1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

For Ivan Langer
Policisté nechtějí výhody na úkor obyčejných občanů, chtějí kompenzaci za nevýhody, se kterými se obyčejný občan nesetkává a chtějí konečně jistotu, ne 3 leté přešlapování na místě a pořád jenom sliby. Mimochodem nový služební zákon je vládou slibován již deset let, takže ještě z doby kdy ministerstvo vnitra podléhalo Vašemu ministru.
Myslím si, že jasné slovo by resortu jenom prospělo - Buď řekněte Ano Vážíme si vaší práce a bude oceněna tak a tak anebo řekněte - NE nevážíme si vás jste lotři a budižkničemu, a proto si nic nezasloužíte. Slibování je k ničemu a vede pouze k nejistotě a špatné činnosti uvnitř bezpečnostních složek.

Dobrý den, pane Pechu, ANO, velmi si vážím těch policistů, kteří svou práci vykonávají profesionálně a kvalitně. A také si myslím, že takoví policisté by měly být kvalitně odměněni. S tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem jsem úzce spolupracoval na novém služebním zákoně a podařilo se mi do něj prosadit řadu ustanovení, která by zlepšila práci policie a zlepšila podmínky pro policisty, kteří na sobě chtějí pracovat a chtějí se vzdělávat. Také jsem navrhoval, aby tento zákon nabyl účinnosti již od roku 2004. Tento návrh vláda nepodpořila, místo toho prosadila neustálé odkládání účinnosti tohoto zákona, což považuji za největší chybu. Vláda pak zavedla nesmyslný demotivují 16ti třídní platový systém, padaly návrhy na zrušení odchodného a výsluh, policejní prezídium připravilo plán propouštění až 2000 policistů atd. To vedlo k velké nejistotě, která dnes policisty trápí a kvůli které jich řada chce Policii ČR opustit. Proto se domnívám, že současnou prioritou musí být co nejvčasnější účinnost nového služebního zákona č. 361/2003 Sb. Je nutné přijmout takovou podobu, která bude pro policisty dostatečně motivační, ale zároveň bude respektovat možnosti státního rozpočtu. Pro potvrzení toho, jak si práce policistů velmi vážím, chci dodat, že Nadace Bezpečná Olomouc, kterou jsem založil, každoročně finančně odměňuje mj. policisty, kteří svým mimořádným činem přispěli k ochraně lidského života, zdraví či majetku. Děkuji za Váš názor a srdečně Vás zdravím, Ivan Langer

Pane Coufal, prosím Vás nechte si Vaše nicneříkající, obecné věty pro sebe. Ony výsluhy schválila vláda již v roce 1991, takže se nejedná o populistický krok ČSSD. To, že se nyní jedná o jejich navýšení a úpravě je spojeno s tolika nevýhodami pro příslušníky bezpečnostních složek (mimo vojáky) o jakých se Vám ani nezdá.

Vážený pane, je ošidné reagovat na příspěvek někoho, o kom nic nevím. Člověk může lehce "šlápnout vedle". Vám se to povedlo v plném rozsahu. Možná, že o PČR a bezpečnostních složkách v ČR vím minimálně tolik, co Vy, ne-li víc. To "prostředí" totiž dosti důvěrně znám. Ale tyto stránky patří především panu Dr. Langerovi. Tak ať se Vám daří.

Vážený pane Langere,přečetla jsem některé příspěvky od řadových policistů,mají pravdu.Měli byste se zamyslet nad tím,kdože to má dostat přidáno na platě?Jsou to nejvyšší funkcionáři,kteří zastávají nejvyšší funkce,mají obrovskou moc a jsou to právě ti,kteří jsou zapleteni v různých zločineckých gangech,neboť mi není známo,že by některý řadový policista spolupracoval s podsvětím atd...Veškeré kriminální kauzy mají jméno nějakého vysokého důstojníka,hlavně na policejním prezidiu a tito funkcionáři by měli být ještě více honorováni?Vůbec se nedivím,že slušní a pracovití policisté budou odcházet a ti nejhorší a zkorumpovaní tam zůstanou,proto vázne vyšetřování některých kauz,již jsem to dříve zmínila ve svých příspěvcích,zamyslete se nad tím i celá ODS a včas.

Naprostý souhlas s Milou.

Hezký den, za dobrou práci by měli dostat dobře zaplaceno všichni policisté. Naopak ti, kteří se dopustili spáchání trestného činu, či jen porušení služební přísahy, musí být od policie na minutu propuštěni, a to bez nároků na jakékoli výsluhy apod. Zároveň také platí, že policistům, kteří svou práci vykonávají profesionálně a mají chuť na sobě pracovat a vzdělávat se, musí být kariérním řádem umožněno stoupat na služebním žebříčku a tím pádem i na žebříčku odměn. Na tyto policisty pak jsou kladeny mnohem vyšší nároky a mnohem vyšší odpovědnost za jejich funkci, a proto u těchto funkcionářů, tak jako v jiných profesích, musí platit dvojnásob, že za dobrou práci budou dobře odměněni, za špatnou práci pak rychle sesazeni. S pozdravem, Ivan Langer

Vážený pane poslanče právě jsem se v jednom vašem příspěvku dočetl, že policisté dostanou přidáno s novým policejním zákonem. Nemohl byste mi to přepočítat vzhledem k tomu, že nejsem poslanec tak mi to nevychází. Po zrušení příplatků za soboty neděle, hodnostní a jiné mi podle nových tabulek vychází , že budu brát v průměru o 1.000-1.500,-Kč méně. A to jen v případě, že mi zůstane osobní příplatek, který mohu a také v případě nedostatku financí nemusím dostat. Podobně jako učitelé. Podle všech zhovadilostí co jste vymysleli v parlamentu zase dostali přidáno jen ti, kteří sedí na tabulkávch v kancelářích a vymejšlej nařízen,í předpisy k předpisům atd.- pro ty po kterých nejraději plivete. K těm odchodům policistů Vám mohu říci, že také končím. Než čekat co si zase vymyslíte za zhovadilosti. Hlavně, že máte vždy pravdu.

Dobrý den, v prvé řadě musím podotknout, že tu nejistotu kterou pociťujete, způsobila již na počátku projednávání nového služebního zákona vláda, když její poslanci zamítli můj návrh, aby tento zákon byl účinný již od roku 2004. Pro odložení jeho účinnosti jsem pak hlasovat nemohl, protože jsem dobře věděl, jaké zmatky poté nastanou. Jen pro zmínku – demotivující 16ti třídní platový systém, další odkládání účinnosti zákona, návrhy na zvýšení platů, na snížení platů, na propouštění policistů – to vše z dílny vládních poslanců. Jsem proto rád, že ministr vnitra předložil Poslanecké sněmovně konečně návrh, který by tuto nejistotu odstranil. Ač s jeho zněním nesouhlasím ve všech bodech, tento návrh jsem i svým hlasem propustil do jednání Výboru pro obranu a bezpečnost, kde budou předloženy takové pozměňovací návrhy, které povedou k zavedení systému odměňování, který bude pro policisty dostatečně motivující, aby řady Policie ČR neopouštěli, ale zároveň bude přijatelný i pro státní rozpočet. Děkuji za Váš názor, Ivan Langer

Domníváte se, že pořízení "vyPečeného strýčka Vika" bude dobrým krycím manévrem na pochybné příjmy, nebo považujete potencinální voliče vaší strany za hlupáky? Možná by bylo vhodnější, kdyby jste všechny své rady ostatním uplatňoval ve svém vlastním chování, jednání a vystupování.

Vážený pane Dušku, voliče ODS považuji za rozumné, inteligentní občany, kteří se nebojí sami rozhodovat o svém vlastním životě. A právě proto včas a v plné výši zveřejňuji všechny mé vedlejší příjmy tak, jak mi to nařizuje zákon. Možná, že by se daly najít cesty, jak některé příjmy nezveřejnit, ale to není můj styl. A i když chápu, že mezi lidmi může takové přiznání příjmů vyvolat řadu otázek, jsem připraven na ně kdykoli odpověď a veškeré pochybnosti vyvrátit. Tak se také děje na těchto webových stránkách. S pozdravem, Ivan Langer

Tak mám takový dojem, že svým včerejším vystoupení při projednávání návrhu zákona, kterýn se mění zákon č. 361/2003, jste připravil ODS o několik tisíc hlasů od příslušníků bezpečnostních sborů. Je vidět, že jste malinko mimo mísu. Ale jen tak dál. :-(

Vážený pane,
nesdílím Váš názor. Myslíte si snad, že by ODS měla populisticky prosazovat takové znění služebního zákona, který by současným policistům, případně jiným příslušníkům ozbrojených sborů, garantoval zákonem výrazný, mnohdy dokonce nezasloužený, nadstandard na úkor ostatních občanů? Návrhy ODS v této oblasti a podoba navrhovaného zákona "o služebním poměru" se totiž prokazatelně nelíbí zejména těm jedincům, případně skupině, jež čekají na co největší luxus a podmínky, za nichž by bezprostředně NYNÍ (!) ze šlužby odešli! Jaká asi může být motivace pro jejich vlastní práci? Zřejmě pouze vyčkávají! Dovoluji si tvrdit, že se jedná o skupinu, zejména policistů, kteří svou neschopnost například systematicky se nadále vzdělávat a být skutečnou službou veřejnosti zakrývají naučenou frází: "..my za nic nemůžeme...no jo, to je váš problém, když máme(te) tu demokracii..". Paušalizace je sice ošidná věc, ale tak to prostě je. Každý člověk chce být za svou práci odměňován a pokud možno co nejvíc. Můžete mi ale říct jeden jediný důvod z jakého titulu by měli být současní páni "vysloužilí" praporčíci a plukovníci doživotně dotováni v takovém rozsahu, jak to populisticky navrhla ČSSD? Jo, leda, že máte v úmyslu to dotovat ze své vlastní kapsy!

Pane poslanače, jsem řadový policista(PPO MŘ PČR Brno), který má rodinu ( jedno dítě, druhé na cestě). Také jsem občan, který má práva a povinnosti. Sloužím soboty, neděle, noci, jsem v první linii( na ulici). Proč jsem ten nejhorší a přoč mám mít méně za to, že nasazuji život a zdraví, a za to, že musím honit čárky( čárka za pachatele TČ, za pokutu, za podnapilého řidiče apod.). Proč mám nasazovat svůj život a zdravý, když za to dostanu( podle novely zákona 361/20003 ) ještě míň peněz než mám teď! Myslíte si, že se po ulici budu honit, tak jak sem to činil a budu činit do 1.1.2006 dál. Omyl, budu to švejkovat. Za míň peněz míň muziky. A ty řeči( co poslouchám od nadřízených), jestli se mi to nelíbí, že můžu jít pracovat třeba do pekárny nebo do Zetoru, že na můj flek čeká dalších deset, to taky nemám zaplacený. Ale celá ta vaše sněmovna( neberte to na sebe, ale nás a cikány taky hážou do jednoho pytle) nemá o policejní práci ani páru a chce o ní rozhodovat. My odvádíme peníze do státního rozpočtu( z čárek). Armádě nezeberete. Ti taky bojují, ale s mnohem vyššími platy uvnitř kasáren než my. Tam se má brát. Zamyslete se kdo Vás chrání páni poslanci! Nechte zákon tak jak je a nebude problém. Tím nechci vyhrožovat, ale poprosil bych Vás pene Langr o tlumočení tohoto vzkazu ve sněmovně a o Vaše vyjádření o celé této věci na mou e-mailovou adresu. Děkuji za pochopení pprap. Černý

Vážený pane Tomáši, zásadní pochybení ve věci nového služebního zákona nastalo již při jeho prvním projednávání, kdy vládní poslanci nepodpořili můj návrh, aby tento zákon nabyl účinnosti již od roku 2004. Místo toho docházelo k neustálému odkládání jeho účinnosti, byl zaveden demotivační 16ti třídní platový systém, padaly návrhy na rušení výsluh, policejní prezídium začalo připravovat propouštění policistů a další věci, které nutně vzbudily pocit nejistoty v řadách Policie ČR. Tuto chybu vlády a ministerstva vnitra bylo nutné co nejrychleji řešit. Proto jsem v prvním čtení podpořil vládní novelu služebního zákona, která by mohla celou situaci stabilizovat. Při projednávání návrhu ve Výboru pro obranu a bezpečnost však hodláme předložit pozměňovací návrhy tak, aby systém odměňování byl pro policisty dostatečně motivační (aby nemuseli opouštět řady policie) a na druhou stranu, aby respektoval i možnosti státního rozpočtu. S pozdravem, Ivan Langer.

Reakce na dotaz z 2.7.2005 15:04

Vážený pane Tomáši, zásadní pochybení ve věci nového služebního zákona nastalo již při jeho prvním projednávání, kdy vládní poslanci nepodpořili můj návrh, aby tento zákon nabyl účinnosti již od roku 2004. Místo toho docházelo k neustálému odkládání jeho účinnosti, byl zaveden demotivační 16ti třídní platový systém, padaly návrhy na rušení výsluh, policejní prezídium začalo připravovat propouštění policistů a další věci, které nutně vzbudily pocit nejistoty v řadách Policie ČR. Tuto chybu vlády a ministerstva vnitra bylo nutné co nejrychleji řešit. Proto jsem v prvním čtení podpořil vládní novelu služebního zákona, která by mohla celou situaci stabilizovat. Při projednávání návrhu ve Výboru pro obranu a bezpečnost však hodláme předložit pozměňovací návrhy tak, aby systém odměňování byl pro policisty dostatečně motivační (aby nemuseli opouštět řady policie) a na druhou stranu, aby respektoval i možnosti státního rozpočtu. Ivan Langer

Reakce na dotaz ze 6.7.2005 1:33

Vážený pane Tomáši, výše platů a zejména pak odchodného a výsluhových příspěvků tak, jak jej napoprvé schválila vláda, byla vzhledem ke stavu státního rozpočtu nereálná. To si brzo uvědomila i sama vláda a prosadila odložení účinnosti zákona (podle mého názoru špatně, neboť nový služební zákon obsahuje řadu prvků, které by pomohly řešit současné problémy v Policii ČR a vedly by ke zkvalitnění policejní práce a větší motivaci policistů na sobě pracovat). Vláda pak zavedla nesmyslný demotivační 16ti třídní platový systém, který do značné míry stírá rozdíly mezi řadovými policisty a služebními funkcionáři. Vzhledem k namáhavosti policejní práce, vzhledem k tomu, že policisté denně nasazují své životy, musí být dobře odměněn každý policista, který svou práci odvádí kvalitně. Ti policisté, kteří budou svou práci odvádět nejlépe a budou se dále vzdělávat, dostávají podle kariérného řádu (který je rovněž součástí dosud neúčinného zákona) možnost služebního postupu a tím i vyššího platu, ale zároveň i větší odpovědnosti za výsledky své práce a práce svých podřízených. Toto je podle mého názoru správný systém, který však bohužel kvůli odkládání účinnosti nového služebního zákona zatím nemůže fungovat. Způsob práce, kdy policisté pouze sbírají čárky a jsou pak odměňováni za jejich počet, považuji za nadále neudržitelný. Práce každého policisty musí v prvé řadě spočívat v ochraně zdraví a majetku občanů. Represe je sice podstatná složka této ochrany, ale nesmí stát na prvním místě. Jako stínový ministr vnitra od počátku prosazuji větší rovnost mezi výhodami policistů a vojáků, neboť policisté nasazují své životy ve prospěch občanů stejně často a možná i častěji, než vojáci. S pozdravem, Ivan Langer

K Info informaci není téměř co dodat. Myslím si, pane místopředsedo, že v tuto chvíli zpytujete své svědomí, neboť jste se dostal do podobné situace, jako expremiér Gross. Příjem, získaný za něco, co je nevysvětlitelné nebo spíše nepublikovatelné. Můj závěr je jednoduchý. Nevěřím, že přiznaný příjem (předpokládám, že jste jej přiznal celý) je odměnou za jinou než koncipientskou práci, kterou jste již pro p. Pečeného provedl nebo provedete.

Dobrý den, pane Meixnere, pokud vím, my dva jsme se nikdy neviděli, v naší kanceláři jste nikdy nebyl, takže nemůžete vědět, co a jak v ní dělám. Přesto všechno máte ve věci jasno… Já bych si Vás takto kategoricky soudit netroufl. Ivan Langer

Známý bonmot říká: zatímco se Evropa pře o pětatřicetihodinový pracovní týden, spousta Indů je už dnes ochotna pracovat 35 hodin denně. Příklad "indické pracovitosti" najdeme už i v české politice. Jejím průkopníkem je sám místopředseda Sněmovny Ivan Langer.

Ten totiž - jak napsal ve svém majetkovém přiznání - dokázal loni "bokem" vydělat 996 tisíc korun jako koncipient v advokátní kanceláři známého pražského právníka Petra Pečeného.

Přepočteno to dělá velmi pěkných 83 tisíc za měsíc. Taková částka ovšem nutně vzbuzuje otázky.

Především: Langerův koncipientský plat je zcela výjimečný - oslovení advokáti se shodují, že běžný plat koncipienta je dnes v Praze kolem 15 tisíc - třiaosmdesátitisícová mzda je zcela nepředstavitelná.

Langer je výjimečně vytížený muž: kromě práce "na plný úvazek" ve Sněmovně je také místopředsedou ODS, stínovým ministrem vnitra, předsedou liberálně konzervativní akademie CEVRO, členem dalších tří nadací a společností a přednáší na olomoucké právnické fakultě. Kde tedy bere čas na tak dobře honorovanou práci pro Pečeného?

"Podstatou této práce není být v kanceláři," vysvětluje Ivan Langer, který se u Pečeného věnuje trestnímu a obchodnímu právu.

"Celou řadu věcí si beru domů, zejména přípravu smluvních dokumentů. Věřím, že na mně můj zaměstnavatel oceňuje pracovitost, dobré nápady a schopnost nacházet ve složitých situacích dobrá řešení výhodná pro klienty. V této kanceláři pracuji už šest let a můj plat za tu dobu postupně rostl," dodává.

Dobré nápady Langer prozrazovat nechce
Prozradit některý ze svých dobrých nápadů Langer nechce. "To je tajné," usmívá se.
Ani jeho šéf Petr Pečený neoplývá ochotou rozpovídat se o přednostech svého prominentního koncipienta: "To je moje věc, kolik mu platím. Jaké platy jsou v jiných kancelářích, opravdu netuším," říká Pečený. "Kolik tu tráví času? Asi hodně, jako ostatní koncipienti. Prostě kolik potřebuji," dodává.

Pečený i Langer svorně odmítají myšlenku, která nad jejich spoluprací napadne asi ledaskoho - že totiž vrcholný politik ODS může být advokátovi užitečný hlavně svými politickými kontakty třeba při sjednávání zakázek.

Anebo že může být velmi výhodné zavázat si takovým způsobem člověka, který se už za rok může stát jedním z nejmocnějších politiků v zemi. Pokud ODS převezme moc, je Langer jejím hlavním adeptem na post ministra vnitra.

"Chápu, že se na to ptáte," říká Langer. "Ale pro mě jsou právě proto důležitá pravidla hry. Můj zaměstnavatel akceptuje, že nemůžeme zastupovat klienty, kteří jsou ve sporu se státem nebo státem vlastněnou firmou. Možnost střetu zájmů je tak zcela minimalizovaná."

Po šesti letech práce koncipienta by už měl Ivan Langer nejvyšší čas složit advokátní zkoušky a otevřít si vlastní praxi nebo začít pracovat jako plnohodnotný advokát. V nejbližší době se však k tomu nechystá. "Jestli na něco opravdu není čas, tak právě na zkoušky," říká Langer.

Pane místopředsedo,
pravda je prostá. V řádné normální demokratické zemi by Vám tohle nemohlo projít.
Máme se na co těšit....až vyhrajete ty volby...

Dobrý den, v tomto příspěvku jsou obsaženy i odpovědi na mnohé Vaše pochybnosti. Kdo tyto odpovědi vidět nechce, ten je asi nevidí a tomu je zbytečné je znovu opakovat. Snad jen zbývá dodat, že práci na právnické fakultě a praxi z advokátní kanceláře považuji za velmi dobrý doplněk k legislativní práci poslance a doporučoval bych ji i ostatním kolegům. S pozdravem, Ivan Langer.

Reakce na dotaz z 1.7.2005 16:34

Dobrý den, Pavle, demokratické země mají nastaveny systém kontroly, aby nemohlo docházet ke střetu zájmů. Do tohoto systému patří i povinnost poslanců přiznávat své vedlejší příjmy. Tuto povinnost každoročně plním a každý si tak může ověřit, jakými činnostmi se vedle práce poslance zabývám. Každý pak může vznášet své dotazy k mým příjmům a činnostem, na které Vám rád odpovím. Své chování považuji za transparentní a správné. Ivan Langer

Zdravím,není mi jasné,proč jsou Vám podsouvány názory na zrušení reklamy ve tzv.veřejnoprávní TV a naopak zvýšení konces.poplatků.Nebylo by pro občany lepší
ČT i ČRo zprivatizovat a veškeré poplatky zrušit?Přece nejsou všichni stejně bohatí-zejména důchodci-platí stejně jako milionáři.
Dále mi naprosto není jasné,jak je možné,že na ČT běží seriál"Sex ve městě",kde se propaguje promiskuita,kouření,alkohol a drogy.Proč se za tyto zrůdnosti má ještě platit?
Nebyla by lepší ryze česká nekomerční státní TV,placená z daní?Daně jsou svým způsobem spravedlivější než rovný poplatek,protože nevýděleční občané,těm kterým se zrovna nedaří by nic neplatili....

Pane Pavle, nechci se moc motat do Vašeho dotazu na pana Langera, ale jen drobnost. Ono to je vlastně jedno, jaká ta ČT bude. Stejně jejich provoz zaplatíme. V ČT v současné době poplatky a částečnou platbou v cenách propagovaných výrobků (reklama) a v soukromých TV pak plnou měrou v cenách propagovaných výrobků. A pokud si všimnete, jakých velkých příjmů docílil sám velký vzorový podnikatel pan Železný, pak je jasné, že kolik musí peněz na reklamu obsahovat propagovaný výrobek.

Dobrý den, Pavle, jsem již dlouhodobě zastáncem tzv. „metody čistého financování“, kdy veřejnoprávní televize je financování jen z veřejnoprávních zdrojů, zatímco komerční televize pouze ze zdrojů komerčních. Domnívám se, že veřejnoprávní média mají v demokratické společnosti svůj nepostradatelný význam. Proto nejsem zastáncem myšlenky, aby v ČR působily jen televize a rádia komerční. Pokud však veřejnoprávní média mají plnit svůj účel, musí rovněž poskytovat veřejnoprávní služby. Ke kontrole plnění těchto funkcí jsou zde příslušné rady – Rada České televize, Rada Českého rozhlasu a tzv. „velká“ Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Zdravím, Ivan Langer.

Ahoj kolegové současní i minulí. Tak už 7 dní jedeme podle nového zákona a myslím si, že moc prospěšných věcí nepřinesl. Jen pro zajímavost sloužím sedmý rok, zatím budu mít asi o dva, tři tisíce méně. Samozřejmě pokud dostanu osobní příplatek 60% z tarifu, tak neřeknu ani popel.Mimo jiné jsem přišel o hodnost, jsem zpět NSTRŽM, ale to je skoro fuk, ale zamyslel se někdo nad tím, že i kolegové sloužící např. 38 let spadli s hodnosti MJR na NSTRŽM a to jen proto, že vykonává službu, která je ohodnocená 3tí plat. tř. Já si myslím to je na mašli, ztráta důstojnosti. Představte si jak budeme vypadat v očích veřejnosti, již nyní to není nějak růžové, když vedle sebe bude stát kolega 30 let u sboru a na ramenou bude mít NSTRŽM a vedle něj 20 letý zobák, jeden měsíc po škole a na ramenou bude mít NPRAP. Koho myslíte že se ten občan zeptá, starého chlapa s minimální hodností, řekne si to je nějaký trouba. Tak se zeptám toho mladého s velkou hodností, a co nastane? Mladý řekne nějakou kravinu a občan si řekne, TOTO PLATÍM SE SVÝCH DANÍ, HRŮZA. Co vy na to, nemám alespoň trochu pravdu??? Ahoj a pevné nervy s naším vedením, jinak pro vaši informacíi, 10 let stihnu a začínám o tom uvažovat, tak čau.

Pane Langer, pane Langer !! Abyste se pak tomu "Brouku pytlíkovi" nedivil a zase abyste utřeli !! Už se vám to stalo 2x...tak proč ne do třetice??? Myslíte si, že ja ta Vaše arogance někomu příjemná ?? Škoda, že už nežije Ondřej Sekora docela by mi zajímalo jakou by tu "funkci" dal Vám !! Moc zvědavý je Jan Bostl senior z Písku

Dobrý den, asi máme poněkud odlišný pohled na to, co je a co není projevem arogance. Pro mne osobně není přirovnání k Brouku Pytlíkovi nic jiného než jak se lehce humornou formou vyrovnat s prohlášeními pana Paroubka o tom, že v České republice lidem "nikdy nebylo líp", že naše země má za sebou "šest tučných let" pod vládou sociální demokracie a že naše ekonomika bude bez reforem růst o 8 procent. Jak jinak mám na něj reagovat vidím-li že zadlužení každého jednoho občana (včetně kojenců) vzrostlo ze 17 tisíc v roce 1997 na 50 tisíc letos a na 60 tisíc v příštím roce? Jak jinak mám na něj reagovat, když počet lidí bez práce byl v roce 1997 zhruba 220 000 a teď, po šetsi tučných letech, jich je půl milionu? Opravdu mi připadne brouk pytlík vhodnější než lhář či hlupák. Ale respektuji, že na věc můžete mít jiný názor.

Pane Langere, předpokládám, že jste přeskočil můj příspěvek z důvodu, že se musíte poradit s nějakým ekonomickým poradcem. Jinak si to nedovedu představit. Ještě k tomu přidám další dotazy. Víte, proč se tu tak výrazně zvyšuje zadluženost občanů? Že by to bylo tím, že to projedí? Komu myslíte, že tyto půjčky nejvíce pomohou? Co se týká nezaměstnanosti, pak se ptám, víte hlavní důvod nezaměstnanosti, která je pomalu stejná např. i v Německu? Je to tím, že se lidem nechce pracovat či pracovat za směšné platy a nebo tím, že má podnikatel malý odbyt práce firmy a proto ji buď nerozšiřuje či dokonce ruší? Zdá se vám důstojné, že Vy berete 83 000,- za částečný úvazek v advokátní kanceláři a mnoho jiných bere např. 8 000,- za úvazek plný, který je mnohdy, jak fyzicky i duševně, obtížnější?

Jděte už s plkama o aroganci někam.