1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane Miloši/borůvko/,já jsem naznačila,že by pan langer jako opoziční poslanec si mohl alespoň něco ověřit,a co by to mělo být,jsem napsala polopatě a v minulém příspěvku i se jménem policisty,odpověděl to,co jste si přečetl.Jsem potěšena,že alespoň zareagoval,ale s jeho odpovědí rovněž nejsemspokojena,mohl by z ¨titulu svojí funkce skutečně dělat více a hlavně si leccos ověřit,to je vše,jsem žena,nikoliv muž.

Paní Mílo, velmi se Vám, jako ženě, omlouvám. Váš příspěvek jsem pochopil tak, jak jsem napsal. Poslední Váš příspěvek je pro mě již zřejmý a plně s Vámi souhlasím.

Pane poslanče,
žádám Vás o iniciování usnesení, aby na netu byl přístupný seznam poslanců přítomných na zasedání sněmovny.Současně aby byla k dispozici statistika přítomnosti poslanců při zasedáních. Myslím, že při elektronické evidenci přítomných by to nebyl problém. Bylo by to v každém případě potřebné k tomu, abychom my voliči věděli, koho volit v příštích volbách . A pro jednání parlamentu by to asi byl taky přínos... nebo ne?
Děkuji za odpověď.
Glöckner

Vážený pane Glöcknere, osobně by mi taková evidence nevadila, protože se jednání sněmovny účastním a z titulu své funkce místopředsedy sněmovny jich dokonce velkou část i vedu. Účast při hlasování včetně toho, jak který poslanec hlasoval, můžete zjistit již dnes na internetových stránkách www.psp.cz, v sekci "dokumenty". Děkuji za Váš podnět, Ivan Langer.

Pane Langere. Pan Míla je s Vaší odpovědí potěšen. Já ale moc ne. Ukazuje se, jak to v politice opravdu chodí. Jste opoziční poslanec a prakticky nemůžete nic dělat jen upozorňovat. Nevím, zda jste si přečetl mé vyjádření k příspěvku pana Míly, proto připojuji závěr. "Z pohledu ODS jsou všechny tyto křiklavé případy v policejním sboru jen díky vládě ČSSD, která to neuměla včas podchytit. Oni tyto problémy za své vlády neměli. Oni snad ani nemuseli nic podchycovat, protože za jejich vlády by k takovýmto přečinům dojít ani nemohlo a až se vrátí do vlády, opět nebude." I ČSSD vlastně, stejně jako nechcete jednou Vy, jako případný budoucí ministr vnitra, rozhodně krýt špatnou práci či dokonce trestnou činnost policistů či úředníků ministerstva vnitra. Zdá se vám ale odpovídající Vaše několikeré vyjádření, že je to jasný důkaz jejich pracovního šlendriánství? Mě ne a proto jsem v úvodu mého předešlého vyjádření napsal: "Píchnete do vosího hnízda: 1. lze očekávat možná odvetná opatření ze strany "napadených", 2. resort se hodnotí jako velmi špatně řízený, protože je v něm tolik špíny. Nepíchnete do vosího hnízda: 1. mají pokoj nejen podřízení a některé osoby mimo resort s nimi spojené, ale hlavně Vy, 2. resort je velmi kladně hodnocen, neboť v něm pracují jen samí poctivci." Co Vy na to? Nebylo by výhodnější být další 4 roky opozičním poslancem? Nic nedělat a jen upozorňovat?

Vážený pane Borůvko, na Váš dotaz o zodpovědnosti předchozích vlád ODS za problémy na vnitru si Vám dovolím předložit odpověď, kterou jsem zaslal panu Rostislavovi jako reakci na příspěvek ze dne 2. 6.: „Dobrý den, jsem si velmi dobře vědom toho, že některé problémy u Policie ČR přetrvávají celou řadu let a existovaly i za vlády ODS, která měla těžký úkol vybudovat z totalitního aparátu demokratický a ne všechny problémy se podařilo vyřešit. Na základě dlouhodobého pozorování a analýz jsem však přesvědčen o tom, že za vlád sociální demokracie tyto problémy narůstají, dokonce se objevilo spousta problémů nových a sociálně demokratičtí ministři je vůbec neřeší. Nebudu se vyjadřovat ke kvalitám bývalých ministrů vnitra za ODS. Dnes před vámi stojím já, Ivan Langer, a mám jasnou vizi, jak problémy v resortu vnitra řešit. Tato moje vize je dostupná na tomto webu (Modrá šance pro slušné lidi, Černé knihy policejních hříchů apod.). Uvítám Váš názor na ni. Děkuji za Váš příspěvek, mějte se fajn, Ivan Langer.“ S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langer,děkuji za odpověď,ale myslím si,že v postavení,které zastáváte,máte možnost si leccos prověřit,ale i přesto mne Vaše odpověď potěšila.

Vážená paní Milo, pokud se stanu ministrem vnitra, ujišťuji Vás, že se na mne můžete se svými podněty obrátit a tyto budou řešeny. V současné době opravdu vůči zaměstnancům ministerstva či Policie ČR žádné pravomoci nemám. Těším se na naše budoucí setkání, Ivan Langer

Nemyslíte, že by bylo vhodné požádat protikorupční útvar policie,aby se začal zabývat vyšetřováním možné korupce v případu lobinku pro televizi Nova a začít u Vás? Kam až sahá Vaše drzost a arogance?

1. Dobrý den, máte-li pocit, že by se měl "protikorupční útvar policie" zabývat vyšetřováním možné korupce v případu lobingu pro televizi Nova, dejte mu podnět, ať začne pracovat.
2. Abych mohl reagovat na vaši druhou otázku, musíte upřesnit, co považujete v mém jednání a vystupování za drzé a arogantní. Na takto obecný dotaz nelze konkrétně a věcně odpovědět.

Vážený pane poslanče, nevím, na koho už se mám s mým problémem obrátit. přestěhovala jsem se z manželem z Olomouce do okr. Vyškov. později jsme zjistili, že naše obec je silně komunistická. Vzali jsme si hypotéku, začali rekonstruovat RD a od té doby jsou problémy se sousedy i se starostou. Sousedka pracuje na finančním úřadě ve Vyškově a jedna ruka se starostou. Píše na nás neustále nějaké udání, telefonuje na úřady a to vše dělá v pracovní době. Předseda místní stavební komise mě a manželovi řekl, po dotazu, kdy mu volá, minulý týden volala i 5 krát za den a samozřejmě, že z práce, to byla jeho slova. Posílá na manžela kontroly ze živnostenského úřadu, kdy úředník oznámil manželovi, kdybych Vás p. ... nekontroloval nedávno na Vaší pronajaté dílně, myslel bych si, po tom, co napsali Vaši sousedě, že jste ten největší darebák pod sluncem. Nemůžeme si ani nabrousit sekeru na poštípání dřeva. Starosta nás obtěžuje několikrát týdně i kvůli jedné věci, a po zdělení, že by se měl starat o polorozpadlou stavbu uprostřed obce, z které neustále vyháníme malé děti, protože pod ní jsou sklepení, řekl mi, že mi je po tom "h....", že si mají matky děcka hlídat a, že nám ještě ukáže, co umí. Po tom co jsme mu řekli, že si ona jeho známá vše vyřizuje v pracovní době řekl, že to není náš problém, že si může dělat co chce. Myslíte si pane poslanče, že je na tyto lidi možnost podat stížnost a Kam? Máme pocit, že je to tu jedna velká červená mafie na malé obci. Děkujeme za odpověď.

Vážená paní Bergerová, pokud by pan starosta i další úředníci porušovali svým jednáním zákony, je možné se ochrany domáhat u civilních soudů, případně i prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. V případě nepravdivých udání je možné se domáhat nápravy například žalobou na ochranu osobnosti, případně i trestním oznámením pro podezření z trestného činu pomluvy. Jinak je zde také odpovědnost politická a pokud se starosta vůči občanům chová arogantně a neslušně, ti mu to vrátí v příštích komunálních volbách. Konkrétní kroky ve Vašem případě bych pak doporučoval konzultovat s právním zástupcem. Zdraví Vás Ivan Langer.

K tomu se asi nebudete chtít vyjádřit, nebo ano?


Ivan Langer koupil dům za 2,5 milionu
zastavil ho za 5 milionů
a pronajímá v něm kancelář
správci majetku obchodníka s LTO
obviněného z objednání dvou vražd

Za dva a půl milionu korun se stal místopředseda Poslanecké sněmovny a místopředseda ODS Ivan Langer jediným majitelem domu v centru Olomouce. O čtyři měsíce později přijala tentýž dům banka do zástavy za úvěr ve výši 5 milionů korun. Nebytové prostory v domě pak Langer pronajímá nejbližšímu spolupracovníkovi šumperského podnikatele Vratislava Kutala, obviněného z iniciování dvou vražd.


Pozemek a na něm stojící dům číslo 25/504 v olomoucké ulici 8. května koupil Ivan Langer v dubnu 1999. V srpnu 1999 uzavřel Langer smlouvu o zřízení zástavního práva na tyto nemovistosti pro Bank Austria Creditanstalt, a to za úvěr ve výši dvojnásobku ceny, kterou čtyři měsíce předtím zaplatil, tj. 5.000.000 korun.

Od 1. července 2000 v domě funguje zákaznické středisko pojišťovny Allianz. Právě Ivan Langer přitom navrhl zřízení parlamentní vyšetřovací komise, která prošetřuje okolnosti prodeje IPB, o niž původně usilovala kromě ČSOB také Allianz. Langer několikrát vystoupil na straně kritiků převzetí IPB Československou obchodní bankou, kteří tvrdí, že pro stát by bylo výhodnější prodat IPB pojišťovně Allianz.

Třetím nájemcem nebytových prostor v Langrově olomouckém objektu bydlení je kancelář Daňové poradenství Paclík. Jeho majitel Radomír Paclík bývá označován jako správce majetku šumperského podnikatele Vratislava Kutala, který je již rok vazebně stíhán pro podezření, že si společně s dalším obchodníkem s lehkými topnými oleji ze severu Moravy objednali v roce 1995 vraždu jiného významného obchodníka s LTO. Kutal je navíc podezřelý, že si objednal vraždu novináře zabývajícího se podvody s LTO, a podle policie byl zapojen i do někdejšího výbuchu bomby u olomouckého soudu. Jméno Langrova nájemníka Paclíka figuruje v internetovém obchodním rejstříku (www.justice.cz) v 9 firmách a z toho 8krát společně s Kutalovým.

Bývalý policista Vratislav Kutal ovládá desítky firem, které často vlastní jedna druhou. Řada z nich je přitom spojena se správou města Šumperk - Kutalovi například patří čtyřicetiprocentní podíl ve společnosti, která zásobuje Šumperk pitnou vodou, drží také významný balík akcií šumperské teplárenské firmy a působí v realitní společnosti, která spravuje nemovitosti v majetku města. Radomír Paclík vykonává v Kutalových firmách nejčastěji funkci předsedy dozorčí rady, v jiných zasedá v představenstvu. Celkové základní jmění osmi firem, v nichž vedle sebe figurují jména Vratislava Kutala a Radomíra Paclíka, přesahuje 635 mil. Kč.

Spojitost mezi Ivanem Langrem a vazebně stíhaným Kutalem dokládá fakt, že spolu absolvovali výlet na Kilimandžáro, nejvyšší horu Afriky. Mluvčí občanského sdružení Hnutí za spravedlnost, které vystupuje na Kutalovu obhajobu a prohlašuje ho za nevinného, dokonce uvedl, že Kutal Langrovi výlet na Kilimandžáro zaplatil. Ivan Langer ale toto tvrzení označil za sprostou lež a naprostý výmysl, ovšem přiznal, že byl na Kilimandžáru ve stejnou dobu jako Kutal.

Hnutí za spravedlnost tvrdí, že Kutalovo zatčení hraje do karet významným politikům, které neoficiálně sponzoroval. Kriminalisté, kteří Kutalův případ vyšetřují, však podle náměstka ředitele pražského úřadu vyšetřování Ivana Smékala neobjevili jediný náznak takového pozadí případu. Jsou ale přesvědčeni, že se v případu Kutal a spol. dostali zhruba do středního patra pyramidy mnohamiliardových podvodů s LTO. Dovozci a lidé, kteří mafii kryli, zatím stíháni nejsou, přiznávají policisté.

Dobrý den, velmi rád Vám, ale i Janě M. odpovím. Na úvod jen musím s lítostí konstatovat, že k uvedenému tématu jsem se již opakovaně (i na těchto stránkách) vyjadřoval. v této souvislosti mne jen mrzí, že přes má jasná vyjádření, přes zjevná fakta, někteří pisatelé opakovaně uvádějí nepravdivé informace, které kdysi jednou někdo vypustil. Nechci nikomu podsouvat nic zlého, ale občas mívám pocit, že se někdo snaží udělat ze stokrát opakované lži pravdu. Ale teď k podstatě problému:
1. Koupě domu a úvěr: Dům jsem koupil za své peníze a na jeho rekonstrukci jsem si vzal úvěr, který splácím z výnosů nájmů. Všechny peníze byly použity na rekonstrukci a na nic jiného. Hypotéční úvěr byl zcela standardní, z čehož plyne, že jsem musel jako protihodnotu zastavit bance zrekonstruovaný dům - tedy dům, který jsem já koupil za své a nainvestoval do něj peníze banky. V případě, kdybych úvěr nesplatil, přišel bych o vše, tedy i o mé vlastní peníze. Závěr k bodu 1: Jde o naprosto čistý, průhledný a standardní postup, běžný vztah mezi majitelem domu a hypoteční bankou.
2. Pronájem kanceláře: Nájemcem jednoho ze čtyř nebytových prostorů je pan RNDr. Tomáš Paclík, nikoliv pan Radomír Paclík. Jedná se tedy o úplně jinou osobu než píšete. Věřím, že toto vysvětlení stačí, já jen dodám, že je škoda, že se v tomto případě jen přebírá lež, kterou kdysi jeden prapodivné internetové periodikum uvedlo a poté, co se mělo za tuto prokazatelnou lež omluvit, raději zaniklo...
3. V mém domě již více než 2 až 3 roky (omlouvám se, ale nemám v tuto chvílik dispozici nájemní smlouvu) není žádné zákaznické středisko Allianz. I v době, kdy tam bylo, se jednalo o zcela standardní smluvní vztah nájemce - pronajímatel a mohu zcela jednoznačně prohlásit, že jsem nikdy nevystupoval ve prospěch pojišťovny Allianz v případě IPB. Ukončení nájmu souviselo se změnou obchodní strategie pojišťovny. A když už někdo hovoří o "převzetí" IPB jednou bankou za masivní asistence státu a ČSSD, doporučuji se seznámit se závěry parlamentní vyšetřovací komise k IPB a zejména s finanční bilancí vůči občanům ČR. S jistou dávkou nadsázky říkám, že za podmínek, za jakých ČSOB "získala" IPB, bych ji bral taky. :-)
4. Cesta na Kilimandžáro: Tuto cestu organizoval můj kamarád - architekt. Zbývající 4 účastníky jsem poznal až cca týden před odjezdem, do té doby jsem je neznal. Všechny náklady spojené s cestou jsem si hradil ze svého. S panem Kutalem jsem tedy žádné vztahy neudržoval ani před touto cestou a ani po ní!
Závěr: Věřím, že jsem Vám vyčerpávajícím způsobem objasnil skutečnou podstatu věcí a vyvrátil neuvěřitelné fámy, lži a z nich plynoucí spekulace.
Přeji vše dobré. IL

Pane poslanče, možná jste se opakovaně ke koupi domu v ulici 8. května vyjadřoval, ale já stále nerozumím jedné věci. Ten dům koupila vaše budoucí tchyně paní B. z Hradce. Kupní cena ve výši cca 2,3 milionu byla snížena na 1,8 milionu. Proč vlastně? A z jakého důvodu nebyly v domě zachovány bytové jednotky, proč museli nájemci oněch jednotek dům opustit a odejít mimo Olomouc? Divíte se, že se tento problém vrací jako bumerang, nicméně těch otázek kolem a hlavně postup oklikou přes paní B. se nejeví moc průhledný. Navíc jste osoba veřejně činná, takže počítat s podobnými dotazy zřejmě musíte. Mě zaujalo, když jste v souvislosti s golfem a Véskou prohlásil, že předsedu klubu neznáte. Tedy vám zřejmě nedělal pan M. nikdy asistenta v poslanecké kanceláři. Máte pocit, že všechno je jedna paní povídala?

Vážený pane, odhodlal jsem se Vám napsat jako velmi vytrvalý volič ODS a v poslední době jako šlen ODS Znojmo. Nevím do jaké míry jste informován o současné situaci ve Znojmě. Došlo zde k uchopení moci bývalými členy US DEU a jejich věrnými, Zejména se jedná o bývalého předsedu US DEU Znojmo a současného předsedu OR ODS Znojmo. Znojemská místní organizace byla pučem převzata a nyní se chystá převzetí celé oblasti, neboť obranné mechanizmy ve stanovách ODS jsou veškeré žádné. Vše nasvědčuje tomu, že se chystá další hromadný příjem členů z řad zaměstnanců firmy DELTA pekárny, ale zejména přijímání našich Vietnamských spoluobčanů jejichž nepsaný bos se již členem ODS stal. To co vám píši jsou pouze kusé informace z nichž je možno si utvořit názor. Firma Delta disponuje 2000 zaměstnanci a vietnamských spoluobčanů spadajících pod stánkařského bose je zhruba 1000. Myslím, že nějaké ty varovné signály již k Vám dorazily, ale bohužel vnitřní mechanizmus ODS je natolik těžkopádný, že se obávám reakce až po dvanácté hodině. Berte prosím mé upozornění vážně. Pro další informace je možno mi psát na mail jaromil.er.ben@seznam.cz. Není vhodné o těchto věcech komunikovat na otevřených stránkách, ale jinde se mi nikdo neozývá, takže to vidím jako poslední možnost jak varovat před unionizací ODS. Děkuji za pozornost a pochopení. Petr

Dobrý den, vím o tom a považuji tu situaci za nesmírně vážnou. jednala o ní i včera Výkonná rada ODS. Do měsíce budeme mít více informací a pokud by se potvrdilo to, co píšete, nebudu váhat ani minutu a budu prosazovat odebrání licence tomuto místnímu sdružení ODS!

Vážený pane poslanče,
na můj příspěvek ze dne 11.5. jste nereagoval,myslím,že je to ožehavé téma a Vám se tomu chce vyhnout,ale bylo by dle mého názoru rozhodně prospěšné nechat prozkoumat i ty nejvýše postavené osoby,poněvadž je již známo,že nejhorší zločiny vedou právě elitní policisté což se ukazuje na kauze Berdychův gang apod..Tito policisté znají dokonale policejní praktiky a takoví dělají všecko,aby se na ně nepřišlo. Pokud byste se stal ministrem vnitra,odpovězte mi,zda se nebudete bát píchnout do vosího hnízda,jsem přesvědčena,že rázem by bylo vyřešeno mnoho doposud nevyřešených kauz,nejsou,protože v nich právě figurují vysocí policejní důstojníci a tak je to dokolečka.
Děkuji za odpověď,doufám,že nyní snad budete reagovat.

Pane Mílo, promiňte, že se vkládám to Vašeho dotazu. Jistě Vám pan Langer sám odpoví. Mám na to, a nejen já, následný pohled. Píchnete do vosího hnízda: 1. lze očekávat možná odvetná opatření ze strany "napadených", 2. resort se hodnotí jako velmi špatně řízený, protože je v něm tolik špíny. Nepíchnete do vosího hnízda: 1. mají pokoj nejen podřízení a některé osoby mimo resort s nimi spojené, ale hlavně Vy, 2. resort je velmi kladně hodnocen, neboť v něm pracují jen samí poctivci. Z pohledu ODS jsou všechny tyto křiklavé případy v policejním sboru jen díky vládě ČSSD, která to neuměla včas podchytit. Oni tyto problémy za své vlády neměli. Oni snad ani nemuseli nic podchycovat, protože za jejich vlády by k takovýmto přečinům dojít ani nemohlo a až se vrátí do vlády, opět nebude. Nabo je to jinak?

Dobrý den, mohu Vás ujistit, že jako případný budoucí ministr vnitra rozhodně nehodlám krýt špatnou práci či dokonce trestnou činnost policistů či úředníků ministerstva vnitra. Důsledná očista Policie ČR je jednou z mých základních priorit. V dnešní situaci však bohužel nemám žádné pravomoci, jak takové nápravy dosáhnout, a proto se alespoň snažím nejen ministra vnitra, ale i širokou veřejnost upozornit na problémy, které v tomto resortu existují a nabízet alternativní řešení těchto problémů (viz Černá kniha policejních hříchů I, II, Modrá šance pro slušné lidi, atd.). Zdraví Vás, Ivan Langer

Vážený pane poslanče.
Líbí se mi část Vaší proklamace o vnitřní bezpečnosti, kde píšete, že: ...V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně... . Ale to jsou přece staré známé věci, které se táhnou již řadu řadu let. Nebo za vlády ODS v nimulosti nebyly?? Proč je chcete řešit až ted, když jsou známy již z minulosti, proč toto neřešila ODS již v době, kdy byla ve vládě. Děkuji.

Dobrý den, Rostislave, jsem si velmi dobře vědom toho, že některé problémy u Policie ČR přetrvávají celou řadu let a existovaly i za vlády ODS, která měla těžký úkol vybudovat z totalitního aparátu demokratický a ne všechny problémy se podařilo vyřešit. Na základě dlouhodobého pozorování a analýz jsem však přesvědčen o tom, že za vlád sociální demokracie tyto problémy narůstají, dokonce se objevilo spousta problémů nových a sociálně demokratičtí ministři je vůbec neřeší. Nebudu se vyjadřovat ke kvalitám bývalých ministrů vnitra za ODS. Dnes před vámi stojím já, Ivan Langer, a mám jasnou vizi, jak problémy v resortu vnitra řešit. Tato moje vize je dostupná na tomto webu (Modrá šance pro slušné lidi, Černé knihy policejních hříchů apod.). Uvítám Váš názor na ni. Děkuji za Váš příspěvek, mějte se fajn, Ivan Langer