1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Vážený pane stínový ministře,
jsem policistou a v současné době jsem zmítán kampaní, která se již delší dobu vede ohledně služebního zákona. Nechci v současé době polemizovat a stavu zákona před a po schválení. Jen jednoduchý dotaz. Podle zákona je přípustné, že policista odpracuje 150 hodin přesčas a to bez nároku na odměnu. Jak je toto v souladu se základním ustanovením Ústavy ČR, jako základního kamene právního řádu republiky, když je zde uvedeno, že každý má právo být za svou odvedenou práci řádně odměněn. Doufám, že jako zastánce pořádku v řadách Policie ČR mi budete schopen k tomuto reagovat. Nebo snad je zákon v rozporu s Ústavou ČR a tedy protizákonný ? Předem děkuji za přímou odpověď, o spekulace typu -- výkon služby u policie = poslání , nemám zájem . S pozdravem Průcha

Vážený pane Průcho,

je mou prioritou přispět jako poslanec k tomu, aby nejistota policistů a kampaň související s neustálým oddalováním účinnosti nového služebního zákona, co nejdříve skončila a policisté se mohli v klidu plně věnovat své práci.

Již při schvalování nového služebního zákona jsem prosazoval jeho účinnost od roku 2004, bohužel byl můj návrh vládou zamítnut. Místo toho vláda zavedla nesmyslný demotivační 16ti třídní platový systém, nařídila škrty v rozpočtu Policie ČR, která se je rozhodla řešit propouštěním až 2.000 policistů, nebyla schopna policistům zajistit základní prostředky (uniformy, fungující zbraně, zimní pneumatik), neustále mění pravidla výsluh a odchodného,…

To vše vede k nejistotě, kterou policisté právem pociťují a která je vede k myšlenkám na všechno se vykašlat a jít pracovat někam, kde jim dovedou zajistit základní podmínky k práci.

K Vaší konkrétní otázce jako právník uvádím následující. Policista při výkonu své povolání není ke státu v poměru zaměstnaneckém, ale v poměru služebním. Nevztahuje se na něj tedy zákoník práce, ale služební zákon. Vzhledem ke zvláštnostem tohoto pěkného a prospěšného, ale zároveň i velmi náročného povolání, vykazuje i služební zákon četné zvláštnosti. Jednou z nich je i povinnost policisty odpracovat zákonem stanovený počet přesčasových hodin bez nároku na příplatek. Není však pravdou, že za tuto práci není odměněn, neboť tato skutečnost, stejně jako rizika a omezení vyplývající z práce policisty jsou již zahrnuty v základním platu, který je vyšší než u většiny dalších státních zaměstnanců.

Děkuji za Váš dotaz, Ivan Langer

Vážený pane Langer,
Znovu raguji na tomto diskusním serveru zdůvodu toho že přestávám věřit ve spravedlnost. Ta buď není nebo má slepé oči možná i je má vydloubnuté jak řekl jeden z našich právních zástupcu. A však se pořád sanžím věřit, že existuje správná Policie, Justice.Mmísto toho, aby se zabývala tím čím má tak to řeší vždy od konce. V jednom konkrétním případě policie měla za ukol vyřešit krádež pc v naší firmě ale místo toho na základě zloděje nás obvinila z používání nelegálních softvéru. Uplně ty samé stejné osoby jak můžou vyšetřovat tyto dvě rozdílné věci, domnívám se že jde o střet zájmu nebo o akci "Z" ze strany policie čím to žeby snad že zloděj bal bývalí policista? Zabavili Nám počítače takže nás odřízli od normálního fungování zabavili nám zálohy cd takže ze dne na den jsme byly bez práce a tři měsíce nám trvalo než jsme vš vybudovali znovu narostli nám dluhy před některými klienty jsme vypadali jako neprosperující a neduvěryhodná firma. A největší paradox je ten, že tento člověk který nám vykradl firmu tak byl správce pc takže je to opět a zase v jeho rukou? Proto Vás žádám o radu jakým způsobem mám pokračovat popřípadě jsetli mám podat někam a na někoho stížnost. spíše konkrtétněji a jestli máte zájem se do této věci po prostudování konkrétni záležitosti za nás postavit. A však máte všechny práva se teto situaci vyhnout. Dodávám že právní poradu nepotřebujem spíše kontrolu fungování sátních orgánů v Olomouckém kraji.

Možná je to již všude že se upláci a řeší se Vše pouze za body. V olomouckém kraji je to běžné!!!!
S pozdravem a přáním pěkného dne

Milan Vašek

1/ Policie má za povinnost zadokumentovat každý tr.čin. zdůrazňuji KAŽDÝ a né te, který se vám hodí.To, že vaše firma jela na kradených programech je malér vaší firmy. Je to stejné, jako kdyby vaše firma kradla druhé firmě benzín z jejich aut.
2/ Píšete , že policie měla zjistit krádež PC na vašem pracovišti - to zřejmě splnila. Protože pachatele znáte !
3/ Podjatost policistů na což narážíte je v tomto případě asi vedle. Nad policistou je vedoucí skupiny, oddělení dále je zde státní zástupce a pak ještě soudce. Vzájemně se tito lidé neznají a všichni budou celou kauzu posuzovat podle vlastního pohledu. Pokud si chcete stěžovat zajeďte si na státní zastupitelství, ale nejezděte tam kradeným autem bylo by to stejné jako s programy ve vaší firmě. Na takovou hloupost se neptejte Langgera na to vám stačí selskej rozum ! A dejte stranou tu stálou českou ukřivděnost.

Snad ti to JUDr. Krejčí dobře vysvětlil. Na tebe se hodí krásné přísloví, kdy zloděj křičí chyťte zloděje. A v poslední řadě policista, který prověřoval krádež Vašeho PC a zjistí další trestnou činnost musí ve věci konat, jinak porušuje zákon on sám. Takže až budeš zas někam psát, tak se s někým nejdříve poraď, ať nemáš ostudu.

Tak vám včera ta diskuze na TV Nova tak krásně začala, věřilo vám kolem 70% diváků. A jak jste kecal a chvajdal, tak vám té podpory jaksi ubývalo, až jste se dostal na 48%. Vy jste vlastně v určitých věcech stejný, jak váš loutkový předseda Mirek Tupohlávek. Pěkně kecáte, jenom kritizujete a v hlavě to stejně nemáte v pořádku. Bůh nás ochraňuj od takových lidí ve vládě!!!!!

Hlavně, že Vy se zřejmě cítíte duševně zcela "zdráv". Pokud to tedy není pouze Váš subjektivní dojem!

Kubo, máte pravdu.

Pan nejstínovější ministr se na konci pořadu zachoval jako malý kluk, který se s kamarádem hádá, jestli škodovka jeden nejvíc 140 nebo 180 km/h. Po uveřejnění hlasování řekl něco o "neobjektivnosti" či "zkreslení." Kdyby vyhrál, jistě by bylo všechno v pořádku.

Nesklamal - je to prázdný!

Zá 10 minut se jdeme dívat na to naše prázdný střevo !!!

Jojo, už se těšíme na vzteklouna.

Stínový ministr je vzteky bez sebe, že pan ministr Bublan dostal skvělý nápad, poučit se odjinud, kde věci dobře fungují. Ono někdy je lepší přijmout nápad a praxi jiných zemí, než machrovat a hrát si na chytrého a ještě blbě kecat, že se někdo dívá místo práce na kriminálky. Jste trapnej, pane stínový. Doufám, že stínem i zůstanete, že na pana Bublana nemáte, to námm dokážete zítra v televizi, vztekloune.

Co jsem všude možně četl,tak od policajtů u nás je takový odliv cajtů a nikdo se tam nežene,že příští rok je ČR jedno velké New Orleans v rabování a nejen to!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Jsem podnikatel a toto mi není jedno! Co s tím chcete dělat?Technaři Vám s tím nepomůžou!

Karle,ty jsi docela naivní chlap! Co s tím asi bude dělat,když má SVÍ JISTÝ! A zatím ještě mu neteče do bot.A když začne,tak na 100% už slyším jeho odpověď,že za to může Paroubkova vláda.Toto je typická odpověď našich stínových ministrů ODS.Zatím jim ale asi nikdo neřekl,že zájem státu je nad jejich žabomyšími politickými válkami.

Karle, ptáte se na špatné adrese, ministr vnitra je zatím pořád ještě pan Bublan, jeho se ptejte. Své jisté, abych navázal na Jindru, mají zatím spíš policisté, kteří, když je přestane bavit uniforma, dají výpověď, dostanou odchodné!! (to by se mi taky líbilo, odejít ze zaměstnání a ještě za to dostat prachy) a výslužné. Co si o takových policistech lze myslet - že by byli u policie jen pro peníze? Pokud je to tak, žádná škoda, že odejdou, zůstanou ti poctiví, které k policejní práci váže víc než výplatní páska.

for Michael Keller

Vážím si celkem Vašeho přístupu v tomto diskusním fóru. Dotkl jste se výhod policistů. Odchodné a výslužné pro členy ozbrojených sborů existuje ve většině demokratických zemí. U nás se stalo předmětem politického boje. Možná, že ODS chce tyto výhody zrušit, udělat takový nový, úspěšný, experiment, jako byla třeba kupónová privatizace. Třeba chce ODS na chvíli zhasnout a zprivatizovat policii. Ale až se k policii budou hrnout takoví Kožení, pak skutečně Pánbůh chraň slušné občany této země.

Když se začalo hovořit o novém zákoně o služebním poměru, bylo naznačováno, že dojde k vyrovnání s nároky vyplývajícími vojákům Armády ČR. Možná by bylo dobré, kdyby jste se seznámil s rozsahem těchto výhod u armády a porovnal je s policií.
Víte, on služební poměr policisty nekončí vždy jen odchodným. jsou i policisté, které naši spoluobčané připravili o život. Zkuste si nároky z těchto dvou zákonů porovnat i v této souvislosti.
Myslím, že i toto hraje roli v rozhodování odcházejících policistů.

for Michael Keller
Dnes máte jedinečnou možnost se nechat znáborovat k POLICII (pak budete mít taky "sví jistý").U nás na okrese už je situace taková,že berou do 45 let a bez maturity!!!!Tak je do toho pane Keller,pak už nebudete mít komu závidět budete mít ty samé výhody.Jo, dejte nám tady vědět jak jste dopadl.

for Michael Keller

Zajímalo by mě pane Keller,proč si myslíte,že se k Policii nehrnou davy vzdělaných mladíků (k náboru),když mají podle Vás takové "výhody".No ono to vypadá,že každá mince má dvě strany ! Vy můžete dělat od hodiny redaktora v naši nejmenované "objektivní" TV.

for Keller

Vaše věta "Pokud je to tak, žádná škoda, že odejdou, zůstanou ti poctiví, které k policejní práci váže víc než výplatní páska" patří do jiného století nebo státu na východ od nás. Podle vašich slov určitě nechodíte do práce pro peníze.Docela by mě zajímalo co říkáte plynařům,v supermarketu,atd,atd......když chtějí po vás peníze.

Jen pro pořádek: policistům nezávidím, nechápu, z čeho jste Ivane, Dušane a Milane D. tak usoudili. Že jsem se pozastavil nad odchodným? Ze zkušenosti v soukromém sektoru vím, že jistý druh odchodného (odškodnění) se dává propuštěnému zaměstnanci, jehož místo bylo zrušeno. Na druhou stranu chápu, že práce u policie je natolik specifická, že si jisté nadstandardy vyžaduje, a já jejich finanční vyjádření rozhodně nepovažuji za nadsazené. Jádro mého argumentu je v tom, že pokud se práce policisty dělá výhradně pro peníze, nakolik může být kvalitní? A že tomu tak je, ukazuje příklad policistů odcházejících včas, aby ještě ze státu vyrazili, co se dá.

for Keller

Pokud z Vašeho textu:
"Své jisté, abych navázal na Jindru, mají zatím spíš policisté, kteří, když je přestane bavit uniforma, dají výpověď, dostanou odchodné!! (to by se mi taky líbilo, odejít ze zaměstnání a ještě za to dostat prachy) a výslužné. Co si o takových policistech lze myslet - že by byli u policie jen pro peníze? Pokud je to tak, žádná škoda, že odejdou, zůstanou ti poctiví, které k policejní práci váže víc než výplatní páska. ... Jádro mého argumentu je v tom, že pokud se práce policisty dělá výhradně pro peníze, nakolik může být kvalitní? A že tomu tak je, ukazuje příklad policistů odcházejících včas, aby ještě ze státu vyrazili, co se dá."
nečiší závist, měl bych roztrhat svůj index se zkouškou z psychologie. A nebuďte naivní. Ti kvalitní a poctiví se v jiném sektoru uživí ještě spíše, než ti, co to dělaj jen pro peníze.

Ano, je určitě část policistů, kteří práci policisty dělají výhradně pro peníze, ...
... stejně tak, jako je to u učitelů, lékařů, novinářů. I u těchto povolání se často hovoří o poslání.
... stejně tak, jako je to u většiny podnikatelů, zlodějů, podvodníků.

Teď Vás možná napadá, že většinu podnikatelů považuji za zloděje a podvodníky. Nikoliv. Jen jsem, jak to někteří novináři dělají, spojil různé kategorie do jedné věty. A to jsem ani nezobecnil, řekněme jednoho nepoctivého podnikatele jako příklad, jak píší novináři o policii. Jeden policista bere úplatky - bere je celá policie. Není to pravda, ale ... co kdyby...
Stejně tak najdete úplatného lékaře, učitele, novináře. Znamená to, že všichni berou?
Přesto trvám na tom, že část podnikatelů ale nepochybně zloději a podvodníky je. Neříkám většina, říkám část. Ano, část může být i většina.

V čem spočívá problém odcházejících policistů a hlavně policie? Zůstávají ti staří (přesluhující přes důchodový věk - kteří zpravidla neslouží na ulici - a ketří změnou zákona nemohou ztratit) a mladí (kteří toho ještě dost neumí). Odchází "zlato" policie, lidé, kteří jsou znalí, v dobrém zdravotním stavu, fyzicky zdatní a perspektivní. Jenže, právě tu perspektivu čím dál tím více ztrácejí.

Kdo za to může? Poslanci. Mezi nim nemalou měrou MUDr. Mgr. Ivan Langer. Jeslliže se během tří let zákon několikrát odloží a mezi tím ještě navíc několikrát změní (a to vždy na poslední chvíli) před začátkem účinnosti, něco není dobře. Někdo svou úlohu při schvalování zákona nezvládl. Poslanci. Samozřejmě i vláda, resp. příslušné ministerstvo, které má zákon v gesci. Ale zejména poslalnci. Ti mají při schvalování vždy konečné slovo. Ti mohou do návrhu zákona při projednávání vnést svými pozměňovacími návhy pořádek, nebo pořádný zmatek. Ti způsobili pocit nejistoty. Ti svým rozhodnutím zablokovali generační změny v policii. Ti způsobili ztrátu perspektivy střední generace policistů. Ti mají nemalou zásluhu na tom, že někteří policisté, ač to dříve nedělali, se začali dívat na to, (Vašimi slovy:) "aby ještě ze státu vyrazili, co se dá".

Ano, poslanci. Způsobili to nejen zákonem o služebním poměru policistů. Pomáhají tomu i přijímáním špatných a bezzubých zákonů. Nejde jen o zákony z "legislativní smrště". Jde i o hospodářské a další zákony z předchozího období.

A nesvádějte všechnu vinu na vládu. Politickou zodpovědnost mají všichni poslanci. A také předsedové stran. Vzpomínám si na jednoho předsedu strany (ne poslance), která je v opozici a "jde vládě po krku". Ten v jedné televizní debatě řekl premiérovi na to (není to přená citace):
Premiér: Kdyby vláda navrhla, že zítra vyjde slunce, tak Vy budete proti?
Předseda opoziční starny: Samozřejmě!

I opozice musí mít inteligenci, rozum a odpovědnost.. Je průšvih, chce-li popírat přírodní zákony. Trošku nás to vrací do středověku.
I opozice má poslance a tito mají zákonodárnou iniciativu. Ale je lépe ze státu "vyrazit co se dá" (hele, nepřipomíná Vám to něco - mě ano) a přitom státu čtyři roky škodit.

To se nám to hezky rozproudilo. Nicméně pořád nechápu, co má kdo proti myšlence, že práce policisty, konaná výhradně pro peníze, není kvalitní, v porovnání s policistou, který v tom vidí něco víc (viz případ, kdy dva strážníci odmítli pronásledovat zloděje, protože jim zrovna padla). Ano, já si uvědomuji, že je to idealistický, neřkuli snad i naivní názor, ale stojím si za ním. Realita je jistě někde jinde, já ji nepopírám. (Mimochodem dovolím se pozastavit nad Vašim příkladem, kdy mezi ty, kdo pracují výhradně pro peníze, řadíte i učitele. Zkuste se mezi nimi poptat.)
Nechci se přít o míru odpovědnosti těch či oněch poslanců na neutěšeném stavu (takřka veškeré) legislativy, tam není o čem diskutovat, jací zákonodárci, takové zákony. Jen pokud jde o služební zákon, není mi moc jasné, proč ho předkladatel, tedy vláda, nenechala jednoduše a střelhbitě schválit sněmovnou, když v ní má 101 hlasů. Pokud by byl ten zákon natolik kvalitní, aby nevadil koaličním partnerům (o opozici nemluvě), byl již dávno účinný.
A propos opozice - beru to tak, že je to její právo a ctižádost, bouřit se proti vládě. Od toho tu jsou a jak jsem již kdesi psal, je to, ať chceme nebo ne, jeden z pilířů demokracie. O tom, že by mohli mít trochu rozum a a priori necupovat vše, co jim padne na lavici z vlády či vládní koalice, o to se také přít nehodlám a leckdy mi to už leze krkem, ale v tom si mohou s koalicí podat ruce - ta valnou většinu opozičních návrhů také zavraždí již v kolébce, bez ohledu na to, je-li to návrh rozumný či ne (opět již zmiňovaný příklad tragikomických tanečků kolem paragonů).
Jo, a ten index netrhejte, byla by ho škoda. Známka z psychologie ještě z člověka psychologa nedělá - policistům nezávidím ani pětník a vůbec by mi nevadilo, kdyby dostali přidáno - a pracovali o to usilovněji.

Udělal jste přesně to, o čem jsem psal, zobecnil jste selhání jednoho kolečka v soustrojí a nazval jste ho selháním celého systému. Nikde jsem nenapsal, že "mezi ty, kdo pracují výhradně pro peníze", řadím obecně všechny učitele. Myslel jsem, že z textu vyplývá že mám na mysli část učitelů, část lékařů, část policistů, část novinářů...

K učitelům:
S učiteli občas hovořím, někteří (starší) říkají že tak, jak se mají dnes se nikdy neměli. Znám i učitele, starší člověk (neučí příliš dlouho, přešel ze soukromého). Říká, že nemá cenu se snažit žáky něco učit, neb nemaj zájem. Začínal s iluzemi a dnes známkuje velmi mírně (propdající žák je přeci jeho negativní vizitkou, jak mu sdělil ředitel). A že kdyby o tom, jak se bude mít ve školství, věděl dříve, byl by tam o dvacet let dříve. Ano, dělá to pro peníze a chce mít svůj klid.
Zrovna tak, s iluzemi nastupovali k policii mnozí ti, kteří dnes odcházejí.

To že učitelské odobory křičí že májí málo, neznamená, že to je pravda absolutní. Může to také znamenat jen to, že se umí organizovat, stmelit a jít za svým cílem hlava nehlava (ano, není na tom nic špatného) - mají mimo jiné, na rozdíl od policistů právo na stávku a toto k nátlaku využívají (a není to jediný rozdíl v omezení práv policistů). Jedno české přísloví ale říká něco o tom, že kdo má moc, chce ještě více. Učitelům nezávidím, nechtěl bych dnes stát za katedrou, ač jsem o tom kdysi uvažoval.

To co jste zmínil o opozici, je pravda. Já jí její "právo a ctižádost, bouřit se proti vládě" neupírám. Měl jsem na mysli, že tak má činit s rozumem a nebouřit se proti přírodním zákonům, aby za každou cenu vládě jen škodila.

for Keller

Jen taková malá otázka k těm učitelům,kterých se tak zastáváte.V ZŠ učí průměrný učitel 12 hodin týdně (zdroj není JPP,jedna paní povídala,ale tarif v ASPI).Kolik má podle Vás v průměru za hodinu učení,když má plat 20.000 Kč hrubého?

Ad mput: Svým příkladem se známým učitelem jste v podstatě potvrdil mé tvrzení. Tedy: netvrdil jsem, že (v kterékoli profesi) nejsou lidé, kteří ji vykonávají pouze pro peníze. Jde o to, že existují povolání, která jste již částečně vyjmenoval - policie, lékaři, učitelé, dovolím si jen tak spatra přihodit např. soudce - která od lidí vyžadují o cosi víc, než pouhé splnění úkolu, odfajfkování a píchnutí na bráně. Pro úspěšné vykonávání těchto profesí s "posláním" - jakkoli zprofanovaně to zní - je třeba vlastního zájmu, osobní iniciativy a určité duševní nadhodnoty. Viz váš přítel - skoro se zdráhám označit ho jako učitele. Ten je ve škole zbytečný. Odsedět si tu pětačtyřicetiminutovku, odmumlat látku, rozdat pár známek - dovolil byste si takového člověka označit za dobrého učitele? Že žáci dnes nemají zájem se učit se? A kdy ho měli? Je na učiteli, jestli dokáže žáky zaujmout. Když to neumí, tak ať jde někam k pásu, tam může pracovat jen pro peníze. Teď si prosím přeneste vše výše zmíněné například na policisty. Je dobrý ten policista, který si pouze odškrtá seznam úkolů, jež obdržel od svého nadřízeného, a navíc neudělá ani čárku? Dalo by se argumentovat, že v současném systému neexistuje nic, co by ho k tomu motivovalo, naopak jsou mu házeny klacky pod nohy. Ale to je každý systém. Systém sám o sobě není motivační, systém naplňují a oživují lidi. Systém se nezmění, pokud se o to lidi uvnitř nezasadí. A abych nemluvil jen o policistech - totéž platí i o parlamentu. Bez osobní (zákonodárné) iniciativy je to prázdná slupka, mašina na hlasování. Poslanec, který pouze chodí na schůze (když má náhodou čas) a tam zvedá ruku podle toho, jak mu nařídili v klubu, je zbytečný, dělá to jen pro peníze a měl by jít někam jinam.
Než mě začnete zasypávat konkrétními případy, dokazujícími, že se hluboce mýlím, podotýkám, že výše řečené se týká výhradně obecné roviny problému.

Hele, kde jste přišel na to, že je to můj přítel? Je to jen jedna z osob, se kterými se občas potkávám.

V obecné rovině jsme naprosto zajedno, takže se nebudete divit, že Vás nebudu zasypávat žádnou řadou konkrétních případů. Jen jeden příklad, opět z učitelského prostředí. Jedno děvče, čerstvá absolventka nastoupila do školy. Samozřejmě dostala prvňáčky. Po příchodu ze školy se nezřídka dále věnovala svým žáčkům, přípravám, aby měli třídu útulnou, aby se nenudili, ... Často do toho investovala i své finance. Nechť jí to vydrží co nejdéle.

Napsal jste: "Systém se nezmění, pokud se o to lidi uvnitř nezasadí. A abych nemluvil jen o policistech - totéž platí i o parlamentu. Bez osobní (zákonodárné) iniciativy je to prázdná slupka, mašina na hlasování. Poslanec, který pouze chodí na schůze (když má náhodou čas) a tam zvedá ruku podle toho, jak mu nařídili v klubu, je zbytečný, dělá to jen pro peníze a měl by jít někam jinam."
Nepůjde. Takovýto poslanec se jen snaží "vyrazit ze státu co se dá". Jen hledí na imunitu a své další výhody. A že takových v obou komorách parlamentu je. Za pár měsíců budou volby. Přeji všem voličům "šťastnou ruku". Někdy se totiž musí zasadit i lidé z venku.

Ano. Nechť je to taková pěkná tečka za tím naším případem.

Sezájmem jsem si přečetl diskusi k tomuto tématu. Bohužel si myslím, že páni (i dámy) poslanci porušují permanentně svůj poslanecký slib. Slibovali, že budou jednat, tak aby co nejvíc prospěli této republice. Skutečnost je taková, že "kopou" pouze za své partaje, potažmo i za svou budoucnost. Protože post poslance a s tím související hmotné zajištění je pouze směšná částka oproti tomu, co získají z toho jaké naváží "styky". Pokud se na problémy společnosti podíváte z tohoto hlediska, zjistíte, že nikdo z poslanců nemá zájem na tom, aby se řešily problémy (samozřejmě, pokud nepálí některého zákonodárce osobně). V žádném případě se nemůže stát, že páni poslanci z koalice a opozice dají hlavy dohromady a budou dumat, jak posunout celou republiku dopředu. Je přece všeobecně známé, že tam kde je chaos se nejlépe vládne a tam se i nejlépe schovají různé "úlety". Pan Langer sám potvrdil, že jej nezajímá řešení problémů zákonnou formou, ale že je jeho záměrem destabilizovat společnost a začal policií. Jsem sám zvědavý, jak odpoví na otázky, které jsem mu položil těsně po jeho kritice zákroku policie proti účastníkům nepovolené akce CT. Doopravdy s napětím očekávám, jak bude ODS postupovat a zaujímat stanoviska k problémům v případě, že zvítězí v příštích volbách.

Celá dovednost politiků záleží na tom, že dovedou zaslepit oči těch, které potřebují a lidé se pak domnívají , že pracují v jejich zájmu, ale oni ve skutečnosti pracují pro sebe.

Proto Vám nevěřím !

Pane Langere, hluboce jste mě zklamal Vašimi proklamacemi a kritikou policejního zásahu proti bandě asociálů na CzechTek 2005. Jak jste i Vy sám řekl, právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého. O tom demokracie je. Prosazujte ji prosím. Vždy jsem byl příznivcem ODS. Pokud nebudete hájit demokracii, patrně nebudu v budoucnu volit nikoho.
Stějně jako mě jste nepříjemně překvapil nezanedbatelné množství ostatních příznivců ODS.

P.S.: Pro mě není podstatné, jestli pan Paroubek chtěl zásahem sbírat politické body. Je pro mě významné, že po letech nečinnosti bylo konečně hájeno právo občanů, které bylo EVIDENTNĚ účastníky Techno párty porušeno. O ekologických a jiných škodách nemluvě.

S pozdravem Jiří Sedláček.

Novák
Poslouchej ty frajere, co si vůbec o sobě myslíš. Všechny urážíš, slibuješ, že s námi blbci končíš a přitom se pořad ozýváš.
Zajímalo by mě, co jsi udělal pro republiku ty ? ? ? Kromě blbého chválení modrých ptáků.
Já, na rozdil od tebe už 45 roků tvrdě pracuji, mám nějaké životní zkušeností a vím o čem život je.
Slušnosti se nauč hlavně ty a ti tví modří ptáci.
Podle tebe, kdo nesouhlasí s ODS je parazit a nemakačenko a vyhovuje mu bolševický systém. Z toho je vidět na jaké úrovní je tvůj intelekt.
Mimochodem, kam jsi to dotáhl ty ? ?
Řekla bych, že jsi na pracaku a nechávaš se živit rodiči, anebo sis pěkně natuneloval, když vládli tvoji milováni ptáci a proto je teď chválíš.
Každopádně, v myšlení jsi omezený chudáček... To tě ještě nazývám pěkně.