Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Konec ODS se blíží mílovými kroky.

KDY TA KŘIVÁ HUBA ZRUŠÍ TUHLE STRÁNKU

Ivane odpověz

Vystřelit je všechny na Měsíc i s jejich vožlalejma dětma.

výhody a snížit plat!!!!

jeden zkurvenej kalouskovec

sss

Hemoroidy

21. června 2008, MUDr. Aleš Fibír
Přečteno: 206363x
Hemoroidy patří k nejčastějším onemocněním, ale k lékaři se s nimi moc nechodí. Jsou velmi časté i v internetové poradně.

•Jaká je příčina
•Jaké jsou příznaky
•První pomoc
•U lékaře
•Co neovlivníte
•Co můžete sami
•Máte riziko onemocnění?
•Jaká je léčba
•Jaké jsou možné komplikace
•Na co se nejčastěji ptáte
•Otestujte se
•Co pro sebe můžete udělat právě teď?
Zlatá žíla nemusí vždy znamenat zlatý důl
Hemoroidy jsou jedním z nejčastějších onemocnění, ale k lékaři se s nimi moc nechodí. Sedm z deseti chirurgických dotazů v internetové poradně se týká hemoroidů, respektive jejich komplikací. Je tedy nejvyšší čas podrobně odpovědět na otázky, na které se jednotliví tazatelé stále ptají. Většinu z nich vystraší „krev ve stolici“ či „krev na toaletním papíře“ případně bolestivý "nádor" v konečníku.

Už název článku je v podstatě matoucí. Hemoroidy se napůl laicky vlastně označuje žilní pleteň v oblasti konečníku. Tu máme všichni. Je to až onemocnění těchto cév, co způsobuje hlavní průvodní příznaky nemoci. Hemoroidální žilní pleteň má tedy každý, ale jen někdo s ní má potíže. Těmto potížím se pak poněkud nepřesně říká „mít hemeroidy“. Lidově jsou hemoroidy také nazývány „Zlatou žilou“.

Jaká je příčina

Onemocnění hemoroidální pleteně vzniká z různých příčin. Nejčastěji příčinou je však tlačení na stolici vsedě. Tlakem dochází ke zvyšování žilního tlaku, zvětšení a zduření pleteně a následně může dojít ke krvácení nebo k výhřezu cévní pleteně, kryté střevní sliznicí, před řitní otvor. Tam si lze pak vyhřezlý „hemoroid“ nahmatat. Ostatní příčiny působí podobným způsobem. Jedná se o chronickou zácpu, těhotenství, obezitu, strava s nízkým příjmem vlákniny atd.

Jaké jsou příznaky

Slovo hemoroidy v překladu označuje tekoucí krev (z řeckého haima = krev, rhein = téci). Nejčastějším příznakem této nemoci je tedy krvácení . Nacházíme světlou krev na povrchu stolice, která s ní není promíchána, v množství od stop na toaletním papíru po „jezírko“ v záchodové míse. Krvácení je téměř vždy spojeno právě s vyprazdňováním. Při častém a větším krvácení se může objevit až chudokrevnost.

Při déletrvajícím průběhu dochází ke zvětšování hemoroidů, které pak lze nahmatat kolem konečníku jako elastické „výrůstky“ různé velikosti, někdy na pohmat bolestivé. Zpočátku je možno je zasunout zpět do řitního kanálu. Později zůstávají vyhřezlé trvale. Poté se mohou vyskytovat další příznaky, jako je odchod hlenu na povrchu stolice, špinění spodního prádla nebo podráždění kůže kolem konečníku. Bolest není pro toto onemocnění typická. Bývá až při větším rozsahu nebo při trombóze (ucpání sraženou krví) žilního uzlu.

První pomoc
Naleznete-li při stolici malé množství krve v záchodové míse, nepropadejte panice. V drtivé většině případů se jedná o krvácející hemoroidy. Ty ani nemusí být vidět, pokud si prohlédnete konečník (např. zrcátkem). Pokud nekrvácíte stále a množství krve není extrémně velké, tak k lékaři akutně nemusíte. Krvácení spontánně ustane. K lékaři můžete jít až druhý den .

Někdy můžete kolem konečníku nahmatat, případně vidět, více či méně bolestivé uzlíky , které jsou většinou měkké a jdou zastrčit zpět do řitního otvoru. Pokud je tento uzlíky nafouklý zduřelý a na dotyk výrazněji citlivý až bolestivý, jedná se zřejmě o trobózu (ucpání) žíly. To už je stav, který se můžete pokusit zvládnout sami, někdy vás to ale k lékaři jít donutí.

Návštěvu lékaře však neodkládejte. Ne každé krvácení po stolici nebo jiné potíže s konečníkem jsou hemoroidy. Může se jednat i o něco vážnějšího, což Vy jako laik neodlišíte.

U lékaře
Jak lze vyšetření diagnostikovat? Bez toho, že na lékaře „vystrčíte zadek“ to nejde. Věřte však, že lékaři jsou na to zvyklí a přistupují k tomuto onemocnění stejně profesionálně , jako k angíně nebo zlomenině. Každý lékař, ke kterému přijdete s krvácením z konečníku či jiným problémem konečníku se týkajícím, by měl vyšetřit váš konečník nejen pohledem, ale i prstem. Není to bolestivé vyšetření. Samozřejmým požadavkem za vaší strany v dnešní době, je provádět toto vyšetření s ohledem na vaše soukromí a váš pocit intimity. Pokud po těchto vyšetřeních není diagnóza zjevná, měl by vás lékař vyšetřit anoskopem nebo rektoskopem . Jsou to trubičky z plastu nebo kovu po zasunutí do konečníku umožní jeho vyšetření. Případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení, odhalí také kolonoskopie, která umožní lékaři prohlédnout celou oblast tlustého střeva.

Bohužel krvácení do stolice jako takové může znamenat i vážnější onemocnění. Není tedy možno krvácení z konečníku podceňovat a bez bližšího vyšetření svést toto krvácení na hemoroidy. Každé krvácení do stolice musí být vyšetřeno lékařem! Riziko promeškání možnosti včasné diagnozy nádorového onemocnění tlustého střeva je se stoupajícím věkem vysoké.

Pokud vám lékař po vylíčení Vašich potíží odpoví „to jsou hemoroidy“, aniž by vás vyšetřil, tak zbystřete. Vyšetřit by vás měl. Musí totiž vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky. Těmito onemocněními jsou např. výchlipky (divertikly) tlustého střeva, nádory tlustého střeva a konečníku , nárůstky (polypy) střevní sliznice, nárůstky kůže konečníku (kondylomata, kožní nádory), řitní trhlina, nespecifický střevní zánět (ulcerózní kolitida) apod.

Co neovlivníte
Nebo lépe – co ovlivnit můžete. Velmi důležité je pravidelné každodenní vyprazdňování. Podpoří ho dostatečný příjem tekutin, nejméně 2 litry denně a větší zastoupení vlákniny v potravě. Pokud chcete vyvolat po ránu defekační reflex, zkuste vypít sklenici vlažné vody. Používání projímadel omezte jen na nejnutnější případy. Důležitý je také pravidelný pohyb turistika, plavání, cvičení. Naopak sport, který vyžaduje dlouhé setrvání vsedě, jako je cyklistika, vhodný není. A nakonec se vyhýbejte jídlům, která mohou podráždit, jako jsou kořeněná jídla, alkohol a nadměrné množství kávy. a.

Co můžete sami
Především se zbavte zácpy, která je jedním z faktorů, které vznik hemoroidů podporují. Příznaky, jako jsou bolestivost a svědění, můžete zmírnit pomocí mastí a čípků, které zakoupíte v lékárně. Řada z nich je volně prodejných bez předpisu lékaře. Nestyďte se poprosit lékárníka, aby vám pomohl z výběrem. Překonejte stud a konzultujte své problémy s lékařem.

V palácích na Nilu věnovali konečníku i jeho obsahu mimořádnou pozornost. Proto měl každý Egyptský faraon strážce konečníku - lékaře zvláště zaměřeného na péči o konečník. Ten přispěchal k vládci vždy, když faraon trpěl zácpou, aby vyvolal defekační reflex. Pokud nepomohl, bylo na řadě zaříkávání, ovšem faraónův lékař přišel o místo, ne-li o život. Dnes to jistě tak dramatické nebude, přesto můžeme jen doporučit : Staňte se sami sobě strážcem svého zdravého konečníku.

Máte riziko onemocnění ?
Hemoroidy jsou velmi časté. Jednou úsloví praví, že lidé se dělí na ty, kteří hemoroidy mají a na ty, kteří je mít budou. Podle odhadů postihují hemoroidy asi 70 % lidí starších třiceti let, častěji se objevují u mužů. Onemocnění je typicky lidskou chorobou, u zvířat se nevyskytuje.

Obtíže s hemoroidy se mohou vyskytnout v každém věku. Jsou pravděpodobně podmíněny geneticky, ale k jejich rozvoji přispívá i životní styl s nezdravými stravovacími návyky a s převahou sedavých činností, a dále těhotenství , porod a některé choroby , např. jater.

Jaká je léčba
Jak již bylo řečeno, hemoroidy jsou normálním stavem, léčíme v podstatě jen klinické obtíže a komplikace s nimi spojené. Z konzervativních (neoperačních) postupů se doporučuje vysokozbytková dieta, zvýšený přívod tekutiny nebo teplé sedací koupele. Čípky a masti, kterých je celá řada a v každé lékárně jsou vám schopni doporučit některé z nich, mají podpůrný účinek. V závislosti na obsažených látkách hojivý nebo znecitlivující.

Z dalších léčebných postupů se uvádí opich (sklerotizace) hemoroidální cévy nebo aplikace chladu (kryoterapie). Rutinně se ale neprovádějí pro jejich některé nevýhody.

Velmi elegantní metodou je nasazení elastické gumičky (ligatura) na hemoroidální uzel, čímž lze dosáhnout jeho odumření a odloučení. Výkon většinou není bolestivý, pokud se gumička nasadí dostatečně vysoko. Výkon lze opakovat po 2-4 týdnech a výsledky jsou velmi dobré. 7-10 den může nastat mírné krvácení a to v okamžiku, kdy se odumřelý hemoroid odlučuje.

Jednou z možností léčby je klasická operace . Při ní se uzly chirurgicky odstraní a přívodné cévy pleteně se podváží. Vzniklé defekty se nešijí, ponechávají se ke spontánnímu zhojení. Kupodivu se v této oblasti rány hojí velmi dobře. Hojení po operaci však může být bolestivé. Operaci lze doporučit pacientům s trvale vyhřezávajícími uzly, případně pacientům s opakovanými trombózami.

Dalším postupem o kterém se nyní více mluví je operace s použitím speciálního svorkovače ( stapleru ), tzv. Longova metoda. Při ní dochází k zasunutí a zafixování vyhřezávající hemoroidální sliznice zpět do rekta zároveň s přerušením jejich cévního zásobení. Výhodou je většinou nebolestivý pooperační průběh, nevýhodou cena svorkovače, na který si pacienti někdy musí připlácet.

Jaké jsou možné komplikace
Jednou z nejčastějších komplikací u hemoroidů je ucpání (trombóza) žilního uzlu. Projevuje se jako bolestivý zduřelý „uzlík“ u řitního otvoru. Může postihnout i jinak zdravé osoby a nemusí být ani spojena s hemoroidy. Bolest postupně během 2-3 dnů většinou odeznívá i bez léčby. Někdy může dojít k prasknutí a drobnému krvácení. Doporučují se teplé sedací koupele, zklidňující masti a klidový režim. V časném stadiu může lékař pacientovi rychle ulevit malým výkonem v místním umrtvení, při kterém se uzel rozřízne a sraženina se odstraní.

Při chronickém a déletrvajícím krvácení můlže dojít k chudokrevnosti (anémii). Výjimečně a z velkých „hemoroidů“ může být krvácení jednorázově velmi výrazné. Pokud budete mít „hemoroidy“ více let, může při jejich neléčení dojít ke vzniku i velkých výhřezů sliznice skrze konečník. Tam pak hrozí jejich kompletní trombóza která může skončit odumřením postižené sliznice. To je stav, který vás pak případne může ohrozit i na životě.

Na co se nejčastěji ptáte
Před měsícem si mi v ústí řitního otvoru se mi udělal malý nádor, který vypadá jako malý váček velikosti fazole. Má namodralou barvu a je celkem tvrdý. Nepříjemně pálí a při pohybu cítím tření. Co mám dělat?
To co popisujete se nejvíce podobá tzv. hemoroidům, což je vlastně žilní pleteň v okolí konečníku, která někdy tzv. ztrombotizuje, tedy že se v žilách krev srazí a udělá se sraženina (trombus). Léčba je konzervativní. Používají se čípky nebo masti na hemoroidy. Častá hygiena je samozřejmostí, akutní stav by měl odeznít cca do 3-5 dnů. Někdy je nutný drobný chirurgický výkon v místním umrtvení (rozříznutí uzlíku a vyjmutí sraženiny). Ale to jen v případě že by se vaše potíže stupňovaly. Každopádně doporučuji chirurgické vyšetření. Mohlo by se totiž jednat i o příznak jiného, závažnějšího onemocnění.

Před třemi dny jsem zjistila u konečníku bolestivou bulku. Když si bulku nahmatám, bolí. Zatím se mi nechce k lékaři. Můžete mi poradit, alespoň na začátek, nějakou mast či jakoukoliv léčbu?
Bolestivá bulka v oblasti konečníku je velmi pravděpodobně hemoroidální uzel, který může být ucpán krevní sraženinou. Vhodné jsou teplé sedací koupele a případně čípky a masti na hemoroidy. Pořídíte je v každé lékárně. Během několika dnů by měly příznaky odeznít. Pokud ne, tak určitě navštivte lékaře, protože by se mohlo jednat i o jiná onemocnění. Taktéž pokud máte teplotu vyšší než 37 stupňů, nebo se bolesti progresivně zhoršují, neodcházejí vám větry či se nemůžete pro velkou bolest vyprázdnit, určitě navštivte bez zbytečného odkladu lékaře.

Při každodenní stolici se mi na toaletním papíře objevují drobné, světle červené skvrnky a během dne pociťuji nepříjemné svědení. Vše jsem řešil důkladnou hygienou, ale to nepomáhá.
Nejčastěji je příčinou krvácení do stolice poranění hemoroidů při vyprazdňování nebo řitní trhlina. Dle vašeho popisu by se mohlo jednat i o ekzém. Příčinou však může být i zánětlivé střevní onemocnění, polypy tlustého střeva , divertikly tlustého střeva atd. Žádné krvácení do stolice by se nemělo podceňovat a doporučuji vám návštěvu lékaře. Stud stranou. Příčinou krvácení z konečníku může být více různých onemocnění, včetně těch nejvážnějších. Pokud se krvácení objevuje opakovaně je vhodné provést vyšetření konečníku, potažmo celého tlustého střeva. Kolonoskopie prohlédne celou oblast tlustého střeva a může najít případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení. Vzhledem k charakteru krvácení bude ležet spíše v konečných částech trávicího traktu. Aby se našel zdroj krvácení do stolice je nutno: provést vyšetření konečníku prstem, dále rektoskopii (vyšetření do hloubky cca 10-15 cm rigidním rektoskopem) a eventuálně pokud se nenajde ložisko krvácení tak vyšetření celého tlustého střeva ohebným kolonoskopem. K tomu je možno provést vyšetření krve (krevní obraz k posouzení stupně závažnosti krvácení, vyšetření parametrů krevní srážlivosti apod.). Toto spektrum vyšetření berte jako orientační. Jedině vyšetření gastroenterologem nebo všeobecným chirurgem může určit diagnozu a následnou léčbu.

Moje čtrnáctiletá dcera začala krvácet z konečníku. Krev ve stolici byla z počátku hustší , jasně červená, asi tak 2 až 3 lžice. Bolesti nemá, ani při stolici ani jinak.
Krvácení z konečníku bývá nejčastěji při hemoroidech, tedy tzv. žilních městkách v oblasti konečníku, nicméně věk vaší dcery není typický pro výskyt tohoto onemocnění. Příčinou krvácení z konečníku může být více různých onemocnění včetně těch nejvážnějších. Pokud se krvácení objevuje opakovaně je nanejvýš vhodné provést vyšetření konečníku, potažmo celého tlustého střeva. Kolonoskopie prohlédne celou oblast tlustého střeva a může najít případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení.

Už deset let, od prvního porodu, mám ošklivé hemoroidy. Když se hemoroid zanítí, je velice bolestivý. Většinou se to stává po průjmu nebo dokonce i po požití tvrdého alkoholu. Když mám zácpu, hemoroid se stáhne zpátky, aniž by se zanítil. Odhodlala jsem se jít na operaci. Kdybych operaci nepodstoupila, jaká mi mohou hrozit v budoucnosti nebezpečí?
Pokud nepodstoupíte operaci, nemusí se stát vůbec nic. Stav v oblasti konečníku může být neměnný po mnoho let. V případě dalších faktorů, např. při graviditě, zácpě nebo i bez zjevné příčiny se stav může zhoršovat, hemoroidy mohou být větší, posléze stále vně konečníku. Mohou bolet, mohou se ucpat sraženinou (trombóza hemoroidálního uzlu) nebo krvácet. Krvácení jednorázově vás neohrozí, i když může být při opravdu velkém nálezu masivní, spíše by hrozila postupná anemizace, tedy chudokrevnost. Ohrozit váš život může tedy pouze ve vyjímečných případech a při opravdu velkém nálezu. Spíše by vás do budoucna mohlo toto onemocnění více či méně obtěžovat.

Manžel má asi 3krát do měsíce ve stolici krev. Není to nijak pravidelné. Přemlouvám ho, ať si zajde k lékaři, i když nikdo z našich příbuzných rakovinu nemá. Je mu 25 let, dodržuje správnou životosprávu a v rámci možností sportuje.
Na to, aby měl manžel nádorové onemocnění tlustého střeva, je poměrně mlád. V jeho věkové kategorii se toto onemocnění vyskytuje zřídkakdy. Nejčastěji je příčinou krvácení do stolice poranění hemoroidů při defekaci nebo řitní trhlina. Příčinou však může být i zánětlivé střevní onemocnění, polypy tlustého střeva , divertikly tlustého střeva atd. Žádné krvácení do stolice by se nemělo podceňovat a doporučuji vám manžela přemluvit k návštěvě lékaře. Stud stranou.

Zjistil jsem při sprchování, že mám malinké výrůstky v konečníku, které jsem tam dříve neměl. Krev ve stolici jsem zatím neměl, ani žádné bolesti při vyprazdňování. Pokud se jedná o počáteční hemoroidy, co by jste prosím doporučili na jejich léčbu?
Podle toho co popisujete by se opravdu mohlo jednat o hemoroidy. Hemoroidy jsou v podstatě "křečové žíly" v oblasti konečníku. Konzervativně lze doporučit přiměřenou hygienu konečníku, lokální přípravky Spofax čípky, Faktu čípky, ProctoGlyvenol apod., preparátů je na trhu více. Nemá cenu je užívat chronicky, spíše nárazově pokud budete mít nějaké obtíže. Hemoroidy se mohou střídavě objevovat a zase mizet. Ne že by úplně mizely, spíše se reponují zpět do análního kanálu a nejsou hmatné. Je také dobré vyvarovat se zácpy ale nikoli za cenu chronického užívání projímadel. Pokud se připojí nějaké další potíže navštivte lékaře například všeobecného chirurga.


Chtěla bych se zeptat na možnost léčby hemoroidů, které se mi vytvořily po porodu. Moje potíže nejsou velké, ale chci je řešit. Zajímalo by mne by mne, jestli je zákrok bolestivý, zda-li je nutná hospitalizace, jak dlouhá je rekonvalescence, atd. Případně jiné metody účinné léčby. Může hemoroidy zhoršovat analní styk?
Hemoroidy se často objevují po porodech. Jedná se o nezhoubné onemocnění. Sedavé zaměstnání vám moc nepomáhá, ale přílišnou váhu bych mu také nepřikládal. Anální styk může způsobit zhoršení průvodních potíží, ale nemůže hemoroidy sám od sebe způsobit. Nemusíte se tedy obávat, že by jste si hemoroidy análním stykem způsobila. Hemoroidy máte již delší dobu, ale byly celou dobu reponovány ve vyšších partiích konečníku a proto vás netrápily. Záleží tedy jen na vás zdali budete riskovat zhoršení potíží či eventuálně trombózu hemoroidu po análním styku. Zpočátku můžete zkusit konzervativní léčbu. Pokud nezabírá, doporučuji navštívit všeobecného chirurga. Ten vás vyšetří a navrhne nejvhodnější další postup. Případně navrhne vyšetření tlustého střeva, aby vyloučil ještě jiná onemocnění tlustého střeva a konečníku, která se mohou projevovat symptomy které uvádíte. Pokud selhává konzervativní léčba, je na místě operace, která se však dá provést různými způsoby. Urgentnost operace je spíše dána vámi, resp. záleží na tom jak moc vás příznaky onemocnění trápí nebo obtěžují. Metod jak řešit hemoroidy operačně je více.

Mám vyhřezlé a bolestivé hemoroidy a strach z operace. Celkem jsem se s nimi naučila žít, ale v poslední době jsem si všimla hlenu ve stolici. Je bud čirý nebo v barvě stolice. Moje problémy to nezhoršuje, ale mám strach z rakoviny střeva. Nechci podstupovat nepříjemná vyšetření pokud to není nezbytně nutné. Můžete mi poradit jestli tyto symptomy jsou dostatečné pro další vyšetření?
Výskyt hemoroidů v souvislosti s porody je typický. Hlen ve stolici nemusí nic znamenat, ale může být příznakem onemocnění tlustého střeva. Nemusíte myslet hned na nádorové onemocnění, ve vašem věku se vyskytuje řídce, ale může se jednat i např. o zánětlivé onemocnění, i když i u toho by jste měla ještě další potíže (bolesti, průjmy apod.) Doporučuji však při opakovaném výskytu hlenu se poradit s lékařem a případně podstoupit koloskopii. Jedná se sice o poměrně intimní oblast ale opatrnosti nikdy nezbývá.

Zevně na levé straně konečníku nalézám vypouklý útvar asi 2 cm na délku, nekrvácí, ale svědí a bolí. Po týdnu pečlivého ošetřování, koupel, mast Aviril H, bolest trochu polevila , ale útvar zůstává. Je možné, že se jedná o hemoroidy?
Podle toho, co popisujete, by se opravdu mohlo jednat o hemoroidy navíc komplikované trombózou hemoroidálního uzlu. Hemoroidy jsou v podstatě "křečové žíly" v oblasti konečníku a někdy může dojít, že se krev v uzlu "srazí" (ztrombolizuje). Pokud nepomůže konzervativní léčba, tak je na místě drobný chirurgický zákrok, kdy se v lokální anestezii uzel rozřízne, sraženina vyjme a následuje okamžitá úleva, rána se sama spontánně do několika dnů zahojí. V úvahu dle popisu však připadají i další eventuality (zánět, absces konečníku, píštěl konečníku nebo nádorové onemocnění). Bylo by tedy nutné stav zkonzultovat s lékařem.

Otestujte se
Jaký je nejčastější příznak onemocnění hemoroidální pleteně?
Proč je nutno každé krvácení do stolice vyšetřit lékařem?
Jakým způsobem se hemoroidy operují?

Co pro sebe můžete udělat právě teď?
Navštivte Virtuální centrum Hemoroidy , kde se můžete objednat ke specialistovi.

V lékárně můžete zakoupit některý z volně prodejných léků .

Léčbu podpoříte užíváním potravních doplňků .

Jitrocel větší (širokolistý)
Plantago major L.
Jitrocel větší (širokolistý)
Plantago major L.


19920714

Lidové názvy:
Beraní jazýček, celník, jazýček, myší ocas, olověný jazýček, psí jazyk, skorocel, skorocél, špičatý a okrouhlý jitrocel, volský jazyk, král cest (wegerich).



Výskyt:
Je rozšířený v Evropě a v Asii; u nás hojně na polích, u cest, na lukách, na ladem ležící půdě a v travnatých příkopech. Někdy se také pěstuje.


Popis:
Jitrocel je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem. Z růžice přízemních listů vyrůstá několik stvolů, zakončených válcovitým klasem malých obojakých květů. Kalich je čtyřdílný, koruna čtyřcípá barvy bledě fialové, 4 tyčinky s dlouhými, bílými nitkami, které z květu vyčnívají. Semeník je dvoupouzdrým plodem je tobolka s osmi semeny. Jitrocel kopinatý má listy kopinaté, celokrajné, nezřetelně zoubkované, ponenáhlu zúžené v řapík. Klásek je krátký, před rozkvětem zašpičatělý. Jitrocel větší má listy vejčité, celokrajné s podélnou nirvaturou. Klásek je dlouhý až 6 cm.


Sbíraná část:
List (Folium plantaginis)



Sbíráme:
od června do srpna.


Sběr:
Sbíráme listy dřív než se objeví květní stvoly. Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin. Suší se rychle na slunci ve vrstvách nejvýše do pěti cm nebo při umělé teplotě do 40 ° C. Snadno se zapařuje a listy pak tmavnou. Po raní rose a po dešti jitrocel nesklízíme. Vlhké listy, zejména pomačkané rychle černají, což způsobuje glykosid aukubin. Droga se musí uchovávat v suchu a v dobře uzavřených nádobách. Má být zelená až zelenonahnědlá. Je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť.


Účinné látky:
Slizové látky, glykosid aukubin a catapol, hodně xantofylu, vitamín C, kyselinu křemičitou, loliolid, tyrosol, fenolové kyseliny, enzymy invertin a emulsin, uhlohydrát xylin a látky fytoncidní (rostlinná antibiotika).


Použití:


Čaj (nálev):
usnadňuje odkašlávání

a uvolňuje hlen (expektorancia),

upravuje stolici,

užívá se při dýchacích nemocech se siným zahleněním,

při chronickém kataru průdušek,

kašli,

černém kašli,

plicním astmatu,

tuberkulóze plic,

při poruchách trávení provázeném zácpou,

zahlenění plic,

zahlenění žaludku,

zahlenění střev ,

čistí krev,

čistí plíce,

čistí žaludek,

při zánětu ledvin

močového měchýře,

při hemoroidech,

chrlení krve,

krvavém močení .

Je nepostradatelný pro lidi, kteří mají špatnou krev,

málo krve,

slabé plíce

ledviny,

bledý vzhled,

kteří dostávají vyrážky

a lišeje,

pokašlávají,

chraptí

a jsou celí pohublí.



Zevně:
na špatně se hojící rány,

vředy,

pohmožděniny,

spáleniny,

omrzliny,

bodnutí od vos nebo včel,

na potírání při zánětech očí,

mírní bolesti hlavy

používá se jako kloktadlo při zánětech a otocích mandlí.



Čaj z mateřídoušky a jitrocele:



(Směs na bronchiální astma)
1 díl mateřídoušky,

1 díl jitrocele.

Jednu čajovou lžičku směsi spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme, přidáme citrón. Pijeme 4 - 5x denně.

S citrónem pomáhá při

při onemocnění jater

a močového měchýře,

zánětu průdušek,

astmatu

i při černém kašli.

Tento čaj účinkuje i při nebezpečí zápalu plic, tehdy se pije každou hodinu po doušcích.



Kořen
se žvýká při bolesti zubů.



Obklady:
z rozmačkaných listů se používají na

mokvavé lišeje,

špatně se hojící rány,

tj. při bodných i tržných ranách,

při bodnutí hmyzem, dně,

krvácení z hemoroidů,

z nosu (s octem),

z dělohy (s octem),

při pokousání psem nebo hadem,

při zhoubných onemocněních žláz (je dobré nejdříve místo potřít majoránkovým olejem a potom přiložíme jitrocelové listy a zavážeme ručníkem),

při bércových vředech (jakkoli dlouho starých),

ztvrdlých uzlinách

a při trombóze.

Listy se solí léčí strumu (vole) na krku.

List vložený do obuvi odstraňuje puchýře

a opuchliny nohou.



Sirup:
čistí krev od všech nečistot a chorobných látek,

proti kašli a nachlazení.

Užíváme jednu polévkovou lžíci před jídlem, (děti pouze čajovou).


Tinktura:
používá se jitrocel větší (širokolistý); užívá se 3x denně 8 kapek při

bolestech zubů i prudkých,

neuralgii obličeje,

nočním pomočování,

nervových bolestech v oblasti obličeje,

při zánětu trojklaného nervu,

úniku moče,

nucení k častému močení,

slabosti svěračů močového měchýře,

bolestech uší

a zánětu středního ucha (tinktura se míchá s glycerinem pro přímé použití - nalije se do zvukovodu).



Obklady z listů jitrocele:
Čerstvě natrhané listy jitrocele omyjeme a semeleme na masovém mlýnku nebo válečkem na nudle je rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.


Jitrocelový sirup I:
Asi 400 g jitrocelových listů,

hrst nových smrkových výhonků

a jednu třezalku

vložíme do 4l láhve od okurek a zalijeme vodou s 2 lžícemi kyseliny citrónové. Druhý den slijeme přes plátýnko a přidáme 3 kg cukru. Vše svaříme do zhoustnutí a nalijme do sklenic a uložíme do chladničky.


Jitrocelový sirup II:
Čtyři vrchovaté hrsti listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji naplníme do sklenic a uložíme do chladničky.



Jitrocelový sirup III:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi zkvasí cukr s listy na sirup. Po třech měsících sklenici vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do láhví a dobře uzavřeme.


Jitrocelový sirup IV:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. Sklenici necháme stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. i takto získaný sirup dobře převaříme.


Jitrocelový sirup V:
2 hrsti čerstvých listů jitrocele kopinatého rozmixujeme s 250g medu a 1 dl vody. Vaříme na mírném ohni tak dlouho, až se udělá hustý sirup. Používá se denně třikrát 1 lžíce, nejlépe do čaje.


Smažený jitrocel:
2 vejce,

2 lžíce mléka,

3 lžíce výběrové mouky,

trochu soli,

špetka kypřícího prášku,

moučkový cukr,

skořice.

Sbíráme jen mladé svěží lístky jitrocele. Dobře je omyjeme, osušíme, obalíme v hladké mouce a namáčíme do těstíčka. Smažíme na rostlinném tuku, sypeme skořicovým cukrem. Podáváme jako teplý moučník.

perfektní, aspoň něco užitečného

Pelyněk černobýl
Artemisia vulgaris L.


19920722

Lidové názvy:
Černobejl, peluň, hořkohub, peluněk, peluňka, pamutejček, pamětníček, bylina sv. Jana (neplést s třezalkou).


Výskyt:
Je to druh rozšířený skoro po celé Evropě a západní Asii. U nás hojně roste na rumištích, u cest, plotů, v příkopech, v křovinách, na náspech, od nížin až do horských oblastí.



Popis:
Černobýl je statná vytrvalá bylina vysoká 50 - 150 cm s větvovitými kořeny a červenofialovými, nedřevnatějícími lodyhami, vyrůstajícími v trsech. Lodyhy jsou hranaté, tuhé, pýřité a bohatě latnatě větvené. Listy jsou ve spodní části lyrovitě peřenodílné, krátce řapíkaté, 5-10 cm dlouhé. Ostatní listy jsou menší, ouškatě přisedlé, dvakrát peřenoklanné, horní jednoduše peřenoklanné. Listy v květenství jsou jednoduché, kopinaté. Všechny listy jsou tuhé, na okraji podvinuté, na líci lysé, na rubu běloplsnaté. Žluté nebo načervenalé květní úbory jsou velmi drobné, krátce stopkaté a jsou uspořádány v bohatých, hustých a listnatých latách. Plodem jsou nažky. Kvete od července, v chladnějších polohách ještě v srpnu a září.


Sbíraná část:
Nať (Herba artemisiae).



Sbíráme:
od července do září.


Sběr:
Sbírá se kvetoucí nať uřezáváním vrchních částí asi 20 cm dlouhých maximálně však 50 cm. Průměr lodyh nemá být větší než 5 mm. Po ukončení sběru nať ihned rozkládáme v tenkých vrstvách k sušení. Snažíme se sušit co nejrychleji, ve stínu a za dobrého přístupu vzduchu nebo ji lze sušit zavěšenou ve svazečcích. Při umělém sušení nesmí být teplota vyšší než 40 ° C. Droga má příjemně aromatický pach a kořenitou, slabě hořkou chuť.


Sesychací poměr
je 3 - 4 : 1



Účinné látky:
Silice s cineolem a thujonem, hořčiny, inulin a cholin, třísloviny a pryskyřice.


Použití:
Používá se jako koření, hlavně k tučnému masu, které tvoří stravitelnějším. Černobýl podněcuje sekreci žaludečních šťáv.



! Při delším používání je nebezpečný a škodí nervové soustavě. Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, zpomalením a poruchou srdečního rytmu. !


Čaj (nálev):
při žaludečních křečích,

střevních parazitech,

na tišení bolesti,

podporuje trávení,

na léčbu očí (zároveň potíráme),

usnadňuje stolici,

při nepravidelné menstruaci,

při chřipce,

močových nemocech,

vyhání z těla červy.



Osladíme-li nálev medem slouží při kvašení v žaludku po snězení nesprávně kombinovaného jídla,

při zápachu z úst,

rakovině

a žloutence (pijeme 2x denně).


Zevně
léčí oči (potíráme a zároveň pijeme čaj).


Tinktura:
bereme 10-15 kapek na cukr při všech žaludečních potížích.



Žaludeční čaj:
30 g puškvorce (oddenek),

10 g heřmánku (květ),

10 g kmínu (plod),

40 g máty peprné (list)

10 g pelyňku (nať).

2 lžičky směsi na ¼ l vody. Přelijeme vařící vodou a necháme 15 minut stát Užíváme 1 - 2 šálky denně.

Yzop lékařský
Hyssopus officinalis


20011104

Výskyt:
Domovem je ve Středozemí a ve střední Asii, u nás se pěstuje v zahrádkách, místy zplaňuje.



Popis:
Vytrvalá, bohatě větvená bylina z čeledi hluchavkovitých, až 50 cm vysoká, s vysokými lodyhami s dlouhými úzkými kožovitými listy a s fialovými, zřídka růžovými květy uspořádanými do jednostranných vrcholových klasů.



Sbíráme:
Sbíráme kvetoucí nať (červenec - srpen).



Účinné látky:
Nať yzopu obsahuje silice pinen a pinokamfon, flavonový glykosid hesperidin a diosmin a dále třísloviny. Významný je i obsah vitamínu C. Droga má kořenitě kafrovitý pach a hořkou chuť. Působí podobně jako šalvěj, má protibakteriální účinky, podporuje trávení, uvolňuje křeče, lehce projímá a působí močopudně.



Použití:
Yzop patří mezi prastaré léčivé byliny a v minulosti byl doporučován zejména starým lidem jako prostředek, který

posiluje zrak,

odnímá bolesti žaludku,

dává člověku pěknou barvu

a čistí mozek.



Čaj (nálev):
Dnes se doporučuje hlavně

proti nadměrnému pocení,

dále pak při chronickém bronchiálním kataru,

astmatu,

kašli,

nadýmání,

chronickém střevním kataru

a k povzbuzení chuti k jídlu.



- Zevně se užívá nálevu

jako kloktadla při zánětu hrtanu

a mandlí.

V arabském světě se kvašením yzopových lístků získává mírně alkoholický občerstvující nápoj - šerbet.



- Čaj: 1 lžička sušené natě na ¼ l vody. Přelijeme vařící vodou a necháme 15 minut louhovat. Pijeme 2 šálky denně při výše uvedených potížích.

Zlatobýl obecný, celík zlatobýl
Solidago virgaurea L. syn.
Solidago virga aurea L.


19920704

Lidové názvy:
Žlutá metla, celík, celník, svalník, hadí traňk, vysoký traňk, zlatobejl.



Výskyt:
Je rozšířený v Evropě, Asii, a Severní Americe. U nás je dost rozšířený na slunečných svazích, ve světlých lesích a na suchých skalách od nížin až do hor.



Popis:
Zlatobýl je vytrvalá bylina s chlupatou, asi 100 cm vysokou lodyhou, rostoucí na suchých, písčitých mýtinách a stráních. Spodní listy této rostliny jsou elipčité, pilovité, horní jsou kopinaté, celokrajné. Žluté květy sestavené v hroznu rozvíjejí se od července do září.



Sbíraná část:
Nať (Herba virgaureae).



Sbíráme:
od srpna do září v době, kdy kvete.



Sběr:
V době květu stříháme nať asi v polovině rostliny buď zahradnickými nůžkami nebo srpem. Sušíme ve svazečcích zavěšených ve stínu. Umělá teplota při sušení by neměla překročit 40 ° C. Droga je bez pachu a má svíravou chuť. Uchováváme v uzavřených nádobách.



Sesychací poměr
je 5 : 1.



Účinné látky:
Hořčiny, třísloviny, silice, saponiny, flavonové barvivo a amid kyseliny nikotinové.



Použití:
Působí protizánětlivě a urychluje hojení ran.



Čaj (nálev):
se pije při onemocnění a krvácení střev,

při sníženém vylučování vody z organizmu,

poruchách látkové výměny,

jako stavicí prostředek při průjmech,

při všech nemocech ledvin a močového měchýře.

Tato droga totiž odvodňuje a má ochlazující účinky.

Protože všechny duševní pocity mají vliv na činnost ledvin, osvědčil se zlatobýl jako léčivá bylina ovlivňující citový život člověka.



Koupel a čaj
pomáhá i při vážnějších nemocech ledvin.