1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Dobrý den,

obracím se na Vás s otázkou a posuzením,zda je toto normální postup.Můj manžel se momentálně nachází od 11.5.2005
ve vazební věznici Brně-Bohunicích.Při přijetí jsme dostali poučení o jeho právech a povinnostech,kde jedním z jeho práv je,cituji:Obviněný má právo na přijetí návštěvy v počtu nejvýše 4 osob jednou za dva týdny v trvání jedné hodiny.V odůvodněných případech může ředitel věznice povolit přijetí návštěvy většího počtu osob nebo
za dobu kratší než dva týdny,případně na dobu delší než jedna hodina.
U obviněných,u nichž je důvodem vazby obava,že budou mařit objasňování skutečností,závažných pro trestní stíhání,
BEZ ZBYTEČNÉHO ODKLADU stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy,kterými jsou zejména termín návštěvy,okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení,
v přípravném řízení státní zástupce,v řízení před soudem příslušný soudce.
Bohužel nám tyto návštěvy paní státní zástupkyně Holubová,působící
na městském st.zastupitelství v Brně zamítla.Když jsem chtěla znát důvod,sdělila mi jen,že to je v její kompetenci,termín další návštěvy mi nebyla ochotna říct a na můj dotaz,kdo je její nadřízený mi třikrát položila telefon.
Po čtvrté mi tuto informaci sdělila,ale vedoucí městského st.zastupitelství
v Brně se se mnou odmítla bavit o postupu své podřízené,nepříjmula mé námitky a odkázala mě zpátky na paní st. zástupkyni Holubovou,že rozhodnutí jsou plně v její kompetenci.Tak se ptám,pokud je důvodem vazby tzv. ovlivňování svědků,zda je možné,aby naše tři děti
ve věku 14 ,8 a půl roku mohly ovlivňovat nějaké svědky,nebo se tento postup běžně používá
k psychickému nátlaku na obviněného a jeho rodinu?Pokud se jedná
o psychický nátlak,tak se to neslučuje z listinou základních lidských práv a svobod a ani s principem práva v demokratickém státě.Navíc se
v demokratickém státě ctí presumpce neviny,tak proč lidé již odsouzení mají daleko víc práv,jak lidé,kterým nebyl zatím trestný čin dokázán soudem ani řádně tímto soudem potrestán.Vazební důvody přeci slouží k tomu,aby nebylo mařeno vyšetřování,nebo se nepokračovalo v trestné činnosti či se obviněný nepokusil o útěk.Nikde není psáno,že slouží k psychickému zlomení člověka a jeho rodiny.Proč je tedy bráněno návštěvám manželky a dětí?Nebo je běžný postup v České republice,že jsou upírány i práva,které se již schválily?Jestli ano,tak mám pocit,že jsme se vrátily do dob minulých-
do socialismu,kdy platilo,že právo se měnilo podle toho,jak se to komu hodilo.Předem Vám děkuji za Vaší odpověd.
S pozdravem

Eva

Milá Evo, osoby, které jsou v souladu se zákonem omezeni na své osobní svobodě, mají rovněž ze zákona méně práv než ostatní občané. To je dáno zejména smyslem trestu odnětí svobody a v případě vazby řádným průběhem vyšetřování. Ovšem i tato omezení osobní svobody musí být vždy v souladu se zákonem a rozhodnutí o nich jsou přezkoumatelná. Stejně tak si můžete stěžovat i na postup státní zástupkyně, a to nadřízenému státnímu zástupci. Konkrétní kroky Vám doporučuji řešit s pomocí advokáta. Zdraví Vás, Ivan Langer

Vážený pane poslanče, skutečně Vy a Vám podobní nosíte klapky na očích, nebo skutečnou situaci v této zemi nechcete vidět? Z vašich odpovědí je patrno, že nemáte tušení,proč policisté odcházejí . Možná, kdyby jste si s pár těmi, kteří odchází promluvil, ( a jsou to především lidé sloužící občanům této země tznm. lidé sloužící v uniformách na ulici - ne ti, kteří mají svá hřejivá křesla ) dozvěděl by jste se, že odchází díky vám všem politikům této země. Vždyť umíte házet jen špínu. Špatné se zdůrazní a to dobré se přejde. Používate PČR jako svou rukojmou. Samozřejmě , vždyť je to logické. Jde o represivní složku - tu nikdo nemá rád. Na nich se dají nahrabat hlasy voličů. A co na to občan ? Mnozí z nich se pak chovají stejně jako vy politici - arogantně a povýšeně. A proč tedy odchází ? Prostě jen přestalo policisty bavit pracovat v podmínkách, které jsou nedůstojné ( zajděte na nějakou z policiejních služeben ) za plat, který je uváděn v médiiích a který oni nikdy na výplatní pásce ani neviděli a při tom všem snášet " buzeraci " od svých nadřízených ,nechávat na sebe házet špínu z médií, od vás politiků a občanů.....Měla bych toho na srdci mnohem víc, ale již sem se poučila , že vše je jen mlácení prázdné slámy a že ten, kdo to myslí upřímě na to nakonec vždycky dojede.

Dobrý den, právě proto, že se s policisty pravidelně scházím (a zdaleka ne jen s těmi ve vedoucích funkcích) vím velmi dobře, jaké problémy je trápí a proč mají tendenci policejní sbory opouštět. Ano, jsou to v prvé řadě podmínky, za kterých vykonávají svou činnost počínaje těmi služebnami a konče prakticky neexistencí kariérního řádu či nejistotou o budoucích finančních podmínkách. Za tyto špatné podmínky je však odpovědna vláda v čele s ministrem vnitra. Jako stínový ministr vnitra se snažím upozorňovat na problémy, které v Policii ČR panují a předkládám i návrhy řešení těchto problémů. Každá má Černá kniha policejních hříchů začíná slovy, že kritizuji pouze ty, kteří svou neprofesionalitou kazí dobré jméno Policie ČR a vyzdvihuji a oceňuji práci všech těch policistů, kteří své zaměstnání vykonávají poctivě a kvalifikovaně a vzkazuji jim, že si jejich práce nesmírně vážím. Domnívám se, že takových policistů je většina. Před problémy, které v Policii ČR prokazatelně existují však nesmíme zavírat oči a musíme je řešit. Právě ku prospěchu dobrého jména Policie ČR. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Dobrý den,chtěl bych se zeptat,jestli když budete ministrem vnitra nebude vás zač kritizovat a co by se muselo stát aby jste s funkce sám odstoupil?Podle toho jak se chováte,tak mám dojem,že rád kritizujete a sám kritiku neumíte příjmout.P.H.

Dobrý den, pokud budu ministrem vnitra, budu se svou práci samozřejmě snažit vykonávat co nejlépe tak, aby mne nebylo zač kritizovat. Na otázku, co by se muselo stát, abych z funkce sám odstoupil, v tuto chvíli odpovědět neumím. Příčinou by mohlo být třeba osobní selhání, ale například i nedostatečná podpora k prosazení nezbytných kroků k nápravě problémů v resortu. K Vašemu současnému hodnocení chci říci, že jako stínový ministr vnitra kritizuji problémy a jejich neřešení v tomto resortu, ale činím tak nerad a hluboká krize například v Policii ČR mne opravdu netěší, protože má přímé dopady na životy všech občanů. Tyto problémy je nutné co nejrychleji řešit. Pokud je kritika na mou osobu oprávněná, dokáži ji přijmout a z chyb se i poučit. I proto jsem zřídil tyto webové stránky. Zdraví Vás a děkuje za Váš názor Ivan Langer.

Pane Langere, Vaše odpověď Tomášovi (19.5.) mě udivuje. Takže Vy vlastně porovnáváte především materiální hodnoty, které dnešní demokratický systém oproti komunistickému nabízí - auta, dovolená, a úplně vrcholný prvek - spokojený a naplněný život. Vy jste bývalý režim vzhledem k věku moc neužil, a tak těžko můžete tohle položit na misku vah. Jedno je jisté, stejně jako dříve, i nyní na materiální výdobytky mnoho lidí nedosáhne. Mají se zkrátka co otáčet. Dovolená pro celou rodinu? Utopie. Auto leda ojeté za poločasem rozpadu. Ale to hlavní - nedostatek pracovních míst, nedostupnost bydlení pro mladé, zdražující se nebezplatná lékařská péče ( kdo vymyslel bezplatnou ?! , když skoro všichni platíme do systému ), to jsou věci, které jsme dříve neznali! Pokud budu nezaměstnaný absolvent, možná se budu na svět taky dívat jinak, než ho vidíte vy v ODS. Zkuste si představit, že budete živit rodinu z průměrného platu, Vaše žena bude na mateřské a navíc budete bydlet v podnájmu za nehoráznou cenu. To Vy si ale představit nemůžete - nikdy jste se do takové situace nedostal. Já si naopak umím představit, že se ti mladí budou ohlížet po někom, kdo jim slíbí ( bohužel jen slíbí ) právě takovou vizi, jakou slibují komunisté - tedy sociálně spravedlivější stát. Pak se mnohým z nich moc nedivím. A zkuste si uvědomit jedno - pokud se tu časem najde strana s jiným názvem, ale stejným programem, strana, kterou nediskredituje právě ten název, najde tolik příznivců mezi mladými, že se budeme všichni divit. To si dovolím tvrdit, přestože nemám a neměla jsem s komunisty nic společného, mám práci i svůj byt a celkem slušný plat. Ale nežiji na samotě u lesa - žiji v Olomouci a vidím na sídlišti denně se poflakující skupiny odrostlých dětí, které bez práce po skončení učňáku nebo střední školy žijí na účet rodičů bez jakékoliv perspektivy. Až bude radní zajímat něco víc než tenis či aquapark ( kde by na to taky ti mladí vzali?), pak třeba získají i ty mladé. Takhle vám na to kašlou - buď vůbec nevolí, nebo natruc vykřikují, že budou volit komunisty.

Vážená paní Nováková, přirovnání pana Tomáše nespočívalo pouze v porovnání materiálních hodnot. Týkalo se z větší části svobody, volnosti, možnosti být sobě vlastním pánem a sám si rozhodovat o svém životě. Také nežiji v izolovaném světě a vím, jaké problémy občany této země a zvláště pak na Olomoucku trápí. Přes svou poslaneckou kancelář jsem s těmito lidmi neustále v kontaktu a snažím se jim dostupnými prostředky pomoci. Co se týče mládeže a problémů s naplněním volného času, založil jsem Nadaci Bezpečná Olomouc, která nejen finančně podporuje projekty, které jsou mj. zaměřeny i na volnočasové aktivity olomoucké mládeže, drogovou problematiku atd. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Kde je muj prispevek ze 17.5. ?

Pane Romane, Váš příspěvek je v části "Váš názor".

Jaký máte názor na nelogické – chorobné spojení Justiční stráže ČR ( a posléze vytvoření akce schopné složky pro potřeby justice – Justiční policie ) s Vězeňskou službou . Justiční stráž by se měla oddělit od VS ČR , která má plnit jiné úkoly než přísluší Justiční stráží potažmo např. nové Justiční policii ČR .

Pane poslanče, nevadí Vám, že na předním místě ODS stojí bývalý komanč, který dnes rozdává své rozumy, kde k nim přišel, na VUMLu se to asi neučilo. Kolik bývalých komančů je dnes v jediné pravicové straně, kterou nemohu volit právě z tohoto důvodu. Pokud se s tím ODS neumí vypořádat svědčí to o tom,že celý program jsou jenom kecy a jde tu hlavně o fleky, ne o morálku. Bývalý komanč, je pro mě navždy komanč, jako je zloděj zlodějem,i když už teď nekrade a vrah vrahem,i když už nikoho nevraždí. Členství v KSČ je cejch na celý život a nedá se ničím smazat ani členstvím v ODS.

Dobrý den, z téměř 25 tisíc členů ODS jich bylo před rokem 1989 členy KSČ přibližně 3%. Zkuste si udělat stejnou analýzu v řadách ČSSD. Ivan Langer

Pane poslanče, co ten zákon o nehorázných výhodách četníků, bachařů, hasičů a celníků? Takové platy a výhody máte jenom vy, poslanci a pak četníci. Takže toto téma dojde na pořad ne opět až před volbama, že je to tak!!!

Jaké výhody četníků, bachařů, hasičů a celníků máš na mysli

Dobrý den, nový zákon o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů nepřináší policistům, hasičům, celníkům apod. jen finanční výhody. Přináší zároveň podstatné zpřísnění podmínek pro výkon služebního poměru, zvyšuje nároky na vzdělání, stanoví více přesčasových hodin, které musí tito příslušníci odsloužit zdarma, umožňuje okamžité zrušení služebního poměru nejen v případě, že se dopustili trestného činu, ale i v případě porušení služební přísahy, zavádí kariérní řád atd. Z těchto důvodů se domnívám, že je tento zákon velmi potřebný a neustálé odkládání jeho účinnosti je chybou. Zároveň je nutné si uvědomit, že finanční výhody, které tento zákon přináší (vyšší platy, vyšší odchodné a výsluhy), by měly negativní dopad na již tak velmi děravý státní rozpočet a proto je nutné hledat přijatelný kompromis, jak motivovat příslušníky bezpečnostních sborů k profesionální službě, ale zároveň šetřit státní rozpočet. Zdraví Vás, Ivan Langer

Bohuzel ve svem okoli, mezi mladsimi rocniky, se setkavam velmi casto
s lidmi, kteri rikaji, ze by volili komunisti, jelikoz "za komunistu
to bylo dobry; nebyli bezdomovci; vsichni meli kde bydlet; vsichni meli praci".
Tato argumentace mnoha mladych lidi je preci velice zarazejici.
Verim, ze jejich nazory se utvari vlivem jejich rodiny, aniz by sami
onu dobu zazili.
Komunismus bych porovnal s kapitalismem na jednoduchem prikladu:
prirovnejme si komunismus k ZOO - lide jsou jakoby zvirata v klecich,
maji dostatek jidla, maji kde spat, maji velke vybehy, nic jim neschazi.
Problem nastava, jakmile takoveto zvire se zacne chovat jinak, nez
si chovatele predstavuji, jakmile se zacne schovavat, malo se vystavovat
na obdiv. To pak chovatele a vedeni ZOO takoveto zvire z expozice odstrani,
jelikoz nepusobi na navstevniky pozadovanym dojmem. Odstrani se z pohledu
ostatnich, izoluje se. Shrnu-li to, kdo bude ve vybehu delat to co
se od nej zada, je "za vodou". Bude mit dostatek vseho ...
Naopak kapitalismus bych prirovnal k volne prirode - zvire
zije volne, bez jakehokoli omezeni, a je jen na nem samotnem, zda
je natolik schopne, aby prezilo, aby se dokazalo uzivit.
A to je prave ono - dnes vam zadarmo nikdo nic neda a je jen na vas,
zda se dokazete svou praci a svymi schopnostmi uzivit, zda se dokazete
prosadit.
Model KSC je pro mnoho lidi jiste velice lakavy - s minimalni
namahou mit vse: zamestanni, byt, rodinu, auto, kazdy rok dovoulenou,
klidny a spokojeny zivot, ale za jakych podminek, za jakou cenu ...
Mnoho mladych lidi si bohuzel neuvedomuje dusledky komunistickeho rezimu,
vidi jen ony "socialni vyhody", ktere lze snadno ziskat bez vetsiho usili.
Je to zpusobeno jejich lenosti? Lenosti pracovat, prosadit se, bojovat?
Premyslejte o tom, zkousejte mladym lidem, kteri nevedi nebo nechteji
vedet o opravdovych dusledcich komunistickeho rezimu, kteri jen
znaji ze svych rodin klady a vyhody KSC, vysvetlit dusledky tohoto
usporadani, ukazte jim dostatecne mnozstvi argumentu a dejte
jim namety k zamysleni se.
Nebo KSC podstoupi svoji renezanci a ziska na svou stranu i mlade lidi,
kteri bohuzel nemohli poznat krutost a absurditutohoto systemu.
Dekuji vam, velmi rad uvitam vase reakce.
S pozdravem Tomas V., 22 let.

Milý Tomáši, velká podpora, která se dostává komunistické straně z řad občanů této země mne skutečně netěší a u mladých lidí je to ještě smutnější. Zvlášť pokud si tito mladí lidé nedokáží uvědomit to zlo a hrůzu, kterou v této zemi komunisté za 40 let své totalitní vlády napáchali. Vaše přirovnání se mi velmi líbí, nicméně, jelikož jsem tu dobu ještě zažil, musím připomenout, že ani ty všechny výhody, které podle Vás komunisté lidem nabízeli, nebyly zdaleka samozřejmostí a dnes jsou mnohem dostupnější (viz auta, každoroční dovolená, spokojený a naplněný život,…). Zároveň platí, že i ODS se dokáže postarat i ty spoluobčany, kteří se z objektivních důvodů sami o sebe postarat nemohou. Je naším velkým úkolem zamezit rostoucímu vlivu komunistů, nicméně je nutné tyto výtky směřovat i do řad politické strany, ze které voliči ve valné většině ke komunistům přecházejí, tj. do řad ČSSD. Děkuji Vám za názor a srdečně Vás touto cestou zdravím, Ivan Langer

Ano, jak řekl pan prezident Havel po svém zvolení: " Dávali Vám 2000.- na video, na které jste se stejně nemohli dívat, protože Vám tekl hnis z očí, bydleli jste v drahých králikárnách a prodávali Vám drahá auta, se kterými se nedalo jezdit. Dnes nám hnis z očí neteče ale slzy bezmocnosti, video je dostupné téměř všem, zato potraviny, školství a zdravotnictví podražilo, obilí se nabízí elektrárnám a auto- máš hned- na splátky, s nehorázným úrokem, drahým benzínem atd.

pane poslanče,nešlo by do volebního programu ODS zařadiz zrušeni tzv. koncesionářských poplastků za vlastnictví televizního a rozhlasového přijímače?Nejsem přece poddaným jeho veličenstva televizních odborů,kterým nechci nic platit.České televizi a rozhlasu navíc nevěřím ani slovo.

Dobrý den, i když já osobně mám celou řadu výtek k České televizi a zejména k jejímu hospodaření (především za bývalých vedení), musím zdůraznit, že veřejnoprávní televize i rozhlas mají v demokratické společnosti svou nezastupitelnou úlohu, kterou je třeba chránit. O způsobu a výši financování této veřejnoprávní role pak samozřejmě lze diskutovat. Ivan Langer