1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Tak a je hotovo snad již nikdy nebudete otravovat!!!!!!!!!!!!!

Končící ministr vnitra Ivan Langer se rozhodl z funkce odejít ve velkém stylu. Ve středu večer pořádá pro své podřízené – policisty, hasiče a zaměstnance ministerstva - koncert pod širým nebem. Přijde ho zhruba na 100 tisíc korun.
foto: Stanislav Peška, ČTKIvan Langer je pověstný velkorysým stylem propagace.


"Přesně ty náklady zatím vyčíslené nemám," uvedl Langer. "A platím si to ze svého," zdůraznil.

Na koncertu pod širým nebem vystoupí známí hudebníci Aleš Brichta, Helena Zeťová a Alice Springs. Po živých vystoupeních začne diskotéka. Akce se uskuteční v areálu jednoho z pražských policejních sportovních klubů a končit by měla o půlnoci. Veřejnost se ale na koncert nedostane.

Pozvánku, která obsahuje drobnou chybu - u jednoho písmene v titulku vypadl ministrovi háček - dostali jen Langerovi podřízení.



"Je to jen pro ty, které to bavilo," napsal Langer v narážce na text své pozvánky. V ní policisty a hasiče zve sloganem: "Bavilo vás to? Přijďte se pobavit. Dobrá muzika, pivo, párek a kolegové a kamarádi k tomu..."

Kolik lidí to "bavilo" a na koncert dorazí, zatím nikdo netuší. Langer na pozvánce své podřízené žádá, aby mu napsali, pokud na akci dorazí.

Ivan Langer je mezi novináři pověstný velkorysým stylem propagace svého resortu. Téměř žádná tisková konference se neobejde bez počítačové prezentace, vtipných sloganů a různých propagačních předmětů - od publikací na křídovém papíře po inteligentní plastelínu.

Po poněkud suchopárném Františku Bublanovi se tak Langer prezentuje stylem úspěšné soukromé firmy. Často tak ale musel zodpovídat otázky, kolik ta která barevná brožura nebo akce daňové poplatníky stála. Vždy se hájil tím, že pouze veřejnost informuje o práci ministerstva. - čtěte zde Ivan Langer se chlubí rokem v čele ministerstva - knižně

Tunel Íčko toho hodně rozhýbal, ale také hodně zmařil.

moc kolegů to "nebavilo".

Zdravím všechny poctivé lidi.Pro toho, kdo někoho uráží fízl, tak ať si nejdříve přečtě co to znamená. Policista v uniformě v přímém výkonu například není fízl. Ty přidané peníze se netýkají jenom policistů, kdo zde uráží,ať si zjistí komu se vlastně přidalo. Nebýt toho přidání, tak např. policisté, hasiči , bachaři by neviděli do roku 2011 ani korunu. Pro ty, co závidí přidání peněz, ať jdou pracovat v uvedených oborech. Každý má tu možnost, pokud nemá zdravotní problém. Kdo bude chtít dělat policejní řemeslo, hasičské, bachaře a podobně, tak jej bude dělat, ale otázka je , za jakých pracovních podmínek. Zákon č. 361/2003 Sb je diskriminační. Chtěl bych vidět, kdo z provokatéru zde, by šel dělat za ty negativa, nadělávat svátky zadarmo ccc 80 hodin, 150 hodin na oltář vlasti zadarmo, když se svátky slouží, tak za dáčo, bez příplatků. Kdo jsou v civilu,/expolicisté, bachaři, hasiči/ pracovali například 3 roky, přišli o práci. Tak žádná podpora z nezaměstnanosti, ale jenom tzv. výsluhový příspěvek. Musel by mít aspoň 25000,-Kč čistého,aby mu dorovnali rozdíl .Nadále sloužit nejméně do 63 nebo 65 let, než je nárok pro důchod, ale u tohoto povolání v přímém výkonu to je sebevražda. Je to další diskriminace. Každá profese má pro a proti. Policisté nasazují život, zdraví, práce na úkor rodiny, řešení problémů v rámci svého povolání, stres . Nadále odchází do civilu spousta zkušených policistů, není to jenom o penězích, ale o vztazích na pracovišti, o morálce ve společnosti. Přidalo se zdravotním sestrám, obdobná práce, ale dle mého názoru je to málo. Jak to tu někdo napsal, kdo krade, nedodržuje např. dopravní předpisy, podvádí, a policista je mu v patách, tak na něj nadává. Jestli někdo závidí policistům, například v pořádkových jednotkách, jak na ně házejí kameny, láhve a podobně některé křiminální živly, tak si to může též zkusit. Je to jejich práce, jsou za to zaplaceni, otázka zní, zda dostatečně. Závidět pár set korun není dobré. Je pravdou, že je finanční krize, ale o penězích bylo rok předem rozhodnuto. Dále zde píší provokatéří, mladšího věku. Až něco dokáží, tak ať kritizují. Je slušností se představit. Pochopitelně se jako expolicista zastávám bývalých kolegů, ale kdybych nebyl, tak mne ty velmi sprosté nadávky uráží. Kdo je soudný, tak práci policistů, hasičů, bachařů, justiční stráže, lékařů, zdravotních sester, učitelů, obdobných povolání, kdo pracuje s lidmi chápe. S pozdravem uplakaného odpoledne Ladislav Marek z České Lípy.

ty pozitiva, to neuvádíš. A že jich je. Kdo to má dnes v civilu. Máte pravidelnou výplatu a to je hlavní a jestli se to někomu nelíbí tak ať jde jinam. Dle většiny mají peněz dost a dost a nemusí sloužit na rizikových odděleních. Takovejch darmožroutů co je u PČR, to se chce blejt. Stačilo mě projít jednu krajskou správu , či okres. O měšťácích nemluvě, věčně rozepatí brigádu někde v igelitce a žváro v tlamě. Nezlobte se, ale to je ostuda. Mám tady napsat ty negativa jinejch povolání, co si zkurví zdraví a pak třeba chcípni.

Pojď dělat darmožrouta a za pár let si povíme jaký máš náhled a zdravotní stav.

Ale o těch "ostatních pozitivech" nás laskavě poučte. Jsme "jedno ucho".

o nich nevíš a nebo nechceš vědět!!!!!!

... když jsme u toho zdraví, tak dle českého statistického úřadu se v porovnání se všemi povoláními dožívají policajti nejnižšího průměrného věku, t.j. 53 let, takže než tady příště začneš plácat hovadiny, nejdříve si laskavě zjisti fakta...

ČSÚ má asi zkreslené info, ale horníci, svářeči, slévači, kaliči atd. maj zdraví v hajzlu a to bez pardónu daleko více, než nějakej policajt.

civilu již nikdo neutíká a ptám se proč?

Omyl odcházejí stále a dokonce i do 15 let praxe........

kde ty moulo!

Troubo otevři oči.

ptám se za co? Republika vesrabu, lidi nemají práci a fízlům se nacpe do chřtánu. Hanba a chce se mě blejt!!!!!!!!!!

v jakém srabu? asi myslíš tu krizi,co? nevím jak ty,ale já nikoho koho by nějaká krize postihla neznám,vždyť žádná ani není,všechno je mediální humbuk,stejně jako teď prasečí chřípka.

Tak se běž vyblejt s podoby sračko

ty asi žiješ na měsíci? Nebo děláš fízla!

děcka,děláte,jako by se vás nějaká krize dotkla, vždyť ještě chodíte do školy a živí vás rodiče!

milý hochu ve srabu se píše zvlášť,slovo fízlové není spisovné.

Tak pořád nebreč a něco dělej, aby jsi si těch 500 v průměru taky zasloužil. Kdo pracuje, ten má. Neříkáte to pořád v C?

...ano, dovedu pochopit, že člověk se selským a zdravým rozumem v současné době ekonomické krize se nad tímto (popilustickým krokem?)pozastavuje, na druhé straně právě tvrdost služebního zákona (vzdělání, přesčasy, zdravotní...) měla být kompenzovaná pravidelným procentuélním přidáním financí v rámci inflačního růstu. Zde nastal bohužel na dlouhou dobu od přijetí zákona Kalouskův stop stav (narozdíl od ostatních institucí, které tento zákon nepostihl). Navíc těchto usmolených 500,-kč (krom pánů a plukovníků z PP)je na úkor nějaké té odměny. Takže kdo chce psa být...

chce psa býýýýýýt. Ty jsi ale blb, proč to nečteš? Pak si kdekdo řekne, že policisté jsou debilové. Snad nejsi polda.

sniper

... tak jsem byl prvního v práci, osmýho jdu zase nevíte někdo, jak to vypadá s tou ústavní stížností na svátky a 150 hodin?

Tak to je fakt síla, on jde dělat prvního a pak až osmýho, běžte někam!!!!

víš on asi naráží na to,že jde makat ve svátky zadarmo. a jak známo svátek je prvního a pak osmého,tak příště trochu přemýšlej než něco napíšeš. nevím co si myslet o člověku,kterej to pochopil způsobem jako ty,to je k smíchu :-)

Hlavně že v tom máš jasno!!!

Proč ještě sloužíte za těchto podmínek ptám se. Ono se to fakt nedá vydržet! Proč nejdete jinam, když jste tak dobří. Bejt PČR soukr. firma, tak je dávno po ni. Tohle by neutáhl ani Bill Gates.

právě že není soukromá tak nadáváme, je placená z našich daní a jak píšeš "Bejt PČR soukr. firma, tak je dávno po ni. Tohle by neutáhl ani Bill Gates."

A myslíš, že jí rozložili obyčejní policisté sloužící na ulici??

Úplně jednoduché. Představ si, že máš touhu hrát fotbal, dávat góly .... , vstoupíš do klubu, kde se časem hodně naučíš. Postupně s léty si ale uvědomuješ, že je to hraní nějaké čím dál horší, ale furt si říkáš, že toho špatného rozhodčího někdo vymění, povrch hřiště dají do pořádku ..... a že jsi se na to i vlastně dal pro jistý " smysl " a ne proto, aby jsi utíkal z toho co by mělo mít i jasný smysl. O policejní práci se říká, že je to celoživotní povolání a ty své zkušenosti a pracovní známosti s " drbany " už člověk nikde neuplatní. Věř, že mě potkává spousta drbanů ( zlodějů ), kteří mě téměř uctivě zdraví. Je zajímavé vidět, jak se tito drbani ( a že jich je ) běžně pohybují mezi lidmi, aniž kdokoliv z těchto lidí tuší " vedle koho stojí ", kdo okolo prošel a věř tomu, že tihle parchanti, když si mě ( v civilu ) všimnou, tak se dekují a jdou jinam, protože vědí, že jim věnuju pozornost. Co tím, říkám ?, že alespoň těm lidem co jsou v mém okolí tihle parchanti nic neukradnou. A i když všechny parchanty znát nemohu, tak jsem profesinálně deformovaný, takže nikdy nenechávám své okolí bez pozorování. Tahle práce se každému poldovi po čase dostane pod kůži a jistě to není o přeskakování ze zaměstnání do zaměstnání. I ti poldové co odešli a byla jich spousta, vzpomínají " všelijak " na tu dlouhou dobu u policie, jak ve špatném, tak i v dobrém, protože člověk udělá i spousty dobrých věcí pro lidi. Spousta lidí umí dobře kritizovat, ale pramálo ví o svém " okolí ".
Takže pro tyto věci to člověk dělá a doufá, že se snad časem pohnou ledy a změní se systém, dojde k debyrokratizaci, zlepší se " velení " atd. Odejít od policie znamená zahodit své letité zkušenosti v této práci a praxe je k nezaplacení, jako v jiných povoláních, natož specifické policejní, znalosti pachatelů .... Snad jsem to vhodně vysvětlil, že to není jako odejít z výrobny hamburgerů do občerstvení přes ulici, že je to o něčem víc. Ale to neznamená, že člověk bude netečný ke špatným věcem u policie a nemůže to kritizovat, pokud má za to, že je to špatné. Policie má dbát na dodržování zákonů, ale v jejím vnitřku dochází k nedodržovaní vlastních předpisů ať už z nedostatku lidí nebo prostě, protože to lidi zkousnou. Takže asi tak. Dnes jsem toho navysvětloval dost a dost. Kdo nepochopí, tak bohužel zase nepochopil.

Vážený pane ministře v demisi.Dnes jsem si se zájmem přečetl Váš rozhovor pro sobotní právo.V malém odkaze uvádíte,"že v žádném období nerostly mzdy u policie jako teď". Tomu nerozumim. Jste PRVNÍ porevoluční vláda,která policistům nezvedla tři roky tarifní tabulky.Peníze zaslané na mimotarifní odměny,zůstaly bohužel v kapsách vyšších důstojníků.Jak máme my,obyčejní policisté vysvětlovat neustále bankám, manželkám,alimentačním soudům ap.že nám opravdu "nerostou platy"?A opravdu nám dole tři roky nerostou.Dá se potom takový článek nazvat "lží"?.Kdybyste např. řekl-mají dost, nepřidáme, pochopím to. Lidé však nejsou ovce,podívejte se prosím znova na volební výsledky z podzimu 08.Takhle necháte opravdu levici zvítězit.

Ty už jsi možná poslední,kdo ty jeho bláboly ještě čte.

Lidem je úplně jedno, zda jim vládne levice nebo pravice. Pro ně je důležité, aby vláda zajistila vymahatelnost práva, jejich bezpečnost, rovný přístup všech ke vzdělání, zdravotní péči, odpovídající plat za práci,lidské pracovní podmínky ...
Lidé opravdu nejsou ovce a proto nebudou volit levici, pravici ale toho, kdo pracuje v jejich zájmu a ne pro svou kapsu.

a už dávno mi není dvacet. Na policisty nadávají lidé, kteří klidně porušují dopravní předpisy, není jim proti mysli cokoliv ukrást, pokud mají příležitost, ožulit stát na daních aniž by jim došlo že vlastně okrádají sami sebe,dělat "bordel" kde se jim zamane, protože je přece "demokracie". V jejich zvráceném myšlení nejsou špatní oni - protože oni mají právo, ale policisté, kteří to právo vymáhají.

Nějaké zákony, předpisy, nařízení? K čemu?
Ten "idiot" policajt mi dal pokutu za překročení rychlosti o 30 km, ten "blbec" policajt mě sebral jen proto, že jsem vybral sousedům byt, ten "kretén" policajt mě sebral jen proto, že jsem přizabil vlastní manželku...

dne 23.4. jsem poprosil o sdělení jak je to s benzínem jinde než na severní moravě. Dík za odpovědi je zbytečné na tyto stránky chodit.

Tragédie s benzínem je i na jihu Čech !

Benzínu je zatím dost, ropná krize není, ale že se musí šetřit všude je pravda, doma jezdíte autem taky jen tak, aby utekl čas ??

tvůj příspěvek nepotřebuje komentář, protože patří do řad provokatérů a až Ti bude dávat někdo do budky, tak než přijde (nepřijede) policista, tak jen proto, aby mrtvolu někdo ještě neokradl

budem jezdit až od tří mrtvol výše :-)

než přijedete, tak je stejně pozdě, to že si uděláte před výjezdem kafe je známá věc. Provokatér neexistuje, je to jenom pohled na reálný svět a vy jste mimo tuto realitu.

mimo realitu policista není, protože v ní žije. Myslím, že mimo realitu jsi Ty protože jsi nikdy nebyl policajt a už né policajt za Íčka :-)

U nás na severu Čech se jezdí docela dost, ale od případu k případu, kdy na nějaké projíždění není čas. Na výjezdy zatím benzín je a když nebude tak si holt lidi budou muset počkat než k nim někdo dorazí pěšky nebo přijit věc oznámit na oddělení.

Obdobnou reakci jsem očekával, ale mimo realitu nejsem, protože jsem policista, je však třeba někdy používat i tzv. "selský rozum".....

když chybí na benzín, tak se vezmou peníze z jiné kopečky peněz a to např. z odměn, znaleckých posudků, oprav budov, energií. Více jezdit, ale na ostatním více šetřit. Jak jednoduché...