1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Výžený pane, mám za to, že Vaše vystoupení v pořadu TV Nova - Kotel zcela jasně prokázalo, že lákání voličů na populistické a nerálné sliby, jsou Vám zcela cizí a to přes fakt, že riskujete úbytek určité části voličského spektra, voličů, kteří jsou za každých okolností sedout na lep populistickým demagogů, jejichž výrazný typ představuje např. náš stávající předseda vlády. Můj vzkaz zní: nenechte se znechutit!

Váš volič

Petr Kučera

Vážený pane poslanče, reaguji na Vaše páteční vystoupení v Kotli. ODS považuji za jedinou relevantní pravicovou stranu. Líbí se mi Vaše názory, které přesně vystihují aktuální politickou situaci a děkuji za vaši nepopulistickou politiku, která všem měří stejným metrem. Jen vydržte až do voleb.

Jo, vydržte do voleb a připravujte se na další roky v opozici :o)))

Vážený pane Marku, děkuji za podporu, kterou ODS i mé osobě projevujete. Slibuji, že jak v období do voleb, tak i po volbách budu dělat vše pro to, abych Vás a další příznivce ODS nezklamal. Srdečně Vás zdravím, Ivan Langer.

Dobrý den, pane doktore.Moc jste se mi líbil v Kotli, bylo to zdravě asertivní srozumitelné vystoupení.Moc Vám držím palce do voleb.Vaše volička.

Vážená paní Evo, moc si vážím Vaší podpory. Slibuji, že udělám vše pro to, abych Vás do voleb i po nich nezklamal. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langer,
dočetla jsem se o uprchlémKrejčířovi,že bylo všeobecně známo,že měl velmi dobré kontakty jak s policií,tak i se soudci,jak je to možné?Proč jste nějakým způsobem jako stínový ministr vnitra nezakročil, vždyť tento stát je přímo prohnilý korupcí a úplatností,která je všude,nevyjímaje orgány činné v trestním řízení.připomínám znovu případ J.Kajínka,člověka,který byl veřejnosti předhozen jako ta nejtěžší zrůda,pořádaly se na něj¨doslova manévry,jak je možné,že Krejčíř uteče ze záchodu,kde by mohl být chycen během 1O minut,to Vám nikomu v Poslanecké sněmovně nevadí,co dělá branně-bezpečnostní výbor,co se to děje v této zemi.Na jedné straně jsou odsuzováni lidé bez jasných důkazů,na straně druhé pan soudce nyní teprve zvažuje zda vůbec dovolí zatykač na tak nebezpečnou osobu jako je Krejčíř,člověk se nemůže domoci spravedlivé obnovy procesu a to proto,že má smůlu jako pan Kajínek,že v jeho kauze spáchali vraždy policisté a soudce všemožně brání obnově atd. Můžete vůbec odpovědět na něco z toho co se ptám?Upřímně řečeno,ani nečekám odpověď ,zde bude zřejmě pravda v příspěvku diskutujícího pana Arnošta.Chtěli byste jako strana ODS vyhrát volby,vždyť jste doposud nic neudělali,aby se nedělo to,co se děje,jsem znechucena jako ostatně celá veřejnost.Chtělo by to zcela novou stranu,ale taková neexistuje.

Dobrý den, Mílo, z Vašich dosavadních příspěvků plyne, že přesně nevíte, za co je odpovědná a jaké pravomoci má vládní koalice a na druhé straně opozice, které jsem členem. O možných kontaktech pana Krejčíře na policisty či soudce měli vědět ministr vnitra a ministr spravedlnosti.

Opoziční politici bohužel přístup k takovým informacím nemají a mohou reagovat až tehdy, až takový skandál vyjde najevo. I mne mrzí, že nemám dostatek prostředků, abych takovým situacím mohl předcházet, ale slibuji, že učiním vše, co je v mých silách, aby celá záležitost byla řádně prošetřena a vůči odpovědným osobám vyvozena patřičná odpovědnost. Ta by se neměla týkat jen policejního prezidenta, ale i dalších lidí, včetně samotného ministra vnitra.

Děkuji za Vaše názory a srdečně Vás zdravím Ivan Langer.

Lidi!!Proč se tady vůbec namáháte s nějakým plácáním do vody.Vždyť to ti parchantI "ÓDÉSÁCI"stejně nečtou a když,tak se jen usmějou a řeknou si,,,chudáčci za ty prachy co mám si kecejte co chcete.Taková diskuze je vlastně k ničemu.

Vážený pane Arnošte, pokud si dáte tu práci a prohlédnete si tyto stránky, zjistíte, že si zájmu občanů velice vážím a na jejich příspěvky reaguji. Své webové stránky pravidelně aktualizuji stále novými materiály a informacemi. Sdělovacími prostředky jsou tyto webové stránky dokonce dávány za vzor ostatním politikům (viz Česká média, 13. 3. 2005, článek i na těchto webových stránkách v sekci Média o IL). S pozdravem, Ivan Langer

Dobrý den,

rád bych se Vás zeptal na problém, o němž se veřejně mnoho nemluví. V roce 1991 bylo městům a obcím umožněno založit institut městské či obecní policie. Mělo se jednat pouze o dočasné opatření, než policie ČR bude schopna plně fungovat. Časem se ale ukázalo, že tyto místní složky jsou poměrně efektivní a jejich existence trvá dodnes. Bohužel, velmi často, a to zejména na malých městech a obcích, jsou částečně nuceni suplovat činnost policie státní. Zejména tam, kde PČR nemá služebnu v místě. Není nic neobvyklého, že PČR žádá policii městskou o zákrok či výkon, protože ona sama nemá prostředky, čas a lidi. Je-li tomu naopak, PČR odmítá spolupráci s MP. Dále, obvodní oddělení na venkově mají ve svém okrsku 10 a více obcí, včetně jejich katastrálních území, na něž připadá jedna dvoučlenná hlídka. Nejsou tudíž schopni efektivně fungovat a spoléhají výlučně na MP. I přesto je MP státem dlouhodobě ignorována. Odkazy zákonodárců na skutečnost, že MP pouze zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku ( není zákonem definováno ) a že jsou v pravomoci měst a obcí ( poskytují součinnost státním orgánům a suplují jejich preventivní činnost ) jsou výrazem naprosté neznalosti reality běžného života. Jsou to strážníci MP, kteří se při své pochůzkové činnosti setkávají s pachateli v prvotní fázy nezákonné činnosti a činí první opatření ( zajištění stop, pachatelů apod. ) Policista zařazený do OO PČR si pak nechá pachatele předvést až na služebnu, zpracuje dokumentaci a postoupí věc dále. Dokonce takový postup přímo vyžadují. Přesto jsou strážníci MP státem degradováni do pomyslného "hnojiště." Pracují za průměrný plat 12000,- Kč, každé tři roky musejí složit zkoušku před komisí ministerstva vnitra, jsou vydáni na milost vedení - ze zákona starostovi - jenž je v 99% případů "civilista", který nemá o práci MP ani potuchy, a snaží se ji využívat způsobem často nemorálním. Nemyslíte, že by bylo vhodné, učinit konečně radikální legislativní kroky k tomu, aby činnost bezpečnostních a pořádkových složek všeho druhu byla provozována na profesionální úrovni, ku prospěchu občanů a nikoliv úředníků ? A neměl by stát vycházet městům a obcím vstříc v záležitostech bezpečnosti a ochrany obyvatel, a neměl by jim poskytovat pomoc finanční či materiální, jakožto kompenzaci toho, že není schopen vlastními silami zabezpečit bezpečnost občanů a jejich majetku.

Dobrý den, situace je v některých oblastech dokonce taková, že obce nejen, že financují své obecní policie, ale dokonce i přispívají na policii státní (zejména vybavením kanceláří). V systému ochrany bezpečnosti občanů považuji obě složky policie (jak státní, tak obecní) za velmi důležité, mající svou nezastupitelnou, ale částečně odlišnou roli. Ve svých rolích by si neměly konkurovat, ale navzájem se doplňovat. Tímto vzájemným vztahem obecní a státní policie se rovněž zabývám ve stínovém materiálu Modrá šance pro slušné lidi, který je k dispozici i na těchto webových stránkách. Děkuji za váš příspěvek a srdečně Vás zdravím, Ivan Langer

Dobrý den pane Langner. Chci reagovat na Vaše vystoupení v kotli.
Představte si, že si všichni vezmou z Vás příklad a začnou studovat a stanou se z nich manažeři, politici, ředitelé firem. Zajímalo by mě, kdo vypěstuje obílí, kdo umele mouku a kdo z ní upeče chleba, abyste měl co jíst. Všichni budeme přeci velice vzdělaní a nebudeme chtít pracovat rukama. Co se týče minimální mzdy - zeptejte se prodavaček, šiček jakou mají mzdu (samozřejmě ne v Praze). A to mají v kapse výuční list.
Já sama mám VŠ a chápu, že potřebujem inteligenci, lidi vzdělané, ale potřebujem i ty ostatní, vyučené, s maturitou a i ty jen se základní školou. Každý kdo pracuje vytváří hodnoty. Každý by měl být slušně zaplacen tak, aby mohl slušně se uživit a po 45letech práce si ještě stihnout trochu užít důchodu.
Hezký den
Mě se tJá naštěstí za tuto mzdu nepracuji, i padzza kolik , etetep áž od clod dlVám napeče chleba, kdo bude kopat uhlí, kdo bude šít, pěstovat chodit abedko , firem. i chtchi

Dobrý den paní Kateřino, dobře vím, že tato země potřebuje nejen vysokoškolsky vzdělané lidi, ale i ty, kteří pracují na stavbách, u výrobních linek, stojí za pultem apod. Těchto lidí, pokud vykonávají svou práci kvalitně, si velmi vážím, stejně, jako si vážím manažerů, ředitelů, učitelů, lékařů, policistů a jiných povolání s vyšším vzděláním, pokud svou práci rovněž vykonávají profesionálně. Ale i pro ty dělníky, zedníky, řemeslníky a další platí, že čím vyšší bude jejich kvalifikace, tím lepší bude vykonaná práce a tím více peněz si zaslouží. Motivace a postup jsou možné v každé profesi. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Člověče Langře, vy jste v tom kotli pomalu víc než v parlamentu!!!

V "nováckém kotli" se pan Langer cíti jako ryba ve vodě. Prázdné hlavy, prázdné řeči, populismus, trochu ega, trochu sexu, trochu ramen, atd...
Škoda, že volby nejsou do "kotle". Tam by vyhral... a po volbách i uspěl..
On však již léta sedí v parlamentu. Vše, co si za ta léta "vydělal" mu přeji. Neumím si však odpovědět ,co z toho měl občan-volič.
V čem je vlastně rozdíl mezi zkorumpovaným bývalým ministrem vnitra Grosem a stínovým ministrem vnitra Langerem.Snad v tom, že ten první už tam díky bohu není a ten druhý tam snad nikdy nebude.
Je to obyčejný populista.

Dobrý den, i když mám diváky Kotle velmi rád, tak v parlamentu jsem přece jenom častěji :-). S pozdravem, Ivan Langer

Pane Langer.
V kotli jste mně nezklamal, pořad stejně trapné žvásty. Jděte s tou vaši ODS už do .....
Jenom škoda, že nikdo nevznesl dotaz na ty vaše majetkové poměry. Bylo by zajímavé slyšet vaši odpověď, kde jste na to vzal a kdo vám půjčil. Ne, že bych zavíděla, ale pracují 45 roků v kuse a jaksi po tolika rokách tvrdé práce v hutích jsem se zmohla akorát na dům, na který mi komunisté půjčili. Asi jsem byla celý život neschopná a proto čest těm, kteří byly schopni si natunelovat a najkrást.
Věřím , že by jste to zase pěkně ukecal tím, že jsem se nsnažila, tudíž mne čeká mizerný důchod ale Vy odesáci uděláte pořádek, každý dostane 4000 tisíce a kdo není schopny jako Vy, tak ať chcípne hladem. Ti kteří vás budou volit jsou padlý na hlavu a také se dočkají.

Pane poslanče,
po dnešním sledování pořadu " KOTEL", tj. dnes 17.6.2005 jste mne přesvědčil, koho budu volit v příštích volbách. Vaše strana to tedy rozhodně nebude. Dnešním dnem jste ztratil pro svou stranu můj hlas. A nejen můj, možná totiž víte, že každý člověk dokáže ovlivnit minimálně 8 lidí a těch 8 lidí ovlivní dalších 8 lidí a zkuste počítat se mnou...64-128-256..., a tak bychom mohli počítat a počítat... .
Přesně tolik voličů ztrácíte, protože to co jste dnes předvedl v "kotli", není hodno politika zastupujícího nás obyčejné občany. Jak si můžete veřejně dovolit říci či jen uvažovat o zrušení minimální mzdy? Umíte si vůbec představit jak se chovají dnešní rádoby podnikatelé ať už tuzemští či zahraniční ke svým zaměstnancům? Dnes je totiž taková doba, že jsou lidé zaměstnáváni jen za minimální mzdu. A je úplně jedno jestli je to dělník či úředník ve firmě. Zaměstnaneci se obávají o svá místa. Ptáte-li se na důsledek a příčinu tak tady jsou. Příčina je jednoduchá a je jich hned několik, například nemoc, kdy se lidé bojí jít k lékaři a nemoci přecházejí a důsledek? V lepším případě invalidní důchod a o tom horším snad ani není potřeba psát. Další z příčin jsou velmi špatné pracovní podmínky, jako je nedodržování přestávek v pracovní době či možnost navštívit toaletu, což se bohužel děje nejen ve firmách typu TCPA, Panasonic, ARROW, FOXCON a další.... najde-li se zaměstnanec, který má odvahu se veřejně ozvat důsledkem je mu ona otřepaně známá věta "... můžete jít, venku čeká dalších 100 lidí..." Smutné, že?
Víte, když vás poslouchám, říkám si v jakém že státě to vy, politici, vlastně žijete, že nevidíte skutečnosti, které přímo bijí do očí? Nebo snad na nich máte klapky, které se otvírají jen před vstupem do Sněmovní ulice?
Velmi se mi líbil názor o zavedení možnosti uveřejnit momentální počet poslanců při čtení či projednávání v poslanecké sněmovně! Vždyť vy poslanci si tam chodíte jako do sokola! Tímto teď nechci urazit sokolskou obec, ale je to tak. Vždyť poslanecký mandát je vaše "zaměstnání" a téměř vždy je sněmovna poloprázdná. Zaměstanec nepřijít do práce - má hodinouvou výpověď. Snad dalším bodem je výše poslaneckého platu i v době nemoci, výše různých forem odchodného z politických funkcí a tomu podobné. Není se proč divit, že průměrná mzda je 18tis, když jeden má sotva 6tis. stanovených dle minimální mzdy a druhý má 30tis. To se pak dělají krásné průměry průměrných mezd. Je spousta témat, která by se dala popsat či probrat. Mohu jen doufat, že obyčejní lidé prokouknou tu vaši "modrou šanci", která bohužel myslí jen na podnikatele a nám bere záruku těch sociálních jistot, které doposud máme a nové pomalu záčínáme získávat.

Dobrý den, paní Jano, vůbec by mi nevadilo, kdyby někdo počítal účast na jednáních sněmovny při projednávání zákonů, protože já na tato jednání chodím a jako místopředseda sněmovny jich velkou část dokonce vedu. A teď k té minimální mzdě. Existence minimální mzdy není ani v Evropě samozřejmostí. Minimální mzdu nemají ani takové státy jako Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a další, které jsou dávány jako vzor sociálního státu. Dnes pobírá minimální mzdu 2 % pracovníků. Tento podíl byl za pravicových vlád nižší, zatímco za levicových roste. Pokud se navíc podnikatel ocitne v nesnázích a nemá na to lidem vyplácet minimální mzdu, tak místo přechodného snížení mzdy je raději všechny propustí. Myslíte si, že toto je pro ty zaměstnance lepší řešení? Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Více se můžete dovědět v Modré šanci pro zvýšení zaměstnanosti od stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové. Věřím, že i v ostatních Modrých šancích (pokud si je skutečně přečtete a nebude věřit jen demagogii sociálních demokratů) naleznete spoustu témat, které Vás zaujmou a jejichž realizace by i Vám přispěla ke svobodnějšímu životu a růstu životní úrovně. Děkuji za Vaše názory a srdečně Vás tímto zdravím, Ivan Langer

Měl jsi se líp učit,socko!