4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Konec ODS se blíží mílovými kroky.

KDY TA KŘIVÁ HUBA ZRUŠÍ TUHLE STRÁNKU

Ivane odpověz

Vystřelit je všechny na Měsíc i s jejich vožlalejma dětma.

výhody a snížit plat!!!!

jeden zkurvenej kalouskovec

sss

Hemoroidy

21. června 2008, MUDr. Aleš Fibír
Přečteno: 206363x
Hemoroidy patří k nejčastějším onemocněním, ale k lékaři se s nimi moc nechodí. Jsou velmi časté i v internetové poradně.

•Jaká je příčina
•Jaké jsou příznaky
•První pomoc
•U lékaře
•Co neovlivníte
•Co můžete sami
•Máte riziko onemocnění?
•Jaká je léčba
•Jaké jsou možné komplikace
•Na co se nejčastěji ptáte
•Otestujte se
•Co pro sebe můžete udělat právě teď?
Zlatá žíla nemusí vždy znamenat zlatý důl
Hemoroidy jsou jedním z nejčastějších onemocnění, ale k lékaři se s nimi moc nechodí. Sedm z deseti chirurgických dotazů v internetové poradně se týká hemoroidů, respektive jejich komplikací. Je tedy nejvyšší čas podrobně odpovědět na otázky, na které se jednotliví tazatelé stále ptají. Většinu z nich vystraší „krev ve stolici“ či „krev na toaletním papíře“ případně bolestivý "nádor" v konečníku.

Už název článku je v podstatě matoucí. Hemoroidy se napůl laicky vlastně označuje žilní pleteň v oblasti konečníku. Tu máme všichni. Je to až onemocnění těchto cév, co způsobuje hlavní průvodní příznaky nemoci. Hemoroidální žilní pleteň má tedy každý, ale jen někdo s ní má potíže. Těmto potížím se pak poněkud nepřesně říká „mít hemeroidy“. Lidově jsou hemoroidy také nazývány „Zlatou žilou“.

Jaká je příčina

Onemocnění hemoroidální pleteně vzniká z různých příčin. Nejčastěji příčinou je však tlačení na stolici vsedě. Tlakem dochází ke zvyšování žilního tlaku, zvětšení a zduření pleteně a následně může dojít ke krvácení nebo k výhřezu cévní pleteně, kryté střevní sliznicí, před řitní otvor. Tam si lze pak vyhřezlý „hemoroid“ nahmatat. Ostatní příčiny působí podobným způsobem. Jedná se o chronickou zácpu, těhotenství, obezitu, strava s nízkým příjmem vlákniny atd.

Jaké jsou příznaky

Slovo hemoroidy v překladu označuje tekoucí krev (z řeckého haima = krev, rhein = téci). Nejčastějším příznakem této nemoci je tedy krvácení . Nacházíme světlou krev na povrchu stolice, která s ní není promíchána, v množství od stop na toaletním papíru po „jezírko“ v záchodové míse. Krvácení je téměř vždy spojeno právě s vyprazdňováním. Při častém a větším krvácení se může objevit až chudokrevnost.

Při déletrvajícím průběhu dochází ke zvětšování hemoroidů, které pak lze nahmatat kolem konečníku jako elastické „výrůstky“ různé velikosti, někdy na pohmat bolestivé. Zpočátku je možno je zasunout zpět do řitního kanálu. Později zůstávají vyhřezlé trvale. Poté se mohou vyskytovat další příznaky, jako je odchod hlenu na povrchu stolice, špinění spodního prádla nebo podráždění kůže kolem konečníku. Bolest není pro toto onemocnění typická. Bývá až při větším rozsahu nebo při trombóze (ucpání sraženou krví) žilního uzlu.

První pomoc
Naleznete-li při stolici malé množství krve v záchodové míse, nepropadejte panice. V drtivé většině případů se jedná o krvácející hemoroidy. Ty ani nemusí být vidět, pokud si prohlédnete konečník (např. zrcátkem). Pokud nekrvácíte stále a množství krve není extrémně velké, tak k lékaři akutně nemusíte. Krvácení spontánně ustane. K lékaři můžete jít až druhý den .

Někdy můžete kolem konečníku nahmatat, případně vidět, více či méně bolestivé uzlíky , které jsou většinou měkké a jdou zastrčit zpět do řitního otvoru. Pokud je tento uzlíky nafouklý zduřelý a na dotyk výrazněji citlivý až bolestivý, jedná se zřejmě o trobózu (ucpání) žíly. To už je stav, který se můžete pokusit zvládnout sami, někdy vás to ale k lékaři jít donutí.

Návštěvu lékaře však neodkládejte. Ne každé krvácení po stolici nebo jiné potíže s konečníkem jsou hemoroidy. Může se jednat i o něco vážnějšího, což Vy jako laik neodlišíte.

U lékaře
Jak lze vyšetření diagnostikovat? Bez toho, že na lékaře „vystrčíte zadek“ to nejde. Věřte však, že lékaři jsou na to zvyklí a přistupují k tomuto onemocnění stejně profesionálně , jako k angíně nebo zlomenině. Každý lékař, ke kterému přijdete s krvácením z konečníku či jiným problémem konečníku se týkajícím, by měl vyšetřit váš konečník nejen pohledem, ale i prstem. Není to bolestivé vyšetření. Samozřejmým požadavkem za vaší strany v dnešní době, je provádět toto vyšetření s ohledem na vaše soukromí a váš pocit intimity. Pokud po těchto vyšetřeních není diagnóza zjevná, měl by vás lékař vyšetřit anoskopem nebo rektoskopem . Jsou to trubičky z plastu nebo kovu po zasunutí do konečníku umožní jeho vyšetření. Případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení, odhalí také kolonoskopie, která umožní lékaři prohlédnout celou oblast tlustého střeva.

Bohužel krvácení do stolice jako takové může znamenat i vážnější onemocnění. Není tedy možno krvácení z konečníku podceňovat a bez bližšího vyšetření svést toto krvácení na hemoroidy. Každé krvácení do stolice musí být vyšetřeno lékařem! Riziko promeškání možnosti včasné diagnozy nádorového onemocnění tlustého střeva je se stoupajícím věkem vysoké.

Pokud vám lékař po vylíčení Vašich potíží odpoví „to jsou hemoroidy“, aniž by vás vyšetřil, tak zbystřete. Vyšetřit by vás měl. Musí totiž vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky. Těmito onemocněními jsou např. výchlipky (divertikly) tlustého střeva, nádory tlustého střeva a konečníku , nárůstky (polypy) střevní sliznice, nárůstky kůže konečníku (kondylomata, kožní nádory), řitní trhlina, nespecifický střevní zánět (ulcerózní kolitida) apod.

Co neovlivníte
Nebo lépe – co ovlivnit můžete. Velmi důležité je pravidelné každodenní vyprazdňování. Podpoří ho dostatečný příjem tekutin, nejméně 2 litry denně a větší zastoupení vlákniny v potravě. Pokud chcete vyvolat po ránu defekační reflex, zkuste vypít sklenici vlažné vody. Používání projímadel omezte jen na nejnutnější případy. Důležitý je také pravidelný pohyb turistika, plavání, cvičení. Naopak sport, který vyžaduje dlouhé setrvání vsedě, jako je cyklistika, vhodný není. A nakonec se vyhýbejte jídlům, která mohou podráždit, jako jsou kořeněná jídla, alkohol a nadměrné množství kávy. a.

Co můžete sami
Především se zbavte zácpy, která je jedním z faktorů, které vznik hemoroidů podporují. Příznaky, jako jsou bolestivost a svědění, můžete zmírnit pomocí mastí a čípků, které zakoupíte v lékárně. Řada z nich je volně prodejných bez předpisu lékaře. Nestyďte se poprosit lékárníka, aby vám pomohl z výběrem. Překonejte stud a konzultujte své problémy s lékařem.

V palácích na Nilu věnovali konečníku i jeho obsahu mimořádnou pozornost. Proto měl každý Egyptský faraon strážce konečníku - lékaře zvláště zaměřeného na péči o konečník. Ten přispěchal k vládci vždy, když faraon trpěl zácpou, aby vyvolal defekační reflex. Pokud nepomohl, bylo na řadě zaříkávání, ovšem faraónův lékař přišel o místo, ne-li o život. Dnes to jistě tak dramatické nebude, přesto můžeme jen doporučit : Staňte se sami sobě strážcem svého zdravého konečníku.

Máte riziko onemocnění ?
Hemoroidy jsou velmi časté. Jednou úsloví praví, že lidé se dělí na ty, kteří hemoroidy mají a na ty, kteří je mít budou. Podle odhadů postihují hemoroidy asi 70 % lidí starších třiceti let, častěji se objevují u mužů. Onemocnění je typicky lidskou chorobou, u zvířat se nevyskytuje.

Obtíže s hemoroidy se mohou vyskytnout v každém věku. Jsou pravděpodobně podmíněny geneticky, ale k jejich rozvoji přispívá i životní styl s nezdravými stravovacími návyky a s převahou sedavých činností, a dále těhotenství , porod a některé choroby , např. jater.

Jaká je léčba
Jak již bylo řečeno, hemoroidy jsou normálním stavem, léčíme v podstatě jen klinické obtíže a komplikace s nimi spojené. Z konzervativních (neoperačních) postupů se doporučuje vysokozbytková dieta, zvýšený přívod tekutiny nebo teplé sedací koupele. Čípky a masti, kterých je celá řada a v každé lékárně jsou vám schopni doporučit některé z nich, mají podpůrný účinek. V závislosti na obsažených látkách hojivý nebo znecitlivující.

Z dalších léčebných postupů se uvádí opich (sklerotizace) hemoroidální cévy nebo aplikace chladu (kryoterapie). Rutinně se ale neprovádějí pro jejich některé nevýhody.

Velmi elegantní metodou je nasazení elastické gumičky (ligatura) na hemoroidální uzel, čímž lze dosáhnout jeho odumření a odloučení. Výkon většinou není bolestivý, pokud se gumička nasadí dostatečně vysoko. Výkon lze opakovat po 2-4 týdnech a výsledky jsou velmi dobré. 7-10 den může nastat mírné krvácení a to v okamžiku, kdy se odumřelý hemoroid odlučuje.

Jednou z možností léčby je klasická operace . Při ní se uzly chirurgicky odstraní a přívodné cévy pleteně se podváží. Vzniklé defekty se nešijí, ponechávají se ke spontánnímu zhojení. Kupodivu se v této oblasti rány hojí velmi dobře. Hojení po operaci však může být bolestivé. Operaci lze doporučit pacientům s trvale vyhřezávajícími uzly, případně pacientům s opakovanými trombózami.

Dalším postupem o kterém se nyní více mluví je operace s použitím speciálního svorkovače ( stapleru ), tzv. Longova metoda. Při ní dochází k zasunutí a zafixování vyhřezávající hemoroidální sliznice zpět do rekta zároveň s přerušením jejich cévního zásobení. Výhodou je většinou nebolestivý pooperační průběh, nevýhodou cena svorkovače, na který si pacienti někdy musí připlácet.

Jaké jsou možné komplikace
Jednou z nejčastějších komplikací u hemoroidů je ucpání (trombóza) žilního uzlu. Projevuje se jako bolestivý zduřelý „uzlík“ u řitního otvoru. Může postihnout i jinak zdravé osoby a nemusí být ani spojena s hemoroidy. Bolest postupně během 2-3 dnů většinou odeznívá i bez léčby. Někdy může dojít k prasknutí a drobnému krvácení. Doporučují se teplé sedací koupele, zklidňující masti a klidový režim. V časném stadiu může lékař pacientovi rychle ulevit malým výkonem v místním umrtvení, při kterém se uzel rozřízne a sraženina se odstraní.

Při chronickém a déletrvajícím krvácení můlže dojít k chudokrevnosti (anémii). Výjimečně a z velkých „hemoroidů“ může být krvácení jednorázově velmi výrazné. Pokud budete mít „hemoroidy“ více let, může při jejich neléčení dojít ke vzniku i velkých výhřezů sliznice skrze konečník. Tam pak hrozí jejich kompletní trombóza která může skončit odumřením postižené sliznice. To je stav, který vás pak případne může ohrozit i na životě.

Na co se nejčastěji ptáte
Před měsícem si mi v ústí řitního otvoru se mi udělal malý nádor, který vypadá jako malý váček velikosti fazole. Má namodralou barvu a je celkem tvrdý. Nepříjemně pálí a při pohybu cítím tření. Co mám dělat?
To co popisujete se nejvíce podobá tzv. hemoroidům, což je vlastně žilní pleteň v okolí konečníku, která někdy tzv. ztrombotizuje, tedy že se v žilách krev srazí a udělá se sraženina (trombus). Léčba je konzervativní. Používají se čípky nebo masti na hemoroidy. Častá hygiena je samozřejmostí, akutní stav by měl odeznít cca do 3-5 dnů. Někdy je nutný drobný chirurgický výkon v místním umrtvení (rozříznutí uzlíku a vyjmutí sraženiny). Ale to jen v případě že by se vaše potíže stupňovaly. Každopádně doporučuji chirurgické vyšetření. Mohlo by se totiž jednat i o příznak jiného, závažnějšího onemocnění.

Před třemi dny jsem zjistila u konečníku bolestivou bulku. Když si bulku nahmatám, bolí. Zatím se mi nechce k lékaři. Můžete mi poradit, alespoň na začátek, nějakou mast či jakoukoliv léčbu?
Bolestivá bulka v oblasti konečníku je velmi pravděpodobně hemoroidální uzel, který může být ucpán krevní sraženinou. Vhodné jsou teplé sedací koupele a případně čípky a masti na hemoroidy. Pořídíte je v každé lékárně. Během několika dnů by měly příznaky odeznít. Pokud ne, tak určitě navštivte lékaře, protože by se mohlo jednat i o jiná onemocnění. Taktéž pokud máte teplotu vyšší než 37 stupňů, nebo se bolesti progresivně zhoršují, neodcházejí vám větry či se nemůžete pro velkou bolest vyprázdnit, určitě navštivte bez zbytečného odkladu lékaře.

Při každodenní stolici se mi na toaletním papíře objevují drobné, světle červené skvrnky a během dne pociťuji nepříjemné svědení. Vše jsem řešil důkladnou hygienou, ale to nepomáhá.
Nejčastěji je příčinou krvácení do stolice poranění hemoroidů při vyprazdňování nebo řitní trhlina. Dle vašeho popisu by se mohlo jednat i o ekzém. Příčinou však může být i zánětlivé střevní onemocnění, polypy tlustého střeva , divertikly tlustého střeva atd. Žádné krvácení do stolice by se nemělo podceňovat a doporučuji vám návštěvu lékaře. Stud stranou. Příčinou krvácení z konečníku může být více různých onemocnění, včetně těch nejvážnějších. Pokud se krvácení objevuje opakovaně je vhodné provést vyšetření konečníku, potažmo celého tlustého střeva. Kolonoskopie prohlédne celou oblast tlustého střeva a může najít případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení. Vzhledem k charakteru krvácení bude ležet spíše v konečných částech trávicího traktu. Aby se našel zdroj krvácení do stolice je nutno: provést vyšetření konečníku prstem, dále rektoskopii (vyšetření do hloubky cca 10-15 cm rigidním rektoskopem) a eventuálně pokud se nenajde ložisko krvácení tak vyšetření celého tlustého střeva ohebným kolonoskopem. K tomu je možno provést vyšetření krve (krevní obraz k posouzení stupně závažnosti krvácení, vyšetření parametrů krevní srážlivosti apod.). Toto spektrum vyšetření berte jako orientační. Jedině vyšetření gastroenterologem nebo všeobecným chirurgem může určit diagnozu a následnou léčbu.

Moje čtrnáctiletá dcera začala krvácet z konečníku. Krev ve stolici byla z počátku hustší , jasně červená, asi tak 2 až 3 lžice. Bolesti nemá, ani při stolici ani jinak.
Krvácení z konečníku bývá nejčastěji při hemoroidech, tedy tzv. žilních městkách v oblasti konečníku, nicméně věk vaší dcery není typický pro výskyt tohoto onemocnění. Příčinou krvácení z konečníku může být více různých onemocnění včetně těch nejvážnějších. Pokud se krvácení objevuje opakovaně je nanejvýš vhodné provést vyšetření konečníku, potažmo celého tlustého střeva. Kolonoskopie prohlédne celou oblast tlustého střeva a může najít případné ložisko či zánět, který by byl příčinou krvácení.

Už deset let, od prvního porodu, mám ošklivé hemoroidy. Když se hemoroid zanítí, je velice bolestivý. Většinou se to stává po průjmu nebo dokonce i po požití tvrdého alkoholu. Když mám zácpu, hemoroid se stáhne zpátky, aniž by se zanítil. Odhodlala jsem se jít na operaci. Kdybych operaci nepodstoupila, jaká mi mohou hrozit v budoucnosti nebezpečí?
Pokud nepodstoupíte operaci, nemusí se stát vůbec nic. Stav v oblasti konečníku může být neměnný po mnoho let. V případě dalších faktorů, např. při graviditě, zácpě nebo i bez zjevné příčiny se stav může zhoršovat, hemoroidy mohou být větší, posléze stále vně konečníku. Mohou bolet, mohou se ucpat sraženinou (trombóza hemoroidálního uzlu) nebo krvácet. Krvácení jednorázově vás neohrozí, i když může být při opravdu velkém nálezu masivní, spíše by hrozila postupná anemizace, tedy chudokrevnost. Ohrozit váš život může tedy pouze ve vyjímečných případech a při opravdu velkém nálezu. Spíše by vás do budoucna mohlo toto onemocnění více či méně obtěžovat.

Manžel má asi 3krát do měsíce ve stolici krev. Není to nijak pravidelné. Přemlouvám ho, ať si zajde k lékaři, i když nikdo z našich příbuzných rakovinu nemá. Je mu 25 let, dodržuje správnou životosprávu a v rámci možností sportuje.
Na to, aby měl manžel nádorové onemocnění tlustého střeva, je poměrně mlád. V jeho věkové kategorii se toto onemocnění vyskytuje zřídkakdy. Nejčastěji je příčinou krvácení do stolice poranění hemoroidů při defekaci nebo řitní trhlina. Příčinou však může být i zánětlivé střevní onemocnění, polypy tlustého střeva , divertikly tlustého střeva atd. Žádné krvácení do stolice by se nemělo podceňovat a doporučuji vám manžela přemluvit k návštěvě lékaře. Stud stranou.

Zjistil jsem při sprchování, že mám malinké výrůstky v konečníku, které jsem tam dříve neměl. Krev ve stolici jsem zatím neměl, ani žádné bolesti při vyprazdňování. Pokud se jedná o počáteční hemoroidy, co by jste prosím doporučili na jejich léčbu?
Podle toho co popisujete by se opravdu mohlo jednat o hemoroidy. Hemoroidy jsou v podstatě "křečové žíly" v oblasti konečníku. Konzervativně lze doporučit přiměřenou hygienu konečníku, lokální přípravky Spofax čípky, Faktu čípky, ProctoGlyvenol apod., preparátů je na trhu více. Nemá cenu je užívat chronicky, spíše nárazově pokud budete mít nějaké obtíže. Hemoroidy se mohou střídavě objevovat a zase mizet. Ne že by úplně mizely, spíše se reponují zpět do análního kanálu a nejsou hmatné. Je také dobré vyvarovat se zácpy ale nikoli za cenu chronického užívání projímadel. Pokud se připojí nějaké další potíže navštivte lékaře například všeobecného chirurga.


Chtěla bych se zeptat na možnost léčby hemoroidů, které se mi vytvořily po porodu. Moje potíže nejsou velké, ale chci je řešit. Zajímalo by mne by mne, jestli je zákrok bolestivý, zda-li je nutná hospitalizace, jak dlouhá je rekonvalescence, atd. Případně jiné metody účinné léčby. Může hemoroidy zhoršovat analní styk?
Hemoroidy se často objevují po porodech. Jedná se o nezhoubné onemocnění. Sedavé zaměstnání vám moc nepomáhá, ale přílišnou váhu bych mu také nepřikládal. Anální styk může způsobit zhoršení průvodních potíží, ale nemůže hemoroidy sám od sebe způsobit. Nemusíte se tedy obávat, že by jste si hemoroidy análním stykem způsobila. Hemoroidy máte již delší dobu, ale byly celou dobu reponovány ve vyšších partiích konečníku a proto vás netrápily. Záleží tedy jen na vás zdali budete riskovat zhoršení potíží či eventuálně trombózu hemoroidu po análním styku. Zpočátku můžete zkusit konzervativní léčbu. Pokud nezabírá, doporučuji navštívit všeobecného chirurga. Ten vás vyšetří a navrhne nejvhodnější další postup. Případně navrhne vyšetření tlustého střeva, aby vyloučil ještě jiná onemocnění tlustého střeva a konečníku, která se mohou projevovat symptomy které uvádíte. Pokud selhává konzervativní léčba, je na místě operace, která se však dá provést různými způsoby. Urgentnost operace je spíše dána vámi, resp. záleží na tom jak moc vás příznaky onemocnění trápí nebo obtěžují. Metod jak řešit hemoroidy operačně je více.

Mám vyhřezlé a bolestivé hemoroidy a strach z operace. Celkem jsem se s nimi naučila žít, ale v poslední době jsem si všimla hlenu ve stolici. Je bud čirý nebo v barvě stolice. Moje problémy to nezhoršuje, ale mám strach z rakoviny střeva. Nechci podstupovat nepříjemná vyšetření pokud to není nezbytně nutné. Můžete mi poradit jestli tyto symptomy jsou dostatečné pro další vyšetření?
Výskyt hemoroidů v souvislosti s porody je typický. Hlen ve stolici nemusí nic znamenat, ale může být příznakem onemocnění tlustého střeva. Nemusíte myslet hned na nádorové onemocnění, ve vašem věku se vyskytuje řídce, ale může se jednat i např. o zánětlivé onemocnění, i když i u toho by jste měla ještě další potíže (bolesti, průjmy apod.) Doporučuji však při opakovaném výskytu hlenu se poradit s lékařem a případně podstoupit koloskopii. Jedná se sice o poměrně intimní oblast ale opatrnosti nikdy nezbývá.

Zevně na levé straně konečníku nalézám vypouklý útvar asi 2 cm na délku, nekrvácí, ale svědí a bolí. Po týdnu pečlivého ošetřování, koupel, mast Aviril H, bolest trochu polevila , ale útvar zůstává. Je možné, že se jedná o hemoroidy?
Podle toho, co popisujete, by se opravdu mohlo jednat o hemoroidy navíc komplikované trombózou hemoroidálního uzlu. Hemoroidy jsou v podstatě "křečové žíly" v oblasti konečníku a někdy může dojít, že se krev v uzlu "srazí" (ztrombolizuje). Pokud nepomůže konzervativní léčba, tak je na místě drobný chirurgický zákrok, kdy se v lokální anestezii uzel rozřízne, sraženina vyjme a následuje okamžitá úleva, rána se sama spontánně do několika dnů zahojí. V úvahu dle popisu však připadají i další eventuality (zánět, absces konečníku, píštěl konečníku nebo nádorové onemocnění). Bylo by tedy nutné stav zkonzultovat s lékařem.

Otestujte se
Jaký je nejčastější příznak onemocnění hemoroidální pleteně?
Proč je nutno každé krvácení do stolice vyšetřit lékařem?
Jakým způsobem se hemoroidy operují?

Co pro sebe můžete udělat právě teď?
Navštivte Virtuální centrum Hemoroidy , kde se můžete objednat ke specialistovi.

V lékárně můžete zakoupit některý z volně prodejných léků .

Léčbu podpoříte užíváním potravních doplňků .

Jitrocel větší (širokolistý)
Plantago major L.
Jitrocel větší (širokolistý)
Plantago major L.


19920714

Lidové názvy:
Beraní jazýček, celník, jazýček, myší ocas, olověný jazýček, psí jazyk, skorocel, skorocél, špičatý a okrouhlý jitrocel, volský jazyk, král cest (wegerich).



Výskyt:
Je rozšířený v Evropě a v Asii; u nás hojně na polích, u cest, na lukách, na ladem ležící půdě a v travnatých příkopech. Někdy se také pěstuje.


Popis:
Jitrocel je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem. Z růžice přízemních listů vyrůstá několik stvolů, zakončených válcovitým klasem malých obojakých květů. Kalich je čtyřdílný, koruna čtyřcípá barvy bledě fialové, 4 tyčinky s dlouhými, bílými nitkami, které z květu vyčnívají. Semeník je dvoupouzdrým plodem je tobolka s osmi semeny. Jitrocel kopinatý má listy kopinaté, celokrajné, nezřetelně zoubkované, ponenáhlu zúžené v řapík. Klásek je krátký, před rozkvětem zašpičatělý. Jitrocel větší má listy vejčité, celokrajné s podélnou nirvaturou. Klásek je dlouhý až 6 cm.


Sbíraná část:
List (Folium plantaginis)



Sbíráme:
od června do srpna.


Sběr:
Sbíráme listy dřív než se objeví květní stvoly. Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin. Suší se rychle na slunci ve vrstvách nejvýše do pěti cm nebo při umělé teplotě do 40 ° C. Snadno se zapařuje a listy pak tmavnou. Po raní rose a po dešti jitrocel nesklízíme. Vlhké listy, zejména pomačkané rychle černají, což způsobuje glykosid aukubin. Droga se musí uchovávat v suchu a v dobře uzavřených nádobách. Má být zelená až zelenonahnědlá. Je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť.


Účinné látky:
Slizové látky, glykosid aukubin a catapol, hodně xantofylu, vitamín C, kyselinu křemičitou, loliolid, tyrosol, fenolové kyseliny, enzymy invertin a emulsin, uhlohydrát xylin a látky fytoncidní (rostlinná antibiotika).


Použití:


Čaj (nálev):
usnadňuje odkašlávání

a uvolňuje hlen (expektorancia),

upravuje stolici,

užívá se při dýchacích nemocech se siným zahleněním,

při chronickém kataru průdušek,

kašli,

černém kašli,

plicním astmatu,

tuberkulóze plic,

při poruchách trávení provázeném zácpou,

zahlenění plic,

zahlenění žaludku,

zahlenění střev ,

čistí krev,

čistí plíce,

čistí žaludek,

při zánětu ledvin

močového měchýře,

při hemoroidech,

chrlení krve,

krvavém močení .

Je nepostradatelný pro lidi, kteří mají špatnou krev,

málo krve,

slabé plíce

ledviny,

bledý vzhled,

kteří dostávají vyrážky

a lišeje,

pokašlávají,

chraptí

a jsou celí pohublí.



Zevně:
na špatně se hojící rány,

vředy,

pohmožděniny,

spáleniny,

omrzliny,

bodnutí od vos nebo včel,

na potírání při zánětech očí,

mírní bolesti hlavy

používá se jako kloktadlo při zánětech a otocích mandlí.



Čaj z mateřídoušky a jitrocele:



(Směs na bronchiální astma)
1 díl mateřídoušky,

1 díl jitrocele.

Jednu čajovou lžičku směsi spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme, přidáme citrón. Pijeme 4 - 5x denně.

S citrónem pomáhá při

při onemocnění jater

a močového měchýře,

zánětu průdušek,

astmatu

i při černém kašli.

Tento čaj účinkuje i při nebezpečí zápalu plic, tehdy se pije každou hodinu po doušcích.



Kořen
se žvýká při bolesti zubů.



Obklady:
z rozmačkaných listů se používají na

mokvavé lišeje,

špatně se hojící rány,

tj. při bodných i tržných ranách,

při bodnutí hmyzem, dně,

krvácení z hemoroidů,

z nosu (s octem),

z dělohy (s octem),

při pokousání psem nebo hadem,

při zhoubných onemocněních žláz (je dobré nejdříve místo potřít majoránkovým olejem a potom přiložíme jitrocelové listy a zavážeme ručníkem),

při bércových vředech (jakkoli dlouho starých),

ztvrdlých uzlinách

a při trombóze.

Listy se solí léčí strumu (vole) na krku.

List vložený do obuvi odstraňuje puchýře

a opuchliny nohou.



Sirup:
čistí krev od všech nečistot a chorobných látek,

proti kašli a nachlazení.

Užíváme jednu polévkovou lžíci před jídlem, (děti pouze čajovou).


Tinktura:
používá se jitrocel větší (širokolistý); užívá se 3x denně 8 kapek při

bolestech zubů i prudkých,

neuralgii obličeje,

nočním pomočování,

nervových bolestech v oblasti obličeje,

při zánětu trojklaného nervu,

úniku moče,

nucení k častému močení,

slabosti svěračů močového měchýře,

bolestech uší

a zánětu středního ucha (tinktura se míchá s glycerinem pro přímé použití - nalije se do zvukovodu).



Obklady z listů jitrocele:
Čerstvě natrhané listy jitrocele omyjeme a semeleme na masovém mlýnku nebo válečkem na nudle je rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.


Jitrocelový sirup I:
Asi 400 g jitrocelových listů,

hrst nových smrkových výhonků

a jednu třezalku

vložíme do 4l láhve od okurek a zalijeme vodou s 2 lžícemi kyseliny citrónové. Druhý den slijeme přes plátýnko a přidáme 3 kg cukru. Vše svaříme do zhoustnutí a nalijme do sklenic a uložíme do chladničky.


Jitrocelový sirup II:
Čtyři vrchovaté hrsti listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji naplníme do sklenic a uložíme do chladničky.



Jitrocelový sirup III:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi zkvasí cukr s listy na sirup. Po třech měsících sklenici vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do láhví a dobře uzavřeme.


Jitrocelový sirup IV:
Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. Sklenici necháme stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. i takto získaný sirup dobře převaříme.


Jitrocelový sirup V:
2 hrsti čerstvých listů jitrocele kopinatého rozmixujeme s 250g medu a 1 dl vody. Vaříme na mírném ohni tak dlouho, až se udělá hustý sirup. Používá se denně třikrát 1 lžíce, nejlépe do čaje.


Smažený jitrocel:
2 vejce,

2 lžíce mléka,

3 lžíce výběrové mouky,

trochu soli,

špetka kypřícího prášku,

moučkový cukr,

skořice.

Sbíráme jen mladé svěží lístky jitrocele. Dobře je omyjeme, osušíme, obalíme v hladké mouce a namáčíme do těstíčka. Smažíme na rostlinném tuku, sypeme skořicovým cukrem. Podáváme jako teplý moučník.

perfektní, aspoň něco užitečného

Pelyněk černobýl
Artemisia vulgaris L.


19920722

Lidové názvy:
Černobejl, peluň, hořkohub, peluněk, peluňka, pamutejček, pamětníček, bylina sv. Jana (neplést s třezalkou).


Výskyt:
Je to druh rozšířený skoro po celé Evropě a západní Asii. U nás hojně roste na rumištích, u cest, plotů, v příkopech, v křovinách, na náspech, od nížin až do horských oblastí.



Popis:
Černobýl je statná vytrvalá bylina vysoká 50 - 150 cm s větvovitými kořeny a červenofialovými, nedřevnatějícími lodyhami, vyrůstajícími v trsech. Lodyhy jsou hranaté, tuhé, pýřité a bohatě latnatě větvené. Listy jsou ve spodní části lyrovitě peřenodílné, krátce řapíkaté, 5-10 cm dlouhé. Ostatní listy jsou menší, ouškatě přisedlé, dvakrát peřenoklanné, horní jednoduše peřenoklanné. Listy v květenství jsou jednoduché, kopinaté. Všechny listy jsou tuhé, na okraji podvinuté, na líci lysé, na rubu běloplsnaté. Žluté nebo načervenalé květní úbory jsou velmi drobné, krátce stopkaté a jsou uspořádány v bohatých, hustých a listnatých latách. Plodem jsou nažky. Kvete od července, v chladnějších polohách ještě v srpnu a září.


Sbíraná část:
Nať (Herba artemisiae).



Sbíráme:
od července do září.


Sběr:
Sbírá se kvetoucí nať uřezáváním vrchních částí asi 20 cm dlouhých maximálně však 50 cm. Průměr lodyh nemá být větší než 5 mm. Po ukončení sběru nať ihned rozkládáme v tenkých vrstvách k sušení. Snažíme se sušit co nejrychleji, ve stínu a za dobrého přístupu vzduchu nebo ji lze sušit zavěšenou ve svazečcích. Při umělém sušení nesmí být teplota vyšší než 40 ° C. Droga má příjemně aromatický pach a kořenitou, slabě hořkou chuť.


Sesychací poměr
je 3 - 4 : 1



Účinné látky:
Silice s cineolem a thujonem, hořčiny, inulin a cholin, třísloviny a pryskyřice.


Použití:
Používá se jako koření, hlavně k tučnému masu, které tvoří stravitelnějším. Černobýl podněcuje sekreci žaludečních šťáv.



! Při delším používání je nebezpečný a škodí nervové soustavě. Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, zpomalením a poruchou srdečního rytmu. !


Čaj (nálev):
při žaludečních křečích,

střevních parazitech,

na tišení bolesti,

podporuje trávení,

na léčbu očí (zároveň potíráme),

usnadňuje stolici,

při nepravidelné menstruaci,

při chřipce,

močových nemocech,

vyhání z těla červy.



Osladíme-li nálev medem slouží při kvašení v žaludku po snězení nesprávně kombinovaného jídla,

při zápachu z úst,

rakovině

a žloutence (pijeme 2x denně).


Zevně
léčí oči (potíráme a zároveň pijeme čaj).


Tinktura:
bereme 10-15 kapek na cukr při všech žaludečních potížích.



Žaludeční čaj:
30 g puškvorce (oddenek),

10 g heřmánku (květ),

10 g kmínu (plod),

40 g máty peprné (list)

10 g pelyňku (nať).

2 lžičky směsi na ¼ l vody. Přelijeme vařící vodou a necháme 15 minut stát Užíváme 1 - 2 šálky denně.

Yzop lékařský
Hyssopus officinalis


20011104

Výskyt:
Domovem je ve Středozemí a ve střední Asii, u nás se pěstuje v zahrádkách, místy zplaňuje.



Popis:
Vytrvalá, bohatě větvená bylina z čeledi hluchavkovitých, až 50 cm vysoká, s vysokými lodyhami s dlouhými úzkými kožovitými listy a s fialovými, zřídka růžovými květy uspořádanými do jednostranných vrcholových klasů.



Sbíráme:
Sbíráme kvetoucí nať (červenec - srpen).



Účinné látky:
Nať yzopu obsahuje silice pinen a pinokamfon, flavonový glykosid hesperidin a diosmin a dále třísloviny. Významný je i obsah vitamínu C. Droga má kořenitě kafrovitý pach a hořkou chuť. Působí podobně jako šalvěj, má protibakteriální účinky, podporuje trávení, uvolňuje křeče, lehce projímá a působí močopudně.



Použití:
Yzop patří mezi prastaré léčivé byliny a v minulosti byl doporučován zejména starým lidem jako prostředek, který

posiluje zrak,

odnímá bolesti žaludku,

dává člověku pěknou barvu

a čistí mozek.



Čaj (nálev):
Dnes se doporučuje hlavně

proti nadměrnému pocení,

dále pak při chronickém bronchiálním kataru,

astmatu,

kašli,

nadýmání,

chronickém střevním kataru

a k povzbuzení chuti k jídlu.



- Zevně se užívá nálevu

jako kloktadla při zánětu hrtanu

a mandlí.

V arabském světě se kvašením yzopových lístků získává mírně alkoholický občerstvující nápoj - šerbet.



- Čaj: 1 lžička sušené natě na ¼ l vody. Přelijeme vařící vodou a necháme 15 minut louhovat. Pijeme 2 šálky denně při výše uvedených potížích.

Zlatobýl obecný, celík zlatobýl
Solidago virgaurea L. syn.
Solidago virga aurea L.


19920704

Lidové názvy:
Žlutá metla, celík, celník, svalník, hadí traňk, vysoký traňk, zlatobejl.



Výskyt:
Je rozšířený v Evropě, Asii, a Severní Americe. U nás je dost rozšířený na slunečných svazích, ve světlých lesích a na suchých skalách od nížin až do hor.



Popis:
Zlatobýl je vytrvalá bylina s chlupatou, asi 100 cm vysokou lodyhou, rostoucí na suchých, písčitých mýtinách a stráních. Spodní listy této rostliny jsou elipčité, pilovité, horní jsou kopinaté, celokrajné. Žluté květy sestavené v hroznu rozvíjejí se od července do září.



Sbíraná část:
Nať (Herba virgaureae).



Sbíráme:
od srpna do září v době, kdy kvete.



Sběr:
V době květu stříháme nať asi v polovině rostliny buď zahradnickými nůžkami nebo srpem. Sušíme ve svazečcích zavěšených ve stínu. Umělá teplota při sušení by neměla překročit 40 ° C. Droga je bez pachu a má svíravou chuť. Uchováváme v uzavřených nádobách.



Sesychací poměr
je 5 : 1.



Účinné látky:
Hořčiny, třísloviny, silice, saponiny, flavonové barvivo a amid kyseliny nikotinové.



Použití:
Působí protizánětlivě a urychluje hojení ran.



Čaj (nálev):
se pije při onemocnění a krvácení střev,

při sníženém vylučování vody z organizmu,

poruchách látkové výměny,

jako stavicí prostředek při průjmech,

při všech nemocech ledvin a močového měchýře.

Tato droga totiž odvodňuje a má ochlazující účinky.

Protože všechny duševní pocity mají vliv na činnost ledvin, osvědčil se zlatobýl jako léčivá bylina ovlivňující citový život člověka.



Koupel a čaj
pomáhá i při vážnějších nemocech ledvin.