset přijmout předpisy, se kterými zásadně nesouhlasí. Navíc celý dokument je extrémně dlouhý, nepřehledný a nesplňuje požadavky, které na něj byly kladeny. Děkuji za Vaše názory, Ivan Langer

Pan Langer své důvody popsal velmi stručně a jasně. Jen bych doplnil - nová ústava dělá z EU něco jiného, než do čeho jsme chtěli vstoupit a vstoupili. Dále si myslím, že náš úřednický aparát je dostatečně přebujelý a není nutno živit další (ještě přebujelejší) v Bruselu.
A neposlouchejte rudověrné vlastence, ani hnědé bratry. Pokuste si udělat svůj vlastní názor (rozumem, pokud nějaký máte)! Např. pojem "společný evropský dům" je fráze určená právě lidem, kteří si svůj názor utváří povrchně nebo čtením Blesku.
Pouze jednomyslné hlasování nám zaručí, že naše potřeby nebudou přehlasovány "kvalifikovanou většinou". Vždyť zájmy mnohem lidnatějších přímořských států se nemohou shodovat s našimi. Severské státy budou mít jiné priority než státy z jihu Evropy. A opravdový "společný dům" může fungovat pouze ve společenství lidí se stejnými zájmy a potřebami. Proto nemůže integrace Evropy pokračovat do nekonečna !!!

Skupina Mlýn a ticho po pěšině - kde jsou hlídací psi demokracie?

Skupina Mlýn fungovala dva roky v naprostém utajení.
Ta situace je tak závažná, že se domnívám, že Gross by měl být urychleně zatčen a vzat do vazby, aby nemařil vyšetřování. A věc vyšetřena být musí. Pokud nebude vyšetřena a spiklenci nebudou postaveni před soud a potrestání, čeká nás v nejbližší době také či podobné spiknutí znovu a znovu a zase dokud nebude zrušena demokracie.

Vážený pane místopředsedo, předem děkuji za Váš názor.

Pane Langere, Vaše prvotní reakce na můj dotaz, mi (nejenom) jako voliči ODS vyrazila dech. Budiž Vám přičteno k dobru, že jste ji smazal.

P.S. Doporučuji též přečíst si stanovisko JUDr. Sokola, advokáta a druhdy ministra vnitra, který rozhodně není členem či přívržencem ODS či pana Klause: http://ihned.cz//index.php?p=002000_d&article[id]=15488220

Dobrý den, zřejmě máte na mysli ten sprostý příspěvek, který někdo pod mým jménem napsal jako reakci na váš. Věřím, že věříte, že něco takového jsem nemohl napsat a ani nenapsal. To jen jakýsi rádoby vtipálek, ve skutečnosti vulgární primitiv nenašel odvahu se podepsat svým skutečným jménem. Ale k věci. Považuji tento případ za velice závažný, proto se také k němu vyjádřilo i Grémium ODS. V příštím týdnu se k tomuto tématu sejde i Výbor pro obranu a bezpečnost. Osobně jsem přesvědčen, že věc si zaslouží důkladné vyšetření, a že, nemá-li Stanislav Gross co skrývat, bude on sám iniciovat zřízení parlamentní vyšetřovací komise.

Pane Langere,
co vy považujete za případ velice závažný? Už jich tu bylo několik, byla ustavena vyšetřovací komise a ta skončila bez výsledků. Nebo máte jediný důkaz, kdy vyšetřovací komise doznala někajého pozitivního výsledku? Pane Langere. Strach je hrozně ubíjející. Pokud Vy strach nemáte, nemáte-li co špatného skrývat, pak bych Vám dopourčil od této věci ustoupit a nechat to na lidech, které to "zasáhlo". Když víte již některá jména, jste jistě v obraze i o všech ostatních, kterých se to týká. Ať oni dokáží, že je akce tohoto týmu protiprávní a že je dokonce nesmyslná, protože na ně nic nemá. Nebo jste mezi těmi jmény?

Asi to zapadlo:
Pane Langer, zkuste nam to rict tu vec s SK Veska na ferovku. Reknete to proste vsecko a ne jen to co se Vam hodi. Nebojte se. Vy jste to tam prinesl, tak si muzete preci dat trochu prace a trochu zevrubne to popsat. A ne nam treba uvadet jen nejake utrzky Te veci, jako napriklad, ze nekdo s nekym neni personalne propojen. Treba na co presne ty penize budou a jak se to projevi pro obcany, napriklad levnejsim vstupnym, vstupnym zdarma pro postizene, vyraznymi slevami pro skoly atd. Verim, ze tu jiste bude dost duvodu, ktere Vas presvedcily, proc investovat ze statnich penez. A verim, ze jste to jako pravicovy politik peclive zvazoval. Rikam ano, chci vice informaci.

Dobrý den,
Nevím kam přesně mám svůj dotaz ohledně nešťastných vln tsunami v Asii směrovat, ale vzhledem k tomu, že ODS je mou preferovanou stranou a pocházím z Olomoucka, za které jste kandidoval, dovoluji si svůj dotaz položit zde.
V různých diskuzích na internetu, které se týkají finanční pomoci České republiky postiženým zemím, se lze dočíst vět typu: „Pošlete jim vše, ať nám nezůstane nic. Jsem zvědavý, kdo nám pomůže při dalších povodních“, „Z čeho stát ty peníze posílá? Z deficitu rozpočtu?“…
Tyto poznámky, ač pomohou působit nehumánně, v sobě skrývají docela zajímavou otázku, na kterou já – jako prostý občan – jen občas používající Google, nenašel na internetu odpověď. Zajímalo by mě, jaké byly finanční škody po povodních v roce 1997 a jakou částkou peněz nám pomohly zahraniční státy. Vím, že rozsah katastrofy, která v roce 1997 postihla ČR lze jen těžko srovnávat s tím co postihlo Thajsko, Indonésii atp. Ale i přesto bych rád vědět jak byly ostatní státy solidární vůči České republice. Někdo kdysi řekl, že „Solidarita často bývá určitým druhem politiky a je velmi těžko definovat chvíli, kdy se solidarita stává politikou“. A proto bych se též chtěl zeptat, zda zasláním peněz celý proces pomoci postiženým zemím končí, anebo bude pokračovat v jiné formě tak, aby v konečném důsledku z tragédie získaly všechny strany.

Děkuji za odpověď

Vážený Jakube, děkuji za důvěru, se kterou jste se se svým problémem obrátil právě na mne. Peníze na pomoc obětem takovýchto tragédií jdou ze zvláštních kapitol rozpočtu, které jsou pro tyto účely zřízeny, často pak z různých rezerv. Nikdo však nepochybuje o tom, že jsou-li tyto peníze vynaloženy na vhodné účely a projekty, je jejich poskytnutí správné, a to i v případě, že je poskytujeme oblastem, které třeba pro svou chudobu takovou pomoc nám poskytnout nemohou. Zasláním peněžních prostředků však pomoc poskytovaná Českou republikou nekončí. Bez ohledu na politickou příslušnost je zde zájem na tom, aby tato pomoc byla poskytována i dalšími formami (např. lékařská pomoc, zapojení do obnovy zničené země atd.). Na otázku, kolik jiné státy poskytly České republice po povodních v roce 1997 Vám odpovědět nedokáži, zkuste se informovat na ministerstvu zahraničních věci. Domnívám se, že ale v tomto případě nemůžeme věc posuzovat "něco za něco". S přáním všeho dobrého Vás srdečně zdraví Ivan Langer.

Děkuji za odpověď a nasměrování na MZV

Pane Langer, obracim se na Vas jako na poslance za nasi oblast. Prave jsem se dozvedel, ze tesne pred Vanoci byla prijata novela zakona, podle ktere musi vlastnici pozemku podat danove priznani a platit z dan i z tech pozemku, ktere jsou v pronajmu zemedelskych druzstev. Zajimalo by me zda jste tuto novelu podporil a Vase stanovisko (por. stranovisko Vasi strany) k teto novele proto, abych se mohl kvalifikovane rozhodnout, koho podporovat v pristich volbach.
Zdravi
Zdenek Hradil

Vážený pane Hradile, koncem minulého roku Parlament České republiky přijal novelu, která měnila několik daňových předpisů, mezi nimi i zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Podle této novely je poplatníkem nájemce už jen v případě, jde-li o pozemky evidované v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem. V ostatních případech, kdy byl doposud poplatníkem pronajatých pozemků nájemce, je jím nyní (s účinností od 1.1.2005) vlastník pozemků. Ten je pak povinen tyto pozemky přiznat již v daňovém přiznání k dani z nemovitostí v roce 2005, které se podává do 31.1.1005. Bližší podrobnosti k této novele Vám zajisté sdělí pracovníci příslušných finančních úřadů. Co se týče hlasování o této novele, která měnila několik daňových předpisů, někteří poslanci ODS se při hlasování zdrželi, jiný byli proti. Zdraví Vás Ivan Langer

Chceme napsat poprvé veřejně co se stalo v našem družstvu. V období 2001-2004 bývylý vedení vytáhlo z družstva něco přes 25 milinů korun a nikoho to nezajímá.
V roce 2005 jsme podali trestní oznámení a nic, ticho po pěšině. A to prosím za vlády červenejch, přesnějí růžovejch soudruhů. My druřstevníci, když se ozveme tak nynější vedení nás vyhodí - fakt si někdo myslí, že za to může ODS ?
Lidi myslete, družstevníci a znechucení zaměstnanci DETECHA

Chceme napsat poprvé veřejně co se stalo v našem družstvu. V období 2001-2004 bývylý vedení vytáhlo z družstva něco přes 25 milinů korun a nikoho to nezajímá.
V roce 2005 jsme podali trestní oznámení a nic, ticho po pěšině. A to prosím za vlády červenejch, přesnějí růžovejch soudruhů. My druřstevníci, když se ozveme tak nynější vedení nás vyhodí - fakt si někdo myslí, že za to může ODS ?
Lidi myslete, družstevníci a znechucení zaměstnanci DETECHA

Chceme napsat poprvé veřejně co se stalo v našem družstvu. V období 2001-2004 bývylý vedení vytáhlo z družstva něco přes 25 milinů korun a nikoho to nezajímá.
V roce 2005 jsme podali trestní oznámení a nic, ticho po pěšině. A to prosím za vlády červenejch, přesnějí růžovejch soudruhů. My druřstevníci, když se ozveme tak nynější vedení nás vyhodí - fakt si někdo myslí, že za to může ODS ?
Lidi myslete, družstevníci a znechucení zaměstnanci DETECHA

Pane Langere, děkuji za odpověď na můj dotaz ohledně slučování dvou různých bodů do jednoho jednacího bodu sněmovny. Jenže mi Vaše odpověď připadá jen alibistická. Čekal jsem, že mi napíšete o Vašem nesouhlasu s touto praktikou, ale víte jistě sám, že tímo způsobem pracují i poslanci ODS. Očekávál bych spíše, že budete iniciátorem změny jednacího řádu (je-li toho příčinou) a zasadíte se o zákaz tohoto zdvojování.

Pane poslanče, rád bych jen pár slov k diskusi o smysluplnosti "Úřadu pro mimořádné události". Můj názor je, že jde o zcela zbytečnou instituci. Vždyť například u hasičského záchranného sboru již v současné době existuje velmi dobře placených úředníků, kteří mají řešení mimořádných událostí v náplni práce. Navíc na každém stupni samosprávy (kraj, obec s rozšířenou působností) jsou další orgány, které se zabývají touto problematikou. Jde o to jim účelně rozdělit kompetence. Zdá se mi, že jde opět jen o "trafiky" pro pár vyvolených.

Vážený pane Langere. Jsem Vašim příznivcem a obdivuji Váš věčný nadhled, elán a vitalitu. Zajímalo by mě jak to děláte, že jste tak optimistický a cílevědomý? Já osobně takovou vitalitu a vůli nemám, ikdyž se o to snažím..S přáním všeho dobrého Petr Soukup

Božíčku,božíčku,Péťo,ty jsi ale sladký a rozkošný chlapec.Napiš,nebo zavolej a pošli foto.

Aby ses z toho Langera neposral Soukupe.Píšeš,že nemáš takovou vůli,ale vůl seš teda pořádnej!

Pane Langere, dám Vám pár hraběcích rad:
1. Tři náměstci (bezpečnost, ekonomika, civilní správa) bohatě stačí. 7 náměstků+7 obludných aparátů je šílenost.
2. Vyhrabejte zasuté a zastrašované polistopadové poldy a dejte jim šanci. Někteří z nich jsou špičkoví machři a věřte, že nekradou.
3. Zeštíhlete personální obsazení resortu v první fázi o třetinu. Věřte, že 8 hod. denně nikdo nepracuje (a podíváte li se po čtvrté hodině odpolední z pláně na barák, už tam obvykle není noha). Zrušte obludný systém vrchních řediteů, ředitelů, zástupců ředitelů... Váš vlastní sekretariát by mohl mít jen cca 8 mladých, vysokoškolsky vzdělaných lidí. Tedy pracovitých!
4. Inspekce by měla být mimo resort, ale to je asi i na Vás silný kafe.
5. Odstraňte šílený systém, kdy stížnost na policajta prošetřuje jeho kámoš z odd.stížností.
6. Na policejní akademii zavďte povinný předmět zásad slušného chování policistů k občanům. Snažte se studentům vtlouci do hlav, že jsou služba občanům, nic víc.
No a ještě asi 100 bodů a Augiášův chlév bude vyčištěn. Držím Vám palce!

Vážený Petře, děkuji Vám za Vaše názory, které mi promlouvají přímo z duše (či přesněji řečeno z „Modré šance pro slušné lidi“). Naprosto s Vámi souhlasím a jsem přesvědčen, že se jedná o kroky správným směrem. Jak ale sám naznačujete, je to jen malá část toho, co je v resortu vnitra a u Policie ČR ještě potřeba udělat. Pokud ODS i já dostaneme potřebnou důvěru občanů, jsem připraven tyto nezbytné kroky učinit. S přáním mnoha úspěchů v novém roce Vás srdečně zdraví, Ivan Langer.