1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Proč se mi ten pán nahoře pořád škodolibě směje. Začínám mít z toho pořádnou depku.

Jdou policajti jdou bože jaká je to sláva - kousek sci-fi písničky na pobavení.

15 000 příslušníků PČR nastoupilo nečekaně na nemocenskou. Ulice zejí prázdnotou co se PČR týče. Propuklo rabování! Ulicemi se šíří strach. Pomooooc kradou mi můj notebook!!!!

Už i tomuhle se přestávám smát....:-(

Přeji všem kolegům, i p. ministrovi, považuje-li se, nebo chce-li se považovat za kolegu, vše nejlepší v Novém roce .... a nemyslím to ironicky.

Zdravím toto fórum a přidávám se ke kritikům nového zákona, je v něm tolik nesmyslů až z toho jde hlava kolem, třeba to že budou muset být nošeny jmenovky se jmény což si např. u VS neumím ani představit, ale kdybych chtěl napsat všechny asi bych dnes už nic jiného nedělal, tak zatím raději ahoj v lepších časech!

Jj. Někdo v sekci Policie ČR, hasiči na to již upozorňoval. Já zatím o ničem takovém nevím. Šmejdi z rajónu stejně vědí, kde bydlím, takže to na tom asi nic nezmění. I nadále budu chodit ke svému stařičkému Favoritu stojícím před domem s obavou, že mám propíchnuté kolo ( zatím se tak kupodivu ještě nestalo ), nebo ze si při této každodenní prohlídce nevšimnu třeba povoleného kola a bude ohrožena celá moje rodina. Na tom jmenovky asi nic nezmění, protože se moje jméno stejně dovědí pouze cizí a těm budu mít možnost ( i když minimální ) oponovat při řízení ve věcech služebních ( alespoň budu znát protivníka ). Bude zajímavé to sledovat, protože mi asi tak 5-6 opilců měsíčně říká, že si pamatují moje číslo a ještě si nikdo z nich nestěžoval. třeba bude pro ně snadnější si zapamatovat jméno. Na místě zákroku nás stejně oslovují jmény, která si vysmyslí a zde jsou těžko prezentovatelná.

Ještě pochopím cedulku se služební hodností, aby lidé věděli, jak mi mohou říkat místo pane policisto, policajte atd., ale jmenovku? Děkuji nechci, to si tam pak můžu dát i adresu trvalého pobytu, telefon a že mám manželku a 2 děti....no comment

2 a ( 31.12.2006 11:32 ): Pšššt. Nebo se toho někdo z PP chytne.

http://www.policista.cz/

Přeji vše dobré jitro! Měl jsem možnost nahlédnout do některých rozhodnutí ve věcech služebního poměru. Doporučuji zejména ženám, které abslovovaly mateřskou dovolenou, aby si řádně přepočítaly v rozhodnutí uvedenou dobu praxe. Viděl jsem dvě taková rozhodnutí, v obou případech to bylo spočítáno špatně. V prvém směrem dolů, tedy započítáno méně, než býti má, v druhém případě směrem nahoru, kdy nebyla mateřská dovolená odpočítána vůbec. Osobně považuji ten druhý případ za nebezpečnější, neboť tím, že vám bude vyplaceno více, než vám přísluší, jde o bezdůvodně obohacení, které musíte ve smyslu zákona vrátit. Tudíž pozor, aby se někdo nedostal do situace, že bude vracet přeplatky za půl roku či déle. Osobně doporučuji po zjištění špatného výpočtu (ať již nahoru či dolů) neotálet a v zákonné lhůtě podat odvolání proti rozhodnutí.

Vážená kolegyně poldinko,
jsem také od firmy, proto ti tykám a žádám tě, abys můj následující text přes jeho možnou kontroverznost nepovažovala za provokativní, ale za podnět k zamyšlení nad stávající situací a výchoscích z ní, podaný expresivně s mírnou nadsázkou.
Je zbytečné plakat za ztracenou hodností jenom proto, že vysocí funkcionáři si chtějí podržet své plukovníky a nelíbí se jim oslovení "Pane rado". Zvykni si na inspektorku či vrchní asistentku, pak je to srozumitelnější dle zásady zákona: "Každému co jeho jest".
Ohledně přemnožených vysokoškoláků na tvém oddělení je třeba nejdříve se zeptat, jaká je společenská objednávka na působení vysokoškoláka u naší firmy ??? Dle starého zákona vlastně žádná, protože od postu OŘ výše byla až v poslední době vyžadována VŠ, do tohoto stupně to šlo na okrese a často i výše bez problémů i bez ní. Nový zákon žádá VŠ od komisaře výše, tedy jak víme od postu VO/ZVO, či u lepších postů na SKPV. To je ale známo od r.2003, takže to není žádná novinka, právě tak jako to, že důchodci zůstanou zabetonovaní ještě 4 roky. Jestli-že pro většinu policistů je nyní nedostižným snem tř.6, kde postačuje maturita, napiš sem na DF, případně na DF OS na Intranetu, v co tvoji kolegové s VŠ na OOP doufali, když si teď zoufají, že se svou VŠ nejsou zaplacení. Určitě namítneš, že veřejný zájem je, aby policista byl co nejlépe vzdělán. Ale to snad jen v policejním oboru a to zrovna nemusí být VŠ (viz SRN). Pro řadového policistu nyní velmi dobře postačuje (ohledně znalosti práva) stávající ZOP, vždyť je to vlastně jen takový poučený laik. V očích doktorů práv totiž stejně nic jiného není a co se týče pravomocí, buď seká spisy podle mustru, viz výživa, krádeže HJK, MBT, peněženky atd., nebo se běží poradit na SZ, odkud by teď měli TrŘ dozorovat již od stadia zahájení. Složitější věci hned přebírá SKPV, podle náměstka PP rady Brázdy ohlášených brzkých změn snad už všechny, co se nevejdou pod ZTŘ. Takže sumasumárum společenská objednávka vyjádřená novým zákonem, který známe již od r.2003, je, že VŠ u policie teď potřebuje jen ten, jehož konečným cílem je buď managerský post nebo post ozbrojeného úředníka na vyšetřovačce.
Co se týče možného kariérního postupu, člověk s VŠ musí být schopen vyhodnotit své dlouhodobé šance k uplatnění !!! Jestli-že slouží na malém zapadlém OOP a tam také bydlí a VO je mladšího věku, tak šance nula. V sídle OŘ jakž takž, daleko lépe na kraji, nejlépe v PH, kde od 1.1. jsou i třicetiletí podplukovníci. Takže jednoznačně v závislosti na bydlišti - dlouhodobě kvůli rodině. Je taky jasné, že nikdo se nebude stěhovat jen za 5.třídou, když s VŠ může cestou výběrového řízení poskočit o třídy dvě. Nově musí dostat volno na účast ve výběrovém řízení a domnívám se, že při kariérním růstu, tj. přechodu na vyšší TT, musí být ze starého místa uvolněn i při nesouhlasu nadřízeného. To asi platí i z 3.TT na 4.TT.
Zapomněla jsi se také zmínit, že 10% navýšení nad základní tarif alespoň částečně vyrovnává propad za neplacení SO,NE,N,SV. Též že 150 hodin (hrozilo až 300) přesčas zdarma bylo i do teď , jen ne tak natvrdo, a že to bude částečně eliminováno dalšími 5 dny dovolené navíc oproti dosavadním 37.
Jinak sdílím tvoje obavy o správní řízení u dom.nás., které je daleko složitější, než TČ výživy a pod. A navíc u dom.nás. bude vždy někdo, kdo bude protestovat proti jakémukoliv rozhodnutí.
No a když teď někdo jde s platem dolů, asi mu nezbude nic jiného, než položit vedle sebe a porovnat rozhodnutí o příjmech za prosinec a za leden, případně v dubnu výpl.pásky za 3 měsíce 2007 (po vyrovnávacím období 3 měsíce) a porovnat je s průměrem za r.2006. V případě minusového rozdílu se pak jako člen odborů připojit k hromadné žalobě za splnění veřejného přílibu, daného představiteli MV a PP prohlásivších, že žádný z policistů neutrpí platový propad. Tipuji, že bude tvrzeno, že příslib se týkal jen základních tarifů a případů, kdy nově vykonávaná práce je náročnější než pracovní náplň nové třídy. Ano, logický je pak postoj: "Budu pracovat jen do výše svého platu", takový přístup ale uzavírá možnost postupu na vyšší TT, protože ve výběrovém řízení je nutno prokázat, že jsem schopen zvládnout složitější problematiku a mít dlouhodobé hodnocení nejméně .... U VŠ pak negativní postoj úplně maže možnost poskočit o 2 TT. To je ten buřtík, kterým nám před nosem mává kariérní řád.
Je nesmysl ptát se bolestínsky ministra co s tím udělá, buď realista a ptej se sebe, co s tím uděláš TY! To je jako vyčítat JUDr.Tomkovi, který je také jen, s prominutím, pěšák na MV, co že to spáchal za zákon, když mu to přece následně překopali poslanci.
I kdyby došlo k umělému dorovnávání příjmů prognózuji, že každý takový postižený, kterému uměle dorovnají, bude mít další platový růst nula až do okamžiku, kdy inflační růst tabulek a dalších složek, dosáhne jeho dorovnané výše. I když případně díky pane ministře i za to.
A poldinko, ruku na srdce, víš přeci, jaká těžká osobní dilemata čekají kolegy z ciziny až nastane Schengen a s ním totální reorganizace cizinecké služby, s obrovským přesunem míst od západu do vnitrozemí a na dálnice. Oproti tomu ty jsi pohoda, klídek a tabáček.
Nevyčítej ministrovi, že se neprojevuje, či že on a podřízení nemají ponětí, co se děje. To jen realita se nedá okecat.
Zkrátka teď nastala chvíle, kdy každý z nás si musí vyhodnotit zda pozitiva převažují nad negativy a zda je i nadále ochoten dělat něco pro vlast.
Milá poldinko, s pozdravem .... (určitě tušíš, proč bez podpisu - ten důvod nejsi ty ....)

Přestože mám VŠ a pracuji jako řadový PI ( od zítřka jen I ), musím s Tebou naprosto souhlasit. Je nutné, aby se i levicově smýšlející kolegové naprosto pragmaticky rozhodli, jaké jsou plusy a mínusy a pak sami pro sebe vyhodnotili, zda zůstanou, či odejdou. Já sám to ještě vyhodnocené nemám, pro mě spíše rozhodnou další aktivity vedení směrem k možnému budování fungující policie zejména po materiální, funkční a legislativní stránce. Pak se rozhodnu. Zatím nastoupím zítra na svou 1. směnu, kdy nebudu mít proplacen svátek ani víkend. S úsměvem na rtu to asi nebude, ale čas ukáže, jestli se mi ten úsměv nezačne do tváře vracet.

Kolego, v lecčems máš pravdu, ale rozhodování jestli půjdu nebo zůstanu s karierním řádem moc společného nemá, já si díky možné kariéře dal přihlášku na VŠ, studoval, makám na sobě v práci, zákony louskám jako advokát a stejně mi je to na 2 věci a víš proč? Ikdyž mám solidní služební hodnocení, se kterým bych mohl dělat zástupce vedoucího oddělení minimálně, tak tam nikdy nebudu, protože mám díky minulosti a jistým krokům (i přesto, že jsem spor po právu vyhrál) tipec. Takže se nedostanu na žádný jiný flek, na žádnou funkci na žádné jiné oddělení ani útvar, prostě nikam. Pro mě je už jen ten civil nebo zůstat tam, kde jsem a abych ti pravdu řekl, tak tady se 30 let sloužit nedá, to nevydrží nikdo - prostě jsme jen lidé. Když už se zmiňuješ o tom navýšení resp.10% tarifu, tak se vrať o pár stránek zpět (nebo na názorech PČR, Hasiči) a podívej se, co vše se rozpustilo do toho zvyšování tarifů, nikdy ti to nemůže nahradit ani příplatky....já jsem rozhodnutý, ze svého volna si k Bc.dodělám Mgr.a jdu do civilního sektoru. Pokud ovšem v červnu nezmění s měsíční přechodnou lhůtou tento zákon ještě k horšímu (i o tom se mluví) a všichni víme, na čem chtějí šetřit, pak na rozhodnutí budu mít měsíc...

for "a"
Souhlasím s tvým pohledem na věc. Ostatně o tom příspěvek je, že u PČR hodně studentů VŠ studuje fakticky jen pro sebe, bez naděje na platové zohlednění jejich VŠ. Ten přípodotek o původních příplatcích a nynějších 10% jsem tam zamontoval jen proto, že tady to čte i nepoučená veřejnost a my od firmy bychom se měli snažit být objektivní, vždyť i svými příspěvky sem vytváříme obraz policistů na veřejnosti. Tvůj příspěvek jen potvrzuje to, co jsem psal výše, totiž že velký počet policistů nyní přehodnocuje své dlouhodobé priority, bohužel velmi často v neprospěch naší firmy.

Vážený kolego,

já tvůj názor respektuji a neberu ho jako provokativní. Právě teď jsem se podívala na televizní noviny a ¨pocítila jsem lehkou úlevu, nad tím, co tam bylo řečeno. Nejsem naivní a vím, že se tak rychle nic nezmění. Nicméně stále zvažuji, co bude dál. Dýchá se mi lépe, protože vím, že v tom všem nejsem sama, ale jsou nás tisíce. Možná se nic nezmění, ale možná také nastane radikální změna, ale já chci ještě chvilku počkat a kdyžtak rychle vyskočit z potápějící se korábky.

Kolegové, já to podepsal v pátek kolem 10 hodiny (asi dárek do Nového roku 2007) a spočítal jsem si, že budu mít o cca 40.000 Kč čistého za rok méně. Manželku mám na mateřský a tak si říkám, ještě že jí ty 4.000,- přidali. Mám jedej návrh, jelikož pracuju na OOP II. typu, tak by bylo úplně nejlepší nabrat každé oznámení (zasvěcení ví o čem mluvím!) a jelikož budeme zavaleni papírama ještě víc a nikdo nebude moc objasňovat, tak jim trochu pošramotíme ten jejich neexistující zk....... čárkovej systém. Dále vím, že za 22.30 hodin už neudělám pro policii nic navíc tak, jak jsem to dělal do teď. Po odchodu z práce vypínám telefon a každej z našeho s.r.o. PČR mi může víte co!!! Bob

Vzhledem k tomu, že bylo celkem běžné, že se věci týkající se změn ( rozkazy, povýšení atd. ) běžně podepisovali tak 2 týdny po době, kdy měly platit, lze z té invence ze strany našeho vedení usoudit jediné - ONI Z NÁS MAJÍ STRACH !!!!!!

z nás strach nemají, strach mají z pana Langera, ten řekl 27.12., že rozkazy do konce roku budou (a oni jsou v teplých křeslech - pochop to...) jinak v tom vidím jedinou věc. Ti, co mají těsně po 15 letech dle nového zákona už nemohou odejít ze služebního poměru dle starých podmínek a pokud jim jejich zařazení do 3,4TT oznámí až v lednu, tak už s tím nic nenadělají a budou muset sloužit dalších 5 let, aby se dostali na úroveň současného zákona.....

.... a když to většina nepodepíše????

Je jedno když to nepodepíšeš, oni tě seznámí a napíšou si k tomu krátký záznam, samozřejmě se svědky, že jsi dostal k přečtení platový výměr a byl jsi s ním seznámen. To, že jej podepisuješ zamená pouze to, že jsi s ním byl seznámen. Pak následuje 15dní, ve kterých máš možnost k odvolání, ale dle starého zákona §132 - odvolání nemá odkladný účinek. Dle nového viz.Řízení ve věcech služebního poměru od § 169 a poučení o možném odvolání (rozkladu) je v § 181 odst.6 a §211 odst.2 tuším. Jinak nemůžeš být placen podle starého zákona po 31.12.2006, protože tento zákon již nebude existovat, v Závěrečném ustanovení - zrušovací ustanovení § 230 odst.1.

Chtěl bych poděkovat našemu kormidelníkovi (panu ministrovi), že pomohl naši společnou loď, která již byla hodně nakloněna na oné neklidné hladině převrátit kýlem vzhůru a dále již nebudu nic psát neboť spěchám shánět kyslíkový přístroj na potápění a rychle absolvovat potapěčský kurz, neboť já osobně vydržím pod vodou cca. 30 vteřin a pak bych se začal topit...
Pouze bych chtěl všem funkcionářům vyššího managementu policie popřát krásné sny zejména v této době, kdy si všichni v klidu spí neboť je přeci sobota pardon již neděle taktéž ještě dražší auta a ještě větší domy , které jim samozřejmě nezávidím, neboť bych mohl porušit onen krásný etický kodex, který jsem byl nucen včera podepsat stejně s platovým výměrem a který stejně oni nebudou dodržovat no a nám řadovým na ulicích hlavně hodně zdraví štětstí a hlavně oporu v jejich rodinách neboť ta je asi nejdůležitější........................ a teď jsem se již asi utopil

Milý kolego, kyslíkový přístroj si, prosím tě, nepořizuj, to bys dopad! Kyslík je totož pod tlakem jedovatý, což se dovíš v tom potápěčském rychlokurzu, kam se chystáš. Ale ty už jsi vlastně utopený, jak koukám. Mohl jsi být otrávený, no nevím, co je lepší. Tak tedy hodně zdraví v novém roce...