4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Vážený pane poslanče, v těchto dnech má být v prvním čtení projednávána v Poslanecká sněmovna novela
tzv.služebního zákona 361/O3 Sb. Domnívám se, že pokud
projde v základních rysech navrhované znění novely, tak dojde do konce roku 2OO5 k odchodu 5-10 tisíc policicistů,
kteří mají odslouženo zejména v rozmězí lO-l5 let, kdy využijí stávajícího zákona.Počátkem roku 2OO6 pak pro změnu odejdou "staří kádři" čekající na tento zákon již několik let, přičemž se bude jednat zejména o větší počet
policistů důchodového věku / většině nárok na důchod vznikl
již při dosažení 55 let věku podle staré zákooné úpravy
upravující tzv. l.a 2.důchdovou kategorii/. Je dosti možné,že v Policii ČR tak teprve nastanou obrovské problémy. Jaký je Váš názor na tento možný problém. Děkuji předem za odpověď.

O tomto problému vím. Příčin je několik. Myslím, že bylo chybou, že nový služební zákon nenabyl účinnosti již v roce 2004 tak, jak jsem navrhoval. Přešlo se na špatný systém 16 platových tříd. Dále pak došlo k odložení účinnosti zákona, a to z důvodu podcenění výše ekonomických dopadů na státní rozpočet. Vloni došlo ke skokového navýšení platů (o 23%) aniž by to bylo podle principu "něco za něco". Nový zákona už to "něco za něco" bude obsahovat a rozumím tomu, že pro mnohé policisty to bude důvod pro odchod. Netěší mne to částečně. Odejdou-li ti, kteří jen stejně čekají na zákon, nic nedělají a zabírají své místo schopnějším podřízeným, nic nenamítám. Bojím se jen, že těch, kteří jsou pro policejní sbor užiteční, a kteří odejdou, bude přeci jen více.

Vážený pane Langere, netvrdil jsem, že je všude nastavena minimální mzda. Jsou tu nastaveny zcela jiné ekonomické podmínky, které nutí podnikatele vyplácet mzdu na úrovni, která svým způsobem zajišťuje odbyt jeho produkce. Pokud jsou tyto zcela jednoznačně stabilizující páky porušovány, pak jsou v těchto státech silné odbory, které se za výši mezd velmi razantně postaví a ve většině případů se dojde k určité dohodě, která se neprojeví výrazně v omezení odbytu výroby. U nás to ale tak nastaveno není. Mzdy, i když jsou jakoby vysoké, jsou vypočteny z průměrů, které jsou charakterizovány podobným způsobem, jako známé motto: Soused měl k obědu kuře a já nic, statisticky jsme měli každý k obědu půl kuřete. A protože to tu je nyní nastaveno tak, že někdo má k obědu 10 kuřat a druhých 19 žádné, pak sice vychází, že každý měl půlku, ale všichni víme, že ten jeden těch 10 kuřat k obědu nesní. Když se bude činit, tak sní jedno a ostatní si dá do mražáku. Se zrušením minimální mzdy to pak bude podobné, pouze bude výsledkem to, že budou mít někteří k obědu 10 kuřat, ale ještě se nebudou stydět říci těm zbylým, aby donesli na upečení kuřete ještě omastek a koření. Asi se Vám moje vyjádření zdá za roh, ale mě Vaše tzv. přechodné období také. Komu budou prodávat podnikatelé, když nastane přechodné období všech? Zaměstnanost je velmi závislá na odbytu produktů. A v přechodném období, které je tu nakonec již od roku 1990, se odbytu nějak zvlášť nedaří a v případě možného snížení mezd ještě zhorší. A to se nebude líbit nejen zaměstnancům, ale dokonce ani podnikatelům. Předem díky za Váš názor. Miloš Borůvka

Vážený pane Borůvko, ani dnes, kdy je minimální mzda uzákoněna, neplatí, že by to byla nějaká spodní hranice, které zaměstnavatelé často využívají, aby nemuseli zaměstnancům platit více. Minimální mzdu pobírá přibližně jen 2% zaměstnanců, přičemž za vlády ODS to bylo ještě méně. I mezi zaměstnavateli totiž existuje boj o dobré zaměstnance, který neumožňuje vyplácet jen ty nejnižší mzdy. Proto se domnívám, že zrušením minimální mzdy v žádném případě nedojde ke snižování mezd pod tuto úroveň. Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Proto její odstranění bude jednoznačně prospěšné. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane Langere,děkuji za odpověď a rozhodně se na Vás obrátím s podněty,až budete zastávat funkci ministra vnitra.

pane Langr,
Proč jako důchodce, který podniká /protože mám malý důchod/ nemám odečitatelnou položku ze základu daní. Proč jako důchdce musím platit sociální a zdravodní pojištění, když se mě to už neprojeví na zvýšení důchodu.

Jsem bývalý policista a byl jsem okraden valorizací, proti rozhodnutí jsem se odvolal a čekám co mi odpoví. Jinak nový sl. zákon je paskvil.

prisaham ze te zbiju

Už se těším, až budete ministrem vnitra, a Péťa Čermáků alespoň šéfem policie. Skončí hospodářská kriminalita a s Modrou Strakou na Hradě budou klidně vládnout a navštěvovat VIP párty.
Kladač věnců občas vyjede do ciziny poučit cizí politiky jak řídit ekonomiku. K dokonalosti snad ještě udělat Sokola ministrem spravedlnosti a Vovku Železného ministrem informatiky.

Vážený pane Langere.
Mezi policisty z Olomouce se hovoří o tom, že Vaše manželka zneužívá Vaší poslanecké imunity k tomu, že jezdí a parkuje s vozidlem v místech, kde je to zakázané- před Vašim bytem v centru Olomouce. Údajně má za oknem vozidla povolení pro poslance. Parkuje tak, že brání ostatním v používání komunikace. I když bylo několikrát sepsáno oznámení, nebylo to nic platné. Co vy nato.

Dobrý den, v tuto chvíli o tom nic nevím a proto se k tomu nemohu blíže vyjádřit. S manželkou o tom promluvím. Ivan Langer.

P.S. Parkování před naším domem zakázáno není, dnes a denně tam stojí řada aut.

Vážený pane Langere.
Mezi policisty z Olomouce se hovoří o tom, že Vaše manželka zneužívá Vaší poslanecké imunity k tomu, že jezdí a parkuje s vozidlem v místech, kde je to zakázané- před Vašim bytem v centru Olomouce. Údajně má za oknem vozidla povolení pro poslance. Parkuje tak, že brání ostatním v používání komunikace. I když bylo několikrát sepsáno oznámení, nebylo to nic platné. Co vy nato.

Jestli půjde tolik lidí do "C", kdo za vás bude sloužit? Už tak nás je málo ;-)

Pane Langere, zrušení minimální mzdy, v podmínkách "nevychovaných" podnikatelů, je jedním z bodů návrhu Modré šance, která Vám může při volbách "zlomit vazů. Jistě víte, že kde není nastavena minimální mzda, je nastavena procentní hranice mzdy z ceny produktu. Nutnost nastavení výše příjmu zaměstnance je nezbytná pro určitou korekci v jakýchkoliv ekonomických podmínkách, které se nechtějí utopit v tom, že pár jedinců si za krátký čas "nahrabe" pouze pro sebe s tím, že nevytvoří potřebnou součást rozvoje ekonomiky, což je odbyt produkce. Navrhované řešení "bez omezení" dospěje do stadia, kdy se společnost zhroutí na přebytcích bez odbytu. Je přece zřejmé, že jeden člověk nespotřebuje výrobu např. deseti lidí. Musí fungovat, že např. práci 10 lidí spotřebuje nejen ten jeden, ale i např. dalších 7 z těch desíti. Práce zbylých třech je nadprodukce, která se používá k dalším rozvoji.

Vážený pane Borůvko, ODS si je vědoma toho, že zrušení minimální mzdy se mnohým lidem, zejména pak zaměstnancům nebude na první pohled líbit. Přesto jsme přesvědčeni, že tato regulace má spíše negativní dopady a její odstranění bude pro pracovní trh (tedy pro zaměstnance i zaměstnavatele) pozitivní. Existence minimální mzdy přitom není ani v Evropě samozřejmostí. Minimální mzdu nemají ani takové státy jako Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a další, které jsou dávány jako vzor sociálního státu. Dnes pobírá minimální mzdu 2 % pracovníků. Tento podíl byl za pravicových vlád nižší, zatímco za levicových roste. Pokud se navíc podnikatel ocitne v nesnázích a nemá na to lidem vyplácet minimální mzdu, tak místo přechodného snížení mzdy je raději všechny propustí. Myslíte si, že toto je pro ty zaměstnance lepší řešení? Minimální mzda je typickou regulací, která snižuje zaměstnanost a nahrává šedé a černé ekonomice. Více o důvodech pro zrušení minimální mzdy se můžete dovědět v Modré šanci pro zvýšení zaměstnanosti od stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové. Děkuji za váš názor, Ivan Langer

Vážený pane Langere,
to co jste včera pronášel na adresu policejního prezidenta a ostatních funkcionářů, to mi přišlo ubohé, to že se na vás již nedá dívat, natož vás poslouchat, to mi bohužel potvrdila již velká spousta lidi. Není to důvod k zamyšlení???
Co vy víte o práci policistů, že je neustále jen buzerujete???? Co vy víte vůbec o jakékoliv jiné práci????
Zkuste si týden na běžném obvodním oddělení, jak to chodí a jak se tam slouží a pak suďte, ano?????
Jezdit si letadélkem do práce a brát několikanásobně přemrštěné dietky, to jo, že???? občas se zastavit na zasedání, přečíst si noviny, to také, že???? STYĎTE SE!!!!

Vážený pane Běhoune, s policisty, a to nejen z vedení, ale i s řadovými policisty, se setkávám poměrně často a diskutuji s nimi o situaci v Policii ČR. Proto velmi dobře vím, v jakých nelehkých podmínkách denně slouží. Za tyto podmínky je odpovědný ministr vnitra a policejní prezident. Proto nechápu, proč mne paradoxně kritizujete za to, že kritizuji něco, co se Vám samotnému nelíbí. Policistů, kteří svou práci vykonávají poctivě a profesionálně si nesmírně vážím a jejich práci oceňuji. Má kritika směřuje k těm, kteří jsou odpovědní za systémové problémy, které Policii ČR již delší dobu trápí a k těm, kteří jsou odpovědní za selhání Policie ČR. Z Olomouce do Prahy na zasedání Poslanecké sněmovny nelétám. Zasedání se zúčastňuji velmi poctivě. To si ostatně můžete zjistit na internetových stránkách www.psp.cz (z přehledu o hlasování). Zdravím Vás a přeji Vám vše dobré, Ivan Langer

Vážený pane langre,
dle mého jste pokrokový politik asi v mém věku, líbí se mi celá řada projektů Vaší politické strany i celá řada vašich názorů na činnost policie. Sám jsem ve státní správě působyl celou řadu let v centru Prahy a vím očem hovoříte. Přesto, že získáte v příštích volbách můj hlas neodpustím si malou připomínku. Lidé jsou politickou scénou znechuceni a nevěří již nikomu. Bohužel jako hlavní příčinu vidím v tom, že ani jedna politická strana zásadně neuznává dobré nápady opozice. A to je bohužel chybou i ODS. Pokud by se našla politická vůle přiznat a společně prosadit zajímavé návrhy a projekty i ostatních pol.stran budete mít určitě zelenou. Ono vždy neznamená co je levicové je špatné a samozřejmě i naopak.
Možná ani netušíte jak na běžného bčana působí různé úlety v parlamentu jako ,navýšení platů poslanců,neochota reagovat na věcné připomínky p. Kalouska ohledně různých duplicitních náhrad aj. Bohužel celá řada Vašich poslanců myslí v těchto hlasováních hlavně na svoje potřeby.Je to strašně moc vidět na veřejnosti.(p. Kalouska v lásce moc nemám) Jste chytrý chlap a určitě víte očem mluvím.
Mám mnoho myšlenek na mnoho témat, ale chápu, že Váš čas je drahý a podobných e-mailů chodí mnoho.
Hodně úspěchů ve Vaší náročné práci s přáním ministerského křesla(MVČR) vám přeje Ivan Vaníček

Vážený pane Vaníčku, předně děkuji za podporu, kterou vyjadřujete ODS a mé osobě. Jsem si vědom toho, že občané jsou často znepokojeni tím, že se politici neumí domluvit a neřeší skutečné problémy, které je trápí. ODS v žádném případě nezastává vůči vládě nulovou toleranci. Na řadě prospěšných zákonů či jejich novel s vládou spolupracujeme, ať již získáváním podpory pro naše návrhy nebo podporou vládním návrhů. V některých případech (a často jsou to bohužel otázky zásadní – daňový systém, sociální systém, důchodová reforma, zdravotnictví) se naše názory natolik liší, že s nimi souhlasit nemůžeme. Vláda, zejména ČSSD, pro takové návrhy hledá spíše podporu v řadách KSČM. Navenek se vláda také často tváří, že je připravena s ODS celou řadu věcí diskutovat a hledat kompromis. Když už však za námi skutečně přijde (což není až tak často), předloží nám konečný návrh, na kterém už nelze nic měnit a klade si ultimáta. Takových způsobem se jednat bohužel nedá. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Vážený pane Langre, zaujala mne včerejší informace o vaší prezentaci projektu Czech Pointu na radnici Prahy 13. Na NETu jsem žádnou informaci nenašel. Můžete mi laskavě sdělit, kde najdu podrobnější informace o projektu. Boj s byrokracií je běh na dlouhou trať a tuto je třeba stále zkracovat.

Hezký den, v nejbližší době bude na těchto stránkách zavěšena prezentace tohoto projektu.

Ve zkratce Vám jej představím:

Projekt CZECH POINT vznikl jako reakce na současnou situaci při komunikaci občanů s úřady. Každý to zná. Lidé musí běhat od mezi úřady a jeden úřad mu vydá výpis z obchodního rejstříku, druhý mu vydá výpis z katastru nemovitostí a třetí výpis z rejstříku trestů.

Projekt CZECH POINT tuto situaci změní. Umožní lidem získávat veškeré potřebné dokumenty pouze na jediném místě: nejbližším krajském, městském či obecním úřadě. Je to jednoduché. Fungující síť úřadů v obcích, městech a krajích mají nejen kvalifikované úředníky, ale i potřebné technické vybavení, aby mohly tyto informace jednotně poskytovat.

Projekt CZECH POINT označuje místo-úřad, na kterém by měl občan do budoucna

a) získat veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních veřejných evidencích a registrech

b) získat veškeré údaje, opisy a výpisy, které jsou vedeny v centrálních neveřejných evidencích a registrech ke své osobě, věcem a právům

c) mít možnost ověřit dokumenty, listiny, podpisy a také elektronickou podobu dokumentů

d) mít možnost podat jakékoli podání ke kterémukoli úřadu státní správy

e) mít možnost získat informace o průběhu řízení ve všech věcech, které k jeho osobě vede stát

Projekt CZECH POINT jsem vytvořil ve spolupráci s iniciativou eStat.cz. Na podzim 2005 - po parlamentních prázdninách - předložím parlamentu konkrétní legislativní návrhy. Základní podoba projektu by měla fungovat do půl roku od přijetí příslušných legislativních norem.

Zdraví Vás, Ivan Langer