1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Zdravím všechny poctivé poldy. Jsem z malého OO jak víte tak čárkový systém nadále funguje a fungovat bude. Takže naší vedoucí nás nějakým způsobem tlačí ať z TČ je PŘ to by tak nevadilo, ale pokud vznikne problém oni páni co sedí na zadcích nebyli na místě atd. Ale to jsem nechtěl říci. Mám tu jednu věc co se mi stala. Nastoupil jsem běžně na noční službu a můžu si vybrat buď nic nebudu dělat nebo se postavím a možná něco od lapím. Na té noční jsme zastavili frajera bez RP a ještě 171. No tak co jiného dotáhli jsme ho na štubu a makali jsme tři hoďky ZPŘ z vidinou, že ráno bude pochvala a samozřejmě odměna za známoše. No ejhle !! Ráno nás šéf zmrdal , že nám chybí ve slově e místo i : )) a jak jsem se zeptal co bude s tou odměnou tak mi odpověděl, ON K VÁM STEJNAK PŘIJEL NÉ. V tu chvíli jsem pochopil, že až zastavím podobného tipka tak se otočím. Toto pravidlo razilo 90% kluků já jsem byl těch deset, takže jsme se na to vykašlal taky a chci vědět na co jsme u policajtů ? Motivace u mne klesla na bod mrazu. Z pozdravem Pavel. Od 1.1.2007 pprap.

Hlavně ,, Nepouštět se do žádných věčích akcí" :))

Nevím čeho chtějí novým likvidačním zákonem dosáhnout, ale jak chtějí motivovat policistu když jej nedokáží ani zaplatit. Člověk bude mít obavy vůbec zasáhnout proti pachateli aby se to ve finále nakonec neotočilo proti policistovi. Při tom nově navrženém paskvilu bude stačit menší problém a jde se od válu.

Pavle nechtěl bych Tě před svátky klidu nikterak urazit. Domníval jsem se, že u Policie ČR slouží kolegové, kteří jsou zde pro občany a společnost. Třeba Ti to přijde směšné, ale až Ti ten típek zraní při nehodě někoho v rodině, nedej bože dojde k něčemu horšímu, tak přehodnotíš svoje názory. Nedělej tuto práci jenom proto, abys dostal odměnu. Nevím, zda jsi pracoval někdy v civilu, zeptej se lidí, kteří pracují např. u soukromníka, kolik berou. Uvědom si, že tyto články jsou veřejně dostupné. Já Tě prosím, dělej svoji práci, abys z ní měl dobrý pocit a ochraň naše manželky, naše děti a naše rodiny. Pěkné svátky.

Neboj. Čárkový systém je věčný, u nás to funguje stejně. Hlavně, aby to bylo statisticky správně vykázané. Šéfici za to dostávaj odměny, tak proč by to rušili. Stejné odměny dostávají za ZPŘ. Mimochodem u nás se za toto jednorázové odměny nedostávají ( kromě kvartálních cca 1.000,-- Kč ), ale to se zpravidla nedávají, ani když chytneš pašáka při čorce ( a že to je při velikosti našeho obvodu skoro zázrak a náhoda rovna setkání současného MV s rozumem ). BTW: Je vidět, že těch ZPŘ mnoho neděláte. U nás trvá zpracování dvoučlenné hlídce kompletního spisu s odeslanými dožádačkami tak 50 minut ( a to i bez těch odměn ). Jinak mě to docela baví i bez těch odměn, jelikož to je to málo, čím můžu ke zlepšení situace na silnicích pomoci i já.

Milý Pavle, plně chápu tvé rozhořčení. Já sám jsem na podobném OO takových situací zažil mnoho a dobře vím, že dobrého poldu naštve, že za dobrou práci mu jeho velitel není schopen říct ani "děkuju kluci", natož aby si viděl nějakou odměnu. Nemysli si, mnohokrát jsem byl v takových situacích tak nasranej, že jsem myslel, že s tím seknu ze dne na den. Uvědom si ale, že tu práci, kterou trerou děláš jsi si vybral. Dále si uvědom, že to, že máš debilního šéfa, nezajíma řadového občana, který po tobě žádá profesionální pomoc a pro kterého tu jsi. Povím ti, že mě také sere můj šéf, který je zakomplexovaný starý mládenec a který preferuje vlezdoprdely. To ale neznamená, že přestanu dělat svou práci tak ják mám. Třeba ale svému šéfovi domluví náš pan ministr a pak bude pro vás mít třeba i trochu toho cukru ..........

Kluci, niky v životě jsem nikde nepotkala tolik křiváků, donašečů, vlezdoprdelistů a podrazáků pohromadě jako u "naší" firmy. Jsem přesvědčená a věřím, že na tomto fóru se potkávají jen ti slušní, protože výše jmenovaní mají většinou v oblibě jiné internetové stránky a hlavně jsou velmi spokojeni. Především sami se sebou. O šéfech by se asi dalo psát dlouho, jen už dlouho přemýšlím, jestli jejich hnusné vlastnosti jsou předpokladem pro funkci, kterou zastávají, nebo se jim "něco" přihodí až po jmenování. Všem přeju co nejklidnější vánoce a pokud to půjde, nelamte si hlavy předem, problémy budeme řešit, až nastanou.

Neblázní za neřidiče, ZŘMV a ohrožení pod vlivem návyk. látky se odměna nedostává. To bych s parťákem měl odměnu skoro za každou noční, protože skoro vždycky něco chytíme a klidně to uděláme než někde mrznout na DBA. Holt čárky musí být a odměny jsou dostaneme s velkou slávou jak se u nás říká před nastartovanou Feldou tisícovku 3 x za rok.

Vážení a poctiví "poldové". Jsem občan, který policisty naštěstí zatím potkával pouze na silnici při kontrole. Za posledních 15 let jsem se nesetkal se neslušným policistou a podotýkám, že nejsem známý politik, ani komunální. Kdyyž čtu vaše názory, tak mne jímá hrůza děs. Doufám, že nikdy nebudu v situaci poškozeného.Jinak psychické stavy policie ČR vidím každý den v TV novinách, když poslouchám vyjádření tiskových mluvčích různých policejních ředitelství. Je to bída a utrpení. Na pozadí jejich výstupů cítím, že policejní sbor je v křeči, v hrůze, není uvolněný, jakoby mu někdo sypal písek do koleček. Držím vám moc a moc palce a to zejména těm plicistům, které vidím v terénu, na silnici a všem těm poctivým, kteří chtějí svouo práci dělat třeba i bez nadšení, ale aspoň trochu poctivě.

Milý Pavle, je to sice hezkej výsledek ale pro mnoho policistů běžný výsledek noční služby, pro nás ve větších městěch dokonce skoro nutný výsledek v nečárkovém systému. Samozřejmě že člověka potěší ocenění ze strany vedoucích funkcionářů za odvedenou práci, ale zarážíš mě ty a jiní podobní, kteří čekáte za každého pašíka odměnu. Ta by měla být jen za zvlášťní výsledek, což řidič se 171 dle mého názoru není. Je to jeden z úkolů a náplně tvé práce, tudíž bych ti za to odměnu nedával. To je jako kdybys řezníkovi dal odměnu za každou udělanou klobásu. Odměnu si zaslouží ti, kteří mají senzačního pašíka (viz. pražští kolegové ozbrojeného pachatele v kasinu - 10.000,-Kč) nebo ti, kteří mají těch běžných pašíků mnohem více než ostatní a než vyžaduje náš nečárkový systém. Ale čekat odměnu za každý výsledek.....až se stydím, když si uvědomím že tohle čtou i normální občani a vidí, jak vše děláme jen a jen pro prachy a když nebude odměna, tak je budem pouštět. Trochu se nad sebou zamyslete a proč to děláte. Jestli jenom pro prachy, tak běžte raději do fabriky.

Jerry, díky za podporu, ta se od "civilistů" tak moc nevidí a každý z nás (považuji se za slušného a poctivého poldu) to ocení. A musím říci, že si toho cením víc, než když mi to jednou za 3 roky řekne můj šéf, protože mu někdo dá sjetinu výsledků a tam se dočte, že mají někteří jeho podřízení nadprůměrné výsledky, tak ti po několika letech dá i odměnu. Ale s tím už jsme se nějak srovnali a děláme práci bez ohledu na peníze, pořád dál i bez těch odměn a ocenění, byť jen slovního. Ještě jednou díky a hezké vánoční svátky a šťastný Nový rok 2007.

U policie samozřejmě nejsi proto, abys chránil majetek, zdraví a životy osob PAVLE, zajišťoval systematicky dnes a denně veřejný pořádek, dodržování zákonů, styk s občany, zvyšoval si místní a osobní znalost v úseku svěřeném Ti k ochraně, ale proto, aby ses projížděl, či pospával v auťáku a jen občas zvedl prdel a někoho sem, tam, tedy nahodile, bez sledování jakéhokoliv cíle a smyslu svého počínání, "tři hoďky s vidinou ranní slavnostní pochvaly a tučné odměny, o f l a s t r o v á v a l" ! Jestli takto chápeš své poslání, už dávno jsi měl letět do kamanolomu. Leda, že Tě to nenaučili jinak, což je nejpravděpodobnější. Pak se omlouvám!

Dobrý den
Je nový služební zákon o nás také pro nás, nebo naše práce není dosti záslužná a nebezpečná.
No hlavně, že Vám platy rostou mocipáni! A jen Vy víte co děláte dobře !
Jinak všem dobrým a spravedlivým kolegům jen dobré
s pozdravem MA

Kolegové, mám odslouženy tři roky u policie a dokončenou Vyšší dobrnou školu zahradnickou v Mělníce, dnes splňuji vzdělání na 7 platový stupeň , můj kolega vyšetřovatel s 22 letou policejné praxí má pouze střední školu a bude muset svojí práci po určité době opustit . On sice neví nic o řektvičkách, ale já vím zase dost málo o právu. Proto jsem rád, že se od něho mohu přiučit ! Vše mě příjde, slušně řečeno, sespravedlivé !

je to o patentech na rozum a jestli umíš vyslovovat " Modus Operandi, pak už to jde dobře - a ty ostatní co nebudou mít lejstro s těmi již u něco provedem, třeba jim dáme 7 platovou třídu a a oni nakonec odejdou - PRYČ S JEJICH ZKUŠENOSTMI !!!!????. Nepíše se náhodou ředkvička ???

Chtěl bych se zde informovat, jak je to v rámci ČR s plánovaným osobním ohodnocením od 1.1.2007. Nám bylo řečeno, že peníze nejsou, tak nic nebude ! Pan ministr zde tvrdí, že se touto složkou platu budou dorovnávat mzdy, aby nedošlo k poklesu. Preferenční nám také snížili o 500,- Kč, tak nevím. Máte pravdu, že s platem půjdu o 3.500,- dolů.

Nám už včera každému vzali 24 procent z osobního. Budeme se všichni odvolávat. Zdar.

Panové i ta uklízečka bude mít lepší pozici než řadový policista, kariérní řád je stvořen jen pro staré pány s vysokoškolskými kursy JUDr na VŠ SNB.

Byl jsem pro nyní jsem změnil názor jedná o o nový zákon. Vedoucímu oddělení dali do ruky bič kdy si svoje ovečky kteří drží hudbu a krok hýčká a dává do tříd a to ještě jim může zvýšit osobní. Dokonce i sekretářka bere více odměn než obyčejný poldík na ulici. Douifám, že kamarádi ve zbrani se přídáte.

Krucipísek, to přece nemůžeš říkat nahlas, že má sekretářka vařící kafe víc, než polda na ulici, jak by to vypadalo.....:-( .......

Čím to je, že nemohu žádného člověka přimět pro práci u policie. Myslím, že zkusím ukrajince a vietnamce tam jsem přesvědčen o pozitivním myšlení.

DEMOKRATŮRA V MODRÉM

Náš ministr propagandy
Ivan Langer z ODS
zakousnul se do socanů
jako baskervilský pes

Na Vítkově mezi hroby
tančí loupežnická lobby
po vítězství modré chunty
i na Hradě lítaj špunty

Rybář Singha dary veze
mrtvý Maďar z hrobu leze
z Hongkongu se vrací Joska
a vítěze voleb bozká

Teď pracovním zákoníkem
vytřeme si zadky
aby poznal občan český
že jsme tady zpátky

Totalita jedné strany
spláchne opozici
mnohý volič ptákostrany
skončí na ulici

Před hospodou u lahváče
bude řvát a reptat
koho volil naposledy
zkuste se ho zeptat

Pozná občan jakou cenu
bude platit za tu změnu
klíčema zas venku chrastit
a panstvo si kapsy mastit

Vládní modrá policie
pro pořádek zas ho zbije
až tu změnu bude cítit
snad mu začne v hlavě svítit

Pimpi

For Pimpi: Dost dobrý!!!!! Má to hlavu i patu a hlavně je to pravdivé.

Pane ministře v demisi, nechcete se jít živit rukama, jako mnoho dalších lidí v této zemi. Možná by po Vás zůstalo aspoň něco užitečného. Děkuji za pochopení.

Psáno shora v kolonce NEWS:...."VÍTÁM VÁS NA SVÉ INTERNETOVÉ STRÁNCE A VŠEM VÁM PŘEJI VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2007"....To si pane ministře tímto přáním děláte legraci z koho??? Z řadových policistů, celníků, věz. stráže, nebo snad hasičů??? Jak můžeme mít veselé svátky a šťasný rok 2007, když do dnešního dne nevíme nikdo z nás, za kolik peněz budeme sklánět pro tento stát své hrby. Styďte se, protože dle mého názoru je toto Vaše přání úplně stejné, jako by jste se vysmíval těžce nemocnému a umírajícímu člověku, přáním pevného zdraví.