4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Vážený pane poslanče Langere, možná si uvědomujete, asi kolik lidí, a to zejména mladých policistů, v naději očekává, že problém s propouštěním u policie pomůžete vyřešit. Myslím si, že Vaše prohlášení a konstatování nepomůže zejména těm, kteří díky nečinnosti politiků přijdou o práci. Očekává se o Vás,že budete interpelovat ministra vnitra, aby v parlamentu předložil analýzu persnoálního stavu v policii s důrazem, kolik funkcionářů při svých vysokých platech souběžně pobírá starobní důchod. Musím plně souhlasit s názory diskutujících účastníků. Mám jen obavy, že Vaše váhavost a vyhýbavost řešit současný problém policie Vám v budoucnosti nepřidá na důvěryhodnosti budoucího ministra vnitra. Je-li práce poslance považována za službu občanům, tak teď je ten pravý okamžik dokázat, že jste nejen mistr slov, ale i činů.

Vážený pane Pelikáne, tiskové prohlášení k uvažovanému propouštění policistů bylo jen prvním krokem. Dalším krokem bude interpelace na pana ministra Bublana, která je již připravena a zařazena do programu interpelací této právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny. Kromě toho jsem již panu ministru nabídl pomocnou ruku, pokud by rozhodl přistoupit ke skutečné a efektivní reorganizaci Policie ČR. Srdečně Vás zdraví, Ivan Langer.

Vážený pane poslanče,se zaujetím sleduji vývoj " šetření financí" u policie a nevím, jestli se mi to všechno jen nezdá. Copak nikdo z naší republiky nemá mozek? Pořád jen vidím, slyším, čtu, že se ušetří tím, když propustí mladé policisty a zruší některá oddělení. Ale to přece není normální. Policie je tu přece pro nás, pro lidi, pro celý stát. A hlavně ti, kteří jsou venku mezi lidmi a ne ti, co sedí někde v sofé. Proč prostě neodejdou ti staří, kteří přesluhují a stydím se za ně, že jsou schopni ještě ke svým nemalým platům brát důchod. Mladým propuštěným policistům by navíc musel stát vyplácet sociální dávky. Nebo se možná spojí s podsvětím, aby uživili své rodiny. Pak opravdu stát ušetří! Z Vašeho a nejen Vašeho postoje jsem ale nepochopila, zda s tím chcete něco dělat nebo se jich, těch kumunistických, vysoce postavených důchodců bojíte(asi hodně ví, že?). Prostě mi připadá, že všichni ti, kteří by něco mohli ovlivnit a změnit, chodí kolem tohoto hlavního problému, jako kolem horké kaše. Váš vyhýbavý postoj nechť si přeberou čtenáři Vaší diskuze.

Vážená paní Krásná, sám zastávám názor, že struktura Policie ČR je neefektivní a je potřeba provést reorganizaci. Taková reorganizace ale musí být založena na důkladné analýze a její součástí musí být i předpověď dopadů takových kroků. Proto v žádném případě nemůžu souhlasit s plošným snižováním počtu policistů bez jakékoli předchozí analýzy, která může vést k tomu, že odejdou policisté „z ulic“, zatímco policisté v kancelářích dál budou zahřívat své židle. Setrvávání policistů – důchodců do značné míry nahrává i odkládání účinnosti nového služebního zákona. Tito policisté by nejvíce prospěli situaci tím, že by přenechali svá místa mladším kolegům a odešli na zasloužený odpočinek. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Pane stínový ministře vnitra, se zájmem jsem si přečetl Vaše tiskové prohlášení z pátku 28.1.2005 vztahující se k připravovanému propouštění u Policie ČR. Je chválihodné, že nesouhlasíte s postupem MV, ale na to hlavní jste nějak pozapoměl! Jedná se o to, že u policie je mnoho "policejních důchodců", kteří vedle svého platu a zastávané funkce pobírají starobní důchod. Všichni a všude hledají jak a na kom se dá ušetřit, ale někteří se zapoměli podívat na sebe. Nikdo nezávidí zasloužilým policistům, nechť na svých pozicích setrvají až do smrti, ale prosím Vás nechť v této těžké době "nedojí" to málo co v systému zbylo! Co Vy na to pane poslanče?

Dobrý den, souhlasím s Vámi, že ti policisté-důchodci, kteří sedí na svých místech jen proto, že čekají jak dopadne řešení výsluh, by policii pomohli nejvíce svým odchodem. v tomto úzkém slova smyslu je škoda, že služební zákon neplatí, neboť oni blokují místa pro mladší kolegy. A k onomu snižování počtů. Souhlasím s tezí, že je třeba ve státním rozpočtu šetřit, a že to platí i o Policii ČR. Šetřit se ale musí s rozmyslem a ne byrokraticky plošně, šetřit se má na základě analýzy současného stavu a tak, aby to nevedlo k ochromení práce policie.

Pane Langere,
nejen, že tito vysloužilí, třeba i zasloužilí, zabírají místa mladším, ale předpokládám, že jsou to právě oni, kteří si uměle vytváří papírovou válku, která jim zajišťuje místo. A nejen to. Zcela nemístně zaměstnávají skutečné zaměstnance či úředníky na spodních pozicích, kteří se musí prokousávat nesmyslnými fromuláři. Bohužel je tento nešvar rozšířen v jakémkoliv resortu a nikdo s tím nic nedělá. Naopak. Ale asi pláču na cizím hrobě. Vy vlastně za to nemůžete. :-))))))

Pane poslanče co říkáte tomu, že vláda KDU-ČSL, US a maličké čssd, nejprve slíbí policajtům peníze, ty pak poslanci dají sobě a nakonec bude vláda policajty masově propouštět ?
Děkuji

Dobrý den, chaotické a nesmyslné kroky jsou hlavním způsobem práce této vlády. Pro policisty nejasnosti kolem služebního zákona a nově i kolem možného propouštění na základě nesystémového rozhodnutí o snižování počtu policistů znamenají velkou nejistotu a vnášejí do jejich práce neklid, který se musí zákonitě projevit i v kvalitě jejich práce. A to může mít dopad na bezpečnost nás všech. Zdraví Vás, Ivan Langer.

Hele, že ono se to nehodilo ? No tak to teda pardón.
Co kdyby bylo třeba připustit, že si nevidím do ...? No jo, někdy člověk jen kecá a kecá a někdy dojdou slova, že ?

Vážený pane poslanče rád bych znal Váš názor na to že jste horkým kandidátem na cenu Shnilé rajče udělovanou portálem http://www.mladalevice.cz

Více info na : http://www.mladalevice.cz/modules.php?name=News&file=article&sid =71&mode=&order=0&thold=0

Zdeněk Štefek
předseda KSM

Dobrý den, na cenu se těším. Doufám, že budu pozván k jejímu osobnímu převzetí za zvuku tónů Internacionály. :-)

Pan Langer lže!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Chybí peníze na renty, tak se stahují z oddělení peníze na odměny. Bez příplatku za noční, víkendy, svátky a přesčasy (státem nařízené) děláme o polovinu víc práce. Aby se snížila dopravní nehodovost, tak budou policisté stát u silnic, ale že se zvyšuje i obecná kriminalita, to očividně nikoho nezajímá, takže policie bude stát na křižovatkách a zloději budou mít více času na krádeže, loupeže a jinou trestnou činnost. Lidi nebudou v bezpečí. A podle pana "ministra vnitra" je to ten správný směr? Pan ministr má sice tituly, ale jak vidno, o práci policie "nemá ani páru". Z něčeho žít musím, rodinu taky musím živit rodinu. Není se čemu divit, že policistům, hasičům, celníkům a ostatním zaměstnancům dochází trpělivost a chtějí konečně věc řešit radikálně. Jsem členem NOSP a na demonstraci se podívat jedu, i když spíš ze zvědavosti. Průměrný plat je prý 30.000.- Kč. Takže jsem podprůměrný, čímž mě právě pan Langer demotivoval. Protože jestliže mám o 3 tisíce méně, a můj nadřízený o 8 tisíc více, tak je to slušně řečeno nespravedlivé. Pro mě osobně pan Langer ení ministrem vnitra, neboť si jej jako člověka nedovedu vážit, což by mělo být prioritou nedřízeného. Ať si pan Langer zkusí žít nějakou dobu za 17.000,- čistého, oddělá si pár nočních, svátků, víkendů, ať si zajde na zákrok do hospody, kde vás staří i mladí pošlou do pryč, nikdo nemá respekt, kdekdo vám nadává a vy jim musíte vykat, jinak vás budou žalovat. Toto není normální!!!!!!!!!!!!!!!!!

Předseda vlády České republiky Stanislav Gross je lhář. Tedy - ne že bych z toho měl radost. Spíš s poděšením než s potěšením pozoruji, jak se šéf ČSSD a Strakovy akademie dusí ve vlastní šťávě, má-li odpovědět na jednoduchou otázku, kde vzal v roce 1999 milion dvě stě tisíc na nákup luxusního bytu, když naspořit si tu sumu z platu nemohl a původní báchorka o bankovním úvěru se ukázala být pustým výmyslem. Bohatý strejček Vik posléze také neprošel, neb se provalilo, že tento před třiceti lety penzionovaný lampasák měl sám co dělat, aby schrastil 87 tisíc na svůj sídlištní byt 2+1 v Jihlavě. Teď zase máme uvěřit tomu, že obětavý příbuzný se z lásky k chudému synovci zadlužil v cizině. U koho? Nepoví. Tomu lze koneckonců rozumět. Chtějte po zeleném mozku, aby vymyslel bajku, která by se záhy neobrátila v další lež.

I premiér se rozhodl držet bobříka mlčení. Nevraživě odstrkuje novináře: dejte mně pokoj, slídilové, nemáte nic lepšího na práci než se mi přehrabovat v soukromí? Ptám se snad já vás, kde jste vzali na to či ono? Můj byt, moje dluhy, moje věc.

Jenže právě v tom se ve vysokého ústavního činitele proměněný strojvůdce hrubě mýlí. Tím, že vzal na svá bedra tíhu veřejné služby, přestal být řadovým občanem a lidé, kteří se mu skládají na mocnářský plat, mají právo vědět, nejsou-li jejich berně v Grossově šrajtofli promíchány s penězi nečistého původu. Svým střídavým lhaním a mlčením si předseda vlády sám koleduje o spekulace, že se vydal všanc mecenášům z podezřelých kruhů, kteří ho teď mohou vydírat. To je věc navýsost veřejná všude v civilizovaném světě, a kdo to nechápe, nemá v nejvyšších patrech politiky co pohledávat.

Nedůvěryhodnost politicky nedospělého klacka v čele české vlády má ještě mezinárodní rozměr. Co si o nás asi tak mohou pomyslet západní partneři, reprezentanti zemí, v nichž je samozřejmostí skládat funkce za mnohem menší prohřešky? Jako bych to slyšel: to v tom vašem postkomunistickém chlívku vážně nemáte k dispozici nic lepšího než skrz naskrz prolhanou a v podfucích si libující »elitu«? Nejdřív sklerotický Klaus, který si za boha nemohl vzpomenout na skutečné sponzory své švindlpartaje, a teď zase tohle? Co vlastně Česko pohledává mezi Staroevropany, když z jednoho podvodníka učinilo všemi milovaného prezidenta a s dalším sedmilhářem si očividně neví rady?

Však také prvně jmenovaný velikán dělá všechno pro to, abychom se vrátili tam, odkud jsme přišli, chce se na to odpovědět. Co se současného premiéra týče, všechny trumfy má v ruce růžová partaj. V situaci, kdy zoufale a zatím marně hledá téma, které by jí pomohlo získat byť jen špetku důvěryhodnosti, měla by ve vlastním zájmu udělat nad Grossem kříž a sáhnout do kádrových rezerv. Jistěže vím, že je v tom rezervoáru bezútěšné pusto prázdno, ale to už je jiný příběh.

Jak poznáte kdo lže a kdo ne?Kdo se nechce přihlásit ke svému majetku a způsobu jeho nabití? Teď to dávají jasně najevo senátoři ODS - střed zájmů. Co sliby p. Klause o 20 000 tis. platech do r. 2000 u středně příjmových vrstev? Co se týče nedůvěryhodnosti nedospělého kl. je to srovnatelné s důvěrou, kterou nám získali taky privátoři a kdy ve FNM nezůstalo, po spravování tohoto fondu pány z ODS téměř nic, na to už se zapomnělo?Vůbec nachci hájit ČSSD a už vůbec ne p. Grosse , ale nemělo by se zapomínat i na jiné partajníky, protože z každé kritiky ČSSD má neskrývanou radost třeba p. Langer Ivan - neomylný to vůdce a propagátor silného a zdravého jedince ve společnosti, ostatní mají prostě smůlu , nebo jsou líní, pokud tyto atributy nemají.Ať žije naše politická scéna, ale za své, jak se říkávalo za vlád KSČ.

Vážený pane Vašut nejsem žádný mluvčí pana Langra. Ale pokud se správně domnívám tak toto je diskusní stránka takže se mohu vyjadřovat tak jak chci. Spíše se vyjadřuji k tomu co se týká mě v této diskusi.

Omlouvám se za chyby.

Vážený pane HRC vy jste opravdu tak trochu hrc. Nevyjadřujte názory ostatních ale nevyjadřujte své vlastní názory. A pokud jste usoudil že jsem vlezdoprdel tak se velice pletete protože já patřím ke skupině radikálnějších členů ODS a v danou hvíli bych mohl být spíše považován za rebela. Chci také změny u vnitř starny ne jenom venku kolem ni. Taky se všema nesouhlasím v ODS. To je můj názor takže si nechte svůj. A pokud chcete diskutovat s pevnými argumenty. Tak se do toho pusťte. S pozdravem a přáním Milan Vašek

Kdo je to kruci Vašek? Nějaký Langrův mluvčí, nebo co?!

Pane Smutný, takže k totázce jestli jsem byl někdy KSČM odpovídám nebyl jelikož jsem moc maldý na to abych tam někdy mohl být. nebyl tam ani jeden z mých rodičů. A to co jsem si začil s KSČM bych Vám nepřál. Děda byl za dob totalit živnostník a pod nátlakem spáchl sebevraždu, otec byl souzený za to že chtěl něco dělat a měl ideály a kriminální policie ho odvážela s pistolí za zády,takže mé ohlédnutí za minulostí není moc šťasné a pokud se Vám nelíby že je u korita pan Tlustý tak s tím něco dělejte máte možnost. A do ODS jsem nevstoupil proto, že bych chtěl ke korytu ale že chci změnit vývoj věcí v ODS až na některé věci. Co se týká preferencí ano jsou nahoře a je to především tím, že dělají dobře opoziční politiku. A pokud se chci dostat na vrch tak poze s vnitřním přesvědčením, že pomůžu této republice i Vám. Zatím na to nemám Věk ani zkušenosti a možná budu považován za protestanta v ODS a možná mě vyloučí a možná ne. A taky možná s tím něco udělám. Moje šance nejsou asi velké alé mím cílem je hájít obyčejné lidi, podnikatele a sociální vrstvy. Spekulace o tom jaký jsem nechte na vnitřním poznání z Vaší strany pokud máte zájem něco dělat s touto situací tak sím něco dělejte. Moje e-mailová adresa uvedena nebráním se osobnm schůzkám . A svoje současné a a nebo minulé lumpárny schovávat nebudu v žádném případě. A pokud nevýte proč? Tak ptoto že nemám potřebu své maléry ututlávat! S pozdravem a přáním pěkného dne MIlan vašek