Vitaminy rozpustné v tucích
Vitamin A (retinol - název odvozen od slova retina=sítnice)

Struktura vitaminu A je odvozena od beta-karotenu. Zdrojem vitaminu A u býložravých živočichů jsou především rostlinné pigmenty zvané karoteny, čili provitaminy A, které jsou syntetizovány téměř všemi rostlinami. V lidské potravě je nejvíce zastoupen beta-karoten. Karoteny jsou účinné jen v případě, pokud se přemění na alkohol vitaminu A neboli retinol, což je vlastní vitamin A. K této přeměně dochází u člověka pravděpodobně jen v játrech. Vitamin A v lidské stravě pochází z retinolu a karotenů. Karoteny se ovšem ze střeva vstřebávají podstatně hůře než retinol. Celkové využití beta-karotenu je rovno jedné šestině využití retinolu. Zdrojem retinolu jsou pouze potraviny živočišného původu.

Důležitou funkcí vitaminu A je zachování neporušené funkce epitelových tkání. Je-li vitamin A nepřítomen, je normální sekreční epitel nahrazován suchým, keratinizovaným epitelem, který je citlivější k napadení infekčními organismy. Např. u oka je pozdním následkem nedostatku vitaminu A xeroftalmie neboli keratinizace oční tkáně, která může vést až ke slepotě.

Vitamin A má specifickou úlohu ve fysiologických mechanismech vidění. Sítnicový pigment rhodopsin se po dopadu světla štěpí na bílkovinnou složku opsin a na nebílkovinný karotenoid retinal, který se redukcí přeměňuje na vlastní vitamin A neboli retinol. Regenerace rhodopsinu probíhá ve tmě. Při nedostatku vitaminu A je tato regenerace zpomalena.

Dalším projevem nedostatku vitaminu A je šeroslepost (nyktalopie, hemeralopie).

Vitamin A není ovšem důležitý jen pro činnost zrakového analyzátoru, ale účastní se v těle látkové přeměny (metabolismu) mnohem obecnějším způsobem. Experimentální zvířata, která byla krmena stravou bez vitaminu A, netrpěla pouze poruchami vidění a poškozením oka, nýbrž jejich růst nepokračoval normálně. Nejdříve byla postižena kostra a potom měkké tkáně a nakonec došlo k úhynu.

Vitamin A je důležitý pro kolagenové tkáně, mukopolysacharidy, syntézu proteinů, stabilitu buněčných membrán i subcelulárních částic.

Nové poznatky o karotenech prokazují, že nejsou jen provitaminem A, nýbrž plní i další důležitou funkci: vychytávají volné radikály. Volné radikály jsou produkty metabolismu, které se vytvářejí z kyslíku a mají na svém povrchu nepárové elektrony, které stále čekají na to, aby se spojily do páru a tím znovu došlo k elektrickému vyrovnání. Volné radikály tedy vytrhávají buňkám elektrony, čímž je poškozují. Tyto reakce probíhají v tisícinách sekundy a mají bohužel řetězový charakter, takže dochází k poškození velkého množství buněk. Tyto reakce končí až tehdy, pokud volný radikál narazí na částici, která si buď nedá vzít elektrony, nebo alespoň reaguje velmi pomalu. Při metabolismu v lidském těle vznikají volné radikály jen v malém množství, se kterým se tělo dokáže vyrovnat. Ovšem ohromné množství těchto radikálů přichází z vnějšího prostředí. Přijímáme je potravou i vzduchem. Jediným potáhnutím cigarety člověk přijme miliardu volných radikálů. Volné radikály se rovněž tvoří účinkem UV záření, výfukových plynů, nitrosaminů, halogenovaných uhlovodíků (jako pohonný prostředek ve sprejích, v čistících prostředcích), léků (hormonální antikoncepce, antiepileptika), alkoholu.

Přebytek volných radikálů poškozuje buňky imunitního systému, čímž se vysvětluje vyšší výskyt zhoubných nádorů a různých imunitních onemocnění jako je např. alergie. Proti volným radikálům jsou účinné tzv. antioxidanty, mezi něž patří beta-karoten, vitamin C a E.

Zdroje provitaminu A (karotenu): veškerá barevná (zejména žlutá, oranžová a červená) zelenina a plody (např. sladké brambory neboli batáty, mrkev, tykev, papaje, rajčata, meruňky, broskve) a listová zelenina,z obilovin kukuřice.

Zdroje retinolu: pouze potraviny živočišného původu: játra, mléko, máslo, vejce, v menší míře též maso a některé ryby (např. úhoř, méně makrela).

Denní potřeba vitaminu A pro člověka - velmi těžká otázka, která patří do rukou velmi zkušeného lékaře. Na tomto místě důrazně varuji před samoléčitelstvím vitaminem A, protože každý organismus (každý člověk je jiný) potřebuje vitaminu A právě tolik, kolik ho potřebuje. Předávkování nebo poddávkování způsobuje problémy. Beta-karoten se nepovažuje za toxický. Při nadměrném příjmu beta-karotenu dochází jen k ukládání žlutého pigmentu do kůže, který po snížení přívodu beta-karotenu opět mizí. Pokud dojde k tzv. předávkování požitím nadměrného množství vitaminu A (retinolu) ve formě koncentrátu, než daný člověk potřebuje, vzniká hypervitaminóza A, která se projevuje nevolností, zvracením, poruchami vidění, bolestivostí kloubů, vypadáváním vlasů, ospalostí, změnami kostí.

V současné době se uvádí jako hodnota vitaminu A v potravinách váhový ekvivalent retinolu. Jeden retinolový ekvivalent se rovná 1 mikrogramu retinolu nebo 6 mikogramům beta-karotenu nebo 12 mikorogramům ostatních karotenoidových provitaminů. Minimální denní množství vitaminu A potřebné k tomu, aby dospělí jedinci měli trvale přiměřenou koncentraci vitaminu A v krvi a aby se zabránilo všem příznakům karence, je v ČR 800 mikrogramů retinolu. Údaje z USA ze 70. let hovoří o čísle 500 - 600 mikrogramů retinolu. Na těchto rozdílech je zcela patrné, jak se poznatky o vitaminu A neustále vyvíjejí a jak vědci mají různé názory. Další problém spočívá v obsahu vitaminu A v potravinách, který může vykazovat značné rozdíly. Např. vepřová játra - záleží na tom, čím bylo prase krmeno. Knižní údaje uvádějí ve 100 gramech jater obsah 39 000 mikrogramů retinolu. A další problém spočívá ve vstřebávání střevní sliznicí a v přeměně provitaminu A na retinol při onemocnění jater. A dále je třeba k udržení hladiny vitaminu A v krvi zinek, který mobilizuje vitamin A z jater. Takže při nedostatku zinku může dojít k nedostatku vitaminu A. Beta-karoten i další karotenoidy jsou nedostatečně vstřebávány u osob s dietou chudou na tuky. Nejen vitamin A, ale i ostatní vitaminy rozpustné v tucích se špatně resorbují v nepřítomnosti žluči. Z tohoto důvodu může jakákoliv porucha v resorpci tuků způsobit nedostatek vitaminů rozpustných v tucích. Vstřebávání vitaminu A rovněž blokují střevní onemocnění, jako např. úplavice nebo celiakie (alergie na lepek v mouce). V léčbě se vitamin A či spíše jeho deriváty (retinoidy) používají např. na akné, psoriasis, úspěšné byly i u rakoviny prsu apod. (vitamin A je totiž nezbytný pro správnou diferenciaci buněk). Léčba patří do rukou lékaře.

Vitamin D

Ve skutečnosti se jedná o skupiny látek a jsou to všechno steroly. Nejdůležitější jsou dva vitaminy D: D2 neboli ergosterol, který se aktivací ultrafialovým zářením mění na ergokalciferol a D3 neboli 7-dehydrocholesterol, který se aktivací ultrafialovým zářením mění na cholekalciferol. Struktura vitaminu D3 je stejná jako vitaminu D2, až na postranní cholesterolový řetězec. Vitamin D3 se může tvořit v těle, takže technicky vzato není vitaminem, protože nemusí být dodáván potravou. Po ozáření ultrafialovým zářením je vitamin D transportován do různých tělesných orgánů, kde se budˇvyužije, anebo je skladován v játrech. Jediným výtečným zdrojem vitaminu D je rybí olej. Normálně nemusí být vitamin D dodáván potravou, ovšem zvýšená potřeba vitaminu D v těhotenství a při růstu dětí vyžaduje dodávání potravou.

Hlavním účinkem vitaminu D je zvyšování resorpce vápníku a fosforu ze střeva a má také přímý vliv na kalcifikační proces, kterým se zpevňují kosti a zuby.

Cholekalciferol ovšem není aktivní formou vitaminu D - metabolicky aktivní formou vitaminu D, která indukuje přenos kalcia přes střevní membránu, je 1,25-dihydroxycholekalciferol. Tento derivát je také zodpovědný za schopnost vitaminu D mobilizovat vápník z kostí. Tato látka se tvoří v ledvině. Dalším aktivním metabolitem vitaminu D je 21,25-dihydroxycholekalciferol, který je rovněž tvořený v ledvině a působí na renální tubulární mechanismy vylučování vápníku a fosforečnanů. Vitamin D je steroidní derivát a vyvolává syntézu proteinů transportujících vápník. Zdá se tedy, že vitamin D má spíše funkci hormonu než vitaminu.

Předpokládá se, že působení vitaminu D na metabolismus vápníku není omezeno jen na některé orgány, ale je spíše obecného charakteru, a dále, že vitamin D řídí přesuny dvojmocných kationtů v řadě tkání a zvláště zasahuje do obratu (distribuce a transportu) těchto kationtů. Vyskytuje se v játrech, v buňkách sliznicie tenkého střeva, v membránách srdečního a kosterního svalu, v proliferujících chondrocytech a v epifysárních ploténkách dlouhých kostí. V homogenátech jater, ledvin a tenkého střeva byl zjištěn v mikrosomální frakci.

Ve své aktivní formě není v přírodě vitamin D vhodně distribuován a jediným bohatým zdrojem jsou játra a vnitřnosti ryb a játra živočichů živících se rybami. Voítamin D je rovněž obsažen ve vejcích a másle. Mléko je slabým zdrojem vitaminu D, není-li fortifikováno přídavkem vitaminu D nebo ozářeno ultrafialovým světlem.

Hlavním projevem nedostatku vitaminu D je u dětí rachitis (křivice), projevující se odvápněním kostí, které vede k trvalému poškození, a u dospělých osteomalácie, projevující se měknutím kostí. Dále se může objevit slabost svalů, zvýšená náchylnost k infekcím. Příčina nedostatku vitaminu D spočívá např. v nedostatku slunečního záření, v onemocnění žaludku a střev (nedostatečná resoprce vitaminu D), ve špatné snášenlivosti tuků kvůli onemocnění žlučníku, resp. slinivky břišní. U starších lidí je tvorba vitaminu D snížena, takže potřebují větší exposici slunečního záření, což ale zase způsobuje tvorbu vrásek (ultrafialové záření totiž způsobuje apoptózu fibroblastů) a rakoviny kůže (ultrafialové záření způsobije snížení počtu Langerhansových buněk v kůži). Starší lidé ale na druhé straně mívají větší hladinu cholesterolu, ze kterého se vitamin D tvoří, takže tato otázka je velmi složitá.

Užívání vitaminu D v množství převyšujícím potřebu daného organismu (každý člověk je jiný, takže se dá jen velmi těžko stanovit obecně doporučené množství vitaminu D) nemá význam a dokonce může vést k vážným a někdy fatálním následkům. Množství vitaminu D, které by vyvolalo toxický stav hypervitaminosy, nelze získat z přirozených zdrojů. Riziko předávkování je jenom při nesprávném užívání farmaceutických vitaminových přípravků.

Léčba vitaminem D patří do rukou lékaře. Vitamin D například zabraňuje osteoporóze, která má např. u žen po klimaktériu vliv na častější zlomeniny kostí (především krčku stehenní kosti).

Vitamin E

Jedná se o tokoferoly a tokotrienoly. Největší účinek má alfa-tokoferol, ostatní látky mají minimálně 2x až 10x menší účinnost než alfa-tokoferol.

Nejnápadnější chemickou vlastností vitaminu E jsou jeho antioxidační vlastnosti neboli vychytávání volných radikálů. Volné radikály jsou produkty metabolismu, které se vytvářejí z kyslíku a mají na svém povrchu nepárové elektrony, které stále čekají na to, aby se spojily do páru a tím znovu došlo k elektrickému vyrovnání. Volné radikály tedy vytrhávají buňkám elektrony, čímž je poškozují. Tyto reakce probíhají v tisícinách sekundy a mají bohužel řetězový charakter, takže dochází k poškození velkého množství buněk. Tyto reakce končí až tehdy, pokud volný radikál narazí na částici, která si buď nedá vzít elektrony, nebo alespoň reaguje velmi pomalu. Při metabolismu v lidském těle vznikají volné radikály jen v malém množství, se kterým se tělo dokáže vyrovnat. Ovšem ohromné množství těchto radikálů přichází z vnějšího prostředí. Přijímáme je potravou i vzduchem. Jediným potáhnutím cigarety člověk přijme miliardu volných radikálů. Volné radikály se rovněž tvoří účinkem UV záření, výfukových plynů, nitrosaminů, halogenovaných uhlovodíků (jako pohonný prostředek ve sprejích, v čistících prostředcích), léků (hormonální antikoncepce, antiepileptika), alkoholu. Přebytek volných radikálů poškozuje buňky imunitního systému, čímž se vysvětluje vyšší výskyt zhoubných nádorů a různých imunitních onemocnění jako je např. alergie.

Proti volným radikálům jsou účinné tzv. antioxidanty, mezi něž dále patří beta-karoten a vitamin C.

Hlavními zdroji vitaminu E jsou vejce, libová masa, játra, ryby, ovesná mouka, kukuřičný, sójový a bavlníkový olej a výrobky z těchto olejů, jako ztužené tuky a majonéza, dále syrová paprika, lněná semena a celerová hlíza. Smažením a zmrazováním potravin dochází k výrazným ztrátám vitaminu E. Koncentráty vitaminu E se připravují např. destilací oleje z obilných klíčků, které jsou zvlášť bohaté na vitamin E.

Potřeba vitaminu E je závislá mimo jiné (viz např. antioxidační účinky) na příjmu nenasycených mastných kyselin (např. kyselina linolenová), neboť se od toho odvíjí složení tukové tkáně člověka, a tím i nároky na potřebu vitaminu E. Uvádí se, že na jeden gram nenasycených mastných kyselin je třeba přijmout 0,4 až 0,6 mg alfa-tokoferolu.

Vitamin E se dále podílí na stabilizaci buněčných membrán a zvyšuje odolnost arterií před usazováním kalciových solí, a tím brání vzniku arteriosklerózy. Dále napomáhá procesu hojení.

Projevy avitaminózy se u zdravých lidí neprojevují, protože vitamin E je obsažen v dostatečném množství ve všech základních potravinách a navíc je deponován v tukové tkáni. Ve vzácných případech (jako např. u porušeného vstřebávání tuků, žloutence, onemocnění slinivky břišní či žlučníku) se tedy nedostatek vitaminu E může projevit snížením libida, nedostatečnou pohyblivostí spermií, spontánními potraty či neplodností, dále např. hemolýzou erythrocytů a anemií.

Léčebně se vitamin E využívá např. při léčbě ran, vředů, přidává se do kosmetických přípravků. Vitamin E dále zabraňuje znehodnocení rostlinných olejů, které je třeba uchovávat v nepřítomnosti světla, protože světlo vitamin E rozkládá.

Vitamin K

Jedná se o řadu látek odvozených od methyl-naftochinonu. Nejlépe známou funkcí vitaminu K je katalýza syntéza prothrombinu v játrech i ostatních faktorů srážení krve, závislých na vitaminu K (faktory VII, IX a X). Nedostatek vitamin K se tedy projevu poruchou srážení krve. V této souvislosti je ovšem třeba zdůraznit, že účinek vitaminu K na tuto tvorbu je závislý na schopnosti jaterního parenchymu. Pokročilé poškození jater, jako např. u karcinomu nebo cirhóze, může bát provázeno sníženou srážlivostí krve, kterou nemůže vitamin K zmírnit.

Nedostatek vitaminu K se v potravě nevyskytuje, protože je v potravinách hojně obsažen, a navíc ho produkují střevní bakterie. Nedostatek vitaminu K se může projevit jako následek dlouhodobého podávání perorálních antibiotik, zvláště širokospektrých, která mohou výrazně potlačit střevní bakterie produkující vitamin K. Dále pak, stejně jako u ostatních vitaminů rozpustných v tucích, resorpce vitaminu K ze střeva závisí na přítomnosti žluče. Pro tyto situace byly vyrobeny formy vitaminu K rozpustné ve vodě, které se mohou rezorbovat i bez žluče.

Zdroje vitaminu K v potravě: špenát, kapusta, květák, hrách, obiloviny, kiwi, avokádo, méně kravské mléko. Důležitým terapeutickým uplatněním vitaminu K je jeho použití jako antidota antikoagulancií, jako je např. dikumarol. Megadávky vitaminu A a E působí antagonisticky k účinkům vitaminu K.

Konec ODS se blíží mílovými kroky.

KDY TA KŘIVÁ HUBA ZRUŠÍ TUHLE STRÁNKU

Ivane odpověz

Vystřelit je všechny na Měsíc i s jejich vožlalejma dětma.

výhody a snížit plat!!!!

jeden zkurvenej kalouskovec

sss

Hemoroidy

21. června 2008, MUDr. Aleš Fibír
Přečteno: 206363x
Hemoroidy patří k nejčastějším onemocněním, ale k lékaři se s nimi moc nechodí. Jsou velmi časté i v internetové poradně.

•Jaká je příčina
•Jaké jsou příznaky
•První pomoc
•U lékaře
•Co neovlivníte
•Co můžete sami
•Máte riziko onemocnění?
•Jaká je léčba
•Jaké jsou možné komplikace
•Na co se nejčastěji ptáte
•Otestujte se
•Co pro sebe můžete udělat právě teď?
Zlatá žíla nemusí vždy znamenat zlatý důl
Hemoroidy jsou jedním z nejčastějších onemocnění, ale k lékaři se s nimi moc nechodí. Sedm z deseti chirurgických dotazů v internetové poradně se týká hemoroidů, respektive jejich komplikací. Je tedy nejvyšší čas podrobně odpovědět na otázky, na které se jednotliví tazatelé stále ptají. Většinu z nich vystraší „krev ve stolici“ či „krev na toaletním papíře“ případně bolestivý "nádor" v konečníku.

Už název článku je v podstatě matoucí. Hemoroidy se napůl laicky vlastně označuje žilní pleteň v oblasti konečníku. Tu máme všichni. Je to až onemocnění těchto cév, co způsobuje hlavní průvodní příznaky nemoci. Hemoroidální žilní pleteň má tedy každý, ale jen někdo s ní má potíže. Těmto potížím se pak poněkud nepřesně říká „mít hemeroidy“. Lidově jsou hemoroidy také nazývány „Zlatou žilou“.

Jaká je příčina

Onemocnění hemoroidální pleteně vzniká z různých příčin. Nejčastěji příčinou je však tlačení na stolici vsedě. Tlakem dochází ke zvyšování žilního tlaku, zvětšení a zduření pleteně a následně může dojít ke krvácení nebo k výhřezu cévní pleteně, kryté střevní sliznicí, před řitní otvor. Tam si lze pak vyhřezlý „hemoroid“ nahmatat. Ostatní příčiny působí podobným způsobem. Jedná se o chronickou zácpu, těhotenství, obezitu, strava s nízkým příjmem vlákniny atd.

Jaké jsou příznaky

Slovo hemoroidy v překladu označuje tekoucí krev (z řeckého haima = krev, rhein = téci). Nejčastějším příznakem této nemoci je tedy krvácení . Nacházíme světlou krev na povrchu stolice, která s ní není promíchána, v množství od stop na toaletním papíru po „jezírko“ v záchodové míse. Krvácení je téměř vždy spojeno právě s vyprazdňováním. Při častém a větším krvácení se může objevit až chudokrevnost.

Při déletrvajícím průběhu dochází ke zvětšování hemoroidů, které pak lze nahmatat kolem konečníku jako elastické „výrůstky“ různé velikosti, někdy na pohmat bolestivé. Zpočátku je možno je zasunout zpět do řitního kanálu. Později zůstávají vyhřezlé trvale. Poté se mohou vyskytovat další příznaky, jako je odchod hlenu na povrchu stolice, špinění spodního prádla nebo podráždění kůže kolem konečníku. Bolest není pro toto onemocnění typická. Bývá až při větším rozsahu nebo při trombóze (ucpání sraženou krví) žilního uzlu.

První pomoc
Naleznete-li při stolici malé množství krve v záchodové míse, nepropadejte panice. V drtivé většině případů se jedná o krvácející hemoroidy. Ty ani nemusí být vidět, pokud si prohlédnete konečník (např. zrcátkem). Pokud nekrvácíte stále a množství krve není extrémně velké, tak k lékaři akutně nemusíte. Krvácení spontánně ustane. K lékaři můžete jít až druhý den .

Někdy můžete kolem konečníku nahmatat, případně vidět, více či méně bolestivé uzlíky , které jsou většinou měkké a jdou zastrčit zpět do řitního otvoru. Pokud je tento uzlíky nafouklý zduřelý a na dotyk výrazněji citlivý až bolestivý, jedná se zřejmě o trobózu (ucpání) žíly. To už je stav, který se můžete pokusit zvládnout sami, někdy vás to ale k lékaři jít donutí.

Návštěvu lékaře však neodkládejte. Ne každé krvácení po stolici nebo jiné potíže s konečníkem jsou hemoroidy. Může se jednat i o něco vážnějšího, což Vy jako laik neodlišíte.

U lékaře
Jak lze vyšetření diagnostikovat? Bez toho, že na lékaře „vystrčíte zadek“ to nejde. Věřte však, že lékaři jsou na to zvyklí a přistupují k tomuto onemocnění stejně profesionálně , jako k angíně nebo zlomenině. Každý lékař, ke kterému přijdete s krvácením z konečníku či jiným problémem konečníku se týkajícím, by měl vyšetřit váš konečník nejen pohledem, ale i prstem. Není to bolestivé vyšetření. Samozřejmým požadavkem za vaší strany v dnešní době, je provádět toto vyšetření s ohledem na vaše soukromí a váš pocit intimity. Pokud po těchto vyšetřeních není diagnóza zjevná, měl by vás lékař vyšetřit anoskopem nebo rektoskopem . Jsou to trubičky z plastu nebo kovu po zasunutí do konečníku umožní jeho vyšetření. Případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení, odhalí také kolonoskopie, která umožní lékaři prohlédnout celou oblast tlustého střeva.

Bohužel krvácení do stolice jako takové může znamenat i vážnější onemocnění. Není tedy možno krvácení z konečníku podceňovat a bez bližšího vyšetření svést toto krvácení na hemoroidy. Každé krvácení do stolice musí být vyšetřeno lékařem! Riziko promeškání možnosti včasné diagnozy nádorového onemocnění tlustého střeva je se stoupajícím věkem vysoké.

Pokud vám lékař po vylíčení Vašich potíží odpoví „to jsou hemoroidy“, aniž by vás vyšetřil, tak zbystřete. Vyšetřit by vás měl. Musí totiž vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky. Těmito onemocněními jsou např. výchlipky (divertikly) tlustého střeva, nádory tlustého střeva a konečníku , nárůstky (polypy) střevní sliznice, nárůstky kůže konečníku (kondylomata, kožní nádory), řitní trhlina, nespecifický střevní zánět (ulcerózní kolitida) apod.

Co neovlivníte
Nebo lépe – co ovlivnit můžete. Velmi důležité je pravidelné každodenní vyprazdňování. Podpoří ho dostatečný příjem tekutin, nejméně 2 litry denně a větší zastoupení vlákniny v potravě. Pokud chcete vyvolat po ránu defekační reflex, zkuste vypít sklenici vlažné vody. Používání projímadel omezte jen na nejnutnější případy. Důležitý je také pravidelný pohyb turistika, plavání, cvičení. Naopak sport, který vyžaduje dlouhé setrvání vsedě, jako je cyklistika, vhodný není. A nakonec se vyhýbejte jídlům, která mohou podráždit, jako jsou kořeněná jídla, alkohol a nadměrné množství kávy. a.

Co můžete sami
Především se zbavte zácpy, která je jedním z faktorů, které vznik hemoroidů podporují. Příznaky, jako jsou bolestivost a svědění, můžete zmírnit pomocí mastí a čípků, které zakoupíte v lékárně. Řada z nich je volně prodejných bez předpisu lékaře. Nestyďte se poprosit lékárníka, aby vám pomohl z výběrem. Překonejte stud a konzultujte své problémy s lékařem.

V palácích na Nilu věnovali konečníku i jeho obsahu mimořádnou pozornost. Proto měl každý Egyptský faraon strážce konečníku - lékaře zvláště zaměřeného na péči o konečník. Ten přispěchal k vládci vždy, když faraon trpěl zácpou, aby vyvolal defekační reflex. Pokud nepomohl, bylo na řadě zaříkávání, ovšem faraónův lékař přišel o místo, ne-li o život. Dnes to jistě tak dramatické nebude, přesto můžeme jen doporučit : Staňte se sami sobě strážcem svého zdravého konečníku.

Máte riziko onemocnění ?
Hemoroidy jsou velmi časté. Jednou úsloví praví, že lidé se dělí na ty, kteří hemoroidy mají a na ty, kteří je mít budou. Podle odhadů postihují hemoroidy asi 70 % lidí starších třiceti let, častěji se objevují u mužů. Onemocnění je typicky lidskou chorobou, u zvířat se nevyskytuje.

Obtíže s hemoroidy se mohou vyskytnout v každém věku. Jsou pravděpodobně podmíněny geneticky, ale k jejich rozvoji přispívá i životní styl s nezdravými stravovacími návyky a s převahou sedavých činností, a dále těhotenství , porod a některé choroby , např. jater.

Jaká je léčba
Jak již bylo řečeno, hemoroidy jsou normálním stavem, léčíme v podstatě jen klinické obtíže a komplikace s nimi spojené. Z konzervativních (neoperačních) postupů se doporučuje vysokozbytková dieta, zvýšený přívod tekutiny nebo teplé sedací koupele. Čípky a masti, kterých je celá řada a v každé lékárně jsou vám schopni doporučit některé z nich, mají podpůrný účinek. V závislosti na obsažených látkách hojivý nebo znecitlivující.

Z dalších léčebných postupů se uvádí opich (sklerotizace) hemoroidální cévy nebo aplikace chladu (kryoterapie). Rutinně se ale neprovádějí pro jejich některé nevýhody.

Velmi elegantní metodou je nasazení elastické gumičky (ligatura) na hemoroidální uzel, čímž lze dosáhnout jeho odumření a odloučení. Výkon většinou není bolestivý, pokud se gumička nasadí dostatečně vysoko. Výkon lze opakovat po 2-4 týdnech a výsledky jsou velmi dobré. 7-10 den může nastat mírné krvácení a to v okamžiku, kdy se odumřelý hemoroid odlučuje.

Jednou z možností léčby je klasická operace . Při ní se uzly chirurgicky odstraní a přívodné cévy pleteně se podváží. Vzniklé defekty se nešijí, ponechávají se ke spontánnímu zhojení. Kupodivu se v této oblasti rány hojí velmi dobře. Hojení po operaci však může být bolestivé. Operaci lze doporučit pacientům s trvale vyhřezávajícími uzly, případně pacientům s opakovanými trombózami.

Dalším postupem o kterém se nyní více mluví je operace s použitím speciálního svorkovače ( stapleru ), tzv. Longova metoda. Při ní dochází k zasunutí a zafixování vyhřezávající hemoroidální sliznice zpět do rekta zároveň s přerušením jejich cévního zásobení. Výhodou je většinou nebolestivý pooperační průběh, nevýhodou cena svorkovače, na který si pacienti někdy musí připlácet.

Jaké jsou možné komplikace
Jednou z nejčastějších komplikací u hemoroidů je ucpání (trombóza) žilního uzlu. Projevuje se jako bolestivý zduřelý „uzlík“ u řitního otvoru. Může postihnout i jinak zdravé osoby a nemusí být ani spojena s hemoroidy. Bolest postupně během 2-3 dnů většinou odeznívá i bez léčby. Někdy může dojít k prasknutí a drobnému krvácení. Doporučují se teplé sedací koupele, zklidňující masti a klidový režim. V časném stadiu může lékař pacientovi rychle ulevit malým výkonem v místním umrtvení, při kterém se uzel rozřízne a sraženina se odstraní.

Při chronickém a déletrvajícím krvácení můlže dojít k chudokrevnosti (anémii). Výjimečně a z velkých „hemoroidů“ může být krvácení jednorázově velmi výrazné. Pokud budete mít „hemoroidy“ více let, může při jejich neléčení dojít ke vzniku i velkých výhřezů sliznice skrze konečník. Tam pak hrozí jejich kompletní trombóza která může skončit odumřením postižené sliznice. To je stav, který vás pak případne může ohrozit i na životě.

Na co se nejčastěji ptáte
Před měsícem si mi v ústí řitního otvoru se mi udělal malý nádor, který vypadá jako malý váček velikosti fazole. Má namodralou barvu a je celkem tvrdý. Nepříjemně pálí a při pohybu cítím tření. Co mám dělat?
To co popisujete se nejvíce podobá tzv. hemoroidům, což je vlastně žilní pleteň v okolí konečníku, která někdy tzv. ztrombotizuje, tedy že se v žilách krev srazí a udělá se sraženina (trombus). Léčba je konzervativní. Používají se čípky nebo masti na hemoroidy. Častá hygiena je samozřejmostí, akutní stav by měl odeznít cca do 3-5 dnů. Někdy je nutný drobný chirurgický výkon v místním umrtvení (rozříznutí uzlíku a vyjmutí sraženiny). Ale to jen v případě že by se vaše potíže stupňovaly. Každopádně doporučuji chirurgické vyšetření. Mohlo by se totiž jednat i o příznak jiného, závažnějšího onemocnění.

Před třemi dny jsem zjistila u konečníku bolestivou bulku. Když si bulku nahmatám, bolí. Zatím se mi nechce k lékaři. Můžete mi poradit, alespoň na začátek, nějakou mast či jakoukoliv léčbu?
Bolestivá bulka v oblasti konečníku je velmi pravděpodobně hemoroidální uzel, který může být ucpán krevní sraženinou. Vhodné jsou teplé sedací koupele a případně čípky a masti na hemoroidy. Pořídíte je v každé lékárně. Během několika dnů by měly příznaky odeznít. Pokud ne, tak určitě navštivte lékaře, protože by se mohlo jednat i o jiná onemocnění. Taktéž pokud máte teplotu vyšší než 37 stupňů, nebo se bolesti progresivně zhoršují, neodcházejí vám větry či se nemůžete pro velkou bolest vyprázdnit, určitě navštivte bez zbytečného odkladu lékaře.

Při každodenní stolici se mi na toaletním papíře objevují drobné, světle červené skvrnky a během dne pociťuji nepříjemné svědení. Vše jsem řešil důkladnou hygienou, ale to nepomáhá.
Nejčastěji je příčinou krvácení do stolice poranění hemoroidů při vyprazdňování nebo řitní trhlina. Dle vašeho popisu by se mohlo jednat i o ekzém. Příčinou však může být i zánětlivé střevní onemocnění, polypy tlustého střeva , divertikly tlustého střeva atd. Žádné krvácení do stolice by se nemělo podceňovat a doporučuji vám návštěvu lékaře. Stud stranou. Příčinou krvácení z konečníku může být více různých onemocnění, včetně těch nejvážnějších. Pokud se krvácení objevuje opakovaně je vhodné provést vyšetření konečníku, potažmo celého tlustého střeva. Kolonoskopie prohlédne celou oblast tlustého střeva a může najít případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení. Vzhledem k charakteru krvácení bude ležet spíše v konečných částech trávicího traktu. Aby se našel zdroj krvácení do stolice je nutno: provést vyšetření konečníku prstem, dále rektoskopii (vyšetření do hloubky cca 10-15 cm rigidním rektoskopem) a eventuálně pokud se nenajde ložisko krvácení tak vyšetření celého tlustého střeva ohebným kolonoskopem. K tomu je možno provést vyšetření krve (krevní obraz k posouzení stupně závažnosti krvácení, vyšetření parametrů krevní srážlivosti apod.). Toto spektrum vyšetření berte jako orientační. Jedině vyšetření gastroenterologem nebo všeobecným chirurgem může určit diagnozu a následnou léčbu.

Moje čtrnáctiletá dcera začala krvácet z konečníku. Krev ve stolici byla z počátku hustší , jasně červená, asi tak 2 až 3 lžice. Bolesti nemá, ani při stolici ani jinak.
Krvácení z konečníku bývá nejčastěji při hemoroidech, tedy tzv. žilních městkách v oblasti konečníku, nicméně věk vaší dcery není typický pro výskyt tohoto onemocnění. Příčinou krvácení z konečníku může být více různých onemocnění včetně těch nejvážnějších. Pokud se krvácení objevuje opakovaně je nanejvýš vhodné provést vyšetření konečníku, potažmo celého tlustého střeva. Kolonoskopie prohlédne celou oblast tlustého střeva a může najít případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení.

Už deset let, od prvního porodu, mám ošklivé hemoroidy. Když se hemoroid zanítí, je velice bolestivý. Většinou se to stává po průjmu nebo dokonce i po požití tvrdého alkoholu. Když mám zácpu, hemoroid se stáhne zpátky, aniž by se zanítil. Odhodlala jsem se jít na operaci. Kdybych operaci nepodstoupila, jaká mi mohou hrozit v budoucnosti nebezpečí?
Pokud nepodstoupíte operaci, nemusí se stát vůbec nic. Stav v oblasti konečníku může být neměnný po mnoho let. V případě dalších faktorů, např. při graviditě, zácpě nebo i bez zjevné příčiny se stav může zhoršovat, hemoroidy mohou být větší, posléze stále vně konečníku. Mohou bolet, mohou se ucpat sraženinou (trombóza hemoroidálního uzlu) nebo krvácet. Krvácení jednorázově vás neohrozí, i když může být při opravdu velkém nálezu masivní, spíše by hrozila postupná anemizace, tedy chudokrevnost. Ohrozit váš život může tedy pouze ve vyjímečných případech a při opravdu velkém nálezu. Spíše by vás do budoucna mohlo toto onemocnění více či méně obtěžovat.

Manžel má asi 3krát do měsíce ve stolici krev. Není to nijak pravidelné. Přemlouvám ho, ať si zajde k lékaři, i když nikdo z našich příbuzných rakovinu nemá. Je mu 25 let, dodržuje správnou životosprávu a v rámci možností sportuje.
Na to, aby měl manžel nádorové onemocnění tlustého střeva, je poměrně mlád. V jeho věkové kategorii se toto onemocnění vyskytuje zřídkakdy. Nejčastěji je příčinou krvácení do stolice poranění hemoroidů při defekaci nebo řitní trhlina. Příčinou však může být i zánětlivé střevní onemocnění, polypy tlustého střeva , divertikly tlustého střeva atd. Žádné krvácení do stolice by se nemělo podceňovat a doporučuji vám manžela přemluvit k návštěvě lékaře. Stud stranou.

Zjistil jsem při sprchování, že mám malinké výrůstky v konečníku, které jsem tam dříve neměl. Krev ve stolici jsem zatím neměl, ani žádné bolesti při vyprazdňování. Pokud se jedná o počáteční hemoroidy, co by jste prosím doporučili na jejich léčbu?
Podle toho co popisujete by se opravdu mohlo jednat o hemoroidy. Hemoroidy jsou v podstatě "křečové žíly" v oblasti konečníku. Konzervativně lze doporučit přiměřenou hygienu konečníku, lokální přípravky Spofax čípky, Faktu čípky, ProctoGlyvenol apod., preparátů je na trhu více. Nemá cenu je užívat chronicky, spíše nárazově pokud budete mít nějaké obtíže. Hemoroidy se mohou střídavě objevovat a zase mizet. Ne že by úplně mizely, spíše se reponují zpět do análního kanálu a nejsou hmatné. Je také dobré vyvarovat se zácpy ale nikoli za cenu chronického užívání projímadel. Pokud se připojí nějaké další potíže navštivte lékaře například všeobecného chirurga.


Chtěla bych se zeptat na možnost léčby hemoroidů, které se mi vytvořily po porodu. Moje potíže nejsou velké, ale chci je řešit. Zajímalo by mne by mne, jestli je zákrok bolestivý, zda-li je nutná hospitalizace, jak dlouhá je rekonvalescence, atd. Případně jiné metody účinné léčby. Může hemoroidy zhoršovat analní styk?
Hemoroidy se často objevují po porodech. Jedná se o nezhoubné onemocnění. Sedavé zaměstnání vám moc nepomáhá, ale přílišnou váhu bych mu také nepřikládal. Anální styk může způsobit zhoršení průvodních potíží, ale nemůže hemoroidy sám od sebe způsobit. Nemusíte se tedy obávat, že by jste si hemoroidy análním stykem způsobila. Hemoroidy máte již delší dobu, ale byly celou dobu reponovány ve vyšších partiích konečníku a proto vás netrápily. Záleží tedy jen na vás zdali budete riskovat zhoršení potíží či eventuálně trombózu hemoroidu po análním styku. Zpočátku můžete zkusit konzervativní léčbu. Pokud nezabírá, doporučuji navštívit všeobecného chirurga. Ten vás vyšetří a navrhne nejvhodnější další postup. Případně navrhne vyšetření tlustého střeva, aby vyloučil ještě jiná onemocnění tlustého střeva a konečníku, která se mohou projevovat symptomy které uvádíte. Pokud selhává konzervativní léčba, je na místě operace, která se však dá provést různými způsoby. Urgentnost operace je spíše dána vámi, resp. záleží na tom jak moc vás příznaky onemocnění trápí nebo obtěžují. Metod jak řešit hemoroidy operačně je více.

Mám vyhřezlé a bolestivé hemoroidy a strach z operace. Celkem jsem se s nimi naučila žít, ale v poslední době jsem si všimla hlenu ve stolici. Je bud čirý nebo v barvě stolice. Moje problémy to nezhoršuje, ale mám strach z rakoviny střeva. Nechci podstupovat nepříjemná vyšetření pokud to není nezbytně nutné. Můžete mi poradit jestli tyto symptomy jsou dostatečné pro další vyšetření?
Výskyt hemoroidů v souvislosti s porody je typický. Hlen ve stolici nemusí nic znamenat, ale může být příznakem onemocnění tlustého střeva. Nemusíte myslet hned na nádorové onemocnění, ve vašem věku se vyskytuje řídce, ale může se jednat i např. o zánětlivé onemocnění, i když i u toho by jste měla ještě další potíže (bolesti, průjmy apod.) Doporučuji však při opakovaném výskytu hlenu se poradit s lékařem a případně podstoupit koloskopii. Jedná se sice o poměrně intimní oblast ale opatrnosti nikdy nezbývá.

Zevně na levé straně konečníku nalézám vypouklý útvar asi 2 cm na délku, nekrvácí, ale svědí a bolí. Po týdnu pečlivého ošetřování, koupel, mast Aviril H, bolest trochu polevila , ale útvar zůstává. Je možné, že se jedná o hemoroidy?
Podle toho, co popisujete, by se opravdu mohlo jednat o hemoroidy navíc komplikované trombózou hemoroidálního uzlu. Hemoroidy jsou v podstatě "křečové žíly" v oblasti konečníku a někdy může dojít, že se krev v uzlu "srazí" (ztrombolizuje). Pokud nepomůže konzervativní léčba, tak je na místě drobný chirurgický zákrok, kdy se v lokální anestezii uzel rozřízne, sraženina vyjme a následuje okamžitá úleva, rána se sama spontánně do několika dnů zahojí. V úvahu dle popisu však připadají i další eventuality (zánět, absces konečníku, píštěl konečníku nebo nádorové onemocnění). Bylo by tedy nutné stav zkonzultovat s lékařem.

Otestujte se
Jaký je nejčastější příznak onemocnění hemoroidální pleteně?
Proč je nutno každé krvácení do stolice vyšetřit lékařem?
Jakým způsobem se hemoroidy operují?

Co pro sebe můžete udělat právě teď?
Navštivte Virtuální centrum Hemoroidy , kde se můžete objednat ke specialistovi.

V lékárně můžete zakoupit některý z volně prodejných léků .

Léčbu podpoříte užíváním potravních doplňků .

Jitrocel větší (širokolistý)
Plantago major L.
Jitrocel větší (širokolistý)
Plantago major L.


19920714

Lidové názvy:
Beraní jazýček, celník, jazýček, myší ocas, olověný jazýček, psí jazyk, skorocel, skorocél, špičatý a okrouhlý jitrocel, volský jazyk, král cest (wegerich).



Výskyt:
Je rozšířený v Evropě a v Asii; u nás hojně na polích, u cest, na lukách, na ladem ležící půdě a v travnatých příkopech. Někdy se také pěstuje.


Popis:
Jitrocel je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem. Z růžice přízemních listů vyrůstá několik stvolů, zakončených válcovitým klasem malých obojakých květů. Kalich je čtyřdílný, koruna čtyřcípá barvy bledě fialové, 4 tyčinky s dlouhými, bílými nitkami, které z květu vyčnívají. Semeník je dvoupouzdrým plodem je tobolka s osmi semeny. Jitrocel kopinatý má listy kopinaté, celokrajné, nezřetelně zoubkované, ponenáhlu zúžené v řapík. Klásek je krátký, před rozkvětem zašpičatělý. Jitrocel větší má listy vejčité, celokrajné s podélnou nirvaturou. Klásek je dlouhý až 6 cm.


Sbíraná část:
List (Folium plantaginis)



Sbíráme:
od června do srpna.


Sběr:
Sbíráme listy dřív než se objeví květní stvoly. Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin. Suší se rychle na slunci ve vrstvách nejvýše do pěti cm nebo při umělé teplotě do 40 ° C. Snadno se zapařuje a listy pak tmavnou. Po raní rose a po dešti jitrocel nesklízíme. Vlhké listy, zejména pomačkané rychle černají, což způsobuje glykosid aukubin. Droga se musí uchovávat v suchu a v dobře uzavřených nádobách. Má být zelená až zelenonahnědlá. Je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť.


Účinné látky:
Slizové látky, glykosid aukubin a catapol, hodně xantofylu, vitamín C, kyselinu křemičitou, loliolid, tyrosol, fenolové kyseliny, enzymy invertin a emulsin, uhlohydrát xylin a látky fytoncidní (rostlinná antibiotika).


Použití:


Čaj (nálev):
usnadňuje odkašlávání

a uvolňuje hlen (expektorancia),

upravuje stolici,

užívá se při dýchacích nemocech se siným zahleněním,

při chronickém kataru průdušek,

kašli,

černém kašli,

plicním astmatu,

tuberkulóze plic,

při poruchách trávení provázeném zácpou,

zahlenění plic,

zahlenění žaludku,

zahlenění střev ,

čistí krev,

čistí plíce,

čistí žaludek,

při zánětu ledvin

močového měchýře,

při hemoroidech,

chrlení krve,

krvavém močení .

Je nepostradatelný pro lidi, kteří mají špatnou krev,

málo krve,

slabé plíce

ledviny,

bledý vzhled,

kteří dostávají vyrážky

a lišeje,

pokašlávají,

chraptí

a jsou celí pohublí.



Zevně:
na špatně se hojící rány,

vředy,

pohmožděniny,

spáleniny,

omrzliny,

bodnutí od vos nebo včel,

na potírání při zánětech očí,

mírní bolesti hlavy

používá se jako kloktadlo při zánětech a otocích mandlí.



Čaj z mateřídoušky a jitrocele:



(Směs na bronchiální astma)
1 díl mateřídoušky,

1 díl jitrocele.

Jednu čajovou lžičku směsi spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme, přidáme citrón. Pijeme 4 - 5x denně.

S citrónem pomáhá při

při onemocnění jater

a močového měchýře,

zánětu průdušek,

astmatu

i při černém kašli.

Tento čaj účinkuje i při nebezpečí zápalu plic, tehdy se pije každou hodinu po doušcích.



Kořen
se žvýká při bolesti zubů.



Obklady:
z rozmačkaných listů se používají na

mokvavé lišeje,

špatně se hojící rány,

tj. při bodných i tržných ranách,

při bodnutí hmyzem, dně,

krvácení z hemoroidů,

z nosu (s octem),

z dělohy (s octem),

při pokousání psem nebo hadem,

při zhoubných onemocněních žláz (je dobré nejdříve místo potřít majoránkovým olejem a potom přiložíme jitrocelové listy a zavážeme ručníkem),

při bércových vředech (jakkoli dlouho starých),

ztvrdlých uzlinách

a při trombóze.

Listy se solí léčí strumu (vole) na krku.

List vložený do obuvi odstraňuje puchýře

a opuchliny nohou.



Sirup:
čistí krev od všech nečistot a chorobných látek,

proti kašli a nachlazení.

Užíváme jednu polévkovou lžíci před jídlem, (děti pouze čajovou).


Tinktura:
používá se jitrocel větší (širokolistý); užívá se 3x denně 8 kapek při

bolestech zubů i prudkých,

neuralgii obličeje,

nočním pomočování,

nervových bolestech v oblasti obličeje,

při zánětu trojklaného nervu,

úniku moče,

nucení k častému močení,

slabosti svěračů močového měchýře,

bolestech uší

a zánětu středního ucha (tinktura se míchá s glycerinem pro přímé použití - nalije se do zvukovodu).



Obklady z listů jitrocele:
Čerstvě natrhané listy jitrocele omyjeme a semeleme na masovém mlýnku nebo válečkem na nudle je rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.


Jitrocelový sirup I:
Asi 400 g jitrocelových listů,

hrst nových smrkových výhonků

a jednu třezalku

vložíme do 4l láhve od okurek a zalijeme vodou s 2 lžícemi kyseliny citrónové. Druhý den slijeme přes plátýnko a přidáme 3 kg cukru. Vše svaříme do zhoustnutí a nalijme do sklenic a uložíme do chladničky.


Jitrocelový sirup II:
Čtyři vrchovaté hrsti listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji naplníme do sklenic a uložíme do chladničky.



Jitrocelový sirup III:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi zkvasí cukr s listy na sirup. Po třech měsících sklenici vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do láhví a dobře uzavřeme.


Jitrocelový sirup IV:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. Sklenici necháme stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. i takto získaný sirup dobře převaříme.


Jitrocelový sirup V:
2 hrsti čerstvých listů jitrocele kopinatého rozmixujeme s 250g medu a 1 dl vody. Vaříme na mírném ohni tak dlouho, až se udělá hustý sirup. Používá se denně třikrát 1 lžíce, nejlépe do čaje.


Smažený jitrocel:
2 vejce,

2 lžíce mléka,

3 lžíce výběrové mouky,

trochu soli,

špetka kypřícího prášku,

moučkový cukr,

skořice.

Sbíráme jen mladé svěží lístky jitrocele. Dobře je omyjeme, osušíme, obalíme v hladké mouce a namáčíme do těstíčka. Smažíme na rostlinném tuku, sypeme skořicovým cukrem. Podáváme jako teplý moučník.

perfektní, aspoň něco užitečného

Pelyněk černobýl
Artemisia vulgaris L.


19920722

Lidové názvy:
Černobejl, peluň, hořkohub, peluněk, peluňka, pamutejček, pamětníček, bylina sv. Jana (neplést s třezalkou).


Výskyt:
Je to druh rozšířený skoro po celé Evropě a západní Asii. U nás hojně roste na rumištích, u cest, plotů, v příkopech, v křovinách, na náspech, od nížin až do horských oblastí.



Popis:
Černobýl je statná vytrvalá bylina vysoká 50 - 150 cm s větvovitými kořeny a červenofialovými, nedřevnatějícími lodyhami, vyrůstajícími v trsech. Lodyhy jsou hranaté, tuhé, pýřité a bohatě latnatě větvené. Listy jsou ve spodní části lyrovitě peřenodílné, krátce řapíkaté, 5-10 cm dlouhé. Ostatní listy jsou menší, ouškatě přisedlé, dvakrát peřenoklanné, horní jednoduše peřenoklanné. Listy v květenství jsou jednoduché, kopinaté. Všechny listy jsou tuhé, na okraji podvinuté, na líci lysé, na rubu běloplsnaté. Žluté nebo načervenalé květní úbory jsou velmi drobné, krátce stopkaté a jsou uspořádány v bohatých, hustých a listnatých latách. Plodem jsou nažky. Kvete od července, v chladnějších polohách ještě v srpnu a září.


Sbíraná část:
Nať (Herba artemisiae).



Sbíráme:
od července do září.


Sběr:
Sbírá se kvetoucí nať uřezáváním vrchních částí asi 20 cm dlouhých maximálně však 50 cm. Průměr lodyh nemá být větší než 5 mm. Po ukončení sběru nať ihned rozkládáme v tenkých vrstvách k sušení. Snažíme se sušit co nejrychleji, ve stínu a za dobrého přístupu vzduchu nebo ji lze sušit zavěšenou ve svazečcích. Při umělém sušení nesmí být teplota vyšší než 40 ° C. Droga má příjemně aromatický pach a kořenitou, slabě hořkou chuť.


Sesychací poměr
je 3 - 4 : 1



Účinné látky:
Silice s cineolem a thujonem, hořčiny, inulin a cholin, třísloviny a pryskyřice.


Použití:
Používá se jako koření, hlavně k tučnému masu, které tvoří stravitelnějším. Černobýl podněcuje sekreci žaludečních šťáv.



! Při delším používání je nebezpečný a škodí nervové soustavě. Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, zpomalením a poruchou srdečního rytmu. !


Čaj (nálev):
při žaludečních křečích,

střevních parazitech,

na tišení bolesti,

podporuje trávení,

na léčbu očí (zároveň potíráme),

usnadňuje stolici,

při nepravidelné menstruaci,

při chřipce,

močových nemocech,

vyhání z těla červy.



Osladíme-li nálev medem slouží při kvašení v žaludku po snězení nesprávně kombinovaného jídla,

při zápachu z úst,

rakovině

a žloutence (pijeme 2x denně).


Zevně
léčí oči (potíráme a zároveň pijeme čaj).


Tinktura:
bereme 10-15 kapek na cukr při všech žaludečních potížích.



Žaludeční čaj:
30 g puškvorce (oddenek),

10 g heřmánku (květ),

10 g kmínu (plod),

40 g máty peprné (list)

10 g pelyňku (nať).

2 lžičky směsi na ¼ l vody. Přelijeme vařící vodou a necháme 15 minut stát Užíváme 1 - 2 šálky denně.

Yzop lékařský
Hyssopus officinalis


20011104

Výskyt:
Domovem je ve Středozemí a ve střední Asii, u nás se pěstuje v zahrádkách, místy zplaňuje.



Popis:
Vytrvalá, bohatě větvená bylina z čeledi hluchavkovitých, až 50 cm vysoká, s vysokými lodyhami s dlouhými úzkými kožovitými listy a s fialovými, zřídka růžovými květy uspořádanými do jednostranných vrcholových klasů.



Sbíráme:
Sbíráme kvetoucí nať (červenec - srpen).



Účinné látky:
Nať yzopu obsahuje silice pinen a pinokamfon, flavonový glykosid hesperidin a diosmin a dále třísloviny. Významný je i obsah vitamínu C. Droga má kořenitě kafrovitý pach a hořkou chuť. Působí podobně jako šalvěj, má protibakteriální účinky, podporuje trávení, uvolňuje křeče, lehce projímá a působí močopudně.



Použití:
Yzop patří mezi prastaré léčivé byliny a v minulosti byl doporučován zejména starým lidem jako prostředek, který

posiluje zrak,

odnímá bolesti žaludku,

dává člověku pěknou barvu

a čistí mozek.



Čaj (nálev):
Dnes se doporučuje hlavně

proti nadměrnému pocení,

dále pak při chronickém bronchiálním kataru,

astmatu,

kašli,

nadýmání,

chronickém střevním kataru

a k povzbuzení chuti k jídlu.



- Zevně se užívá nálevu

jako kloktadla při zánětu hrtanu

a mandlí.

V arabském světě se kvašením yzopových lístků získává mírně alkoholický občerstvující nápoj - šerbet.



- Čaj: 1 lžička sušené natě na ¼ l vody. Přelijeme vařící vodou a necháme 15 minut louhovat. Pijeme 2 šálky denně při výše uvedených potížích.

Zlatobýl obecný, celík zlatobýl
Solidago virgaurea L. syn.
Solidago virga aurea L.


19920704

Lidové názvy:
Žlutá metla, celík, celník, svalník, hadí traňk, vysoký traňk, zlatobejl.



Výskyt:
Je rozšířený v Evropě, Asii, a Severní Americe. U nás je dost rozšířený na slunečných svazích, ve světlých lesích a na suchých skalách od nížin až do hor.



Popis:
Zlatobýl je vytrvalá bylina s chlupatou, asi 100 cm vysokou lodyhou, rostoucí na suchých, písčitých mýtinách a stráních. Spodní listy této rostliny jsou elipčité, pilovité, horní jsou kopinaté, celokrajné. Žluté květy sestavené v hroznu rozvíjejí se od července do září.



Sbíraná část:
Nať (Herba virgaureae).



Sbíráme:
od srpna do září v době, kdy kvete.



Sběr:
V době květu stříháme nať asi v polovině rostliny buď zahradnickými nůžkami nebo srpem. Sušíme ve svazečcích zavěšených ve stínu. Umělá teplota při sušení by neměla překročit 40 ° C. Droga je bez pachu a má svíravou chuť. Uchováváme v uzavřených nádobách.



Sesychací poměr
je 5 : 1.



Účinné látky:
Hořčiny, třísloviny, silice, saponiny, flavonové barvivo a amid kyseliny nikotinové.



Použití:
Působí protizánětlivě a urychluje hojení ran.



Čaj (nálev):
se pije při onemocnění a krvácení střev,

při sníženém vylučování vody z organizmu,

poruchách látkové výměny,

jako stavicí prostředek při průjmech,

při všech nemocech ledvin a močového měchýře.

Tato droga totiž odvodňuje a má ochlazující účinky.

Protože všechny duševní pocity mají vliv na činnost ledvin, osvědčil se zlatobýl jako léčivá bylina ovlivňující citový život člověka.



Koupel a čaj
pomáhá i při vážnějších nemocech ledvin.