4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Výžený pane, mám za to, že Vaše vystoupení v pořadu TV Nova - Kotel zcela jasně prokázalo, že lákání voličů na populistické a nerálné sliby, jsou Vám zcela cizí a to přes fakt, že riskujete úbytek určité části voličského spektra, voličů, kteří jsou za každých okolností sedout na lep populistickým demagogů, jejichž výrazný typ představuje např. náš stávající předseda vlády. Můj vzkaz zní: nenechte se znechutit!

Váš volič

Petr Kučera

Vážený pane poslanče, reaguji na Vaše páteční vystoupení v Kotli. ODS považuji za jedinou relevantní pravicovou stranu. Líbí se mi Vaše názory, které přesně vystihují aktuální politickou situaci a děkuji za vaši nepopulistickou politiku, která všem měří stejným metrem. Jen vydržte až do voleb.

Jo, vydržte do voleb a připravujte se na další roky v opozici :o)))

Vážený pane Marku, děkuji za podporu, kterou ODS i mé osobě projevujete. Slibuji, že jak v období do voleb, tak i po volbách budu dělat vše pro to, abych Vás a další příznivce ODS nezklamal. Srdečně Vás zdravím, Ivan Langer.

Dobrý den, pane doktore.Moc jste se mi líbil v Kotli, bylo to zdravě asertivní srozumitelné vystoupení.Moc Vám držím palce do voleb.Vaše volička.

Vážená paní Evo, moc si vážím Vaší podpory. Slibuji, že udělám vše pro to, abych Vás do voleb i po nich nezklamal. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langer,
dočetla jsem se o uprchlémKrejčířovi,že bylo všeobecně známo,že měl velmi dobré kontakty jak s policií,tak i se soudci,jak je to možné?Proč jste nějakým způsobem jako stínový ministr vnitra nezakročil, vždyť tento stát je přímo prohnilý korupcí a úplatností,která je všude,nevyjímaje orgány činné v trestním řízení.připomínám znovu případ J.Kajínka,člověka,který byl veřejnosti předhozen jako ta nejtěžší zrůda,pořádaly se na něj¨doslova manévry,jak je možné,že Krejčíř uteče ze záchodu,kde by mohl být chycen během 1O minut,to Vám nikomu v Poslanecké sněmovně nevadí,co dělá branně-bezpečnostní výbor,co se to děje v této zemi.Na jedné straně jsou odsuzováni lidé bez jasných důkazů,na straně druhé pan soudce nyní teprve zvažuje zda vůbec dovolí zatykač na tak nebezpečnou osobu jako je Krejčíř,člověk se nemůže domoci spravedlivé obnovy procesu a to proto,že má smůlu jako pan Kajínek,že v jeho kauze spáchali vraždy policisté a soudce všemožně brání obnově atd. Můžete vůbec odpovědět na něco z toho co se ptám?Upřímně řečeno,ani nečekám odpověď ,zde bude zřejmě pravda v příspěvku diskutujícího pana Arnošta.Chtěli byste jako strana ODS vyhrát volby,vždyť jste doposud nic neudělali,aby se nedělo to,co se děje,jsem znechucena jako ostatně celá veřejnost.Chtělo by to zcela novou stranu,ale taková neexistuje.

Dobrý den, Mílo, z Vašich dosavadních příspěvků plyne, že přesně nevíte, za co je odpovědná a jaké pravomoci má vládní koalice a na druhé straně opozice, které jsem členem. O možných kontaktech pana Krejčíře na policisty či soudce měli vědět ministr vnitra a ministr spravedlnosti.

Opoziční politici bohužel přístup k takovým informacím nemají a mohou reagovat až tehdy, až takový skandál vyjde najevo. I mne mrzí, že nemám dostatek prostředků, abych takovým situacím mohl předcházet, ale slibuji, že učiním vše, co je v mých silách, aby celá záležitost byla řádně prošetřena a vůči odpovědným osobám vyvozena patřičná odpovědnost. Ta by se neměla týkat jen policejního prezidenta, ale i dalších lidí, včetně samotného ministra vnitra.

Děkuji za Vaše názory a srdečně Vás zdravím Ivan Langer.

Lidi!!Proč se tady vůbec namáháte s nějakým plácáním do vody.Vždyť to ti parchantI "ÓDÉSÁCI"stejně nečtou a když,tak se jen usmějou a řeknou si,,,chudáčci za ty prachy co mám si kecejte co chcete.Taková diskuze je vlastně k ničemu.

Vážený pane Arnošte, pokud si dáte tu práci a prohlédnete si tyto stránky, zjistíte, že si zájmu občanů velice vážím a na jejich příspěvky reaguji. Své webové stránky pravidelně aktualizuji stále novými materiály a informacemi. Sdělovacími prostředky jsou tyto webové stránky dokonce dávány za vzor ostatním politikům (viz Česká média, 13. 3. 2005, článek i na těchto webových stránkách v sekci Média o IL). S pozdravem, Ivan Langer

Dobrý den,

rád bych se Vás zeptal na problém, o němž se veřejně mnoho nemluví. V roce 1991 bylo městům a obcím umožněno založit institut městské či obecní policie. Mělo se jednat pouze o dočasné opatření, než policie ČR bude schopna plně fungovat. Časem se ale ukázalo, že tyto místní složky jsou poměrně efektivní a jejich existence trvá dodnes. Bohužel, velmi často, a to zejména na malých městech a obcích, jsou částečně nuceni suplovat činnost policie státní. Zejména tam, kde PČR nemá služebnu v místě. Není nic neobvyklého, že PČR žádá policii městskou o zákrok či výkon, protože ona sama nemá prostředky, čas a lidi. Je-li tomu naopak, PČR odmítá spolupráci s MP. Dále, obvodní oddělení na venkově mají ve svém okrsku 10 a více obcí, včetně jejich katastrálních území, na něž připadá jedna dvoučlenná hlídka. Nejsou tudíž schopni efektivně fungovat a spoléhají výlučně na MP. I přesto je MP státem dlouhodobě ignorována. Odkazy zákonodárců na skutečnost, že MP pouze zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku ( není zákonem definováno ) a že jsou v pravomoci měst a obcí ( poskytují součinnost státním orgánům a suplují jejich preventivní činnost ) jsou výrazem naprosté neznalosti reality běžného života. Jsou to strážníci MP, kteří se při své pochůzkové činnosti setkávají s pachateli v prvotní fázy nezákonné činnosti a činí první opatření ( zajištění stop, pachatelů apod. ) Policista zařazený do OO PČR si pak nechá pachatele předvést až na služebnu, zpracuje dokumentaci a postoupí věc dále. Dokonce takový postup přímo vyžadují. Přesto jsou strážníci MP státem degradováni do pomyslného "hnojiště." Pracují za průměrný plat 12000,- Kč, každé tři roky musejí složit zkoušku před komisí ministerstva vnitra, jsou vydáni na milost vedení - ze zákona starostovi - jenž je v 99% případů "civilista", který nemá o práci MP ani potuchy, a snaží se ji využívat způsobem často nemorálním. Nemyslíte, že by bylo vhodné, učinit konečně radikální legislativní kroky k tomu, aby činnost bezpečnostních a pořádkových složek všeho druhu byla provozována na profesionální úrovni, ku prospěchu občanů a nikoliv úředníků ? A neměl by stát vycházet městům a obcím vstříc v záležitostech bezpečnosti a ochrany obyvatel, a neměl by jim poskytovat pomoc finanční či materiální, jakožto kompenzaci toho, že není schopen vlastními silami zabezpečit bezpečnost občanů a jejich majetku.

Dobrý den, situace je v některých oblastech dokonce taková, že obce nejen, že financují své obecní policie, ale dokonce i přispívají na policii státní (zejména vybavením kanceláří). V systému ochrany bezpečnosti občanů považuji obě složky policie (jak státní, tak obecní) za velmi důležité, mající svou nezastupitelnou, ale částečně odlišnou roli. Ve svých rolích by si neměly konkurovat, ale navzájem se doplňovat. Tímto vzájemným vztahem obecní a státní policie se rovněž zabývám ve stínovém materiálu Modrá šance pro slušné lidi, který je k dispozici i na těchto webových stránkách. Děkuji za váš příspěvek a srdečně Vás zdravím, Ivan Langer

Dobrý den pane Langner. Chci reagovat na Vaše vystoupení v kotli.
Představte si, že si všichni vezmou z Vás příklad a začnou studovat a stanou se z nich manažeři, politici, ředitelé firem. Zajímalo by mě, kdo vypěstuje obílí, kdo umele mouku a kdo z ní upeče chleba, abyste měl co jíst. Všichni budeme přeci velice vzdělaní a nebudeme chtít pracovat rukama. Co se týče minimální mzdy - zeptejte se prodavaček, šiček jakou mají mzdu (samozřejmě ne v Praze). A to mají v kapse výuční list.
Já sama mám VŠ a chápu, že potřebujem inteligenci, lidi vzdělané, ale potřebujem i ty ostatní, vyučené, s maturitou a i ty jen se základní školou. Každý kdo pracuje vytváří hodnoty. Každý by měl být slušně zaplacen tak, aby mohl slušně se uživit a po 45letech práce si ještě stihnout trochu užít důchodu.
Hezký den
Mě se tJá naštěstí za tuto mzdu nepracuji, i padzza kolik , etetep áž od clod dlVám napeče chleba, kdo bude kopat uhlí, kdo bude šít, pěstovat chodit abedko , firem. i chtchi

Dobrý den paní Kateřino, dobře vím, že tato země potřebuje nejen vysokoškolsky vzdělané lidi, ale i ty, kteří pracují na stavbách, u výrobních linek, stojí za pultem apod. Těchto lidí, pokud vykonávají svou práci kvalitně, si velmi vážím, stejně, jako si vážím manažerů, ředitelů, učitelů, lékařů, policistů a jiných povolání s vyšším vzděláním, pokud svou práci rovněž vykonávají profesionálně. Ale i pro ty dělníky, zedníky, řemeslníky a další platí, že čím vyšší bude jejich kvalifikace, tím lepší bude vykonaná práce a tím více peněz si zaslouží. Motivace a postup jsou možné v každé profesi. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Člověče Langře, vy jste v tom kotli pomalu víc než v parlamentu!!!

V "nováckém kotli" se pan Langer cíti jako ryba ve vodě. Prázdné hlavy, prázdné řeči, populismus, trochu ega, trochu sexu, trochu ramen, atd...
Škoda, že volby nejsou do "kotle". Tam by vyhral... a po volbách i uspěl..
On však již léta sedí v parlamentu. Vše, co si za ta léta "vydělal" mu přeji. Neumím si však odpovědět ,co z toho měl občan-volič.
V čem je vlastně rozdíl mezi zkorumpovaným bývalým ministrem vnitra Grosem a stínovým ministrem vnitra Langerem.Snad v tom, že ten první už tam díky bohu není a ten druhý tam snad nikdy nebude.
Je to obyčejný populista.

Dobrý den, i když mám diváky Kotle velmi rád, tak v parlamentu jsem přece jenom častěji :-). S pozdravem, Ivan Langer

Pane Langer.
V kotli jste mně nezklamal, pořad stejně trapné žvásty. Jděte s tou vaši ODS už do .....
Jenom škoda, že nikdo nevznesl dotaz na ty vaše majetkové poměry. Bylo by zajímavé slyšet vaši odpověď, kde jste na to vzal a kdo vám půjčil. Ne, že bych zavíděla, ale pracují 45 roků v kuse a jaksi po tolika rokách tvrdé práce v hutích jsem se zmohla akorát na dům, na který mi komunisté půjčili. Asi jsem byla celý život neschopná a proto čest těm, kteří byly schopni si natunelovat a najkrást.
Věřím , že by jste to zase pěkně ukecal tím, že jsem se nsnažila, tudíž mne čeká mizerný důchod ale Vy odesáci uděláte pořádek, každý dostane 4000 tisíce a kdo není schopny jako Vy, tak ať chcípne hladem. Ti kteří vás budou volit jsou padlý na hlavu a také se dočkají.

Pane poslanče,
po dnešním sledování pořadu " KOTEL", tj. dnes 17.6.2005 jste mne přesvědčil, koho budu volit v příštích volbách. Vaše strana to tedy rozhodně nebude. Dnešním dnem jste ztratil pro svou stranu můj hlas. A nejen můj, možná totiž víte, že každý člověk dokáže ovlivnit minimálně 8 lidí a těch 8 lidí ovlivní dalších 8 lidí a zkuste počítat se mnou...64-128-256..., a tak bychom mohli počítat a počítat... .
Přesně tolik voličů ztrácíte, protože to co jste dnes předvedl v "kotli", není hodno politika zastupujícího nás obyčejné občany. Jak si můžete veřejně dovolit říci či jen uvažovat o zrušení minimální mzdy? Umíte si vůbec představit jak se chovají dnešní rádoby podnikatelé ať už tuzemští či zahraniční ke svým zaměstnancům? Dnes je totiž taková doba, že jsou lidé zaměstnáváni jen za minimální mzdu. A je úplně jedno jestli je to dělník či úředník ve firmě. Zaměstnaneci se obávají o svá místa. Ptáte-li se na důsledek a příčinu tak tady jsou. Příčina je jednoduchá a je jich hned několik, například nemoc, kdy se lidé bojí jít k lékaři a nemoci přecházejí a důsledek? V lepším případě invalidní důchod a o tom horším snad ani není potřeba psát. Další z příčin jsou velmi špatné pracovní podmínky, jako je nedodržování přestávek v pracovní době či možnost navštívit toaletu, což se bohužel děje nejen ve firmách typu TCPA, Panasonic, ARROW, FOXCON a další.... najde-li se zaměstnanec, který má odvahu se veřejně ozvat důsledkem je mu ona otřepaně známá věta "... můžete jít, venku čeká dalších 100 lidí..." Smutné, že?
Víte, když vás poslouchám, říkám si v jakém že státě to vy, politici, vlastně žijete, že nevidíte skutečnosti, které přímo bijí do očí? Nebo snad na nich máte klapky, které se otvírají jen před vstupem do Sněmovní ulice?
Velmi se mi líbil názor o zavedení možnosti uveřejnit momentální počet poslanců při čtení či projednávání v poslanecké sněmovně! Vždyť vy poslanci si tam chodíte jako do sokola! Tímto teď nechci urazit sokolskou obec, ale je to tak. Vždyť poslanecký mandát je vaše "zaměstnání" a téměř vždy je sněmovna poloprázdná. Zaměstanec nepřijít do práce - má hodinouvou výpověď. Snad dalším bodem je výše poslaneckého platu i v době nemoci, výše různých forem odchodného z politických funkcí a tomu podobné. Není se proč divit, že průměrná mzda je 18tis, když jeden má sotva 6tis. stanovených dle minimální mzdy a druhý má 30tis. To se pak dělají krásné průměry průměrných mezd. Je spousta témat, která by se dala popsat či probrat. Mohu jen doufat, že obyčejní lidé prokouknou tu vaši "modrou šanci", která bohužel myslí jen na podnikatele a nám bere záruku těch sociálních jistot, které doposud máme a nové pomalu záčínáme získávat.

Dobrý den, paní Jano, vůbec by mi nevadilo, kdyby někdo počítal účast na jednáních sněmovny při projednávání zákonů, protože já na tato jednání chodím a jako místopředseda sněmovny jich velkou část dokonce vedu. A teď k té minimální mzdě. Existence minimální mzdy není ani v Evropě samozřejmostí. Minimální mzdu nemají ani takové státy jako Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a další, které jsou dávány jako vzor sociálního státu. Dnes pobírá minimální mzdu 2 % pracovníků. Tento podíl byl za pravicových vlád nižší, zatímco za levicových roste. Pokud se navíc podnikatel ocitne v nesnázích a nemá na to lidem vyplácet minimální mzdu, tak místo přechodného snížení mzdy je raději všechny propustí. Myslíte si, že toto je pro ty zaměstnance lepší řešení? Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Více se můžete dovědět v Modré šanci pro zvýšení zaměstnanosti od stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové. Věřím, že i v ostatních Modrých šancích (pokud si je skutečně přečtete a nebude věřit jen demagogii sociálních demokratů) naleznete spoustu témat, které Vás zaujmou a jejichž realizace by i Vám přispěla ke svobodnějšímu životu a růstu životní úrovně. Děkuji za Vaše názory a srdečně Vás tímto zdravím, Ivan Langer

Měl jsi se líp učit,socko!