Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Ač se jednalo o Paroubka, souhlasil bych s ním, že Langer porušil zákon. Nedivím se, že je I.Langer pro ČSSD nakceptovatelný. Proti Langerovi existuje ve veřejnosti silná nevole po tom, co předvedl ve studiu "Otázek V.Moravce". Kdyby se alespoň omluvil, připustil neopatrnost ve svém jednání. Nic takového neučinil.

Máte naprostou pravdu. Takhle se politika dělat nedá, jelikož se bude brzy lidem ještě více hnusit.

Ale pan Langer se chová naprosto stejně už léta.
Je-li nepatrný problém u politika protistrany, hned navrhuje jeho odvolání a zatracení, ale je-li problém u politika Občanské demagogické strany, pak co si ho kdo dovoluje soudit, o tom přece musí rozhodnou naše "nezávislé" soudy.
Myslel jsem si, že pan Langer má páteř, ale byl to velký omyl.

To jste tomu pane Langere dal ale korunu. Místo omluvy ostuda jako hrom. Přímo v televizi , jak se říká na vlastní oči. Moravec vás vyčoudil jako celulojdového trpaslíka. To je oporavdu úlet ! Moje bábina u televize řekla, a podotýkám, nikdy jsem jí neslyšel mluvit sprostě " TEN JIM TO ALE POSR.L CO LÁDÍKU! "Já bych to neuměl říci lépe !

pane Langer, tak podle Vás je litera zákona nadřazena duchu zákona? Chraň nás Pán Bůh před takovým ministrem vnitra.

V tom má pan Langer pravdu, litera zákona je nadřazena duchu zákona. Podívejte se na rozhodování našich soudů.
Copak jste už někdy viděl ducha?

Podle mě by bylo výsměchem, kdyby se stal I.Langer ministrem vnitra. Dneska jsem četl na internetu, že čssd nebude tolerovat I.Langera jako ministra vnitra. Co tvrdí soc. demokraté mě až tolik nezajímá. Jde o to, že pan Langer ztratil důvěru. Vypadalo to pak, jakoby tím krokem chtěl ovlivnit volby.

Konečně někdo zpochybnil ten šílený silniční zákon, díky. Beztak povede jenom k tomu, že budou lidi uplácet úředníky aby nedostali body... navíc už teď řidič spíš sleduje kde na něho kdo číhá, než kam vlastně jede. Řidiči jsou snad proboha dańoví poplatníci, je to perzekuce námi placená... prostě absurdistán

Jak by mohl být pan Langer ministrem vnitra, když nedokáže uhlídat tajné zprávy, za které jednoznačně nese odpovědnost?! Může se tisíckrát alibisticky vymlouvat na nějaké zavedené praxe v budově, svou odpovědnost nesmaže. Pracuji na místě, kde také musím zajistit, aby nikdo nenahlížel na důverné údaje (ani uklízečky). Proto se vše zamyká, PC se nevystavují všem kolemjdoucím atd. I kdyby neměli novináři celou zprávu od něho, díky němu alespoň zjistili, oč se mají snažit. Rozhodně stín zůstal a nejen to - je veliký již jako dům. Myslím, že by se pan Langer měl sám a dobrovolně nějaké účasti ve vládě zříct!

Je pravdou, že je těžké si představit člověka, který neumí ohlídat jednu zprávu ve funkci, kde má zajistit bezpečnost deseti milionů lidí

Jestliže se podíváte na diskusi na stránkách "Otázky V.Moravce", zjistíte, že všichni tamní diskutující s vymlouváním pana Langera nesouhlasí. On měl přiznat chybu, takhle ho lidé mohou považovat za psychopata.

Jestli se stane pan Langer skutečně ministrem vnitra, hrubě to poškodí tento resort. Uveřejnění té zprávy mělo pravděpodobně politický podtext. V.Moravec měl být opatrnější. To ale neznamená, že by naschvál dezinformoval.Měl být jenom opatrnější.Mimochodem, Paroubek se Moravce zastal, když mluvil o Langerovo zastrašování! Nevím, co si mám o I.Langerovi myslet.

Je navýsost pravděpodobné, že Ivan Langer jakožti stínový ministr neúmyslně či záměrně pochybyl. Z informací, které jsou mě dostupné, on musel vědět, že přijdou v době jeho návštěvy toalety fotografové a kameramani!!!Faktem je, že mohl také předpokládat, že jeho spolupracovníci z výboru jeho otevřenou zprávu včas zajistí, aby do ní konkrétní pánové nemohli nakouknout. Neznám detaily a zákulisí jednání, nechtěl bych být proto příliš vyhraněný.

Podle mého názoru I.Langer pravděpodobně selhal. Podle mě měl přinejmenším uznat chybu v případě úniku informací s tzv. "Kubiceho zprávy". I.Langer měl uznat jeho neopatrnost. On musel předem vědět, že se neveřejné projednávání přehoupne do veřejného projednávání v době, kdy bude pobývat na záchodě. Určitě existují kličky, jak se z té spoluzodpovědnosti vyvléci. Právně je zřejmě nepostižitelný. Nikdo mu nedokáže, že jí zanechal na onom místě z úmyslem, že si jí novináři přečtou v době, kdy se přelomí neveřejná konferene ve veřejnou, zatímco on bude pobývat na záchodě. Proč ale nezasáhli jeho kolegové z výboru?????Není to podezřelé?????Oni mohli jednoznačně eventuální aféře zabránit!!Proč se tak nestalo??Chtěli Langera potopit anebo....??

Vy jste dobrý, víte, jakou jim dalo práci tu Kubiceho zprávu vyrobit a dostat na výbor? Nechat ji novinářům bylo součásti dlouho dopředu připravovaného plánu,