4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Velevážené vedení z NOS PČR, konečně se vzbuďte a jednejte!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Už to není za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté!!!! Spojte se s odboráři HZS ČR, VS ČR a Celní správy a sjednejte v co nejkratší době ve vší úctě, slušnosti a zákonosti nějakou akci, která by zaslepeným politikům už konečně otevřela oči (třeba i demonstraci). Jinak nebude kdo by hasil požáry, nebude kdo by chytal a hlídal nepřizpůsobivé občany, kdo by zachraňoval to nejcenější co všichni máme, zdraví a život. Teď opravdu ukažte, že nadešla vaše chvíle, opravdu jednejte!!!!!!!

Kamaráde, nevím, jak Tobě, ale mně se už delší čas zdá, že NOS kope v úplně jiném dresu než my z ulice... Pokud tomu tak není, pak nechápu, proč jejich aktivity v převážné většině směřovaly k problematice výsluhových nároků. To se my v aktivní službě máme o sebe postarat sami??? Pak by se asi měli rozpustit či přejmenovat na sdružení rentiérů... Možná se mýlím, ale v tom případě ať mě někdo přesvědčí o opaku!

for P.J.B.
Nechci tě přesvědčovbat, ale odbory jsou taková, jací jsme my sami. Jsi v odborech? Tak tam něco dělej, byť pro sebe !!! Nejsi v odborech? Tak od nich pomoc nečekej !!! Jinak jsi (neuraz se) jen remcal !!!

for .. ..:
Kromě své práce, 4-členné rodiny (což mne dohromady samo o sobě vytěžuje na 150%) a občasného přispívání do těchto diskusí dělám to, že už delší čas zasílám konkrétní písemné připomínky a podněty k zákonu o služebním poměru jednotlivým poslancům, senátorům, ministrovi aj. ... Fakt je, že odpovědi jsem se během posledních 3 měsíců dočkal pouze od pí JUDr. Dundáčkové a p. ministra, ale že bych jenom remcal, to mi opravdu nepřijde. Už teď mám pocit, že ženuška a dcerušky znají taťku buď na odchodu nebo spícího, ale to je realita prakticky ve všech policejních rodinách, to tady nemusím rozmazávat...

Prosímtě kolego, probuď se, odbory máme jen teoreticky, prakticky jsou to lidé placeni vnitrem jako ty n. já a určitě podstatně lépe, takže oni nejdou s námi, ale spíše proti nám

for P.J.B.
OK. nejsi remcal.

Předem bych chtěl popřát všem kolegům vše nejlepší a zejména mnoho zdraví, které bude každý potřebovat pro svoji další pracovní činnost. Po přečtení převážné části posledních příspěvků jsem získal dojem, že zřejmě málo kdo pochopil v jakém trendu se v posledních letech policie ubírá,proč návrhy zákona jsou takové, jaké jsou. Je nutno odlišit platy- například ředitele okresu od platu policisty na ulici, který se s příplatkem blížil platu ředitele, což není žádoucí a bylo mnohokrát kritizováno a nyní v novém zákoně se toto podařilo odstranit stejně tak jako důstojnické hodnosti, kdy o tomto ve svých odpovědích hovořil i kolega z vedení PP, že je velmi špatné, když vedoucí má nižší hodnost než-li jeho podřízený, že se pak toto muselo odstraňovat mimořádným povýšením ap. Nyní je již zajištěno, že řadový policista základního útvaru nemůže žádnou důstojnickou hodnost - označení získat, rovněž tak je to i s platem, kdy je nyní dostatečně dlouhodobě zajištěno, že i platem bude policista z ulice dostatečně odlišen. Nelze kritizovat to, že u části policistů nedojde k navýšení platů o stanovená procenta ke zvýšení základních platů státních zaměstnanců v roce 2007, neboť v průměru částka stanovená při schválení státního rozpočtu a uvolněná pro vnitro bude jistě vyčerpána. Myslím, že mohl každý policista již při návrhu současného zákona ze znění zjistit, jakým směrem se zajištění policistů, potažno ostatních st. zaměstnanců vnitra ubírá. Otázka cukru a biče

Jistě že máš pravdu, ale jen v něčem. Jak se říká, máme všichni v torně maršálskou hůl, ale myslíš si, že všichni můžou být na vedoucích funkcích, nemůžou. Díky tomuto, také nemůžou už jen z morálního hlediska finančně strádat, byť jen o 1.000,- Kč, vždyť nic neudělali. Nemluv tedy o biči a už vůbec ne o cukru.

Titulek novin za měsíc: PLATY POLICISTU JSOU VYŠŠÍ. P.S.: polda na ulici má méně, polda od vedoucího oddělení výše má více. ( To je ten průměr)
Zbytečně se tady plácám játra a akorát jsem ještě více naštvanej.

Vážený pane PP,
hezky to píšete, ale za tohle krásné psaní by mi v tomto roce nikdo v obchodě nic nedal. Kariérní řád, kterým se pořád oháníte, je takový že někdo dostal možnost zvýšit si v zaměstnání vzdělání a jinému bylo to samé odpíráno ba přímo znemožňováno (přesto tohoto zvýšení dosáhl). A tak nyní budete mít 24 leté podplukovníky a 50 leté podpraporčíky se stejným vzděláním. A není vám hanba? Karierní řád u policie byl, je a bude založen na rodinkaření a známostech. Nikdy nic nevypovídal o vzdělání, zkušenostech a praxi. Nevěřím že kdy byla snaha to změnit a nebude ani nyní. Pro pár vyvolených cukříček a pro většinu bič, bič, bič .....

myslel jsem si, že už to tady nezazní, ale dočkal jsem se, kolegové - Vám fakt přišlo normální, že si přesčasama a příplatkama (a jak se k lizu často na oddělení přichází) vydělalo víc než na kriminálkách, a když šel člověk z obvodu tak měl míň peněz?

2007 - WELCOME TO HELL!!!

2007 - VÍTEJTE V PEKLE !!!

Tak Vás zdraví nyní už bývalý policista. Přeji Vám všem, policistům, hasičům, vězeňské službě, celníkům, prostě všem, kteří tu káru potáhnou i se skřípajícími kolečky dál, aby dělali vždy jen to, co jim dovolí a poradí jejich svědomí.

Je absurdní, že po 7 letech můžu slavit konečně Silvestr a Nový rok kdy v letech 1999, 2000, 2001, 2002 jsem měl z 31.12. na 1.1 noční a letech 2003, 2004 a 2005 jsem měl 31.12. a 1.1. ranní a nemám co slavit. Byl jsem jako skoro každý řadový policista potrestán snížením platu, kdy u mne to činí 1.000,- Kč měsíčně a snížením hodnosti o 1 stupeň. Tak Vám pane ministře pěkně děkuji hlavně, že jsme od vás dostali tu krásnou příručku s kodexem cti ve kterém mi chybí vaše fotografie s vaším blaženým úsměvem.

Když už jsem zde několikrát přispíval svými poznatky a názory do diskuse, sluší se i přiložit novoroční přání. To osobní přání Vám, pane ministře, bych rozdělil do dvou částí.
V té první části bych Vám chtěl popřát, jako spoluobčanovi. A tak tedy přeji i Vám v Novém roce 2007 jen to nejlepší rovněž s přáním abychom se měli v dalším roce všichni lépe, než v tom uplynulém.
V té druhé části bych Vám chtěl popřát už jen jako spolučlen resortu, jehož jste nejvyšším představitelem, čili ministrem (zatím). Přeji Vám do Nového roku, jako ministrovi vnitra,
aby jste pocítil na vlastní kůži nespokojenost většiny zaměstnanců státní správy, zvláště policistů, a všech kolegů ve služebním poměru, a aby jste přehodnotil své ambice, zda-li vůbec můžete být tím nejvyšším představitelem resortu, kde máte převážnou část nespokojených lidí, neboť jen několika málo vyvoleným Vaše setrvání ve funkci vyhovuje. Nevyzívám Vás k odstoupení, to mi ani nepřísluší, jelikož vím, že jste vystudovaný a také chytrý člověk. Co mi ale vadí, je to, že jste policisty, hasiče a ostatní osoby ve služebním poměru téměř odepsal a za dobu vašeho ministrování se tyto profese dostanou od 1.1.2007 v mzdovém hodnocení na jedno ze spodních míst v pomyslném žebříčků hodnocených profesí. Promiňte mi ten příměr, ale kdejaká „lopata“ bude mít od ledna vyšší plat, než většina řadových policistů, hasičů atd., kteří denně nasazují své životy na ochranu zájmů státu a jeho občanů. (zdůrazňuji ŘADOVÝCH, protože vyšší funkce budou s platem na tom VELMI dobře a vůbec si nestěžují)
Budu jen doufat, že dostojíte svým slibům a že zařídíte, aby byly navýšeny platy příslušníkům ve služebním poměru, včetně slibovaného procentuálního navýšení, jako ostatním státním zaměstnancům, kteří navýšení platů mají přiznané.
Pokud nedocílíte toho, aby byla práce řadových policistů, hasičů, atd. v nejbližší době řádně ohodnocena, NEMÁTE na ministerstvu co dělat, a jste jen, promiňte mi ten příměr, POLITICKÝ LHÁŘ, pasoucí po funkci, vysokém platu, s nezájmem o ostatní zaměstnance resortu!!!



Promiňte, že vystupuji zde v diskusi anonymně, ale zatím nenastala doba, kdybych měl jistotu, že mohu otevřeně říct a napsat své názory pod pravým jménem. Svoboda slova u Policie zatím není možná, neboť mnoho kolegů to pocítilo na vlastní kůži! Snad se to v budoucnu změní.

Ještě chvíli a na žebříčku profesí bude policista se svým finančním ohodnocením na jednom z posledních míst

pane ministře
škoda. že jste neviděl ty zkroucené tváře mých podřízených když jsem jim rozdával novoroční dárky a utěšoval je slovy, dobře již bylo, propad od 100 kč až do 1000 kč, a pane kapitáne tady se podepište a prosím před jméno podpraporčík, nejvíce mě ovšem bolí, že snad 2 měsíce jsem jim říkal a přesvědčoval je ať neblbnou s civilem, že méně nemůžou dostat, všichni slibovali navýšení, teprve dnes 31.12.2006 !!! jsem ve svém volnu, svým vozidlem (pouze 20km) vezl rozkazy na útvar denní a noční směně, zítra 1.1.2007 !!! musím v 05,45 hodin vstávat a opět ve svém volnu (zadarmo) a opět svým vozidlem (pouze 20 km) odvézt rozkazy denní směně, aby je dostali než začnou sloužit, své podřízené můžu "potěšit" pouze tím, že jsem rovněž přišel o cca 500,- kč, kdyby bylo stejně peněz jako letos, tak jak to, že jsou propady, nerozumím tomu a dále ... no vlastně to nemá cenu, vydržím ještě první 1/4 letí a jestli se to nenapraví tak civil po 20 letech, všem navrhuji: dělejte svou službu poctivě, absolutně přesně podle předpisů, rozkazů, Siářů a ostatních nařízení a když říkám poctivě, tak tím myslím poctivě (Chorvatsko - celníci), hezký Nový rok

Petr

Ještě jsem nedostal platový výměr, ale ti co ho dostali, tak je to naprostý výsměch všemu. Vedoucí funkce jsou zaplaceny vysoce a my dole, holt budeme šlapat a jestli ne, tak za dveřmi jsou další, taková je realita. Odchod jednotlivce nic neřeší a naříkání už vůbec nic a naše odbory, ty jsou k ničemu, připadá mi, že v nich jsou vedoucí pracovníci, kteří jsou ovšem spokojeni, dostali přidáno. Nemá smysl se zde rozepisovat o stavu jaký je, ale mohu říci, že jsem nespokojen se svoji degradací, platem a zacházením jako s posledním člověkem ve společnosti. A jestli mám říct závěr, tak jsme na jedné lodi, které velí ......., tato loď se ale jmenuje TITANIC a tato se potápí, kdy někteří se stačili zachránit, odejít do civilu. Já ovšem nemohu odejít, nemám léta a budu se muset dožít 10-ti let, snad to stihnu a do té doby mne nevyhodí na dlažbu za nějakou pitomost, pro kterou mohou podle nového zákona.
Nedoporučiji se však obracet na ústavní soud. Už jen projednávání je jistou vstupenkou do civilu.

ne všechny, viz nahoře

Zastavte čas nechceme nový službní zákon.