Anežko dovolil jsem si překopírovat, protože ti chci poděkovat
za tvůj názor (cenzura stránek UBS) .
Tímto ti také přeji vše nej a mnoho štěstí.
Anežka
Nedá mi to a musím reagovat na přípěvěk od Aleše ze 20.8.2008 s
názvem "Jak je v civilu..." Možná tím proti sobě hodně lidí
popudím, ale doufám, že najde i pár rozumných, kteří můj
příspěvěk pochopí (i když je psán hodně emotivně ) a budou se
mnou alespoň zčásti souhlasit....
V civilu je dobře i špatně, stejně tak je i u Policie. Sama jsem
v civilu byla jak zaměstnaná, tak jsem i podnikala a to celých
dlouhých 14 let (počítáno od roku 1990) než jsem šla k Policii.
Ke sboru jsem nešla proto, že by mi v civilu bylo špatně.Naopak,
měla jsem se velmi dobře, cestovala jsem po světě, měla jsem
volnou pracovní dobu, vydělala jsem si slušné částky... Ke sboru
jsem šla proto, že jsem snad odjakživa chtěla být policistkou. A
to i přesto, že jsem ještě zdaleka nedostala na plat jaký jsem
měla v civilu. Možná tady některé věčné skuhrající rozesměji a
budou mne mít za hloupou a naivní ženskou,ale u mě opravdu platí
a platilo, že služba u Policie je především o tom, že pomáhám a
chráním, a to dlouho předtím než našeho "ministra" napadlo
nalepit nám to na auta. Samozřejmě, že mi vadí to jak se k nám
vláda, resp. stát, chová, jaká je celková nálada ve společnosti
vůči policistům, jak jsme kráceni na svých právech, arogance
nadřízených atd.atd. atd. Ale to neznamená, že v civilu je to
ráj na zemi, kde zaměstnance na rukou nosí, dají jim o co si
řeknou, nástupní plat mají minimálně 25 tis.čistého, pracují 7.5
hod denně, požívají veškerých zaměstnaneckých výhod atd. atd.
atd. V civilu je situace totožná s tou naší, znáte to "jeden za
18, druhý bez 2 za 20". Plat je ve většině případů přiznám
minimální, zbytek je doplácen na černo, proplácení nemocenské je
katastrofa, dovolená je kratší, hodiny zdarma navíc se dělají
také, místem si nikdo není jistý atd. atd. atd. Když tak čtu
všechny ty příspěvky na různých DF kde se civil opěvuje, tak
nechápu co všichni ti skuhrající "kolegové" ještě dělají u
sboru. To si opravdu myslí, že všichni potenciální
zaměstnavatelé jen čekají až se jim na nějaké to lukrativní,
nejlépe manažerské, místo přijde přihlásit někdo s x letou praxí
u PČR a s maturitou? Kolik je takových míst jaké popisuje ve
svém příspěvku Aleš? Nezlobte se na mě, ale z těch naivních
nářků po civilu mám pocit, že naši psychologové totálně selhali,
když ke sboru nabrali lidi, kteří se dají opít rohlíkem a věří
pohádkám. Vůbec nejlepší je když civil opěvuje někdo, kdo ke
sboru vlezl hned po maturitě, nikdy pořádně nepracoval (můžete
se mnou nesouhlasit,ale práce u Policie je diametrálně odlišná
od práce v civilu-mám nějaké zkušenosti), nemá žádné civilní
zkušenosti a jen naříká jak je to u sboru strašné a jak by u
podnikatele bylo jako v ráji. Co taková osoba ještě dělá u
sboru? Proč už není v tom vysněném ráji? Proč už to nezkouší v
civilu? Že by to bylo ze strachu, že ten ráj neexistuje a že se
tam musí tvrdě makat????? U Policie přece musí být lidé, pro
které to není práce, ale služba se vším negativním i pozitivním
co s sebou nese. Ano, i mě vadí hodně věcí, které se nyní kolem
nás dějí, ty věci mě slušně řečeno štvou, ale v prvé řadě jsem
policistka, která má plnit polsání sboru a tak se i musím
prezentovat na veřejnosti a ne jen sedět a skuhrat. Jasně,
musíme se snažit hodně věcí změnit, protože pokud bychom se
neozvali tak s námi budou za chvíli vláčet jako s kusem hadru.
Ale pokud budeme sedět a skuhrat a nedělat nic pro změny (a to
nemusím být ani členem nějaké naší odborové organizace), které
si mohu začít vybojovávat na tom pro mne nejpřístupnějším místě,
na svém místě zařazení, a za zády budu mít podporu odborů, které
bojují proti nesmyslům od molocha, tak se to přece musí podařit
a bude líp. Nikdy nebude tak jak bychom si představovali a je
jasné, že to nejde ze dne na den, dobré věci se vždy prosazovali
těžce, ale můžeme se snažit aby se to lepšilo. Ale musíme začít
především u sebe. Takže bych prosila neskuhrat a komu se u sboru
nelíbí, pak nevím co u něj ještě dělá.
PS.dlouhé roky jsem šlapala chodník v Praze a až posledním pár
měsíců jsem v kanclu a doma. Takže nějakou zkušenost z těch
nejnižších a nejvíce opomíjených míst mám
|