1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pokud chcete opravdu zjistit jak to bylo letos s Czechtekem, tak se musíte podívat kdo dozoroval prošetřování Czechteku v loňském roce. Zjistíte že to byla paní JUDr.Zelená vedoucí státní zástupkyně Plzeň město.V loňském roce zaujala tvrdé stanovisko, že policie měla nekompromisně zasáhnout bez ohledu na cokoliv a v letošním roce, když policie pod vlivem jejího stanoviska zasáhla, tak si raději vzala opět dozor nad prošetřením aby se neprovalil její loňský názor. Pane doktore, co myslite jako právník - není paní JUDr. Zelená podjatá? Neměl případ řešit někdo jiný? To víte, že ne. To by to dopadlo,vždyť by nám ji mohli odvolat a to by přece na Krajském státním zastupitelství v Plzni nechtěli.

Tu Zelenou nikdo neodvolá ta v tom umí chodit. Za totáče dělala prokurátorku v Klatovech a lidi ví jak postupovala při zajišťování majetku emigrantů. Ta vždy věděla jak se zavděčit režimu.

Když si někdo přečte některé příspěvky do této diskuze tak se musí zhrozit jaká je úroveň některých občanů této republiky. Mají plná ústa komunistů a už zapomněli, že kdyby před dvaceti lety jen náznakem řekli to co teď, tak přijdou dva chlapi v kožených kabátech a měli by po legraci. Neváží si prezidenta - nikoho. Jsou to nevzdělanci - asi voliči socanů.

že u voličů modrých ptáků je záruka, že pobrali všem chytrost? Jsi trapný, hloupý Honzo.

da se říct, že na procenta vedou v IQ právě voliči pravice. jelikož pravice nabízí lidem více svobody, ale lidi o ní musí přemýšlet. a to voličům levicových stran zatím moc nejde ( opět na procenta)

Moc se mi líbí, jak ODS a hlavně její čestný předseda brojí proti nevládním organizacím, které ohrožují demokracii. Když však tyto NGO přijdou s něčím, co se ODS hodí (třeba zrovna Transparency international s žebříčkem korupce), rázem jsou seriózním zdrojem informací, kterými se tito rádobypolitici ohánějí. Další věc, která se mi na ODS moc líbí, že její členové, konkrétně poradce pana nejvyššího a ředitel CEPu, ing. Petr Mach, na mezinárodních konferencích vyzývají, aby firmy u nás neinvestovaly, dokud zde nebude vládnout ODS. To pokládám za naprosto neuvěřitelné a skandální a jenom to dokládá směr politiky této "pravicové" strany PO NÁS POTOPA.

Že tě taková věc rozhodí nechápu - já mám jasno já tu partu kolem Tupého Mirka volit nebudu !

copak děláš?

Co dělám?
V poslanecké sněmovně
žvaníme furt o hovně.
Na občany z výšky seru,
od lumpů úplatky beru.
Nejsem světec ani mnich,
jsem prostě jen jedním z nich.
Večer lehnu do postele,
lidi jsou mi u prdele.
Schopný ten kdo nahrabe,
jak říkal ten na Hradě.

a vy máte informace o tom, že langr bere úplatky ?? sem s nimi, kdy kde od koho, a kolik.

Ludku, tak např. známý lotr Vratislav Kutal zaplatil I.Langerovi cestu na Kilimanžáro.Langer sice připustil, že se na Kilimanžáru s Kutalem náhodou setkal / to je náhodička, co?/, ale prý mu nic neplatil. Na člověka, který toto tvrzení zveřejnil /byl to V.Prokůpek / nechtěl Langer podat ani trestní oznámení, ani se bránit občanskoprávní žalobou. Tento svůj postoj nezměnil, ani když V.P. stál na svém a vyzval Langera, ať ho žaluje.Kdyby měl Langer vysvětlovat zasvěceným a zároveň nezpřízněným původ svého majetku, byl by asi při tom zpocený až na prdeli.
P.S.: Je zajímavé, že vy modří ptáci např. v případu S.Grosse rozjíždíte hon na čarodějnice, lepíte bilboardy atd.,a chytáte se každé kraviny. V případě mnohem vyšší půjčky soudruha Tlustého vám stačilo, že prý si věřitelé nepřejí být jmenováni. O nezplaceném mnohamilionovém dluhu bývalé Topolánkovy firmy se jaksi taktně mlčí, i o tom že ODS dodnes věrohodně neobjasnila své financování koncem 90.let atd. Buďte také v těchto případech tak důslední a ptejte se kdy, kde, od koho a kolik.

Projev na demonstraci za Ernesta Zündela
28.10.2005 - (104 čtenářů)

VÁŽENÍ ÚČASTNÍCI, DÁMY A PÁNOVÉ,


dnes tu všichni stojíme spojeni jedním společným cílem, jedním posláním: vyjádřit svůj protest proti věznění politického vězně Ernsta Zündela.

ERNST ZÜNDEL BYL dva roky držen ve vazbě v Kanadě bez obvinění jako "hrozba pro národní bezpečnost". Nebylo mu ani dovoleno seznámit se s některými důkazy, protože byly označeny za tajné. Po deportaci do Německa mu bylo oznámeno, že čelí obvinění z popírání holocaustu, ale se spisem se ani on ani jeho advokát také dlouho nesměli seznámit. Je mu omezována pošta a kontakt se světem. To jsou jen některá práva, na které má podle Evropské úmluvy o lidských právech i podle německých zákonů nárok. Ale tato práva se v jeho případě nerespektují.

KDO JE ERNST Zündel a co udělal, že je tak nebezpečný? Okradl někoho? Zabil někoho? Nebo je to snad další z řady teroristů? Ne! Nic takového! Celý jeho zločin spočívá v tom, že šířil a publikoval své názory. Ano, pochybovat o jedné z dějinných pravd, která je v řadě zemí pro jistotu uzákoněná, to je v dnešních takzvaných demokraciích opravdový zločin. Záměrně říkám takzvaných, protože systém, ve kterém není zaručena svoboda slova a přesvědčení, je tyranií, ať už sám sebe nazývá jakkoliv.

VÝCHODNÍ EVROPA MÁ za sebou 40 let bolševického teroru. Tuto epochu jsme už považovali za překonanou, ale lidé jsou dnes opět zavíráni za svoje politické přesvědčení, případně za svůj pohled na určité historické události. Opět jsme svědky politických procesů. Názory se opět dělí na povolené a zakázané, schválené a neschválené, politicky přijatelné a nepřijatelné. A nemluvíme o žádné komunistické zemi obehnané ostnatým drátem, ani o žádné zemi třetího světa - mluvíme o zemích západního světa, které samy sebe označují za demokratické.

ERNST ZÜNDEL SE dopustil zločinu - vytrvale a soustavně popírá, že došlo k holocaustu. Ať už s tímto tvrzením souhlasíme nebo ne, jedno je jisté: pokud je jeho názor takový, má právo ho vyslovit! Svoboda projevu totiž musí být absolutní. Musí platit i pro názory zdánlivě bezcenné, škodlivé a hloupé. Pokud někdo bude tvrdit, že Země je placatá, můžeme se mu smát a označovat ho za blázna. Ale bude za to zavřen do vězení? To jistě ne. Názory Ernsta Zündela jsou prý stejně směšné a hloupé. Ovšem on za ně do vězení jít má.

VALNÁ ČÁST LIDÍ si bohužel vůbec neuvědomuje, jak se naše společnost každým dnem víc a víc přibližuje totalitě. Jde totiž o proces pozvolný a plíživý. Systém se snaží kontrolovat a špiclovat naše každodenní žití. V řadě západních zemí sedí v kriminálech političtí vězni. Stát nám svými zákony určuje, co je a co není pravda, co smíme a nesmíme říkat. Žijeme snad v době středověké inkvizice nebo v 50. letech budování socialismu? Ne! Toto je stav demokracie na počátku 21. století!

JESTLI V TAKOVÉ společnosti žít chceme, nebo nechceme, to záleží jen na nás. Záleží to na tom, jestli nebudeme k projevům zvůle státní moci nevšímaví a slepí. NEBUĎME LHOSTEJNÍ K osudu nevinného člověka v sousední zemi. I u nás existují tytéž totalitní paragrafy, za které jsou zavíráni političtí vězni v Německu. I u nás jsou některé názory a jejich šíření trestné. Proto musíme pozvednout svůj hlas. Toto není proces jednoho člověka nebo jednoho státu, toto je proces, který symbolizuje právo na svobodu slova pro celou západní civilizaci! Žít ve svobodné společnosti a přitom nesmět svobodně mluvit nelze. Buď svobodná společnost a svoboda slova, nebo nesvoboda slova a totalita. Nic mezi tím neexistuje.

DNES JE SOUZEN Zündel, zítra to můžete být vy a pozítří my všichni. Svoboda slova je naším právem. Boj za toto právo je naší povinností. Proto požadujeme okamžité propuštění politického vězně Ernsta Zündela a jeho plnou rehabilitaci.

Přes ulici křičí policista na svého kolegu . Hele slyšel jsem, že je Kalousek v blázinci. Druhý policista na opačné straně ulice , Co že ! No Kalousek je v blázinci - to neslyšíš nebo co! Jo slyším, ale dobře se to poslouchá !

Jde Pan Bůh po nebi a na zádech nese pytel čuráků, pytel se protrhne a vysype se na Zem. Pan Bůh se ohlídne a říká no to je malér ! Ale sbírat to nebudu - tady bude Parlament .

Sedí doma Livie u televize a Vašek se vrátí z té presidentské rachoty a hrne se k lednici. Livie ho zastaví a říká, hele Venco pomalu ! Najíst se , pak se svalíš a jdeš spát , tak je to pořád do kola! Máš přeci doma krásnou ženu a dlouho už nic nebylo. Venca povídá, tak teda jó, uděláme si to na koníčka. Livie povídá," Vašíku už jsme to dlouho nedělali, jak je to na toho koníčka ? No normálně , klekneš si opřeš se rukama , já si na tebe sednu a zavezež mě k lednici !

Jiří Paroubek jede se svým šoférem na výlet po českém venkově. Najednou přejedou slepici. Premiér velkoryse nabídne: "Já to vyřídím. Jsem nejmocnější muž země, sedlák to jistě pochopí." Za minutu běží Paroubek zpět k autu, zpocený, na oku monokl, v zadnici broky. "Rychle pryč!," křičí. Jedou dál, a co čert nechtěl, přejedou prase. Paroubek se vystrašeně podívá na řidiče: "Tentokrát vy." Šofér pokrčí rameny a vydá se ke statku.Paroubek čeká 10 minut, 20 minut... Po hodině se řidič vrací, trochu vožralej, na rtech písničku, kapsy plné peněz a pod paží šunku. Paroubek se ho ptá: "Jak jste to dokázal? Co jste těm buranům řekl?" "Dobrý den. Já jsem řidič Jiřího Paroubka. To prase leží před domem a je mrtvé."

Čeští vědci , sestavili první českou raketu a hledají posádku. První člen je opice a dlouho hledají druhého člena, až jim je doporučen sám pan President , sluníčko naše Klausovo. Raketa odstartuje a každý má jednu obálku. Po hodině letu opice otevírá obálku a je tam napsáno " navaž spojení se Zemí, vysuň sluneční bateri a podobně " Klaus sedí jak zařezaný a říká si - opice tak těžké úkoly , co budu mít v obálce já. Proto otvírá obálku a tam je napsáno " NAKRM OPICI A NA NIC NESAHEJ VOLE! "

PECKA !!!

Mě nevadí boháči, ale musí platit platit a platit.

zrovna volit KSČM, asi jako tak, volit modrý nenažraný ptáky. Hlavně ta přeměna pojišťoven na akciové společnosti mě zaujala. Ničím neručit, krást, přerozdělovat peníze občanů, tak tohle by jim šlo. Modrá šance šanci NEDOSTANE.
Jo a správný postřeh, boháči, ať platí a platí a zase jenom platí.

kdyz budou bohati platit a platit, kde jim zbydou penize pro nas, kteri jsme za nich zavisli, treba praci, zamestnanim atd ???

Samozřejmě uznávám jistou dávku solidarizy, ale proč by měli více platit ti, kteří pracují více a jsou vystaveni i větším rizikům. Pokud si vybudovali určitý kapitál, proč by z něj měli odvádět vyšší daně ? Je to, jako by za Vámi někdo přišel a nařídil Vám, že když se máte lépe než bezdomovci tak proto musíte část svých vydělaných peněz darovat těm, kteří je utratí za alkohol a cigarety.

Luďku, ono to tak už na světě chodí, že se platí daně. Kdo víc vypije alkoholu, ten zaplatí víc na spotřební dani než ten, kdo pije málo. I s přímými daněmi je to podobné.V mnoha zemích jsou daně z příjmu mnohem vyšší než u nása nevím, že by to ohrozilo pracovní místa zaměstnanců.A nikde placení daní nechápou jako trest za úspěšnost jako u nás soudruh Tlustý.
Ale největší problém je v tom, že u nás jsou úmyslně tak nedokonalé zákony, které umožňují každému tzv. podnikateli odepsat z daní cokoliv, takže lidé se statisícovými příjmy zaplatí na daních mnohem míň než zaměstnanec s průměrným platem.A právě zájmy těchto vychcánků hájí ten přiblblý ksicht na začátku této stránky a jeho společníci.

ale ve vysledku stat stejne sve penize dostane, i kdyz si vsichni vse odepisou z dani, protoze material zdanit dph musi stat by mely byt ziv pouze z dph a z dani ze mzdy ci prijmu ve stejne vysi v procentech jako dph. a za"vynos z odpisu " si opet neco koupi a ten kdo mu to proda musi odvest dan.
pak je vse spravedlivejsi a tak jednoduche, ze podnikat muze v podstate kazdy. dale je nutne prenest odpovednost v placeni soc a zdrav. pojisteni na obcana a ne na firmy. vyhneme se pak ruznym pruserum, ze to firma za vas plati ale ve vysledku neplati a vy pak mate dluh. pak nemusime mit armady darmozroutu a uredniku. vse si obcan vyridi bezhotovostne ci slozenkou a je to.

Luďku, to je fakt kouzelná argumentace /...i když si všichni všechno odepíšou, stát ve výsledku svoje peníze stejně dostane.../. To je jako by někdo tvrdil při snaze omezit sociální dávky různým nefachčenkům, že o nic nejde, protože i kdyby dostávali soc dávky třeba 20 000 kč měsíčně, stát to stejně dostane zase zpátky na spotřební dani z alkoholu, protože oni to stejně všechno prochlastají.

a neni to snad pravda ??? kdyz veci odepisu, zbydou mi penize. tyto opet vlozim do obehu a jakokoliv koupí stat dostane dph. zkuste vzit kalkulacku a spocitat si to. navic se tom zrychli obchod a na obchodu jsme vlastne vsichni zavisli. nebude obchod, nebudou penize.