1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Zajímavé zhodnocení průběhu novelizací a celého zvěrstva našich poslanců od JUDr. Mühlfeta, předsedy HZS



Rescue report, časopis pro záchranáře,hasiče a krizové managery 4/2006
Celé znění článku předsedy OSH pro časopis Rescue report, který byl dnes distribuován čtenářům :

POLITIKA A INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Nedělní úvaha, aneb mám prý napsat něco o politice a vlivu na záchranáře (3.12.2006)

Nový zákon o služebním poměru
Nechci komentovat situaci u jiných složek IZS, i když např. téma „rychlá“ a linka 112 je lákavé. Nebo policie, zatahovaná do politického boje tak, že policisté vtipkují o překvalifikování prvomájového zásahu Čermáka ze zneužití pravomoci na pomoc ve volební kampani. Budu mluvit jen o příslušnících a zaměstnancích HZS ČR. I na ně dopadá nový zákon o služebním poměru, politizovaný a 10 x novelizovaný, než se po 3 letech dočkal účinnosti a nový zákoník práce, o který se politici hádají také již několik let. Podle důvodové zprávy k zákonu o služebnímu poměru z roku 2003 měl narůst průměrný plat v r. 2005, na který byla plánována účinnost, oproti r.2003 o 45%.
Démon Kalousek, nebo zákulisní dohoda o platech zákonodárců ?
V r.2004 ovšem Ing. Kalousek varoval před údajnou rozpočtovou pastí našich vysokých platů a statisícových částek odstupného a navrhl odložit účinnost zákona na r.2006. Zabodoval u většiny novinářů i veřejnosti tak, až se policisté i hasiči pomalu začínali bát jít mezi lidi. Většina zákonodárců nakonec přílepkem novely zákona o služebním poměru k zákonu o ověřování pravosti listin ( !)účinnost zákona o služebním poměru odložila a zároveň si „dočasně“zvedli platy. Říkali, že odčerpáváním desítek milionů ze státního rozpočtu na zvýšení svých platů ochrání daňové poplatníky před neopravitelnou pastí zvýšení našich platů a že to vzhledem k časové tísni nelze učinit jinak . Zamlčeli, že tu tíseň způsobili sami (proč asi). Slíbili také, že po novém roce si platy opět sníží. To se samozřejmě nestalo. Takže zapomenutá a neopravená past funguje, ale ne naše. Co na tom, že tehdy nešlo o naše odstupné, jak říkal Ing. Kalousek, nýbrž o odchodné a že na statisícové částky si nepřijde hasič, ale naopak právě poslanec, kterému za pouhé čtyři roky náleží odchodné skoro čtvrt milionu Kč ? Co na tom, že pokud poslanec končí, je to zpravidla proto, že již nezískal důvěru a že jde tedy u většiny loučících se o zlatý padák za špatně vykonanou práci? Co na tom, že hasič dostane odchodné ve výši šestinásobku svého platu, tedy zdaleka ne nějaké mnohasettisícové částky, až po 21 letech služby, kdy končí zpravidla ze zdravotních důvodů? Šlo přece o zviditelnění a politické body, ne o fakta, tak se prostě „občasů hraje v politice. Pana Ing. Kalouska jsem aspoň chytil za slovo, když slíbil svoje nechtěné „přebytky“ platu až do znovuzmrazení odvádět na charitu. Slovo drží a věnoval již naší Nadaci hasičů a policistů vzájemná pomoc v tísni, starající se o děti po zahynulých hasičích a policistech, 100.000,- Kč. Shrnuto, systém odměňování byl novelami přes náš nesouhlas postupně „vylepšen“ tak, že nyní budeme rádi, dojde-li meziročně k nárůstu průměrného platu o 2,5 % vyššímu, než u ostatních zaměstnanců, tedy celkem o 7,5%. Tak bude nakonec ohodnoceno riziko práce příslušníků.
Co chtěli ministři vnitra
Z deseti novelizací nutno zmínit ještě aspoň návrhy tehdejšího stínového ministra vnitra MUDr.Mgr. Langera. Nepřesvědčili jsme jej o změkčení nároků na vzdělání u nižších funkcí, a tak např. strojník musí mít maturitu, ale nebude-li mít řidičskou praxi, asi nebude pro Sbor zrovna přínosem. Fakt je, že ti, kteří vzdělání nesplňují, dostávají až šestiletou šanci si jej doplnit, ale i to, že po tu dobu mohou, nikoliv musí zůstat na dosavadních funkcích. V čem jsme se tehdy s dnešním ministrem vnitra zásadně neshodli, byl jeho názor, že by plat příslušníka měl zahrnovat veškerou práci přesčas. Ani jeho ústup na 150 hodin přesčasů ročně „zdarma“ pro denní a 300 hodin pro směnové příslušníky nebyl podle nás žádný kompromis, nýbrž diskriminace směnařů. Do další novely jsme proto prosadili aspoň sjednocení na 150 hodin. Naším konečným cílem je ovšem úprava odměňování, ctící zásadu, že každá odsloužená hodina má být řádně zaplacena, ale to bude běh na hodně dlouhou míli. Podíl na čtyřletých tahanicích o podobu nového služebního poměru měli nejenom již zmínění lidovci a ODS, ale i ČSSD. Ta zejména nejednotným přístupem poslanců k odkládání zákona, viz např. zmíněný Kalouskův návrh odložit zákon kvůli údajné rozpočtové pasti našich platů, kdy ministr Bublan chtěl Kalouskovi po odložení vyhovět nad očekávání, když v pracovním návrhu novely nejen vypustil valorizační automat, ale ještě navrhoval některá další zhoršení. Např. aby se doba pro dosažení maxima výsluhového příspěvku při skončení služebního poměru prodloužila z 29 na 35 let. Bylo to neospravedlnitelné a dodnes bych rád věděl, který rošťák ta různá zhoršení, kterými by se nic podstatného neušetřilo, ale hodně lidem by se ublížilo, panu Bublanovi radil. Že to neměl z vlastní hlavy, o tom jsem přesvědčen, protože pan Bublan sám se k nám choval sice někdy „poněkud pomaleji“, ale vždy otevřeně a slušně. Byl to každopádně veliký tlak a byli jsme nakonec rádi, že se většinu navrhovaných zhoršení podařilo eliminovat a jiná aspoň podstatně zmírnit, viz např. zmíněná výsluhová doba pro maximum „výsluhy“, kterou se podařilo uhrát „jen“ na 30 let. V očesávání a odkládání účinnosti zákona měly máslo na hlavě všechny tři již zmíněné strany. Odložení muselo být přece vždy předem dohodnuto v jejich vedení i navzájem mezi nimi, na opakované náhody nevěřím. A dostáváme se k současné situaci: minulá vláda navrhla do státního rozpočtu na to, aby příslušníci všech šesti sborů pocítili s novým zákonem když ne výrazné, tedy alespoň slušné navýšení platu, 1,5 mld. Kč. Byl to i výsledek několika kol složitých jednání, která jsme s ministry i s premiérem vedli. Nakonec ale do sněmovny dala nová vláda návrh o půl mld. hubenější, což znamená , že se základní otázka hasiče i policisty „mírně“ mění z „o kolik dostanu přidáno“ na „nesníží se mi plat?“ Nevybojují-li si resorty, zastřešující bezpečnostní sbory, seškrtaných 500 mil. Kč zpět, budeme se muset spolehnout na slib ministra Langera, že event. platové propady v 1. čtvrtletí budou vyrovnávány později v průběhu roku nadtarifními složkami mzdy tak, aby meziročně k žádným platovým propadům nedošlo. Jak to chce udělat, když mu ve vládě ministr Tlustý hodil vidle do propočtů mezd o výše zmíněné zkrácení původního vládního návrhu, mi ale není úplně jasné. Může se mu to snad podařit díky počtu volných míst u policie a s větším rizikem u našeho Sboru, protože volná místa sice nemáme, ale patříme pod vnitro a v jeho rámci by snad mohl uskutečnit ještě nějaké vnitřní přesuny, pak ovšem zákonitě nezbude na jiné plánované věci..
Státní rozpočet a bezpečnostní sbory
Nejkrizověji se může nový zákon, zůstane-li podtržen v objemu mzdových prostředků, projevit na platech v nejmenších sborech, ať půjde o vězeňskou službu, celníky, nebo zpravodajce. Že by se kompenzace nové skladby platu, ve které mizí většina příplatků a snižuje se odměna za služební pohotovost ( celkem mínus 25%) měla vedle tarifů (plus 8,5%) řešit především důstojným rizikovým příplatkem, se kterým se v našem Sboru zachází úsporněji, než u policie, o tom se snažíme přesvědčit generálního ředitele HZS ČR. On zařadí hasiče do 2 skupin v rozmezí 1.000 – 4.000 Kč, nebo 3.000 – 6.000,- Kč a zatím chce skoro všechny zařadit do té nižší . Doufáme, že se v případě potřeby hasiči projeví stejně nebojácně, jako u požáru a že nás podpoří i veřejnost. Nový zákon přináší tedy nakonec určité obavy z propadu platů příslušníků (celoročně, resp. meziročně by k tomu u nás nemělo dojít, v 1. čtvrtletí ovšem určité zhoupnutí hrozí), zpřísnění služby, prodloužení některých výsluhových dob, zavedení novelami zdeformovaného kariérního řádu a zvýšení možného maxima výsluhového příspěvku. Sluší se dodat, že ministr vnitra měl pro lobování za návrat seškrtaných 500 mil. ve sněmovně obtížnou pozici, protože byl samozřejmě vázán usnesením vlády . Odbory mají sice pro lobování obecně těžší pozici, ale také volnější ruce, čehož jsme se snažili využít. Čtenáři na rozdíl ode mne výsledek složité šachové partie o peníze nejen na platy příslušníků, ale třeba i na novou techniku pro dobrovolné hasiče znají. A jsme opět u politiky. Návrh bezpečnostního výboru, aby se na zajištění dopadu nového zákona o služebním poměru posílil státní rozpočet na r.2007, dopadl v rozpočtovém výboru v podstatě stejně patově, jako je už půl roku rozdělena politická scéna. I když asi ve 2. čtení někteří poslanci (kdyby nikdo, tak snad aspoň Mgr.Bublan) podají tento návrh znovu, obávám se, že chybějící půl miliarda pro příslušníky a naděje na její navrácení do rozpočtu bude nakonec jednou z věcí, které padnou za oběť právě půl roku trvajícím tahanicím o podobu vlády a že budeme rádi, projde-li aspoň 50 mil. Kč na techniku pro dobrovolné hasiče. Rád bych se samozřejmě mýlil, naděje umírá poslední.
Investice z veřejných financí a špatná koordinace
K českému hospodaření s veřejnými financemi uvedu příklad. Hasiči v některých okresech pamatují, že se plánovala výstavba nové požární stanice, která by zahrnovala i prostory pro „rychlou“, někde i pro městskou policii a pod. Nakonec se postavila jen požární stanice, a to ještě tu očesaná o patro, jinde o pár garáží a o rok dva později vyrostla pár metrů vedle nová stanice rychlé záchranky. Rezorty, kraje, města, každý investoval „své“peníze, ale že jde vždy o veřejné finance a že jako celek se tyto investice do IZS prodražily a na odděleném provozu budou dražší navždy, zřejmě nikomu nevadí. Děje se tak proto, že je špatná legislativa, nebo že „jen“ skřípe koordinace, nebo jsou neschopní úředníci, nebo je v tom ještě něco jiného, např. čím více akcí, tím více provizí? Ať je to jak chce, politiky vzývaný daňový poplatník (hlavně před volbami) musí skřípat zuby.
Jaký vliv má politika na Sbor(y) ?
Zánlivě žádný, hasiči samozřejmě fungují volby nevolby, vláda nevláda. Pokud by ministr vnitra chtěl ve Sboru bez ohledu na to, zda obavy z dopadu nového zákona jsou oprávněné, či přehnané, zmírnit určitou nervozitu, která kolegům na klidu v práci rozhodně nepřidá, měl by se možná kromě boje za peníze pro svůj rezort také na některé věci více ptát generálního ředitele. Např. zda bylo nutné, aby v jednom kraji nebyla obsazena funkce krajského ředitele půl roku a zda snad v jiném kraji je takový nedostatek vysokoškoláků, že jeden z okresních ředitelů již 3 roky musí pendlovat mezi dvěma okresy. Pan ministr by si vzápětí asi měl položit otázku, zda se do Sboru, který má být řízen na základě odbornosti, právě takovýmito průtahy nezanášejí praktiky z politiky, nahrávající řečem o zákulisních manipulacích a pod. Nový zákon ukládá vypisovat na vedoucí funkce výběrové řízení, tak se snad situace při obsazování vedoucích postů zrychlí a zprůhlední. S generálním ředitelem HZS ČR jsme se bohudík v podstatě shodli alespoň na možnosti vedlejších činností některých příslušníků. Do nového zákona jsme právě tuto věc prosadili a při novelizacích obhájili. Zásadně proti „vedlejšákům“ bylo vždy policejní prezidium, což u policistů chápu a nelíbí se to ani některým členům legislativní rady vlády. Opatrně pro bylo naše generální ředitelství a většina ředitelů. Pouze my jsme za touto možností šli od počátku razantně a bez kličkování. Proč, na to vždy uvádím příklad obsluhy požární techniky. Odhlédnu-li od platového podhodnocení strojníků, považuji za nutné , aby právě oni měli možnost se vyjezdit i mimo službu, protože pár km měsíčně jim potřebnou praxi nepřinese.
Zachraňovat, nebo zabíjet ?
S odchody starší generace strojníků se totiž může stát, že budeme spoluobčany nejen zachraňovat, ale také občas na silnicích zabíjet. Nevyježděnost strojníků je časovaná bomba, praxi nelze nabýt rozkazem. Povolit jim tedy v celém HZS ČR interním aktem generálního ředitele „vedlejšák“ jsem považoval za nezbytné nikoliv proto, aby si mohli přivydělat, nýbrž v zájmu bezpečnosti. Mělo by ale následovat systémové řešení, koncepce školství ve Sboru by měla obsahovat např. systém jakýchsi vlastních zdokonalovacích autoškol, jako mívala armáda. Ta dnes mimochodem podle náborové reklamy neváhá sáhnout po vyježděných lidech z civilu, aniž by na ně kladla tak vysoké požadavky, jako je tomu u nás. Pokud pan generální ředitel bude komunikovat s odbory, nebude se zbavovat možnosti reflektovat podobné hlasy lidí z praxe a někteří jeho spolupracovníci se nebudou moci chovat, jako by na generálním ředitelství věděli vše nejlépe.
Čím budu příště
Co říci závěrem k politice a jejímu vlivu na Sbor? Snad jen tolik, že čím více a déle politiku sleduji a jsem nucen se v jejím prostředí i pohybovat, tím víc si říkám, že kdybych se znovu narodil, chtěl bych být opět hasičem a ne politikem. A že by se neměl ministr vnitra, ať je do ústavní funkce vyslán tou, či onou stranou, bát někdy i razantněji zasáhnout do řízení „svých“ Sborů, aby je více rozhýbal. Právní prostředky k tomu má. To není o politizaci Sborů, to je o politické odpovědnosti za jejich fungování. Do nového roku přeji čtenářům i redakci hodně štěstí.
JUDr. Vladimír Mühlfeit, předseda Odborového svazu hasičů



27.12.2006



Zpět na přehled článků rubriky Články OSH

Takto již udělují rady na odborovém svazu hasičů z dnešního dne 31.12.2006 - ta rychlá reakce :


Platové propady

Na základě velkého náporu žádostí o vytvoření vzoru odvolání proti novému platovému výměru uveřejňujeme v této rubrice níže, takový obecný vzor pro ty z vás, kteří nechtějí čekat na splnění slibu ministra vnitra a generálního ředitele bezpečnostního sboru, že někdy po 1. čtvrtletí bude vývoj platů ve sboru vyhodnocen a po té event. přehodnoceny některé prováděcí předpisy tak, aby byl zajištěn meziroční nárůst platů i v našem sboru. Současě Vám sděluji, že 2. ledna požádám o schůzku pana ministra vnitra a budu se snažit zorganizovat i koordinační schůzku s panem kolegou JUDr. Štěpánkem, zastupujícím policisty a s paní kolegyní Vondrovou, zastupující celníky a příslušníky vězeňské služby. O účast na této schůzce požádám i pana předsedu ČMKOS Milana Štěcha.
JUDr. Vladimír Mühlfeit v.r., předseda OS hasičů

Vzor
( nutno přizpůsobit na konkrétního příslušníka a konkrétní rozhodnutí, t.zn. některé věci škrtnout, jiné event. přidat)

ODVOLÁNÍ

proti rozhodnutí č.j. ze dne...., které jsem převzal dne......
.
1) nesouhlasím s výrokem, že je mi od 1.1.2007 vyměřen zvláštní příplatek podle § 120 odst. 2 zák. č.361/2003 Sb. ve výši....Kč (pokud ovšem není na stropě 1.500,- Kč, v tom případě „za IDP“ vynechat) , podle § 120 odst. 3 ve výši .....Kč (toto napadnout vždy, pokud není stanoven ve výši stropu, t. j. 4.000,- Kč)
2) nesouhlasím s tím, že na rozdíl od r. 2006, kdy jsem měl přiznán osobní příplatek ve výši.......Kč je mi nyní tento příplatek snížen na částku .....,-Kč, ačkoliv jsem se nijak nezhoršil v kvalitě, ani kvantitě odváděné práce. (Event. „že mi tento příplatek je napadeným rozhodnutím zcela odebrán, ačkoliv jsem se nijak nezhoršil v..............)

Žádám, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, abych v součtu všech složek služebního příjmu, tj. včetně průměrné měsíční odměny za pohotovost ve směně, měl zajištěn měsíční služební příjem alespoň o 5 % vyšší, než tomu bylo v roce 2006. To je totiž veřejně deklarovaný příslib vlády České republiky i parlamentu České republiky, vyplývající pro všechny státní zaměstnance ze schváleného zákona o státním rozpočtu na rok 2007. V rozporu s tím je napadeným rozhodnutím můj služební příjem oproti roku 2006 podstatně snížen, což je i v rozporu se zákonem 361/2003 Sb., který kromě zpřísnění podmínek služby měl přinést i určitou kompenzaci právě navýšením služebního příjmu příslušníků, což bylo i deklarováno v důvodové zprávě k tomuto zákonu a opakovaně veřejně deklarováno všemi třemi ministry vnitra, kteří se na vzniku zákona podíleli. Zaměstnavatel má pro požadovanou úpravu mého služebního příjmu v zákonu dostatečný prostor jak možností zařadit mě o jednu tarifní třídu výše, tak možností navýšit můj zvláštní, event. osobní příplatek, event. kombinací uvedených možností. Zákon i katalog činností upravuje tarifní třídy a některé složky platu natolik v určitém možném rozmezí, aby zaměstnavatel, tj. Česká republika, mohl příslušníkům služební příjem zvýšit, což bylo jedním ze záměrů zákona, nikoliv naopak, což je nyní napadeným rozhodnutím realizováno.
Pozn. : napadeným rozhodnutím, které obdrželo v podobném platovém propadu i mnoho mých kolegů, vytváří Česká republika historicky první velkou profesní skupinu zaměstnanců státu, u kterých dochází ke snížení platu, ačkoliv nároky, omezení a zákazy na jejich službu kladené se po všech stránkách neustále zvyšují. To považuji zvláště v situaci, kdy ekonomika země již několik let roste, za krajně nespravedlivé a odporující jak myšlence právního státu, tak zásadě spravedlivého odměňování občanů za vykonávanou práci pro stát. Velká část příslušníků bezpečnostních sborů (i jejich rodin) je tím de facto trestána, ačkoliv nejenom nic neprovedli, nýbrž naopak slouží často i nad rámec zákonem stanovené služební doby a za samozřejmost při tom považují, že nasazují v zájmu vnitřní bezpečnosti České republiky své životy.

( výše uvedené 2 základní nesouhlasné body možno u příslušníků ve vedoucích funkcích event. rozšířit, pokud by jim byl přiznán příplatek za vedení nižší, než měli doposud, pokud samozřejmě i nadále řídí xy podřízených)

V ........ dne....... podpis.....................................


31.12.2006

Pěkné odvolání a nevíš, kde by bylo podobné kopyto pro policii ??? Děkuji kolega na stejné barikádě.

Velmi zajímavé. Jen bych tam dopsal před bod 1) Odůvodnění:, dále napsat: Z výše uvedených důvodů požaduji: aby jste mému odvolání vyhověl a zajistil deklarované navýšení mého platu. Ještě před "Návrh" bych uvedl, že výše zmiňovanými důvody jsou naplněny diskriminační znaky z pracovněprávního vztahu vůči mé osobě. Odvolání podat nejlépe na podatelně nebo příslušnému služebnímu funkcionáři (tuším nejpozději do 15 dní, ale to bude v části poučení jasně napsáno) a nechat si podání potvrdit na jednu kopii. Hodně zdaru všem.

Přispívám do diskuze pro porovnání :

Platové výměry nám předali 30.12., mám započítáno téměř 16 praxe včetně ZVS a doby u mětské policie ( jinak u té městské to byla dovolená ). Jsem zpracovatel ( sloužící stejné směny jako územáci ) z 9 PT jsem šel do 5 PT, rizikový přípl. ( mě je jedno jak se tomu teď říká ) zůstal stejný 3000,- Kč ( říkali že ho asi navýší na 3.500,-, ale nestalo se ), osobní zůstalo stejné 1.000,- Kč a ve finále jsem si spočítal průměr hrubé mzdy za 2006 únor-listopad bez odměn ( upřesňuji, že nejsem vlez-doprd.... ) 3 x 1.500 a 1 x 1.000 a zjistil jsem že ta nová souhrná částka hrubé mzdy na platovém výměru versus vypočítaný průměr za 2006 bez odměn / ty nejsou zahrnuty v kolonce v hrubého platu /, se liší asi 60 korunami, což znamená, že " KDYBYCH " / v roce 2007 s tím moc nepočítám / měl stejné odměny, jako v roce 2006, tak bych na tom byl relativně stejně, pokud odměny nebudou budu na tom hůře o tyto peníze včetně myšlenky, že rozpočtovky dostaly navýšení 5 procent, což je samozřejmě krok zpátky vzhledem k navyšování cen - nebyla by ani kopírována inflace plus nějaké to reálné navýšení. Když to tedy shrnu, chybí mě na platovém výměru těch 5 procent což je asi 800-1000,- Kč, které bychom tam všichni měli jako rozpočtovky, dravotníci atd. Kolegové se 4PT jsou na tom hůře a mají propad kolem 1.000,- Kč. Je viditelné, že kolegové, taková ta středné doba služby 10 - 16 let mají relativně ( relativně ku 2007 roku ) stejně, ti kolegové kteří spadají do méně odsloužených let se s platem propadají a ti co mají přes 20 let a více mají více vzhledem ke zvýšeným platovým odstupům mezi pl. stupni.
Celé je to neuvěřitelené, kdy by to nebylo černé na bílém a stále nějak nemůžu pochopit, co jsme to za stát, který je v EU a s policisty tady dělají tyhle taškařice při kterých se ale člověk již nesměje a spíše zatíná pěst.
Myslím si, že je toto skutečně jeden z pilířů vlády boje proti korupci a mám ještě v paměti, jak někdy v roce 2003 před vstupem ČR do EU byl na pořadu zpráv "21" pozvaný nějaký komisař z EU odpovědný za jednání o přistoupení k EU, kdy tématem bylo přijetí nového zákona o SP bezpečnostních složek a tento komisař se zde vyjadřoval, že EU požaduje od ČR zlepšení finančních podmínek policistů, úředníků atd, jako zásadního prvku boje proti korupcia že bez této normy by bylo přijetí ČR do EU nejisté - později to vyšumělo, pak udělali z předlohy zák. o SP postupně paskvil - prostě se jim to zase povedlo -PÁNI POSLANCI SKVĚLÉ, JEN TAK DÁL. V Dalším příspěvku nahoře je velmi dobré zhodnocení předsedy odborů HZS, které přikládám samostatně.

Zajímalo by mě, jestli budou padat hlavy za pohanění dobrého jména policie, když se toho dopustí hlavy pomazané PČR? To jsem na to zvědav, např. ryhclost pol. prezidenta apod.? To dle mě pak bude jasná propustka do civilu, nebo ne?

Myslíš zavrženíhodné jednání, jednání které má znaky TČ, které může ohrozit dobrou pověst sboru porušením slibu? Taky nevím, co to je za jednání. Jednou si při honu za senzací udělají média reportáž a ty poletíš, protože neexistuje presumpce neviny? Ministr na to odpověděl v názorech PČR, Hasiči - máte možnost se odvolat proti rozhodnutí o propuštění a jestli vyhrajete spor, dle nového zákona Vás musí přijmout zpět (někde kolem § 40-42)

přesně tak. A nemělo by to náhodou dle listiny základních práv a svobod být obráceně? Musí se dokázat vina a pak dát trest a ne dát trest a poškozený potom prokazovat složitě svou nevinu? V tom případě je ČR vězení a všichni pachatelé něčeho........ A proč tedy jsou soudy s vrahy? Je podezřelý, tak hned do vězení a aŤ se pak on domáhá neviny....

Když právní stát, tak právní stát a tedy správně je písmeno " H " ( ale my jsme již mimo kategorii, kde se ctí presumce neviny, jinak běda )

Zdravím všechny a přeji krásný den. Tak nám řekl vedoucí v pátek 29.12.2006, že pro nás má nové plaťáky, ale, že nám je nesmí dát až 2.1.2007. Kdo tohle zase vymyslel. To už je tedy síla, tak oni je mají napsané a nesmí nám je dát. Zřejmě, aby jsme oslavili Nový rok ještě v klidu a aby nás naštvali až v novém roce. To by mě zajímalo kam půjdou všechny ty peníze, když polovina policistů jde s platem dolů a to nejdou o nějakou tu stovku, ale i o tisíce a na nový zákon na profinancování dostalo MV přidáno na platy 1,2 miliardy. Tady někdo zkouší co policisté vydrží. Pane Langer zkuste ve vládě navrhnout snížení platů ve školství, zdravotnictví, soudcům. To by byl nářez co? Proč ale pořád lžete do televize, že policisté nepůjdou s platem dolů, když to není žádná pravda. Obyčejní policisté s platem dolů půjdou a ještě k tomu dostali odpracovat 150 hodin zadarmo. Myslíte te si, že když mi někdo zavolá domů, že by mě potřebovali do práce, že já půjdu, jako jsem do současné doby vždycky šel, nedělalo mi to žádný problém a manželka to vždy pochopila a musela se s tím smířit, protože dělat policistu není žádný med a člověk musí také něco překousnout. Vzal jsem své osobní vozidlo a jel 20 km do práce ze svého volna, protože jsem věděl, že mě potřebují, ale také, že za to dostanu zaplaceno (přesčas, příplatky noční, So,Ne, svátky). Po novém roce nikam nepojedu a budu doma s rodinou, protože 20 km zadarmo do práce nepojedu, i kdyby bych si měl dát zrovna pivo a říci, že nemohu, protože jsem pil. Co jste to s tou naší policií udělali. Jinak všem přeji do nového roku hodně zdraví a hlavně pevné nervy u toho našeho s.r.o.

Nepište jen sem, ale na adresy

ČT info@ceskatelevize.cz
NOVA obcanske.judo@nova.cz, izpravy@nova.cz
PRIMA informace@iprima.cz

Už píšu, jen aby to někdo četl.

Napište jim jen odkaz na tyhle stránky,ať si páni redaktoři počtou....

Připadá mi to jako nová reality show. Kdepak mám asi namontovanou tu skrytou kameru já?

Děkuji panu "ministrovi" za snížení platu jsem rád, že podle kodexu policisty nesmím v podstatě ani vystrčit nos ze svého domova děkuji. doufám, že ironie niní postižitelná:)

todle nikdo nečte

Dne 31.12.2006 v 9,00 hod byla u nás v OŘ svolána mimořádná porada, kde vedoucí obdrželi pro každého nový platový výměry a všichni si je musíme ještě dneska převzít. A je to tak, opravdu pujdu o 3-4 tis dolů, jako každý jiný řadový PI.

u nás včera personální makala do půlnoci, aby vše bylo nachystané. Výměry se mají rozdávat do odjezdu na noční, ještě je nemáme, ale prý budou.