4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

proč jseš takový kokot?????????

Jsem jakej jsem. A proč ty vidíš ve všem sexuální praktiky. Nebyl ses s tím léčit ??? Jestli ne, zkus to. Třeba ti to pomůže. Jestli k doktorovi nechceš, zkus aspoň omývat přirození vlažnou vodou. Prý to pomáhá.

Zdá se že tu zdechl pes. Kde jste odvážní kritikové ???

Největší trest na hlupáky jako je ludek nebo david je nereagovat na ně , nekomunikovat s nimi - říká se tomu odeesácká nulová tolerance. Když budete někdo reagovat , oni při odpovědích masturbují . Proto nereagovat !

Já bych řekl reagovat, ale něčím rozumným a ne takovými výplody hodnými komunistů z 50-tých let. Chodíte na dotazy k Langrovi ve vší slušnosti , ten vám odpoví jinak než chcete a pak tady na veřejném foru nadáváte a pomlouváte bez skrupulí . jste pokrytci jedna báseň.

Tebe jsme tady rozhodně postrádali...Ale plně tě nahradil DAVID.

diky za uprimnost , doufam ze uz diskutujici pochopili, ze to neni jen o urazkach a napadani ale o demokracii a diskuzich. a hlavne jestli uz jste tady vsichni dospeli k plodnym uvaham o obcanech teto zeme. a taky o tom, ze soucasna vlada to vede od 10 k 5. castecne za to ale nemuze (tak z 10-15 procent), zahranicni kontakty a investice jsou vzdycky trochu riskantni, protoze soukroma firma se kdykoli muze rozhodnout odejit z teto zeme a investovat jinde.
zdravotnictvi je ale jina parketa, tam mam porad stejny nazor. kazdy at si zaplati sam za sebe pojistku, zamestnavatel at mu da veskere odvody co za nej plati do mzdy . a ti , co si vedome poskozuji zdravi ( kuraci, alkoholici, narkomani , urazy pod vlivem alkoholu adrog atd) at se pripojisti , jinak maji smulu a nikdo je osetrovat nebude. pak zbydou penize na vrozene vady a operace, na lecbu chronicky nemocnych a starych atd . a v tom se cssd predvadi jak zestantnovat zabehle a funkcni subjeky. a samozrejme z nich udelat nefunkcni. viz posledni prohlaseni chudaka ratha o tom, ze kdyz distributori leku nedodaji leky , podivame se po jinych. ale o tom, ze by stat mel zaplatit dluhy, to nepadlo ani slovo. komu z vas by se to libilo, kdyby vam takovym zpusobem nekdo dluzil ??

dlouho jsem zde nebyl, tak posilam neco pro ponauceni
Pohádka pro (a)sociální demokraty

Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1 000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.
Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací. Hádanka jako prémie: Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů? Odpověď: Protože jejich voliči reprezentují především pány č.1-4.

a jeste neco do diskuse
http://nasrath.kvalitne.cz/

Naučte se česky a slušnému chování, dementi.

No tebe jsme tady akorát potřebovali . :-)))

Vaše slova Popelko - "jak mile mají zaplatit lék tak řvou jak podsvinče" Kdo panel lékárníku nebo co jste zač - u Vás řve jako podsvinče ? Pacient , zákazník váš živitel ? Opravdu divný přístup k zákazníkovi . Řekně te lidem, kde máte lékárnu a skončil jste ! Oni ty podsvinčata k vám přestou chodit ! Pak budete čumět jako hydrant ! Maximálně k vám zajde ten vygumovanej DAVID . Nemá cenu se s váma bavit . "Ten , kdo si sám sugeruje, že má míň , než by měl mít , měl by si uvědomit, že má víc , než zasluhuje " . G.Ch.Lichtenberg PS. v Německu jsou marže 23 procent .

:-))))
Ne nejsem lekárník. Pacient, živitel? Když nic neplatí to se mu to chodí. A když má zaplatit tak řve jak podsvinče.
To je ta vyvrácená polovina nebo třetina, jde to těžko poznat.
PS: V Německu jsou různe marže podle skupin léků včetně tzv. degresivní marže
PPS: Pozdravujte pana Lichtenberga

Myslím Same, že jako podsvinče řveš akorát ty. Přeber si svoje myšlenkový pochody zavčasu, nebo se brzy staneš prasetem telem i duchem. Good bye

Davide, jako vždy, jedna perla za druhou..a když chceš machrovat s angličtinou, tak se jí nejdřív nauč.

Tak proč, když ty chceš machrovat názory ty , žádný nemáš. Chytil ses pěkně Honzíčku. Na blbce jednoduchá návnada vždy zabere. :-))

Ty malej nevycválanej puberťáku. Stakovou chutí bych tě praštil do ty tvý nevymáchaný huby, že si to neumíš ani představit.

Jsem mladý a mám svůj business. Za vlády ČSSD jsem musel ze svého financovat byrokracii a neschopnost lidi. Když jsem sám potřeboval od státu pomoc, zaplatil jsem u zubaře díky Ráthovi 600,-Kč za dvě bílé plomby. Tenhle systém diktátorsko-Jánošíkovský je naštěstí za náma, ufff :)

Vidět to z té druhé strany
Začínám vaší myšlenkou paní Anno - Jinak to člověk vidí zhora a jinak z opačné strany. A jsem si jist, že ze strany lékárníků se nedívá nikdo. Stačí, aby jen někdo prohlásil, že se přiživují na nemocných a lidi mají hned svůj názor a začnou je odsuzovat aniž by se nad tím zamysleli.
Je to typická česká vlastnost. Pokud tlučou člověka na ulici, tak jsou všichni slepí, hluší, ale jakmile má někdo více než druhý, tak by se bili do krve jen aby ten druhý měl méně.

Kdo má alespoň trochu představu o obchodě ví, že marže (marže, ne zisk) 30% není neobvyklá a patří zcela do běžného průměru. Kdo má alespoň trochu přehled o problému ví, že obchodní přirážka 30% na léky je společná pro lékárnu a distributora léčiv, tj ne pouze pro lékárnu je plných 30%. Při čtení názoru jednoho pána v MFDnes, který se rozčiloval nad tou zlodějinou, jsem se trpce pousmál zvláště v pasáži, kde psal, že zelinář má doporučenou marži 10-20%. S úctou k jakémukoliv slušnému zaměstnání mi to připadá směšné. Chcete, aby měli lékárníci marže 10-20% jako zelináři? Jak může někdo porovnávat lékárníka se zelinářem, který potřebuje pouze dodávku, sklep a umět počítat. Marže 30% je moc? Není, je zcela přiměřená k požadavkům, které jsou na ně kladeny. Uvědomuje se vůbec někdo, že tito lide studují univerzitu, aby mohli vydávat léky. Studují 5 let obory z farmacie, biologie, chemie, lékařství. A to samozřejmě má důvod, protože tito lidé suplují několik profesí a to co dělají nese sebou značnou zodpovědnost. K jejich práci, to co ostatní nevidí, patří např. – musí kontrolovat léky a nesmí vydat léky, které nelze kombinovat (určitá kombinace léku jinak bezproblémových může způsobit vážné problémy), správně znát dávkování a při pochybnostech o špatně napsaném dávkování lékařem tohoto lékaře kontaktovat, při špatném vydání musí zajistit na vlastní náklady okamžitou nápravu (tj. okamžitě přes doktora kontaktovat pacienta a správný lék mu neprodleně doručit), pokud se přestane vyrábět nějaký lék musí pacientovi nabídnout stejně kvalitní alternativu a oznámit to lékaři, musí luštit ty šílené škrabopisy doktorů na receptech a použít vlastních znalostí ke správné identifikaci léku a dávkování. Při tom se musejí stále vzdělávat o nových lécích a absolvovat atestace. A za každou chybu v lécích, kterou doktor způsobí a oni ji přehlédnou jsou zodpovědní (i trestně) lékárníci, protože nám je vydali.
Nikdo si neuvědomí, že veškeré ty regály s léky, přípravky, jaké dávkování k čemu s čím, kdy se může brát, oni mají v hlavě. Ukážete jim lék a oni vám řeknou do jaké skupiny léku patří, v jakém dávkování po kolika se vyrábí, v jakém stavu (pilulky, tobolky, čípky, mast..), na co to je lék, kdy a jak často se bere, jak dlouho působí, s čím se nesmí brát dohromady, vedlejší účinky, kdo to vyrábí, jaký podobný lék jako alternativa k tomu existuje.
Pokud lékárník pracuje v nemocnici, tak se podílí i na výzkumech např. působení léků na rakovinu a jejich vyhodnocení.

Jsou to vzdělaní lidé a mají zcela zodpovědnou práci. A co my? Doktoři se na ně dívají skrz prsty a odmítají se s nimi bavit, když něco špatně předepíší. Oni totiž jsou doktoři mistři světa a nebude je poučovat o lécích a dávkováních nějaký prodavač léků. V zahraničí dokonce lékárníci chodí při vizitě s doktory a konzultují nasazování léku při léčbě. Ono přeci jen doktor nemá šanci znát vše kolem léků, stále doplňovat informace o nových poznatcích a vývoji. Tady se to také zkoušelo, bez úspěchů, ano mistři světa znají všechno nejlépe a spíše si dělali z lékárníků srandu než je brali vážně. Tož doktoři a co obyčejný člověk? Ten je ještě horší. Kde jaký hejhula nadává ubohé lékárnici za tárou, že je sprostá zlodějka, div že děvče nepláče. Neviděl jsem, že by někdo nadával prodavačce v zelenině, že má drahou papriku, ale chlapa, který má zaplatit 50 korun za lék proti nadýmání způsobené interakcí s lékem na rakovinu, který stojí 2500 kč a je hrazen zcela pojišťovnou, to jsem viděl. Lidé si kupují stupidní přípravky na hubnutí za stovky korun a ani neceknou, ale jakmile mají zaplatit za lék, tak řvou jak podsvinče. Ale oni se musí stále usmívat, snášet nadávky a ani nepípnout, dokola vysvětlovat starým lidem co a jak, stýkat se s pacienty kteří se usmívají a přitom vědí, že ten lék který dostávají jim prodlouží život maximálně o pár měsíců, stýkají se s idioty diagnózou potvrzené, i s hulváty a idioty, co se pokládají za normální lidi. A to všechno jenom, aby mohli vydávat léky.

Uvědomuje si vůbec někdo, že lékárna je první a poslední instance, která nás chrání před tím, aby nám doktor nenamíchal přepsáním se smrtící kombinaci špatných léků či přehnal dávkování? Nikdo jsou to jen obyčejní prodavači. Zkuste se zeptat kolikrát volají doktorům za den, aby opravili nesrovnalost na receptu, teprve pak si uvědomíte, že dělají mnohé více nežli si každý z nás myslí.

A to že je lékáren moc? Trafika či benzínky jsou na každém rohu a nemyslím si, že to jsou boháči a příživníci (mimochodem marže na benzínkách vám nevadí, to jste asi přehlédla záměr pana Ratha obejít lékárny a převést prodej léků na benzínky a lékaře).
Lékárny jsou prostě taženy spotřebou léků, která je u nás na osobu enormní, ale hlavně prodejem doplňkového zboží jako potravinové doplňky, vitamíny, čaje, zdravotnické potřeby, za které neváhají češi bezhlavě utrácet tisíce, podle toho, na co zrovna běžela reklama v televizi.
Paříme mezi nejtlustější národy v Evropě, zanedbáváme vlastní zdraví, kouříme, vypijíme si prvenství ve spotřebě piva a to vše řešíme „zázračnými“ léky. Kolik léku je použito na nemoci z vlastní pohodlnosti a lenosti a kolik na nemoci, které neovlivníme.
Znám člověka, který má silnou nadváhu, kašle na životosprávu a cpe se léky na všechno možné (tlak, klouby..), které platíme my, protože ho to možná zachrání. Ten člověk ve stáru bude odkázán na cizí pomoc a hromadu dalších léků, které zaplatíme my. Proč nejsou léky, které jsou způsobeny nezodpovědností člověka placeny z jeho peněz. Proč člověk, který o sebe dbá platí na toho kdo užírá peníze, které by se dali použít pro někoho, kdo je opravdu potřebuje na léčení. Proč pokud o sebe dbám nemám výhodu z toho, že nezatěžuji zdravotní systém oproti tomu, kdo z vlastní lenosti a ignorance tento systém vysává.
Toho člověka, co na všechno kašle by to mělo něco stát, když ne úsilí a snahu, tak peníze. Můj učitel tělovýchovy vždy opakoval, že nejnevděčnější investice je do vlastního těla. Musíš o ní pečovat celý život, jinak ztratíš vše, co jsi již do ní vložil. Jenže komu by se chtělo, že?

Všichni křičí na lékárníky, ale nikoho nezajímá proč jsou na desítky léku předepsané úhrady pojišťovnou 3 kč. Celým systémem od doktora, přes lékárnu do pojišťovny jde pitomý recept aby se uhradili 3 kč. To, že tento proces stojí desetkrát tolik nikoho nezajímá. Proč si ty 3 kč úhrady nezruší a neuhradí je pacient, kterého to nezabije? Proč nikoho nezajímá, že každý 4-tý pacient jde do k doktorovi, aby si nechal předepsat paralen či kapky, protože jsou na předpis levnější. Ztrácí čas pacient, doktor. Za návštěvu u doktora zaplatí pojišťovna více nežli stojí paralen a kapky dohromady. Proč nikoho nezajímá to, že v nemocnicích bez doplatku si doktoři předepisují sobě a svým příbuzným extrémně drahé léky. Proč nikoho nezajímá, že na internách odkládají staré lidi příbuzní, kteří je obírají o důchod a nehodlají se o ně starat. Proč si tolik lidí naškudlí léky, které nikdy nepoužije?
Proč to nikoho nezajímá? Protože za všechno můžou lékárníci. Pan Rath je vypočítavý člověk, který vidí jen to, co chce a v čem má osobní, ne profesní angažovanost. To není člověk na správném místě, ten se nedokáže jako doktor na to podívat z druhé strany.

Každý z Vás, kdo věděl alespoň pětinu toho, co jsem napsal má právo lékárníky kritizovat, ostatní ať raději mlčí.

Nemáte pravdu vážený pane, trochu zde mlžíte, trochu zde fňukáte a trochu se zde nadhodnocujete. Jenom třetina je pravda. Tak to už v životě chodí . Pokud máte tak dobrý přehled a rozepsal jste se zde. Napiště nám prosím jaké marže v procentech jsou příkladně v lékárnách v Německu, Rakousku. Potom mě napiště jaké jsou marže u benzínek o kterých jste také hovořil a pořízení čerpací stanice je trochu složitější a nákladnější než lékárna . Na to jste zapoměl, ale chytil jste se honem zelináře . Příznejte si vážený pane lékárníci si to před veřejností prohráli ! Lidi totiž do těch lékáren chodí a vidí , že mu lék podává holčina, která má léky v šuplíkách podle abecedy a pořádně ani neví co to je za lék . Dávkování píše podle doktora a nebo se ptá zda vím jak to užívat ! Jsou to také podavači krabiček !

same same, to je zase hovadina.v lékárnách musí pracovat kvalifikovaný personál a ne žádní brigádníci. mysli trochu.
zapomeňte na německo, tady žijem v česku .
a na konec , o marže se dělí celý řetězec od výrobce. takže lékárnám zbývá jen poměrná část těch 30 procent. ach jo, zase osel

Holčina se vás ptá, zda-li víte jak to máte užívat? To vypadá, že se ptá ona vás, protože to víte vy a ona ne. Oni mají povinost informovat každého o užívání léku, proto se ptají. A kdyby pořádně nevěděli co vydávají, tak bych už možná s vámi nevedl tuto debatu.
Zelináře jsem zmínil, protože jsem četl jeho rozhořčení nad marží jeho v porovníní s lékárníky společně s ditributori. Že se zmiňuji o benzínkách? Nezajímají mě pořizovací náklady, zajímá mě cena, za kterou se prodává doplňkové zboží a za kterou se budou prodávat volně prodejné léky pokud pan Rath prosadí prodej na benzínkách.
Proč ne, zjistím si marže na benzínkách a také lékárnách v Německu.
Ale jsem si jist, že vy nevyvrátíte ani půlku toho, co jsem napsal. Pokud budete bazírovat na detailech,né na podstatě věci, tak u té třtiny vám šanci dávám.

Promiňte paní Anno, ale jak můžete tvrdit, že snížení platů „vždy“ zablokuje ODS. Zvláště pokud se o to vůbec ČSSD nepokusila. To je odpověď hodná pana Paroubka, Vy jste mě tím překvapila. Moc dobře víte, že většinu ve sněmovně drží levice. Váš argument je zcela lichý a i kdyby se ODS postavila na hlavu a ještě při tom každý poslanec žongloval, tak pokud by se chtěla levice dohodnout, tak se dohodne, třeba i místo populistického schválení pastelek pro prvňáčky.

Jak to, že všichni přívrženci čssd vidíte za vším špatným ODS a za vším dobrým jen ČSSD. Jak můžete se ohánět Bahamama a při tom se nezmínit o bývalém ministru financí, který je ve vězení za vytunelování liberecké liberty. Jak můžete se ohánět Bahamama a při tom se nezmínit o té hanbě a lží kolem pana Krejčíře.
Jak to? Nevím. Ale netvrďte mi, že máte svůj nezaujatý osobní názor.

Řeknu Vám jednu věc. Nerozlišuji politiky na komunisty, socialisty, demokraty, levičáky či pravičáky. Rozlišuji politiky na ty, co umějí přiznat chybu a ocenit svého „nepřítele“, protože vím, že ti se dokážou z vlastních chyb poučit. Ocením je, protože ten co přizná vlastní chybu má vlastní pokoru, protože ten co přizná vlastní chybu se v mých očí polidští a je taky jenom člověk, a ne pouze prolhaný, přetvařující se prase u koryta. Nerozlišuji lidi podle tohoto, zda-li podporují komunisty, socialisty, demokraty, levičáky či pravičáky. Rozlišuji lidi podle toho, zda-li dokážou přiznat, že jejich strana udělala chybu. Protože jen tak vím, že to nejsou fanatici, protože jen tak vím, že to nejsou jen slepé ovce, kterým se hází žrádlo aby bečeli tak jak se jim řekne, protože jen tak vím, že mají svůj nezaujatý osobní názor.