1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Vážený pane ministře jsem řadový policista a byl bych velice rád, když peníze o které od 1.1.12007 přicházím ( není to vůbez zanedbatelná částky) investujete do vašeho golfového hříště. Děkuji

Na II.PK pan MV prohlásil, že se cítí být jedním z nás (policistů). Proto si dovolím mu tykat a položit i otázku: Ivane, o kolik ti k 1.1.07 klesl plat, jak se to stalo velkému počtu tvých kolegů?

Dobrý den

Jsem policista, a abych řekl pravdu, tak stále nemohu nějak pochopit ten váš krierní řád? Jsem zařazen jako velitel směny. Tuto funkci jsem si vydobyl svou prací a úsilím. Na základě této funkce mi podle starého zákona byla přidělena TT 8 moji podřízeni měli stejnou nebo o třídu nižší. Podle nového zákona mi byla jako vedoucímu směny přidělena TT 4 a policistům, kterým jsem nadřízený byla přidělena třída TT 4 – TT 6, přičemž já odpovídám, za jejích práci a nesu kůži na trh. Tak jestli jsem to dobře pochopil, tak je lepší se u policie o nic nesnažit a budu na tom lépe, než když se budu snažit. To ještě nepočítám ten propad ve financích. Nevím, kde se stala chyba a nebo jestli to špatně chápu? Můžete mi to vysvětlit?

Drahý kolego, je vidět, že i přes odsloužené roky jsi neochopil fungování policie. Čím méně děláš a šlapeš brázdu, tím máš víc peněz.

Ale musíš vědět, do které prdele pořádně lízt.

kdybys tolik nepřemýšlel už by jsi byl ředitelem minimálně okresu. Vždycky se říkalo že čím větší sedlák, tak tím větší zemák. Podívej se koneckonců na toho arogantního tupce z Olomouce v záhlaví této stránky

Ivánku, kamaráde, za co.......?????

Za co? Za trest! Zřejmě jsi si kolego nevšiml, že česká policie je politikům na obtíž

zde jsem si dovolil nakopírovat článek z WWW.Policista.cza myslím, že na odpověď čekají všichni policisté, hasiči i celníci a vůbec všichni, kterých se to týká.

Armáda vers.Policie
Dovolte mi laskavě příspěvek do diskusního fora a snad administrátoři přehlédnou, že se vymyká běžné délce, ale zkrátit jej při zachování vypovídací hodnoty nešlo.

V něm kladu policejnímu prezidentovi, jeho prostřednictvím ministru vnitra a premiérovi, a konečně zejména Vám pane místopředsedo ODS, jakož i všem dalším politikům obecně tuto otázku:
Potřebujeme speciální služební zákon?

Ne, nebojte se, nehoruji pro zachování současného zákona z roku 1992, tak jako mnozí z těch, co si nevidí na špičku nosu s tichým a nečestným spoléháním, že až na ně přijde řada, až budou mít věk na odchod do výslužby, tak nějaký nový zákon, který je zvýhodní, určitě bude.
Jen chci připomenout genezi zákona č. 361/2003 Sb. do současné zmrzačené podoby, která je výsměchem poctivým policistům, hasičům, celníkům a ostatním příslušníkům bezpečnostních (ozbrojených) sborů vyjma ARMÁDY ČR.

Proč velká písmena u armády? Protože v jejím případě v Parlamentu zcela nepovšimnut veřejností již v roce 1999 vzniknul zákon o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb., který vojáky z povolání, včetně těch, kteří za doby jeho účinnosti odešli do výslužby, zabezpečil způsobem, o kterým se ostatním ozbrojeným (bezpečnostním) složkám dosud jen zdá.

Jen pro osvěžení: ministerstvo obrany je povinno zajišťovat pro vojáky zdravotní péči, zřizovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení, pečovat o vzhled a úpravu míst, ve kterých vojáci vykonávají službu, vytvářet příznivé podmínky pro stravování vojáků, zajišťovat vojákům ubytování, vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání a prohlubování kvalifikace, zabezpečovat rekvalifikaci vojákům a vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmové činnosti vojáků.

Kromě platu má voják z povolání nárok na bezplatné ubytování ve služebním bytě, jinak pobírá příspěvek na bydlení v rozpětí 1,4 – 1,7 násobku minimální mzdy, tj ve výši větší než 11 - 13 tisíc korun měsíčně (jsou-li vojáky manželé, každému z nich).

Vojákovi může být poskytnuta jednorázová nenávratná peněžitá výpomoc ve výši až 20 násobku minimální mzdy.
Vojákovi může být poskytnut náborový příspěvek od 30 do 130 tisíc korun. Při nepřetržité službě v trvání nejméně 24 hodin má voják nárok na bezplatné stravování nebo náhradu za ně. Při splnění stanovených požadavků má voják nárok na další náhrady. Při skončení služebního poměru náleží vojákovi odchodné ve výši od 4 násobku průměrného platu po patnácti letech až po 6 násobek po dvaceti letech.

Místo toho si voják může zvolit odbytné ve výši od 2 násobku průměrného platu po dvou letech služby až po 18 násobek po dvacetišesti letech služby. Výsluhový příspěvek (renta) náleží ve výši od 5 % po patnácti letech služby, 36 % po dvacet letech až do 55 % po třiceti letech služby.
Samozřejmě se vyplácí i starobním důchodcům ve výši rozdílu mezi příspěvkem a důchodem.
A pro pořádek: zákon byl schválen 14. září 1999 a účinný byl již od 1. prosince téhož roku!!!!

Pokud jde o bezpečnostní sbory, souběžně s přípravou zákona o vojácích z povolání (tehdy ještě existovala i základní a náhradní vojenská služba) i po jeho přijetí vznikaly nejdříve návrh věcného záměru a posléze věcný záměr zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Podle něj měli být příslušníci bezpečnostních sborů v mzdové a sociální oblasti oproti vojákům ještě zvýhodněni.

Měsíční služební příjem měl sestávat z platového tarifu - deset platových tříd v rozpětí 20 – 60.000,- Kč, z příplatku za státní službu 3 – 9.000,- Kč, z funkčního příplatku 3 – 10.000,- Kč, a z příplatku za službu konanou nad základní dobu služby v týdnu zhruba ve stejném rozsahu jako dosud. Odměna za služební pohotovost měla být rovněž zachována v dosavadní podobě a výši. Při skončení služebního poměru mělo být vypláceno odchodné ve výši až 8 násobku měsíčního služebního příjmu, a výsluhový příspěvek až do výše 60 % měsíčního služebního příjmu.

V sociální oblasti měli být příslušníci na obdobné úrovni jako vojáci. Zkuste počítat! Příslušníkům bezpečnostního sboru byly slibovány vskutku velkorysé perspektivy. Uvedený věcný záměr dostal podobu paragrafového znění včetně důvodové zprávy prvně v roce 2001, a byť šlo o podobu již okleštěnou, stále dostatečně lukrativní. Dovolím si několik příkladů:
Složky služebního příjmu § 112 – základní tarif v páté třídě šestém stupni 1,1 násobek průměrného příjmu fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý rok, příplatek za službu 50 % základního tarifu u celorepublikových složek, 40 % u ostatních, příplatek za vedení stejný jako dosud, příplatek za službu v zahraničí, služební příjem za službu přesčas zhruba stejný jako dosud, příplatek za službu v noci 20 %, příplatek za službu ve svátek, zvláštní příplatek jako dosud, další služební příjem ve výši dvou plných platů za rok, osobní příplatek nebo mimořádný tarif do 20 % základního tarifu, a odměna jako nyní podle vládního nařízení č. 330/2003 Sb. Za služební pohotovost měla být přiznávána odměna jako dosud.

Pokud jde o výsluhové nároky, odchodné - § 160 – mělo činit až osminásobek měsíčního služebního příjmu, výsluhový příspěvek - § 161, 162 - měl činit až 55 % měsíčního služebního příjmu.
Podobně vypadala další alternativa paragrafového návrhu s důvodovou zprávou z roku 2002, kde však měsíční služební příjem měl spočívat v základním tarifu pevně určeném podle služební hodnosti od asistenta III. třídy – 15.000,- Kč po vrchního státního radu – 50.000,- Kč, základní tarif měl být ročně valorizován procentem růstu platů v nepodnikatelské sféře, z příplatku za službu, který měl činit 10 % základního tarifu po pěti letech služby, za každý další rok služby se měl zvyšovat o 2 % základního tarifu, z příplatku za vedení, který měl činit od 1 – 2.000,- Kč u 4. řídící úrovně až po 7 – 12.000,- Kč u první řídící úrovně.

Příplatek za službu v zahraničí měl činit 700 – 3.000,- USD měsíčně. Zvláštní příplatek měl být určen policistům s vyšším stupněm požadovaného vzdělání a měl činit 3.000,- Kč měsíčně. Příplatek za službu přesčas měl činit 25 %, příplatek za službu v noci a za službu ve svátek měl činit 10 %. Součástí služebního příjmu měly být dva další měsíční platy. Mezi srážkami z příjmu nebylo počítáno s nemocenským pojištěním.

Odchodné bylo konstruováno shodně jako v návrhu z roku 2001, výše výsluhového příspěvku měla činit 60 % měsíčního služebního příjmu.
Porovnejte, prosím, co z těchto představ a návrhů v důsledku politické a mediální hysterie, prakticky nulovou snahu o prosazení ze strany resortu nevyjímaje, reálně zbylo ve znění přijatého zákona č 361/2003 Sb. Za zabezpečením vojáků už příslušníci bezpečnostních sborů výrazně zaostávali. A co po jeho novelizacích!
Nejenže se na mzdové a sociální zabezpečení vojáků z povolání už díváme jako vrabci na pštrosa, ale při nekonečném projednávání v Parlamentu a přetřásání v mediích navíc musíme neustále snášet zjevné opovrhování ze strany politiků, veřejných představitelů a pisálků v podobě hanebného handrkování a trvalé dehonestace.

V důsledku toho, včetně bezuzdného nafukování některých policejních pochybení, je dnes zejména policie fackovacím panákem na nejspodnější příčce společenské prestiže.
Pro ilustraci: zkuste si představit, jak by dopadl občan, novinář nebo politik v Německu, pokud by namísto pojmenování „policista“ použil „policajt“, které je zcela příznačné pro vyjadřování našich občanů, mediálních manipulátorů a politiků.

Přitom povinnosti, požadavky a odpovědnost oproti původním představám návrhů zákona nedoznaly zásadních změn, případně k horšímu, takže některé připomínají dobu před osvíceným císařem Josefem II, včetně roboty zadarmo. K tomu všemu se navíc ještě v poslední době přidávají návrhy na okleštění i nároků z dosavadního zákona o služebním poměru příslušníků PČR č. 186/1992 Sb.

Tak se stalo, že z velkorysých slibů po pěti šesti letech zůstala ohryzaná kost, navíc uvázaná někde daleko vepředu, což ji však nebrání, aby jí nebyli příslušníci trvale otloukáni o hlavu. Divíte se stavu morálky a znechucení v policii?

A tak nakonec opět ona otázka: Vážený pane Langer, nevážení páni politici, kteří jste nejdříve přijetí služebního zákona oddalovali a postupně zhoršovali slibované náležitosti příslušníkům, kteří jste pak přece zákon přijali a v Poslanecké sněmovně dokonce přehlasovali senátní změny, abyste pak sami s kalhotami zřejmě znečištěnými zevnitř dále odložili jeho účinnost, přitom si jaksi mimochodem dost výrazně zvedli vlastní platy a požitky, a nedodrželi ani ten nový termín, kteří jste proto zřejmě ve stejných kalhotách znovu pokořili příslušníky bezpečnostních sborů tím, že jste dále očesali jejich už beztak nízké nároky a opět odložili účinnost zákona, přičemž si nemůžete nebýt vědomi, že jste jej přenesením do doby po volbách s netušeným výsledkem v roce 2006 fakticky poslali na onen svět!

Potřebujeme za těchto okolností speciální služební zákon, který je u vás trvale neprůchodný, anebo průchodný v podobě, která z příslušníků bezpečnostních sborů dělá vazaly a chudáky v nejednom případě rodin závislé na sociálních dávkách?
¨
Dejte nám stejný, jako vojákům z povolání. Hlavně rychle. Stačí jen jeho kosmetické úpravy. Nejsme vůči vojákům žádná druhá liga, nechceme dokonce oproti nim ani nic navíc, přestože naše činnost, byť neustále účelově napadaná a politicky zneužívaná, nespočívá v přípravě na možný budoucí vojenský boj, který, jak věříme, a to i naší zásluhou, snad nikdy nepřijde.

My jsme v praktickém boji každodenně, aniž bychom se dožadovali opentlených parád a čepobití za účasti nejvyšších státních představitelů jako při přísaze nových profesionálních vojáků, jako při příležitosti odletu několika vrtulníků do Kosova apod., a to ani při příštích Měnových fondech, Shromážděních NATO, povodních, hrdinských činech příslušníků, kteří občas při plnění svých povinností pokládají za vás a za všechny spoluobčany své životy.

Nevidím, jaké byste mohli mít vy i ostatní společnost vůči povinnostem i nárokům z takového zákona pramenícím pro příslušníky bezpečnostních sborů oproti vojákům výhrady! Najde někdo z vás ten nepatrný zbytek jakéž taktéž odvahy prohlásit a prosadit. „Příslušníci bezpečnostních sborů nejsou o nic horší než vojáci z povolání a proto jim náleží alespoň stejné ohodnocení!“??"

ANO, to je to, kde jsme mohli být, ale když se podíváme na platové výměry kolegů (já ho doposud nemám), tak vidíme, kam jsme se to dostali. Já už si v poslední době ani neříkám, že bude lépe, já už si jen přeji, aby nebylo hůř!

Ano, 100% souhlas,hezky napsané.........vojáci jsou za vodou mají o hodně lepší mzdy i sociální zajištění,oproti Policistům,Hasičům a dalším kolegům.
Navíc se do nich nikdo nenaváží v TV a nejsou tak potupně medializováni jako Policisté,kteří v globálu odvedou větší a plnohodnotnější práci než vojáci(nechci je samozřejmě hanit).

JJ s tvým článkem musím souhlasit.

S velkým zaujetí jsem si přečetl příspěvek p. Drobného a samosebou souhlasím. Jenom bych doplnil opovědnost Armády a odpovědnost Policie. To se nedá srovnávat jelikož vojáci nemůžou být potrestáni za kraviny typu spisová sslužba, jednání s poškozeným a jednání s podezřelým. Abych náhodou nepošpinil práva opilého muže který svým jednáním způsobí dopravní nehodu a zmrzačí neviné lidi na přechodu! Pak se každej kdo má do zadku díru vozí po polictovi, který takovému muži nasadí pouta proto aby se chránil před jeho agresivitou, podávání stížností na neoprávněné použití pout a hlavně podání trestního oznámení na zneužití pravomoci veřejného činitele!! Neslyšel jsem nikdy aby voják byl potrestán za zneužití pravomoci veřejného činitele. Celkem hodně závidím armádě, která nás chrání před nepřáteli.

Český rozhlas

Platy policistů se podle všeho už od ledna výrazně zvednou - a to v průměru o osm tisíc měsíčně. Průměrně by tak měli brát 32 tisíc korun. Navíc se po středečním rozhodnutí poslanecké sněmovny nejenom dočkají vyšších platů, ale mohou se stát i nejlépe placenými důchodci v zemi. Podrobnosti má Lenka Jansová.
Předseda lidovců Miroslav Kalousek totiž ve sněmovně neuspěl se svým návrhem, aby se zvýšení platů policistů odložilo. Zdůvodňoval to nepřiměřenými rozdíly mezi příjmy ve státním sektoru. Miroslav Kalousek se ale nevzdává - pravděpodobně už na listopadové schůzi sněmovny chce tuto otázku otevřít znovu:
"Pokud tento zákon nabyde účinnost, tak od příštího roku budou muset všichni učitelé, zemědělci, důchodci, zdravotníci, prostě všechny profesní skupiny, přispět bezpečnostním sborům na naprosto výjimečná privilegia. Půjde o nové a nové miliardy, které někomu budou chybět."
Sociální demokraté ale s odkladem růstu platů u Policie nesouhlasí. Podle ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha je to nutná součást změn v příjmech zaměstnanců státu, které vláda už schválila. Na případných dalších úpravách je podle Škromacha nejdřív potřeba dohodnout se v koalici:
"Prosadili jsme vládní návrh, v podstatě se tak zjednoduší systém odměňování ve státní a veřejné správě. Dopady jsou zahrnuty ve státním rozpočtu. To, co bylo schváleno, je v souladu s tím, co vláda předložila do parlamentu."
Ve snaze znovu otevřít problém na příští schůzi chtějí předsedu lidovců Miroslava Kalouska podpořit opoziční občanští demokraté, jak potvrdil šéf poslanců ODS Vlastimil Tlustý.
"Uvedl bych jeden strašidelný údaj: policista bude zřejmě od svých 45 let do smrti pobírat dvacet pětadvacet tisíc jako výslužné, zatímco průměrný důchod je skoro čtyřikrát nižší. Já myslím, že je to nepřijatelné absolutně pro každého."
Někteří ekonomové před rychlým růstem mezd varují. Obávají se totiž, že zvýšení platů policistům může spustit mzdovou nákazu. Analytik HVB Bank Pavel Sobíšek se ale domnívá, že hlavní problém je jinde:
"Považuji vládní mzdovou politiku dlouhodobě za naprosto nekoncepční, chvilku se šlape na plyn, chvilku zase prudce na brzdu. Jednou mzdy ve veřejném sektoru rostou meziročně o 14 procent, pak zase stagnují. To jednak ubírá jistotu zaměstnancům, jednak to v ekonomice způsobuje nežádoucí výkyvy kupní síly."
Nárůst platů policistů si vyžádá přes osm miliard korun. Kvůli zvýšení platů příslušníků bezpečnostních sborů se Česká republika podle odborníků asi stane raritou mezi okolními zeměmi. V ostatních evropských státech pobírají totiž vyšší mzdy ve srovnání s jinými profesemi nejčastěji lékaři nebo učitelé.

To je hnus co říkají, že jim ta huba neupadne Kaloskovi a spol.

Hnus to je, to je fakt, ale v rámci objektivity je třeba konstatovat, že se jedná o záležitost přes 2 roky starou (viz. Škromach coby ministr práce) a na zmíněné listopadové schůzi se odložení účinnosti Kalouskovi opravdu podařilo prosadit (zároveň se zvýšením poslaneckých platů). Sice ho k tomu vedly úplně jiné pohnutky, ale přesto škoda, že už tenkrát ten náš ořezanej služební paskvil nespláchli jednou provždy do hajzlu, mohli jsme být jinde...

Myslím, že pisatelka vůbec neví o čem mluví. Stále se tady "pracuje" s tarifními třídami, ale vůbec nikdo nebere v potaz, že doposud byly propláceny opříplatky za SO,Ne, noční, státní svátky apod, což teď není - mimo jiné, jde zjevně o protiprávní stav (viz. poměr mezi zákoníkem práce a zákonem o služ. poměru), dále 150 hod. zdarma - což nemá oporu vůbec nikde ( ani z. č. 1/93 ani 2/93 Sb. ani v žádném dalším), jediný kdo si pomohl jsou ti v kancelářích, kdo pracuje na ulici ať již v uniformě nebo bez ní je na tom při nejlepším stejně, ale spíš hůř.
Tak třeba porovnání :
- nábor na tramvajáka - nástupní plat 24.000,-Kč + všechny příplatky, všechny přesčasy, zdarma jízdné pro celou rodinu a stačí mu řidičský průkaz a být vyučen

takže paní Jano, PROBERTE SE, vůbec nevíte o čem píšete

Možná by stálo za to někde sehnat průběhy hlasování od počátku legislativního procesu sl. zákona jednotlivých poslanců a jejich stranickou příslušnost. Myslím, že by vše bylo jasnější. Pak se jich třeba dotázat, proč tak, či onak hlasovali.

Oli to jsem nepsala já, ale pouze zkopírovala ze stránek českého rozhlasu.

Názory pánů Kalouska a Paroubka uveřejněné v médiích mne už ani nepohoršují, protože je naprosto zřejmé, že jsou svým myšlením daleko zapřísáhlejšími komunisty než Grebeníček sa Randsdorfem dohromady. A vzhledem k tomu, že komunisty za ta léta zkušeností s nimi opravdu nemusím, od nich ani nic jiného než lži a přetvářku neočekávám. Jinak všem kolegům hezký nový rok a pevné nervy.

Tak se ti omlouvám......

Nepište jen sem, ale na adresy

ČT info@ceskatelevize.cz
NOVA obcanske.judo@nova.cz, izpravy@nova.cz
PRIMA informace@iprima.cz

pište sem, sem, sem

Pořád stený kecy u této firmy poslouchám už 11 let. Jenom pro vás kluci z venkova takovou informaci. Tady v Praze dostali spisáci jenom pár 5, drtivá většina, tedy zbytek včetně dozorčích má 6TT. Já jsem se "zachránil" v 5, protože mám hubu a nenachám si srát na hlavu od VO a ZVO. Osobní nám nechali (mých 500,- kč za 11 let) a preferák je 4.500,- kč, kdo je v pořádkových má 5.000,- kč. Jak jsem slyšel, na venkovských okresech je to přesně obráceně, pár šestek, většina 5TT a někdo i 4TT. U nás dali třem hlídkovejm 4, zbytek je 3TT a to tam jsou kluci, který sloužej i 20 let. To se jim fakt povedlo. Chtěj nás jenom rozeštvat.

Já jsem z venkova. Mám odslouženo 12,5 roku a na našem malém OOP to dopadlo tak, že drtivá většina dostala 5 tř, 2 kolegové 6 tr.ř a 1 kolega 4 tř. Rizikový příplatek je 2.500,- Kč. Průměrně vzato jsme rádi, že jsme zůstali na svých penězích. Mnohá rozhodnutí podle tohoto "zákona" jsou mírně řečeno velmi nešťastná, má nás být na odd 13, ve skutečnosti je nás 10 a z toho 2 lidi zařadí do 6 tř a zároveň je zařadí do nesměnného provozu. Takže teď potáhneme noc a víkendy v 8-mi lidech, soboty neděle přes den sloužíme po 1 člověku. Děkuji našim politikům za přínos který nám nový "zákon" dal. Proč píšu "zákon" v závorkách si vy co sloužíte na ulici stejně jako já sami.

Prosím tě, já jsem právě z malého obvodu na Moravě a u nás 3TT nemá nikdo. Proto se nedokáži vžít do pracovní náplně 3TT. U nás 3TT dostane tak kolega, který je na škole. Abych se vžil do situace kolegů z Prahy v 3TT, potřeboval bych vysvětlit jejich pracovní náplň. Má představa by byla ta, že za tyto peníze by měl tak nanejvíš po radiostanici přivolat kolegy v 4TT a dál nic nedělat.

Na našem MOP dělaj hlídkový běžně zesílení DS a do spisu dělaji OMČ, ÚZ a na místě nechávaj vypisovat ty přiblblý papíry místo klasickýho protokolu a zkrátka co je potřeba. Normálně to dřív dělal územák. Takže dělaj skoro všechno, mimo výslechů. Pamatuju doby, kdy se jim běžně dávaly přestupkový spisy.

Je mi to jasný a nevím co dalšího bych k tomu měl psát. Snad jen to, že by bylo pro vás lepší odejít na běžné OOP mimo Prahu. Vlastně z Prahy se jen tak někdo nedostane. Takže nezbývá než konstatovat úpřímnou soustrast.

Tak jsem to v 00:54 hod. dne 1.1.2007 podepsal. Jsem chudší o 1200,-Kč měsíčně. No když přičtu valorizaci tak to dělá kolem - 2500,-Kč . Super. Takže v mém grafu si rodinu můžu škrtnout a teď to půjdu sdělit své přítelkyni se kterou jsem 8 let a vy si pane ministře můžete škrtnout mě, protože od ní se asi živý již nevrátím. Jsem zhnusen!!! Až vám pane ministře někdo šlápne na úsměv nepočítejte s tím, že tam policie bude. Protože na ulici nebude ani noha. Až tak daleko jste to dopracoval. Policie má rekonstruované budovy, ale nemá lidi. Jen by mě zajímalo kam se poděla ta 1,2 miliardy korun co jste chtěli pro realizaci PT. Pokud je policajtů na ulici 15000 pak se vám podařilo minimálně ušetřit z jejích platů 15 mil. korun. Co dodat závěrem? Plat na hovno, zákony na hovno, ministr na ho..., Pokud jsou ve vládě všichni jako vy pak je i ČR v prdeli i s celým etnickým kodexem.

Otázka cukru a biče se odvíjí zcela v současném politickém trendu, těžko ji kritizovat, pouze se přizpůsobit v souladu se sloganem," Za vraty je dostatečný počet zájemců o službu ".
Je zde sice otázka na zvážení, že peníze z daní vynaložené na odchody zejména mladých a nezatížených policistů a vyškolování dalších mohou jít řádově do stovek milionů, není vyloučeno, že i více, kdy by bylo jednodužší takové prostředky použít na stabilizaci současných policistů. Bohužel k tomuto není a nebyla ani v minulosti politická vůle. Docházelo by ke snižování pracovních míst v praporčických školách a dalších míst na tyto místa navazující. Je tedy lépe jít cestou menšího odporu a dělat akce typu - hledám svého kolegu, nežli předejít případnému odchodu policistů, stabilizovat současné, vytvořit jim platové podmínky takové, aby se odchod spíše snižoval, nežli opačně. V tomto směru také zní většina odpovědí pro novináře,že ani očekávaný značný odchod policistů neohrozí chod policie - patrně se není se čeho bát, tedy ani případného vzdoru ohledně poklesu platů části policistů. Případné dorovnání platů pouze u těch, kterým by plat poklesl je rovněž nespravedlivé, pokud dorovnání o určité částky není plošné a nesníží se tam, kde naopak došlo ke značnému navýšení.

Nelze,nebo těžko kritizovat zní,tak nafoukaně a arogantně,jako postoje a výroky garnitúry která ovladá PP.S plným břichem se hladovému nevěří.Zřejmý trend oddělit dle platů,vyvolence s vedení a řadové policisty a schovávat to za masku menežerských,vzdělanostných kriterii v byrokratickém a nevykoném molochu PP je směšné.Zavalení každý den kvantami papíru proudících z jednotlivých stupňů velení a PP se ptáme,kdy pane mistře udělate personalní ale finanční a mzdový audit těchto šedých límečků Policie.Velice pochybuji o menežerských schopnostech těchto lidí a proto si je nevážim a když nic neuděláte nebudu si vážit ani Vás pane ministře.A pro vás s PP,jak pohodlné se schovávat za politicke trendy cukru a biče s naditým bříchem a peněženkou.Na vás asi nikdy nedopadne bič.Lížete jen cukr.A co se týče vzdoru ohledně poklesu platů policistů,aby jste se nepřepočítali...,jsem a u nás mnozí připravení jít demonstrovat a veřejné mluvit o svých pravéch.Tento zákon je k něčemu dobrý otevře nám oči a radikalizuje nás.S pozdravem obyčejný policista.