Těch dvou kolegů se vůbec nechci zastávat. Minimálně jsou tak
nezodpovědní, že se v dnešní pohnuté době takhle hloupě chovají
a ještě se při tom nechají natočit. To rozhodně naší věci dobrou
reklamu nedělá.
Nadruhou stranu však, a tím vůbec nechci obhajovat výše zmíněné
kolegy, ti musím k tomuto jevu néco vysvětlit. Za dobu mého
působení u PČR jsem byl snad tisíckrát konfrontován se způsobem
tzv. plánování denních služeb našich nadřízených. Jejich
plánování spočívá v tom, že opíše do plánu služeb stejná
stanoviště z předešlého dne, akorát s jinými jmény. V praxi to
znamená, že hlídka každý den stojí na stejném stanovišti (
pracuji na oddělení, kde nejsou rajony, ale pevná stanoviště ),
tato jsou již dávno tzv. profláklá a ty tam musíš stát jako
pitomec a čumět do blba. Nedej bože, když ti přijede funkcionář
na kontrolu a zjistí, že jsi z vlastní iniciativy toto
stanoviště opustil a šel jsi dělat normální policejní práci ve
svém rajoně. Výsledkem je napsání vajádření o neuposlechnutí
rozkazu nadřízeného a hrozba následného potrestání. Dokonce jsem
slyšel názor, že my dole tu nejsme od toho abychom mysleli, že
od toho jsou tu nadřízení. Vždyť oni přece nejlépe ze svých
vytopených kanceláří ví, kde jsou nejpalčivější místa v rajonu a
kde by občané policisty uvítali. Realita je však jiná a nikomu
se zhora to nevadí. Kontroly jezdí pouze na ty dole a ne na
práci za kterou je naše " flexibilní " vedení zaslouženě
odměňováno. A tito navíc od nového roku dostali hezky přidáno.
Způsob jejich myšlení se však nijak nezměnil. Vůbec se pak
nedivím, že jsme pro normálního občana jenom ti gauneři, kteří
nemají na práci nic jiného, než buzerovat a pokutovat vesměs
slušné lidi. Přitom ti praví gauneři se nám akorát škebí do
ksichtu, jak jsme na ně krátcí. Věř mi však, že to v drtivé
většině není vůle řadových policistů, ale tito jsou k tomu
nuceni nadřízenými, které zajímá pouze kolik přineseš pokut a
jestli navíc stojíš přesně tam, kde oni určili. Proto se
přimlouvám k troše shovívavosti k činnosti řadových poldů, jsou
to také jenom lidé a někdy mohou také pochybit.
Věř mi, když musíš na těchto stanovištích, bez hledu na počasí,
každý den nesmyslně pochodovat nebo stát, pak ti z toho začne
časem strašit na majáku. A nikoho to nezajímá. Na závěr ještě
perlička. V jedné nejmenované malé vesničce musíme každý den na
přání místního zastupitelstva, část služby trávit tím, že zde
chodíme pěškya to proto, abychom byli vidět. To, že to nic
nepřináší nikoho nezajímá. V jednadvacátém století, kdy má každý
vagabundn auto, my tu jak v padesátých letech děláme obecní
slouhy. A tuto naší "efektivní" činnost zaplatí kdo ? Přeci
daňový poplatník. A co má být ? Všichni jsou spokojení, takže je
vše v nejlepším pořádku. Akorát se pořád nikdo nechce zeptat
toho řadového poldy, jaký z toho má pocit. Jeho pocitya názory
totiž nikoho nezajímají.
|