1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Nastává chaoooooooooooos.

Pan Langer to nezvládne vsaďte se! Lidi budou stávkovat a on bude muset odstoupit, protože to neukočíruje. Takový člověk, který se o lidi stará tak že je ožebračí a sám má co nejvíce te půjde z kola ven, takového tady nepotřebujeme. Každý mám mít vyvoleného, který se o své lidi postrará a ne opak. On se jen baví, ten Vánoce 2007 jako ministr už neoslaví, jedině jako odstupšivší.

Největší strach máme z toho, že se někdo z managementu špatně vyspí, a přeloží nás někde cca 50 km od domova, na což má dle nového zákona nárok. Jelikož manželka pracuje taktéž na směny a má je samozřejmě opačně, tak nevím, jak bych toto dělal, aby rodina fungovala. Platový výměr nemám, ale půjček spousta. Když čtu, že půjdu cca 3.000,- kč dolů, tak nevím, jak toto zaplatím. A to mi chcípá moje limuzína

Nemocenská a budou jezdit oni za tebou - na kontroly

Nemusí se špatně vyspat stačí, když budeš mít svůj názor to se u policie nenosí. Půčky pošli ministrovi on je bude platit ze svého, protože oni na to mají, nebo jdi k popelářů a v době volna odklízej jiný bordel z ulic. Jednou budeš mít vestu s nápisem policie a jindy s nápisem popelář, vesta jako vesta.

Tak jsem včera dostal platový výměr a málem mi vyhrkly slzy do očí, jsem z menšího OO PČR sloužím 8 let a finančně jsem si pohoršil jako státní zaměstnanec přesně o 39.300 hrubého ročně. Jak jsem to řekl svému vedoucímu, tak mi odpověděl, že přidali mé manželce od nového roku na mateřské tak že jsem si ještě polepšil !!!!!!!!! No přece tak to říkají na PP PČR, že v globále na tom budeme lépe. Pořád tomu nemohu uvěřit, že takové svinstvo a diskriminace vůči policistům, kteří nosí uniformu je vůbec možná v demokratickém státě.

Já beru 50000,-Kč/měs. ty 18 000,- Kč/měs a v průměru máme každý 35 000,- Kč tak co si stěžuješ vždyť minulý rok byl průměr jen 30000,-Kč

Opravuji!!!
Na intranetu byl zveřejněn průměrný plat policistů v roce 2006 ve výši zhruba 28600,-Kč. Také se tam dalo vyčíst, že průměrná odměna na hlavu policisty byla letos něco málo přes 6000,-Kč. Kolik z Vás tolik odměn v celkovém součtu dostalo?

Dostal jsem celých neuvěřitelných 1000,- Kč za tento rok. Děkuji tímto vedení a nadále se mnou můžou počítat do celostátních akcí typu DBA, Kryštof atd. Už se nemohu dočkat až zase budu stát 5 hodin v kuse na silnici a zastavovat velice příjemné řidiče.

Já chci na oddělení, kde dostávají 1000,-Kč odměny. Za rok jsem dostal 300,-Kč, ale hodnocení mám výborné. Roční práce s hodnocením výborný je za 300,-kč.

Manželce přidali, ale rázem psali, že to nebude brát 4 roky, ale jen 3. Pzor na Chocholouška.

Ještě, že máme ty manželky na mateřské, já přijdu za rok o 48.500 hrubého...

Před rokem jsem si vzal nové auto na úvěr. V únoru mi jej příjdou vzít protože není z čeho úvěr splácet. Bohužel mi úvěrovka nepočká do konce roku až se vše vyjasní a platy nám dorovnájí (což jsou jen kecy, protože by to pro státní rozpočet znamenalo brutální jednorázový výdaj). Je čas udělat papa autíčko. PS:Ještě že nemám hypotéku.

Pěkný den přeju, už mě přestává bavit poslouchat Ty fundované řeči policšjních mluvčí z PP. To je výsměch celé policii. Sloužím 14 let ve východních Čechách a je to čím dál horší,. A to nemluvím o tom jak to asi bude vypadat od 1.1.2007. Zeptejte se jak je to s rozkazama ve východních Čehách a kdo je má? Já to teda nejsem a ani nikdo z mých kolegů. Prostě si za ty peníze dělají co chtějí.

Vím o čem hovoříš. Já jsem mluvčí na okrese a mám plat jako policista, který nastoupí k policii a to mám vysokou školu (právní), která byla podmínkou. Také nám slibovali a slibovali, ale nakonec mám nižší plat než jsem měla. K těm fungovaným řečem - pokud chceš být s vlky musíš s nimi .... .

Vážený pane ministře (člen vlády bez důvěry?),
zákon č. 361/2003 Sb. je 2 roky platný, takže jak je možné, že se dosud nikdo z odpovědných nechytil za nos, co že je to za paskvil, jaký bude mít dopad na lidi, kterých se týká?
Bohužel si myslím, že to jste to třeba Vy věděl, po obyčejném přečtení tohoto zákona to muselo být jasné i ostatním spolutvůrcům. Problém bude asi jinde - ono se totiž někdy hodí, aby stát měl v podstatě nefunkční a rozloženou represivní složku, schovají se tak různé čachry, není tolik vidět na prsty. Proto si myslím, že zákon je takový, jaký je, záměrně. Zákon není jenom o platech, ale i o principu fungování bezpečnostních složek, ale to Vy jistě víte. A protože to já vím taky, tak se na mne nezlobte za to, jakou stranu barikády si vyberu, za kterou půjdu do boje.

V sekci NÁZORY/ -Policie ČR, hasiči
si přečtěte na stránce 51 od autora Petra Sikory příspěvek ze dne 2.2.2006 a také odpověď našeho pana ministra a porovnat jí s jeho současnými výroky. Udělejte si úsudek sami, jak jsme na tom mohli být a kam jsme se to nyní dostali. Opravdu to stojí zato, si celý příspěvek přečíst a trochu se nad tím zamyslet

Včera se vrátil vedoucí z porady a hlavní vzkaz od vedení je, aby jsme si braly půjčky s FKSP, protože je tam peněz dost. Od 1.1.2007 o tom budu vážně uvažovat, ale ne na to, abych si něco pořídil, ale abych to všechno nějak poplatil. Ono 3.000,- na platu je prostě znát. A od nového roku lépe a radostněji za míň peněz.

Tak to jste na tom dobře. U nás máme prázdné FKSP a když chceme nějakou půjčku, tak můžeme jít maximálně do bank. U nás na toto není nárok. Rozpočítalo se to na cca 300 Kč na hlavu. Nějaké sportovní nebo kulturní akce vůbec nehrozí!!!

O úroku se ani nezmínil co? Určitě 29%. Tady už je všechno možné.

To buďte rádi, že nesloužíte u městského řediteklství v Ostravě, kde FKSP je pouze jeden zlodějský podnik. V letošním roce jsme měli na hlavu cca 1,700,-Kč a pokud je chceme vyčerpat, tak jsou s tím takové obstrukce, že bych se na to ... Je mi na nic, když se podívám na možnosti např. hl. m. Prahy, kde mají kupříkladu letecké zájezdy do bulharska, řecka, španělska za cca 2,500 - 4,500,-Kč na hlavu i s polopenzí.

Laďa
Vážení kolegové
začátkem roku 2003 jsme byli dle rozhodnutí nadřízeného rozděleni na obvodech do 8 a 9 tříd s tím, že je to pouze na přechodnou dobu 1 roku. Rozdíl ve třídě znamenal v tu dobu 1.000,- kč. Z jednoho roku se vyklubali 3 roky. Máme před sebou rok 2007 a to stejné se stalo i teď. Překlopily se třídy a kdo byl v 9 je 5 a kdo byl v 8 je ve 4 s tím rozdílem, že je zde rozdíl cca 1.800,- kč. Ještě, že mě má vedoucí rád a mám po 9 letech 200,- kč osobního. Vysvětlí mi někdo jak je toto možné, když na obvodních odděleníchIV, III, II, typu dělají všichni všechno(přestupkové, trestní řízení). Nebudu dále mluvit o tom, že překlopením do nových tříd příjdeme o peníze. Dále bych uvedl, že pracuji 9 let na OOP III, typu, kde opravdu všichni děláme všechno. Proč mezi nás tímto způsobem vrážejí klín. To chtějí, abychom si nadávali, záviděli si a pod. V pátek 29.12.2006 nám bylo sděleno na kolikátou budeme chodit od začátku roku 2007 do práce. To je také lahůdka Dříve od 07:00 hodin teď abychom vyšli vstříc občanským zaměstnancům tak od 7:30 hodin. Dle mého bychom mohli chodit i od 10 dopoledne abychom z toho dne již opravdu nic neměli. Sloužím zítra noční na silvestra(vzal jsem si ji dobrovolně), jsem zvědav podle čeho budu sloužit po úderu 23:59 hodiny, když v ruce nemám stále nic. Jelikož jsem u vedoucího oblíben tak se již těším jak budu v přístím roce dostávat mnohem víc svátků, sobot a nedělí a nočních, kdy svátků jsem si doteď moc neužil, protože je rozebrali oblíbenci vedoucího. Jsem pevně rozhodnut, že v případě že se situace se v průběhu roku 2007 nezlepší odejít do civilu. Bude mi to velmi líto, protože jsem chtěl pro společnost něco udělat, ale tohle dál nejde. Mimochodem jsem z vesnice a práci v okolí sehnat bude těžké, ale jinak to asi nepůjde.

Zdarec,
U nás je to také velice spravidlivé. v roce 2003 jsem dostal od bývalého vedoucího 9tř. a nyní, jelikož nejsem tak oblíben a řeknu co si myslím tak jsem spadl z 9 do 4tř. Ten skok je platově cca 2.500,-Kč. Nebudu nikomu popisovat jak jsem naštvaný, protože tato diskuze je tím přehlcena.

Co si takhle založit vlastní bezpečnostní agentůru, co? Zkušenosti máme. Víme kde se dělají fatální chyby a můžeme jím v klidu předcházet. A myslím si, že kdyby to klaplo, tak by v této firmě sloužilo 20 000 lidí a u PČR už jen 30000 lidí, kteří ulici neviděli ani z okna.

to není až tak špatný nápad...

Milý kolego. Jsem , zatím ještě , příslušníkem vězeňské služby. ale doufám, že až tu bezpečnostní agenturu založíš, nebude Ti vadit moje minulé působiště a že i takoví jako já u Tebe šanci dostanou, protože to co nás v souvislosti s novým zákonem čeká za několik málo hodin je opravdu minimálně hnus. V novém roce vše nejlepší.

Dobrý den pane ministře. Nedávno jsem četl otevřený dopis p. Heinze který se otevřeně vyjádřil k potápějící se lodi jménem PČR a vy jste na tento příspěvek reagoval. Myslím si že ti, jejichž práce na ulici, každodenní jednání s občany, zpracování administrativy atd. jsou ti, kteří reprezentují policii takovou, s jakou se sní každý den setkává běžný občan. K 1.1.2007 jste jim všem snížili platy, v tarifních třídách jste je poslali do 3 a 4 a chcete aby svou práci vykonávali s nadšením ? Jo asi nejde. Prosazujete kariérní řád a s tímto spojený postup ale kdo bude sloužit na ulici? A když už se na školu dostanu a tuto dokončím kam mě asi umístí když nikde není místo? Budu pořád na základním utvaru ale budu mít vysokou školu.Mám ještě dalších otázek ale nikde žádná odpověd. Ještě bych uvedl že sloužím 12 let a uvažuji o ukončení práce u policie.