4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Pokud chcete opravdu zjistit jak to bylo letos s Czechtekem, tak se musíte podívat kdo dozoroval prošetřování Czechteku v loňském roce. Zjistíte že to byla paní JUDr.Zelená vedoucí státní zástupkyně Plzeň město.V loňském roce zaujala tvrdé stanovisko, že policie měla nekompromisně zasáhnout bez ohledu na cokoliv a v letošním roce, když policie pod vlivem jejího stanoviska zasáhla, tak si raději vzala opět dozor nad prošetřením aby se neprovalil její loňský názor. Pane doktore, co myslite jako právník - není paní JUDr. Zelená podjatá? Neměl případ řešit někdo jiný? To víte, že ne. To by to dopadlo,vždyť by nám ji mohli odvolat a to by přece na Krajském státním zastupitelství v Plzni nechtěli.

Tu Zelenou nikdo neodvolá ta v tom umí chodit. Za totáče dělala prokurátorku v Klatovech a lidi ví jak postupovala při zajišťování majetku emigrantů. Ta vždy věděla jak se zavděčit režimu.

Když si někdo přečte některé příspěvky do této diskuze tak se musí zhrozit jaká je úroveň některých občanů této republiky. Mají plná ústa komunistů a už zapomněli, že kdyby před dvaceti lety jen náznakem řekli to co teď, tak přijdou dva chlapi v kožených kabátech a měli by po legraci. Neváží si prezidenta - nikoho. Jsou to nevzdělanci - asi voliči socanů.

že u voličů modrých ptáků je záruka, že pobrali všem chytrost? Jsi trapný, hloupý Honzo.

da se říct, že na procenta vedou v IQ právě voliči pravice. jelikož pravice nabízí lidem více svobody, ale lidi o ní musí přemýšlet. a to voličům levicových stran zatím moc nejde ( opět na procenta)

Moc se mi líbí, jak ODS a hlavně její čestný předseda brojí proti nevládním organizacím, které ohrožují demokracii. Když však tyto NGO přijdou s něčím, co se ODS hodí (třeba zrovna Transparency international s žebříčkem korupce), rázem jsou seriózním zdrojem informací, kterými se tito rádobypolitici ohánějí. Další věc, která se mi na ODS moc líbí, že její členové, konkrétně poradce pana nejvyššího a ředitel CEPu, ing. Petr Mach, na mezinárodních konferencích vyzývají, aby firmy u nás neinvestovaly, dokud zde nebude vládnout ODS. To pokládám za naprosto neuvěřitelné a skandální a jenom to dokládá směr politiky této "pravicové" strany PO NÁS POTOPA.

Že tě taková věc rozhodí nechápu - já mám jasno já tu partu kolem Tupého Mirka volit nebudu !

copak děláš?

Co dělám?
V poslanecké sněmovně
žvaníme furt o hovně.
Na občany z výšky seru,
od lumpů úplatky beru.
Nejsem světec ani mnich,
jsem prostě jen jedním z nich.
Večer lehnu do postele,
lidi jsou mi u prdele.
Schopný ten kdo nahrabe,
jak říkal ten na Hradě.

a vy máte informace o tom, že langr bere úplatky ?? sem s nimi, kdy kde od koho, a kolik.

Ludku, tak např. známý lotr Vratislav Kutal zaplatil I.Langerovi cestu na Kilimanžáro.Langer sice připustil, že se na Kilimanžáru s Kutalem náhodou setkal / to je náhodička, co?/, ale prý mu nic neplatil. Na člověka, který toto tvrzení zveřejnil /byl to V.Prokůpek / nechtěl Langer podat ani trestní oznámení, ani se bránit občanskoprávní žalobou. Tento svůj postoj nezměnil, ani když V.P. stál na svém a vyzval Langera, ať ho žaluje.Kdyby měl Langer vysvětlovat zasvěceným a zároveň nezpřízněným původ svého majetku, byl by asi při tom zpocený až na prdeli.
P.S.: Je zajímavé, že vy modří ptáci např. v případu S.Grosse rozjíždíte hon na čarodějnice, lepíte bilboardy atd.,a chytáte se každé kraviny. V případě mnohem vyšší půjčky soudruha Tlustého vám stačilo, že prý si věřitelé nepřejí být jmenováni. O nezplaceném mnohamilionovém dluhu bývalé Topolánkovy firmy se jaksi taktně mlčí, i o tom že ODS dodnes věrohodně neobjasnila své financování koncem 90.let atd. Buďte také v těchto případech tak důslední a ptejte se kdy, kde, od koho a kolik.

Projev na demonstraci za Ernesta Zündela
28.10.2005 - (104 čtenářů)

VÁŽENÍ ÚČASTNÍCI, DÁMY A PÁNOVÉ,


dnes tu všichni stojíme spojeni jedním společným cílem, jedním posláním: vyjádřit svůj protest proti věznění politického vězně Ernsta Zündela.

ERNST ZÜNDEL BYL dva roky držen ve vazbě v Kanadě bez obvinění jako "hrozba pro národní bezpečnost". Nebylo mu ani dovoleno seznámit se s některými důkazy, protože byly označeny za tajné. Po deportaci do Německa mu bylo oznámeno, že čelí obvinění z popírání holocaustu, ale se spisem se ani on ani jeho advokát také dlouho nesměli seznámit. Je mu omezována pošta a kontakt se světem. To jsou jen některá práva, na které má podle Evropské úmluvy o lidských právech i podle německých zákonů nárok. Ale tato práva se v jeho případě nerespektují.

KDO JE ERNST Zündel a co udělal, že je tak nebezpečný? Okradl někoho? Zabil někoho? Nebo je to snad další z řady teroristů? Ne! Nic takového! Celý jeho zločin spočívá v tom, že šířil a publikoval své názory. Ano, pochybovat o jedné z dějinných pravd, která je v řadě zemí pro jistotu uzákoněná, to je v dnešních takzvaných demokraciích opravdový zločin. Záměrně říkám takzvaných, protože systém, ve kterém není zaručena svoboda slova a přesvědčení, je tyranií, ať už sám sebe nazývá jakkoliv.

VÝCHODNÍ EVROPA MÁ za sebou 40 let bolševického teroru. Tuto epochu jsme už považovali za překonanou, ale lidé jsou dnes opět zavíráni za svoje politické přesvědčení, případně za svůj pohled na určité historické události. Opět jsme svědky politických procesů. Názory se opět dělí na povolené a zakázané, schválené a neschválené, politicky přijatelné a nepřijatelné. A nemluvíme o žádné komunistické zemi obehnané ostnatým drátem, ani o žádné zemi třetího světa - mluvíme o zemích západního světa, které samy sebe označují za demokratické.

ERNST ZÜNDEL SE dopustil zločinu - vytrvale a soustavně popírá, že došlo k holocaustu. Ať už s tímto tvrzením souhlasíme nebo ne, jedno je jisté: pokud je jeho názor takový, má právo ho vyslovit! Svoboda projevu totiž musí být absolutní. Musí platit i pro názory zdánlivě bezcenné, škodlivé a hloupé. Pokud někdo bude tvrdit, že Země je placatá, můžeme se mu smát a označovat ho za blázna. Ale bude za to zavřen do vězení? To jistě ne. Názory Ernsta Zündela jsou prý stejně směšné a hloupé. Ovšem on za ně do vězení jít má.

VALNÁ ČÁST LIDÍ si bohužel vůbec neuvědomuje, jak se naše společnost každým dnem víc a víc přibližuje totalitě. Jde totiž o proces pozvolný a plíživý. Systém se snaží kontrolovat a špiclovat naše každodenní žití. V řadě západních zemí sedí v kriminálech političtí vězni. Stát nám svými zákony určuje, co je a co není pravda, co smíme a nesmíme říkat. Žijeme snad v době středověké inkvizice nebo v 50. letech budování socialismu? Ne! Toto je stav demokracie na počátku 21. století!

JESTLI V TAKOVÉ společnosti žít chceme, nebo nechceme, to záleží jen na nás. Záleží to na tom, jestli nebudeme k projevům zvůle státní moci nevšímaví a slepí. NEBUĎME LHOSTEJNÍ K osudu nevinného člověka v sousední zemi. I u nás existují tytéž totalitní paragrafy, za které jsou zavíráni političtí vězni v Německu. I u nás jsou některé názory a jejich šíření trestné. Proto musíme pozvednout svůj hlas. Toto není proces jednoho člověka nebo jednoho státu, toto je proces, který symbolizuje právo na svobodu slova pro celou západní civilizaci! Žít ve svobodné společnosti a přitom nesmět svobodně mluvit nelze. Buď svobodná společnost a svoboda slova, nebo nesvoboda slova a totalita. Nic mezi tím neexistuje.

DNES JE SOUZEN Zündel, zítra to můžete být vy a pozítří my všichni. Svoboda slova je naším právem. Boj za toto právo je naší povinností. Proto požadujeme okamžité propuštění politického vězně Ernsta Zündela a jeho plnou rehabilitaci.

Přes ulici křičí policista na svého kolegu . Hele slyšel jsem, že je Kalousek v blázinci. Druhý policista na opačné straně ulice , Co že ! No Kalousek je v blázinci - to neslyšíš nebo co! Jo slyším, ale dobře se to poslouchá !

Jde Pan Bůh po nebi a na zádech nese pytel čuráků, pytel se protrhne a vysype se na Zem. Pan Bůh se ohlídne a říká no to je malér ! Ale sbírat to nebudu - tady bude Parlament .

Sedí doma Livie u televize a Vašek se vrátí z té presidentské rachoty a hrne se k lednici. Livie ho zastaví a říká, hele Venco pomalu ! Najíst se , pak se svalíš a jdeš spát , tak je to pořád do kola! Máš přeci doma krásnou ženu a dlouho už nic nebylo. Venca povídá, tak teda jó, uděláme si to na koníčka. Livie povídá," Vašíku už jsme to dlouho nedělali, jak je to na toho koníčka ? No normálně , klekneš si opřeš se rukama , já si na tebe sednu a zavezež mě k lednici !

Jiří Paroubek jede se svým šoférem na výlet po českém venkově. Najednou přejedou slepici. Premiér velkoryse nabídne: "Já to vyřídím. Jsem nejmocnější muž země, sedlák to jistě pochopí." Za minutu běží Paroubek zpět k autu, zpocený, na oku monokl, v zadnici broky. "Rychle pryč!," křičí. Jedou dál, a co čert nechtěl, přejedou prase. Paroubek se vystrašeně podívá na řidiče: "Tentokrát vy." Šofér pokrčí rameny a vydá se ke statku.Paroubek čeká 10 minut, 20 minut... Po hodině se řidič vrací, trochu vožralej, na rtech písničku, kapsy plné peněz a pod paží šunku. Paroubek se ho ptá: "Jak jste to dokázal? Co jste těm buranům řekl?" "Dobrý den. Já jsem řidič Jiřího Paroubka. To prase leží před domem a je mrtvé."

Čeští vědci , sestavili první českou raketu a hledají posádku. První člen je opice a dlouho hledají druhého člena, až jim je doporučen sám pan President , sluníčko naše Klausovo. Raketa odstartuje a každý má jednu obálku. Po hodině letu opice otevírá obálku a je tam napsáno " navaž spojení se Zemí, vysuň sluneční bateri a podobně " Klaus sedí jak zařezaný a říká si - opice tak těžké úkoly , co budu mít v obálce já. Proto otvírá obálku a tam je napsáno " NAKRM OPICI A NA NIC NESAHEJ VOLE! "

PECKA !!!

Mě nevadí boháči, ale musí platit platit a platit.

zrovna volit KSČM, asi jako tak, volit modrý nenažraný ptáky. Hlavně ta přeměna pojišťoven na akciové společnosti mě zaujala. Ničím neručit, krást, přerozdělovat peníze občanů, tak tohle by jim šlo. Modrá šance šanci NEDOSTANE.
Jo a správný postřeh, boháči, ať platí a platí a zase jenom platí.

kdyz budou bohati platit a platit, kde jim zbydou penize pro nas, kteri jsme za nich zavisli, treba praci, zamestnanim atd ???

Samozřejmě uznávám jistou dávku solidarizy, ale proč by měli více platit ti, kteří pracují více a jsou vystaveni i větším rizikům. Pokud si vybudovali určitý kapitál, proč by z něj měli odvádět vyšší daně ? Je to, jako by za Vámi někdo přišel a nařídil Vám, že když se máte lépe než bezdomovci tak proto musíte část svých vydělaných peněz darovat těm, kteří je utratí za alkohol a cigarety.

Luďku, ono to tak už na světě chodí, že se platí daně. Kdo víc vypije alkoholu, ten zaplatí víc na spotřební dani než ten, kdo pije málo. I s přímými daněmi je to podobné.V mnoha zemích jsou daně z příjmu mnohem vyšší než u nása nevím, že by to ohrozilo pracovní místa zaměstnanců.A nikde placení daní nechápou jako trest za úspěšnost jako u nás soudruh Tlustý.
Ale největší problém je v tom, že u nás jsou úmyslně tak nedokonalé zákony, které umožňují každému tzv. podnikateli odepsat z daní cokoliv, takže lidé se statisícovými příjmy zaplatí na daních mnohem míň než zaměstnanec s průměrným platem.A právě zájmy těchto vychcánků hájí ten přiblblý ksicht na začátku této stránky a jeho společníci.

ale ve vysledku stat stejne sve penize dostane, i kdyz si vsichni vse odepisou z dani, protoze material zdanit dph musi stat by mely byt ziv pouze z dph a z dani ze mzdy ci prijmu ve stejne vysi v procentech jako dph. a za"vynos z odpisu " si opet neco koupi a ten kdo mu to proda musi odvest dan.
pak je vse spravedlivejsi a tak jednoduche, ze podnikat muze v podstate kazdy. dale je nutne prenest odpovednost v placeni soc a zdrav. pojisteni na obcana a ne na firmy. vyhneme se pak ruznym pruserum, ze to firma za vas plati ale ve vysledku neplati a vy pak mate dluh. pak nemusime mit armady darmozroutu a uredniku. vse si obcan vyridi bezhotovostne ci slozenkou a je to.

Luďku, to je fakt kouzelná argumentace /...i když si všichni všechno odepíšou, stát ve výsledku svoje peníze stejně dostane.../. To je jako by někdo tvrdil při snaze omezit sociální dávky různým nefachčenkům, že o nic nejde, protože i kdyby dostávali soc dávky třeba 20 000 kč měsíčně, stát to stejně dostane zase zpátky na spotřební dani z alkoholu, protože oni to stejně všechno prochlastají.

a neni to snad pravda ??? kdyz veci odepisu, zbydou mi penize. tyto opet vlozim do obehu a jakokoliv koupí stat dostane dph. zkuste vzit kalkulacku a spocitat si to. navic se tom zrychli obchod a na obchodu jsme vlastne vsichni zavisli. nebude obchod, nebudou penize.