4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Dobrý den,

obracím se na Vás s otázkou a posuzením,zda je toto normální postup.Můj manžel se momentálně nachází od 11.5.2005
ve vazební věznici Brně-Bohunicích.Při přijetí jsme dostali poučení o jeho právech a povinnostech,kde jedním z jeho práv je,cituji:Obviněný má právo na přijetí návštěvy v počtu nejvýše 4 osob jednou za dva týdny v trvání jedné hodiny.V odůvodněných případech může ředitel věznice povolit přijetí návštěvy většího počtu osob nebo
za dobu kratší než dva týdny,případně na dobu delší než jedna hodina.
U obviněných,u nichž je důvodem vazby obava,že budou mařit objasňování skutečností,závažných pro trestní stíhání,
BEZ ZBYTEČNÉHO ODKLADU stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy,kterými jsou zejména termín návštěvy,okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení,
v přípravném řízení státní zástupce,v řízení před soudem příslušný soudce.
Bohužel nám tyto návštěvy paní státní zástupkyně Holubová,působící
na městském st.zastupitelství v Brně zamítla.Když jsem chtěla znát důvod,sdělila mi jen,že to je v její kompetenci,termín další návštěvy mi nebyla ochotna říct a na můj dotaz,kdo je její nadřízený mi třikrát položila telefon.
Po čtvrté mi tuto informaci sdělila,ale vedoucí městského st.zastupitelství
v Brně se se mnou odmítla bavit o postupu své podřízené,nepříjmula mé námitky a odkázala mě zpátky na paní st. zástupkyni Holubovou,že rozhodnutí jsou plně v její kompetenci.Tak se ptám,pokud je důvodem vazby tzv. ovlivňování svědků,zda je možné,aby naše tři děti
ve věku 14 ,8 a půl roku mohly ovlivňovat nějaké svědky,nebo se tento postup běžně používá
k psychickému nátlaku na obviněného a jeho rodinu?Pokud se jedná
o psychický nátlak,tak se to neslučuje z listinou základních lidských práv a svobod a ani s principem práva v demokratickém státě.Navíc se
v demokratickém státě ctí presumpce neviny,tak proč lidé již odsouzení mají daleko víc práv,jak lidé,kterým nebyl zatím trestný čin dokázán soudem ani řádně tímto soudem potrestán.Vazební důvody přeci slouží k tomu,aby nebylo mařeno vyšetřování,nebo se nepokračovalo v trestné činnosti či se obviněný nepokusil o útěk.Nikde není psáno,že slouží k psychickému zlomení člověka a jeho rodiny.Proč je tedy bráněno návštěvám manželky a dětí?Nebo je běžný postup v České republice,že jsou upírány i práva,které se již schválily?Jestli ano,tak mám pocit,že jsme se vrátily do dob minulých-
do socialismu,kdy platilo,že právo se měnilo podle toho,jak se to komu hodilo.Předem Vám děkuji za Vaší odpověd.
S pozdravem

Eva

Milá Evo, osoby, které jsou v souladu se zákonem omezeni na své osobní svobodě, mají rovněž ze zákona méně práv než ostatní občané. To je dáno zejména smyslem trestu odnětí svobody a v případě vazby řádným průběhem vyšetřování. Ovšem i tato omezení osobní svobody musí být vždy v souladu se zákonem a rozhodnutí o nich jsou přezkoumatelná. Stejně tak si můžete stěžovat i na postup státní zástupkyně, a to nadřízenému státnímu zástupci. Konkrétní kroky Vám doporučuji řešit s pomocí advokáta. Zdraví Vás, Ivan Langer

Vážený pane poslanče, skutečně Vy a Vám podobní nosíte klapky na očích, nebo skutečnou situaci v této zemi nechcete vidět? Z vašich odpovědí je patrno, že nemáte tušení,proč policisté odcházejí . Možná, kdyby jste si s pár těmi, kteří odchází promluvil, ( a jsou to především lidé sloužící občanům této země tznm. lidé sloužící v uniformách na ulici - ne ti, kteří mají svá hřejivá křesla ) dozvěděl by jste se, že odchází díky vám všem politikům této země. Vždyť umíte házet jen špínu. Špatné se zdůrazní a to dobré se přejde. Používate PČR jako svou rukojmou. Samozřejmě , vždyť je to logické. Jde o represivní složku - tu nikdo nemá rád. Na nich se dají nahrabat hlasy voličů. A co na to občan ? Mnozí z nich se pak chovají stejně jako vy politici - arogantně a povýšeně. A proč tedy odchází ? Prostě jen přestalo policisty bavit pracovat v podmínkách, které jsou nedůstojné ( zajděte na nějakou z policiejních služeben ) za plat, který je uváděn v médiiích a který oni nikdy na výplatní pásce ani neviděli a při tom všem snášet " buzeraci " od svých nadřízených ,nechávat na sebe házet špínu z médií, od vás politiků a občanů.....Měla bych toho na srdci mnohem víc, ale již sem se poučila , že vše je jen mlácení prázdné slámy a že ten, kdo to myslí upřímě na to nakonec vždycky dojede.

Dobrý den, právě proto, že se s policisty pravidelně scházím (a zdaleka ne jen s těmi ve vedoucích funkcích) vím velmi dobře, jaké problémy je trápí a proč mají tendenci policejní sbory opouštět. Ano, jsou to v prvé řadě podmínky, za kterých vykonávají svou činnost počínaje těmi služebnami a konče prakticky neexistencí kariérního řádu či nejistotou o budoucích finančních podmínkách. Za tyto špatné podmínky je však odpovědna vláda v čele s ministrem vnitra. Jako stínový ministr vnitra se snažím upozorňovat na problémy, které v Policii ČR panují a předkládám i návrhy řešení těchto problémů. Každá má Černá kniha policejních hříchů začíná slovy, že kritizuji pouze ty, kteří svou neprofesionalitou kazí dobré jméno Policie ČR a vyzdvihuji a oceňuji práci všech těch policistů, kteří své zaměstnání vykonávají poctivě a kvalifikovaně a vzkazuji jim, že si jejich práce nesmírně vážím. Domnívám se, že takových policistů je většina. Před problémy, které v Policii ČR prokazatelně existují však nesmíme zavírat oči a musíme je řešit. Právě ku prospěchu dobrého jména Policie ČR. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Dobrý den,chtěl bych se zeptat,jestli když budete ministrem vnitra nebude vás zač kritizovat a co by se muselo stát aby jste s funkce sám odstoupil?Podle toho jak se chováte,tak mám dojem,že rád kritizujete a sám kritiku neumíte příjmout.P.H.

Dobrý den, pokud budu ministrem vnitra, budu se svou práci samozřejmě snažit vykonávat co nejlépe tak, aby mne nebylo zač kritizovat. Na otázku, co by se muselo stát, abych z funkce sám odstoupil, v tuto chvíli odpovědět neumím. Příčinou by mohlo být třeba osobní selhání, ale například i nedostatečná podpora k prosazení nezbytných kroků k nápravě problémů v resortu. K Vašemu současnému hodnocení chci říci, že jako stínový ministr vnitra kritizuji problémy a jejich neřešení v tomto resortu, ale činím tak nerad a hluboká krize například v Policii ČR mne opravdu netěší, protože má přímé dopady na životy všech občanů. Tyto problémy je nutné co nejrychleji řešit. Pokud je kritika na mou osobu oprávněná, dokáži ji přijmout a z chyb se i poučit. I proto jsem zřídil tyto webové stránky. Zdraví Vás a děkuje za Váš názor Ivan Langer.

Pane Langere, Vaše odpověď Tomášovi (19.5.) mě udivuje. Takže Vy vlastně porovnáváte především materiální hodnoty, které dnešní demokratický systém oproti komunistickému nabízí - auta, dovolená, a úplně vrcholný prvek - spokojený a naplněný život. Vy jste bývalý režim vzhledem k věku moc neužil, a tak těžko můžete tohle položit na misku vah. Jedno je jisté, stejně jako dříve, i nyní na materiální výdobytky mnoho lidí nedosáhne. Mají se zkrátka co otáčet. Dovolená pro celou rodinu? Utopie. Auto leda ojeté za poločasem rozpadu. Ale to hlavní - nedostatek pracovních míst, nedostupnost bydlení pro mladé, zdražující se nebezplatná lékařská péče ( kdo vymyslel bezplatnou ?! , když skoro všichni platíme do systému ), to jsou věci, které jsme dříve neznali! Pokud budu nezaměstnaný absolvent, možná se budu na svět taky dívat jinak, než ho vidíte vy v ODS. Zkuste si představit, že budete živit rodinu z průměrného platu, Vaše žena bude na mateřské a navíc budete bydlet v podnájmu za nehoráznou cenu. To Vy si ale představit nemůžete - nikdy jste se do takové situace nedostal. Já si naopak umím představit, že se ti mladí budou ohlížet po někom, kdo jim slíbí ( bohužel jen slíbí ) právě takovou vizi, jakou slibují komunisté - tedy sociálně spravedlivější stát. Pak se mnohým z nich moc nedivím. A zkuste si uvědomit jedno - pokud se tu časem najde strana s jiným názvem, ale stejným programem, strana, kterou nediskredituje právě ten název, najde tolik příznivců mezi mladými, že se budeme všichni divit. To si dovolím tvrdit, přestože nemám a neměla jsem s komunisty nic společného, mám práci i svůj byt a celkem slušný plat. Ale nežiji na samotě u lesa - žiji v Olomouci a vidím na sídlišti denně se poflakující skupiny odrostlých dětí, které bez práce po skončení učňáku nebo střední školy žijí na účet rodičů bez jakékoliv perspektivy. Až bude radní zajímat něco víc než tenis či aquapark ( kde by na to taky ti mladí vzali?), pak třeba získají i ty mladé. Takhle vám na to kašlou - buď vůbec nevolí, nebo natruc vykřikují, že budou volit komunisty.

Vážená paní Nováková, přirovnání pana Tomáše nespočívalo pouze v porovnání materiálních hodnot. Týkalo se z větší části svobody, volnosti, možnosti být sobě vlastním pánem a sám si rozhodovat o svém životě. Také nežiji v izolovaném světě a vím, jaké problémy občany této země a zvláště pak na Olomoucku trápí. Přes svou poslaneckou kancelář jsem s těmito lidmi neustále v kontaktu a snažím se jim dostupnými prostředky pomoci. Co se týče mládeže a problémů s naplněním volného času, založil jsem Nadaci Bezpečná Olomouc, která nejen finančně podporuje projekty, které jsou mj. zaměřeny i na volnočasové aktivity olomoucké mládeže, drogovou problematiku atd. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Kde je muj prispevek ze 17.5. ?

Pane Romane, Váš příspěvek je v části "Váš názor".

Jaký máte názor na nelogické – chorobné spojení Justiční stráže ČR ( a posléze vytvoření akce schopné složky pro potřeby justice – Justiční policie ) s Vězeňskou službou . Justiční stráž by se měla oddělit od VS ČR , která má plnit jiné úkoly než přísluší Justiční stráží potažmo např. nové Justiční policii ČR .

Pane poslanče, nevadí Vám, že na předním místě ODS stojí bývalý komanč, který dnes rozdává své rozumy, kde k nim přišel, na VUMLu se to asi neučilo. Kolik bývalých komančů je dnes v jediné pravicové straně, kterou nemohu volit právě z tohoto důvodu. Pokud se s tím ODS neumí vypořádat svědčí to o tom,že celý program jsou jenom kecy a jde tu hlavně o fleky, ne o morálku. Bývalý komanč, je pro mě navždy komanč, jako je zloděj zlodějem,i když už teď nekrade a vrah vrahem,i když už nikoho nevraždí. Členství v KSČ je cejch na celý život a nedá se ničím smazat ani členstvím v ODS.

Dobrý den, z téměř 25 tisíc členů ODS jich bylo před rokem 1989 členy KSČ přibližně 3%. Zkuste si udělat stejnou analýzu v řadách ČSSD. Ivan Langer

Pane poslanče, co ten zákon o nehorázných výhodách četníků, bachařů, hasičů a celníků? Takové platy a výhody máte jenom vy, poslanci a pak četníci. Takže toto téma dojde na pořad ne opět až před volbama, že je to tak!!!

Jaké výhody četníků, bachařů, hasičů a celníků máš na mysli

Dobrý den, nový zákon o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů nepřináší policistům, hasičům, celníkům apod. jen finanční výhody. Přináší zároveň podstatné zpřísnění podmínek pro výkon služebního poměru, zvyšuje nároky na vzdělání, stanoví více přesčasových hodin, které musí tito příslušníci odsloužit zdarma, umožňuje okamžité zrušení služebního poměru nejen v případě, že se dopustili trestného činu, ale i v případě porušení služební přísahy, zavádí kariérní řád atd. Z těchto důvodů se domnívám, že je tento zákon velmi potřebný a neustálé odkládání jeho účinnosti je chybou. Zároveň je nutné si uvědomit, že finanční výhody, které tento zákon přináší (vyšší platy, vyšší odchodné a výsluhy), by měly negativní dopad na již tak velmi děravý státní rozpočet a proto je nutné hledat přijatelný kompromis, jak motivovat příslušníky bezpečnostních sborů k profesionální službě, ale zároveň šetřit státní rozpočet. Zdraví Vás, Ivan Langer

Bohuzel ve svem okoli, mezi mladsimi rocniky, se setkavam velmi casto
s lidmi, kteri rikaji, ze by volili komunisti, jelikoz "za komunistu
to bylo dobry; nebyli bezdomovci; vsichni meli kde bydlet; vsichni meli praci".
Tato argumentace mnoha mladych lidi je preci velice zarazejici.
Verim, ze jejich nazory se utvari vlivem jejich rodiny, aniz by sami
onu dobu zazili.
Komunismus bych porovnal s kapitalismem na jednoduchem prikladu:
prirovnejme si komunismus k ZOO - lide jsou jakoby zvirata v klecich,
maji dostatek jidla, maji kde spat, maji velke vybehy, nic jim neschazi.
Problem nastava, jakmile takoveto zvire se zacne chovat jinak, nez
si chovatele predstavuji, jakmile se zacne schovavat, malo se vystavovat
na obdiv. To pak chovatele a vedeni ZOO takoveto zvire z expozice odstrani,
jelikoz nepusobi na navstevniky pozadovanym dojmem. Odstrani se z pohledu
ostatnich, izoluje se. Shrnu-li to, kdo bude ve vybehu delat to co
se od nej zada, je "za vodou". Bude mit dostatek vseho ...
Naopak kapitalismus bych prirovnal k volne prirode - zvire
zije volne, bez jakehokoli omezeni, a je jen na nem samotnem, zda
je natolik schopne, aby prezilo, aby se dokazalo uzivit.
A to je prave ono - dnes vam zadarmo nikdo nic neda a je jen na vas,
zda se dokazete svou praci a svymi schopnostmi uzivit, zda se dokazete
prosadit.
Model KSC je pro mnoho lidi jiste velice lakavy - s minimalni
namahou mit vse: zamestanni, byt, rodinu, auto, kazdy rok dovoulenou,
klidny a spokojeny zivot, ale za jakych podminek, za jakou cenu ...
Mnoho mladych lidi si bohuzel neuvedomuje dusledky komunistickeho rezimu,
vidi jen ony "socialni vyhody", ktere lze snadno ziskat bez vetsiho usili.
Je to zpusobeno jejich lenosti? Lenosti pracovat, prosadit se, bojovat?
Premyslejte o tom, zkousejte mladym lidem, kteri nevedi nebo nechteji
vedet o opravdovych dusledcich komunistickeho rezimu, kteri jen
znaji ze svych rodin klady a vyhody KSC, vysvetlit dusledky tohoto
usporadani, ukazte jim dostatecne mnozstvi argumentu a dejte
jim namety k zamysleni se.
Nebo KSC podstoupi svoji renezanci a ziska na svou stranu i mlade lidi,
kteri bohuzel nemohli poznat krutost a absurditutohoto systemu.
Dekuji vam, velmi rad uvitam vase reakce.
S pozdravem Tomas V., 22 let.

Milý Tomáši, velká podpora, která se dostává komunistické straně z řad občanů této země mne skutečně netěší a u mladých lidí je to ještě smutnější. Zvlášť pokud si tito mladí lidé nedokáží uvědomit to zlo a hrůzu, kterou v této zemi komunisté za 40 let své totalitní vlády napáchali. Vaše přirovnání se mi velmi líbí, nicméně, jelikož jsem tu dobu ještě zažil, musím připomenout, že ani ty všechny výhody, které podle Vás komunisté lidem nabízeli, nebyly zdaleka samozřejmostí a dnes jsou mnohem dostupnější (viz auta, každoroční dovolená, spokojený a naplněný život,…). Zároveň platí, že i ODS se dokáže postarat i ty spoluobčany, kteří se z objektivních důvodů sami o sebe postarat nemohou. Je naším velkým úkolem zamezit rostoucímu vlivu komunistů, nicméně je nutné tyto výtky směřovat i do řad politické strany, ze které voliči ve valné většině ke komunistům přecházejí, tj. do řad ČSSD. Děkuji Vám za názor a srdečně Vás touto cestou zdravím, Ivan Langer

Ano, jak řekl pan prezident Havel po svém zvolení: " Dávali Vám 2000.- na video, na které jste se stejně nemohli dívat, protože Vám tekl hnis z očí, bydleli jste v drahých králikárnách a prodávali Vám drahá auta, se kterými se nedalo jezdit. Dnes nám hnis z očí neteče ale slzy bezmocnosti, video je dostupné téměř všem, zato potraviny, školství a zdravotnictví podražilo, obilí se nabízí elektrárnám a auto- máš hned- na splátky, s nehorázným úrokem, drahým benzínem atd.

pane poslanče,nešlo by do volebního programu ODS zařadiz zrušeni tzv. koncesionářských poplastků za vlastnictví televizního a rozhlasového přijímače?Nejsem přece poddaným jeho veličenstva televizních odborů,kterým nechci nic platit.České televizi a rozhlasu navíc nevěřím ani slovo.

Dobrý den, i když já osobně mám celou řadu výtek k České televizi a zejména k jejímu hospodaření (především za bývalých vedení), musím zdůraznit, že veřejnoprávní televize i rozhlas mají v demokratické společnosti svou nezastupitelnou úlohu, kterou je třeba chránit. O způsobu a výši financování této veřejnoprávní role pak samozřejmě lze diskutovat. Ivan Langer