1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Vážený pane poslanče, v těchto dnech má být v prvním čtení projednávána v Poslanecká sněmovna novela
tzv.služebního zákona 361/O3 Sb. Domnívám se, že pokud
projde v základních rysech navrhované znění novely, tak dojde do konce roku 2OO5 k odchodu 5-10 tisíc policicistů,
kteří mají odslouženo zejména v rozmězí lO-l5 let, kdy využijí stávajícího zákona.Počátkem roku 2OO6 pak pro změnu odejdou "staří kádři" čekající na tento zákon již několik let, přičemž se bude jednat zejména o větší počet
policistů důchodového věku / většině nárok na důchod vznikl
již při dosažení 55 let věku podle staré zákooné úpravy
upravující tzv. l.a 2.důchdovou kategorii/. Je dosti možné,že v Policii ČR tak teprve nastanou obrovské problémy. Jaký je Váš názor na tento možný problém. Děkuji předem za odpověď.

O tomto problému vím. Příčin je několik. Myslím, že bylo chybou, že nový služební zákon nenabyl účinnosti již v roce 2004 tak, jak jsem navrhoval. Přešlo se na špatný systém 16 platových tříd. Dále pak došlo k odložení účinnosti zákona, a to z důvodu podcenění výše ekonomických dopadů na státní rozpočet. Vloni došlo ke skokového navýšení platů (o 23%) aniž by to bylo podle principu "něco za něco". Nový zákona už to "něco za něco" bude obsahovat a rozumím tomu, že pro mnohé policisty to bude důvod pro odchod. Netěší mne to částečně. Odejdou-li ti, kteří jen stejně čekají na zákon, nic nedělají a zabírají své místo schopnějším podřízeným, nic nenamítám. Bojím se jen, že těch, kteří jsou pro policejní sbor užiteční, a kteří odejdou, bude přeci jen více.

Vážený pane Langere, netvrdil jsem, že je všude nastavena minimální mzda. Jsou tu nastaveny zcela jiné ekonomické podmínky, které nutí podnikatele vyplácet mzdu na úrovni, která svým způsobem zajišťuje odbyt jeho produkce. Pokud jsou tyto zcela jednoznačně stabilizující páky porušovány, pak jsou v těchto státech silné odbory, které se za výši mezd velmi razantně postaví a ve většině případů se dojde k určité dohodě, která se neprojeví výrazně v omezení odbytu výroby. U nás to ale tak nastaveno není. Mzdy, i když jsou jakoby vysoké, jsou vypočteny z průměrů, které jsou charakterizovány podobným způsobem, jako známé motto: Soused měl k obědu kuře a já nic, statisticky jsme měli každý k obědu půl kuřete. A protože to tu je nyní nastaveno tak, že někdo má k obědu 10 kuřat a druhých 19 žádné, pak sice vychází, že každý měl půlku, ale všichni víme, že ten jeden těch 10 kuřat k obědu nesní. Když se bude činit, tak sní jedno a ostatní si dá do mražáku. Se zrušením minimální mzdy to pak bude podobné, pouze bude výsledkem to, že budou mít někteří k obědu 10 kuřat, ale ještě se nebudou stydět říci těm zbylým, aby donesli na upečení kuřete ještě omastek a koření. Asi se Vám moje vyjádření zdá za roh, ale mě Vaše tzv. přechodné období také. Komu budou prodávat podnikatelé, když nastane přechodné období všech? Zaměstnanost je velmi závislá na odbytu produktů. A v přechodném období, které je tu nakonec již od roku 1990, se odbytu nějak zvlášť nedaří a v případě možného snížení mezd ještě zhorší. A to se nebude líbit nejen zaměstnancům, ale dokonce ani podnikatelům. Předem díky za Váš názor. Miloš Borůvka

Vážený pane Borůvko, ani dnes, kdy je minimální mzda uzákoněna, neplatí, že by to byla nějaká spodní hranice, které zaměstnavatelé často využívají, aby nemuseli zaměstnancům platit více. Minimální mzdu pobírá přibližně jen 2% zaměstnanců, přičemž za vlády ODS to bylo ještě méně. I mezi zaměstnavateli totiž existuje boj o dobré zaměstnance, který neumožňuje vyplácet jen ty nejnižší mzdy. Proto se domnívám, že zrušením minimální mzdy v žádném případě nedojde ke snižování mezd pod tuto úroveň. Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Proto její odstranění bude jednoznačně prospěšné. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langere,děkuji za odpověď a rozhodně se na Vás obrátím s podněty,až budete zastávat funkci ministra vnitra.

pane Langr,
Proč jako důchodce, který podniká /protože mám malý důchod/ nemám odečitatelnou položku ze základu daní. Proč jako důchdce musím platit sociální a zdravodní pojištění, když se mě to už neprojeví na zvýšení důchodu.

Jsem bývalý policista a byl jsem okraden valorizací, proti rozhodnutí jsem se odvolal a čekám co mi odpoví. Jinak nový sl. zákon je paskvil.

prisaham ze te zbiju

Už se těším, až budete ministrem vnitra, a Péťa Čermáků alespoň šéfem policie. Skončí hospodářská kriminalita a s Modrou Strakou na Hradě budou klidně vládnout a navštěvovat VIP párty.
Kladač věnců občas vyjede do ciziny poučit cizí politiky jak řídit ekonomiku. K dokonalosti snad ještě udělat Sokola ministrem spravedlnosti a Vovku Železného ministrem informatiky.

Vážený pane Langere.
Mezi policisty z Olomouce se hovoří o tom, že Vaše manželka zneužívá Vaší poslanecké imunity k tomu, že jezdí a parkuje s vozidlem v místech, kde je to zakázané- před Vašim bytem v centru Olomouce. Údajně má za oknem vozidla povolení pro poslance. Parkuje tak, že brání ostatním v používání komunikace. I když bylo několikrát sepsáno oznámení, nebylo to nic platné. Co vy nato.

Dobrý den, v tuto chvíli o tom nic nevím a proto se k tomu nemohu blíže vyjádřit. S manželkou o tom promluvím. Ivan Langer.

P.S. Parkování před naším domem zakázáno není, dnes a denně tam stojí řada aut.

Vážený pane Langere.
Mezi policisty z Olomouce se hovoří o tom, že Vaše manželka zneužívá Vaší poslanecké imunity k tomu, že jezdí a parkuje s vozidlem v místech, kde je to zakázané- před Vašim bytem v centru Olomouce. Údajně má za oknem vozidla povolení pro poslance. Parkuje tak, že brání ostatním v používání komunikace. I když bylo několikrát sepsáno oznámení, nebylo to nic platné. Co vy nato.

Jestli půjde tolik lidí do "C", kdo za vás bude sloužit? Už tak nás je málo ;-)

Pane Langere, zrušení minimální mzdy, v podmínkách "nevychovaných" podnikatelů, je jedním z bodů návrhu Modré šance, která Vám může při volbách "zlomit vazů. Jistě víte, že kde není nastavena minimální mzda, je nastavena procentní hranice mzdy z ceny produktu. Nutnost nastavení výše příjmu zaměstnance je nezbytná pro určitou korekci v jakýchkoliv ekonomických podmínkách, které se nechtějí utopit v tom, že pár jedinců si za krátký čas "nahrabe" pouze pro sebe s tím, že nevytvoří potřebnou součást rozvoje ekonomiky, což je odbyt produkce. Navrhované řešení "bez omezení" dospěje do stadia, kdy se společnost zhroutí na přebytcích bez odbytu. Je přece zřejmé, že jeden člověk nespotřebuje výrobu např. deseti lidí. Musí fungovat, že např. práci 10 lidí spotřebuje nejen ten jeden, ale i např. dalších 7 z těch desíti. Práce zbylých třech je nadprodukce, která se používá k dalším rozvoji.

Vážený pane Borůvko, ODS si je vědoma toho, že zrušení minimální mzdy se mnohým lidem, zejména pak zaměstnancům nebude na první pohled líbit. Přesto jsme přesvědčeni, že tato regulace má spíše negativní dopady a její odstranění bude pro pracovní trh (tedy pro zaměstnance i zaměstnavatele) pozitivní. Existence minimální mzdy přitom není ani v Evropě samozřejmostí. Minimální mzdu nemají ani takové státy jako Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a další, které jsou dávány jako vzor sociálního státu. Dnes pobírá minimální mzdu 2 % pracovníků. Tento podíl byl za pravicových vlád nižší, zatímco za levicových roste. Pokud se navíc podnikatel ocitne v nesnázích a nemá na to lidem vyplácet minimální mzdu, tak místo přechodného snížení mzdy je raději všechny propustí. Myslíte si, že toto je pro ty zaměstnance lepší řešení? Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Více o důvodech pro zrušení minimální mzdy se můžete dovědět v Modré šanci pro zvýšení zaměstnanosti od stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové. Děkuji za váš názor, Ivan Langer

Vážený pane Langere,
to co jste včera pronášel na adresu policejního prezidenta a ostatních funkcionářů, to mi přišlo ubohé, to že se na vás již nedá dívat, natož vás poslouchat, to mi bohužel potvrdila již velká spousta lidi. Není to důvod k zamyšlení???
Co vy víte o práci policistů, že je neustále jen buzerujete???? Co vy víte vůbec o jakékoliv jiné práci????
Zkuste si týden na běžném obvodním oddělení, jak to chodí a jak se tam slouží a pak suďte, ano?????
Jezdit si letadélkem do práce a brát několikanásobně přemrštěné dietky, to jo, že???? občas se zastavit na zasedání, přečíst si noviny, to také, že???? STYĎTE SE!!!!

Vážený pane Běhoune, s policisty, a to nejen z vedení, ale i s řadovými policisty, se setkávám poměrně často a diskutuji s nimi o situaci v Policii ČR. Proto velmi dobře vím, v jakých nelehkých podmínkách denně slouží. Za tyto podmínky je odpovědný ministr vnitra a policejní prezident. Proto nechápu, proč mne paradoxně kritizujete za to, že kritizuji něco, co se Vám samotnému nelíbí. Policistů, kteří svou práci vykonávají poctivě a profesionálně si nesmírně vážím a jejich práci oceňuji. Má kritika směřuje k těm, kteří jsou odpovědní za systémové problémy, které Policii ČR již delší dobu trápí a k těm, kteří jsou odpovědní za selhání Policie ČR. Z Olomouce do Prahy na zasedání Poslanecké sněmovny nelétám. Zasedání se zúčastňuji velmi poctivě. To si ostatně můžete zjistit na internetových stránkách www.psp.cz (z přehledu o hlasování). Zdravím Vás a přeji Vám vše dobré, Ivan Langer

Vážený pane langre,
dle mého jste pokrokový politik asi v mém věku, líbí se mi celá řada projektů Vaší politické strany i celá řada vašich názorů na činnost policie. Sám jsem ve státní správě působyl celou řadu let v centru Prahy a vím očem hovoříte. Přesto, že získáte v příštích volbách můj hlas neodpustím si malou připomínku. Lidé jsou politickou scénou znechuceni a nevěří již nikomu. Bohužel jako hlavní příčinu vidím v tom, že ani jedna politická strana zásadně neuznává dobré nápady opozice. A to je bohužel chybou i ODS. Pokud by se našla politická vůle přiznat a společně prosadit zajímavé návrhy a projekty i ostatních pol.stran budete mít určitě zelenou. Ono vždy neznamená co je levicové je špatné a samozřejmě i naopak.
Možná ani netušíte jak na běžného bčana působí různé úlety v parlamentu jako ,navýšení platů poslanců,neochota reagovat na věcné připomínky p. Kalouska ohledně různých duplicitních náhrad aj. Bohužel celá řada Vašich poslanců myslí v těchto hlasováních hlavně na svoje potřeby.Je to strašně moc vidět na veřejnosti.(p. Kalouska v lásce moc nemám) Jste chytrý chlap a určitě víte očem mluvím.
Mám mnoho myšlenek na mnoho témat, ale chápu, že Váš čas je drahý a podobných e-mailů chodí mnoho.
Hodně úspěchů ve Vaší náročné práci s přáním ministerského křesla(MVČR) vám přeje Ivan Vaníček

Vážený pane Vaníčku, předně děkuji za podporu, kterou vyjadřujete ODS a mé osobě. Jsem si vědom toho, že občané jsou často znepokojeni tím, že se politici neumí domluvit a neřeší skutečné problémy, které je trápí. ODS v žádném případě nezastává vůči vládě nulovou toleranci. Na řadě prospěšných zákonů či jejich novel s vládou spolupracujeme, ať již získáváním podpory pro naše návrhy nebo podporou vládním návrhů. V některých případech (a často jsou to bohužel otázky zásadní – daňový systém, sociální systém, důchodová reforma, zdravotnictví) se naše názory natolik liší, že s nimi souhlasit nemůžeme. Vláda, zejména ČSSD, pro takové návrhy hledá spíše podporu v řadách KSČM. Navenek se vláda také často tváří, že je připravena s ODS celou řadu věcí diskutovat a hledat kompromis. Když už však za námi skutečně přijde (což není až tak často), předloží nám konečný návrh, na kterém už nelze nic měnit a klade si ultimáta. Takových způsobem se jednat bohužel nedá. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Vážený pane Langre, zaujala mne včerejší informace o vaší prezentaci projektu Czech Pointu na radnici Prahy 13. Na NETu jsem žádnou informaci nenašel. Můžete mi laskavě sdělit, kde najdu podrobnější informace o projektu. Boj s byrokracií je běh na dlouhou trať a tuto je třeba stále zkracovat.

Hezký den, v nejbližší době bude na těchto stránkách zavěšena prezentace tohoto projektu.

Ve zkratce Vám jej představím:

Projekt CZECH POINT vznikl jako reakce na současnou situaci při komunikaci občanů s úřady. Každý to zná. Lidé musí běhat od mezi úřady a jeden úřad mu vydá výpis z obchodního rejstříku, druhý mu vydá výpis z katastru nemovitostí a třetí výpis z rejstříku trestů.

Projekt CZECH POINT tuto situaci změní. Umožní lidem získávat veškeré potřebné dokumenty pouze na jediném místě: nejbližším krajském, městském či obecním úřadě. Je to jednoduché. Fungující síť úřadů v obcích, městech a krajích mají nejen kvalifikované úředníky, ale i potřebné technické vybavení, aby mohly tyto informace jednotně poskytovat.

Projekt CZECH POINT označuje místo-úřad, na kterém by měl občan do budoucna

a) získat veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních veřejných evidencích a registrech

b) získat veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních neveřejných evidencích a registrech ke své osobě, věcem a právům

c) mít možnost ověřit dokumenty, listiny, podpisy a také elektronickou podobu dokumentů

d) mít možnost podat jakékoli podání ke kterémukoli úřadu státní správy

e) mít možnost získat informace o průběhu řízení ve všech věcech, které k jeho osobě vede stát

Projekt CZECH POINT jsem vytvořil ve spolupráci s iniciativou eStat.cz. Na podzim 2005 - po parlamentních prázdninách - předložím parlamentu konkrétní legislativní návrhy. Základní podoba projektu by měla fungovat do půl roku od přijetí příslušných legislativních norem.

Zdraví Vás, Ivan Langer