1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Dopis ČT vol. 2 (racer, 03. 01. 2007 17:50)
Mezi řadovými policisty, hasiči, pracovníky vězeňské služby a dalšími dotčenými státními zaměstnanci vznikají nálady přiklánějící se k velmi razantním opatřením zajišťujících, že si této skupiny občanů konečně někdo opravdu všimne a politici ji začnou brát vážně jako partnera, nikoli pouze jako příhodný hromosvod v případě vlastních problémů a zdroj financí, je - li třeba někde ubrat. Jsme připraveni na svou neutěšenou a nedůstojnou situaci upozornit veřejnost i Evropské struktury. Kromě toho v současné době probíhá masové podávání odvolání proti těmto rozhodnutím a spousta policistů velmi vážně zvažuje odchod od této organizace. Nikoli proto, jak bylo prezentováno, že se konečně dočkali zákona, který jim umožní odchod za lepších podmínek - což rozhodně není pravda, ale proto, že za těchto podmínek je další služba pro policisty i hasiče a jejich rodiny nadále v našem ekonomickém prostředí neúnosná.
Možná by i pro Vás stálo za to věnovat tomuto tématu pozornost a vlastními prostředky nezávisle prozkoumat pravý stav věcí a informovat veřejnost této země o skutečnostech, které se i jí samotné dotýkají. Dosud byli policie a policisté představováni v ne vždy příznivém světle, k čemuž docházelo i díky tomu, že bylo představiteli vlády stále prezentováno stanovisko, že se policistům stále zvyšují mzdy a po uvedení v život nového zákona o služebním poměru nadále razantně zvyšovat budou. Dopad takovýchto informací jsme my, policisté sloužící na ulici, denně pociťovali na vlastní kůži v reakcích občanů při našich služebních zákrocích. Nyní chceme, aby naši spoluobčané znali pravdu. Pravdu o tom, jak se naše vláda zastavuje o posílení sociálních jistot osob pracujících pro stát a jak si prakticky představuje boj proti zkorumpovatelnosti státních zaměstnanců na úrovni své vlastní a na úrovni chodníku, po kterém se pohybujeme my, společně s Vámi. Vykonáváme mnohdy úkoly, nad kterými by se asi mnohý ze zákonodárců jen zhnuseně otřásl a odvrátil zrak. Kromě řádných občanů, pro něž zde jsme, přicházíme do denního styku s tím nejhorším, co naše společnost přináší. Bereme jako samozřejmost, že ať už v boji se zločinem nebo s ohněm nastavujeme vlastní kůži a riskujeme zdraví a životy, avšak považujeme za stejně samozřejmé, že takováto práce bude adekvátně oceněna ať už společenským uznáním, nebo finančním ohodnocením.
Děkuji za pozornost věnovanou tomuto mailu a upřímně věřím, že pochopíte situaci, do které nás vrcholní představitelé státní moci vhánějí a i svou nestrannou pozorností nám pomůžete. Říká se, že média jsou hlídacími psy demokracie. A ta naše zřejmě potřebuje ochranu celé smečky takových strážců.

pardon, tady je začátek..
Dopis ČT (racer, 03. 01. 2007 17:49)
Před chvílí jsem odeslal mail následujícího znění do zpravodajství ČT a budu jej posílat i dalším televizím. Možná to nic nepřinese, ale možná... Kolegové, napiště kromě tohoto fóra i těmto a dalším médiím. Jo - a k myšlence demonstrace se 100% připojuji.

Znění dopisu ČT: (Mail samozřejmě řádně podepsán)

Tuším, že je velmi pravděpodobné, že jste již zaznamenali vření a přinejmenším velmi napjatou situaci uvnitř policie ČR a dost možná jste i na tuto adresu obdrželi upozornění na vzniklou situaci od některých kolegů. Tato napjatá atmosféra, která rozhodně žádné ze zůčastněných stran nepřináší nic dobrého, byla způsobena tím, že od 1.1.2007 vstoupil v účinnost zákon č. 361/2003 Sb.
V rozporu s veřejně deklarovanými přísliby vlády České republiky a Parlamentu České republiky, jakožto i se sliby všech tří ministrů vnitra, kteří se na přípravě zákona postupně podíleli došlo k výraznému propadu reálných mezd řadových policistů i hasičů. Zákon zpřísnil podmínky pro službu a, jak byli zainteresovaní pracovníci i veřejnost vytrvale informováni, ruku v ruce s tímto faktem mělo jít i navýšení platů státních zaměstnanců.
I když nikdo z nás nijak závratné navýšení mezd neočekával, přesto jsme zcela konsternováni skutečností, že nám byly platy natolik dramatickým způsobem sníženy. V mnohých případech došlo ke snížení hrubých mezd i o částky kolem 3 - 5.000,- Kč. Navíc byl mnoha policistům bezprecedentním způsobem retroaktivně změněn druh pracovního poměru ze služebního poměru na dobu neurčitou na služební poměr na dobu určitou s dalšími podmínkami setrvání ve službě, což stejně jako snížení služebního příjmu přináší ztrátu sociálních jistot a možností občana se stálým zaměstnáním, jako například snížení bonity klienta bankovních ústavů pro případy schvalování hypoték a pod. Značnému počtu policistů (pravděpodobně drtivé většině) byla odňata služební hodnost, což byl až dosud jeden z druhů trestů udělovaných soudy za zvlášť závažné trestné činy.
Nová rozhodnutí jednotlivých ředitelů bezpečnostních sborů ve věcech služebního poměru byla policistům k podpisu předkládána v průběhu jejich služeb v mnohých případech přímo na ulici ve služebních vozidlech od večera 31.12.2006 za přinejmenším nestandardních podmínek.

(Pokračování v dalším příspěvku pro jeho délku)

Přeposlána Europoslancům...bez Tvého svolení, snad mi promineš...

bez svolení racera, já to stáhl z policista :-) věřím, že by s tím souhlasil

PÍSEMNÉ ODVOLÁNÍ, NÁZORY DO TELEVIZE JINAK SI TU DŮCHODCI A LIDÉ NAD 60 LET BUDOU ROZDĚLOVAT NÁŠ CHLEBA DO 70 LET.

Nevím na které ze dvou vysokých pana ministra tak důkladně vyučují pohrdání lidmi a neůctu k podřízeným.Pokud si tuto diskuzi přečte,myslím ž myslím,že vydá další knihu o tom,jací jsou policajti hajzlové a nechtějí sloužit vlasti za nižší platy.

Nevím na které ze dvou vysokých pana ministra tak důkladně vyučují pohrdání lidmi a neůctu k podřízeným.Pokud si tuto diskuzi přečte,myslím ž myslím,že vydá další knihu o tom,jací jsou policajti hajzlové a nechtějí sloužit vlasti za nižší platy.

Sloužím několik let, myslím si a celkem oprávněně, že mám jedny z nejlepších výsedků na skupině, kde sloužím, přesto jsem nejhůř hodnocený, jak v oblasti odměn, tak osobního ohodnocení. Přijde vám to spravedlivé, pane ministře? S novým zákonem jsem byl degradován, budu brát o pár tisíc méně. Je to motivující? Měl bych přejít na stranu těch kolegů, kteří se jen vezou? Budu na tom potom lépe? Nebo mám být nadále aktivní, mít nejvíc zadržených pachatelů a domů chodit naštvaný, že něco dělám a jsem za to trestaný, i když by to mělo být naopak? Přijde vám jako motivující odměna 500,- Kč za několik zadržených pachatelů, když kolega za stejné obdbí měl max. 1 pachatele a dostal 1500,-Kč? Mě tedy ne. a nebo jsem to šatně pochopil, třeba to bylo myšleno tak, že budeme motivováni k nic nedělání . A ted mi řekněte, co je po nás požadováno? Služba této vlasti a to nejlépe, jak to jde a nebo to nicnedělání? Zatím mi přijde, že jsme motivováni k tomu nicnedělání, viz. nový zákon, degradování, nižší služební příjem. To tu ale pak ta policie nemusí být.

Policie tímto zákonem nezíská vůbec nic, úplně to tady zahrabou. Zákon plní úplně opačný efekt než měl.

kolik procent svobodným strhávaj z platu?

http://www.finexpert.cz/default.aspx?section=37&calc=1

Vážení kolegové a kolegyně. Je naprosto zbytečně něco psát. V této sekci se odpovědi nedočkáte - ani ji nečte a v sekci názory odpovědi nejsou a když ano, tak odpovídají na něco jiného, než se ptáte. Je to naprosto zbytečné. Pan Langer není jiný než ostatní politici. Jeho lidé nezajímají. Měl jsem možnost s ním osobně diskutovat před 3/4 rokem. Už tenkrát jsem ho upozornil, že zákon přinese řadovým policistům na ulicích (v přímém výkonu služby) pokles platů. Vysmál se mi s ještě větším šklebem, než má na obrázku a řekl doslova:"A vám by, pane kolego, nepřišlo nespravedlivé brát větší plat než mají vaši nadřízení?" V sále to zahučelo, zvedli jsme se jako jeden muž a odešli. Odešel i pan poslanec. tím to skončilo. Tolik pro dokreslení.
Myslím, že jediným způsobem jak vyjádřit nesouhlas a docílit nějaké odezvy je hromadné odvolávání se proti rozhodnutí. Už jenom představa, že do 30 dnů musí odpovědět tisícím policistů mne alespoň trochu pobavila. Howhg.

ptal jsem se kolegů kdo z nich se bude odvolávat, nikdo nechtěl, proto ani já se nepřipojím, bohuže represe ze strany nadřízených by byla krutá. novým zakonem dostali ještě větší moc, a jak říkal náš ředitel všichni jste plachetnice a jen já a mí nejbližší určují sílu a směr větru, což vypovídá za vše. prostě nám nezbyde nic jiného než držet hubu a krok, čehož dosahují novým zákonem a kodexem.:-( je to smutné asi jsem zbabělec, ale mam odslouženo několik let a nedokážu si představit co bych v civilu dělal

tohle bohužel není zbabělost, to je VÝZVA pro pana ministra, aby s takovýmto jednáním a chováním některých odpovědných zatočil. Jestli je na tolika odděleních a útvarech běžné na podřízené vyvýjet tímto způsobem nátlak, tak není něco v pořádku a stejně jako (v některých případech nezákonné) snížení platů by měl ministr reagovat na porušování § 77 z.č.361/2003 Sb., jde o diskriminaci, kterou je možno považovat za bossing nebo dokonce za vydírání....

Já bych se smál, kdyby navýšili platy těm co se v zákonné lhůtě odvolali a těm co by tak neučinili by řekli, že měli možnost. A jen my dole můžeme z plachetnice udělat titanick se kterým ani větry pánů ředitelů nepohnou. Musí ovšem stát policajt za policajtem.

Davide, to se smát nebudeš. Jestli navýší platy, tak to nebude ke konkrétním případům, musí je navýšit pak všem směnařům a to změnou zákona. Jiná možnost není a lepení osobním,nebo zvyšováním preferenčního příplatku to nejde dělat věčně. Je pravdou, že nátlak a vyhrožování je na denním pořádku (i já jsem toho svědkem) a to se musí změnit. Proto bych očekával od kolegy, že sežene důkazy o takovém vyhrožování a pak reagoval služební cestou na nadřízeného tohoto člověka (který zřejmě není na svém místě, když neumí vést ostatní jinak). Pokud nepomůže služební cesta, pak do médií a uvidíš ten fičák....

jestliže se já musím a chovám k lidem, kolegům a nadřízeným ve vší slušnosti a s respektem, očekávám totéž od svých nadřízených (na ulici ne, tam jsem v kontaktu většinou víš s jakou společností, ale i za to jsem placený)

Ano, já jsem to udělal...dnes jsem odvolání podal. Trochu se reakce obávám, nicméně mám právo se odvolat? Mám!

pro "zbabělého poldu" - proti větru nelze chcát, nic nového dokud Tě to živí!

HZS PK to samé!Žádný platový výměr

PENÍZE
Mohou koupit dům,
ale ne domov.....
Mohou koupit postel,
ale ne spánek.....
Mohou ti koupit knihu,
ale ne vzdělání....
Mohou koupit hodiny,
ale ne čas.....
Mohou ti koupit pozici,
ale ne respekt....
Mohou ti koupit léky,
ale ne zdraví.....
Mohou ti koupit krev,
ale ne život.....
Mohou ti koupit sex,
ale lásku ne.

Tak vidíš, že peníze nejsou všechno, říkám ti toto všechno proto, neboť jsi....

Můj nejlepší přítel a jako tvůj nadřízený ti chci pomoct od tvé bolesti a utrpení. Proto mi pošli všechny svoje peníze a já budu trpět za tebe.

Věř mi, lepšího nadřízeného, než jsem já,

NENAJDEŠ.

P.S.: a o peníze nepřijdeš...:-)))

VOLE! CHLEBA A SLOŽENKY ZAPLATÍM Z KECŮ?:-)

Za 1) nejsem vůl, ještě mi slouží,
za 2) - nezaplatíš, opravdu nezaplatíš,
za 3) jde o ironii
a za 4: zkus dikutovat slušně...já s penězma taky spadl....

O PRADON!Je to nechutná vypjatá situace!

VSČR -to je taky dobrá organizace!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Zatím nás nikdo neseznámil s platovým výměrem.
Nevím vlastně za co dělám :-(

A co na to pan ministr??? Stěžujte si sakra chlapy. Chvástal se v médiích, že do 31. 12. 2006 to budou vědět všichni (myslím oficiálně). To je asi jako ta jeho náboová akce na parťáky na mvcr.cz, taky nehorázný kecy.

pro XY, co chceš dělat proti těm nahoře ??? Ze zákona máme zakázanou stávku a nečetl jsi kodex a novej zákon, nemůžeš udělat vůbec nic a navíc bych se nedivil, kdyby za to, co tady kdo napsal jsme měli problém v práci !!! Ať žije demokracie !!!!

Někteří šli od nás marodit, nedělám nic nad rámec mé práce, bez přesčasů, po pracovní době mi upadne tužka a jdu domů. Do teďka jsem dělal vola zadara. Udělám si svou práci a nic víc. Neberu telefony z práce (většinou potřebují někoho do práce), atd atd. Ono se to naspořádá. Demonstrovat se může i takto a mě to stačí. Však na ně dojde...

stávkovat nemůžeš, ale demonstrovat ano

přesně tak před podepsáním rozhodnutí jsme museli podepisovat kodex a pak až rozhodnutí pěkně to maj ty ze shora chráněný

Ke kodexu: pokud se vyjadřuješ slušně (nekazíš dobrou pověst sboru), ale nesmíš se samozřejmě vyjadřovat o skutečnostech, kde jsi povinen zachovávat mlčenlivost. Navíc ti nikdo nemá právo zakazovat pokládat otázky přímo ministrovi vnitra, ba naopak je sám rád, že se tek děje, ikdyž po těchto dotazech asi změní názor. Mé zkušenosti od (jak se s oblibou píše - starých STBáků) jsou ovšem takové, že jsem byl za dotaz málem odstřelen a šlo o kancelář ministra vnitra - bývalého, jestli tam sedí pořád nevím, ale s takovou arogancí jsem se setkal jen na ulici od lumpů. Asi tak....

Neblázni, nebuď tak vystrašenej. Demonstrovat nespokojenost můžeš a dokonce musíš, pokud chceš pro sebe slušnější podmínky. To oni se nakonec budou bát o sebe před médii, veřejností a nakonec i politiků.