1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Politici si polepšili o tisíce korun

http://zpravy.idnes.cz/politici-si-polepsili-o-tisice-korun-dsf- /domaci.asp?c=A070102_203747_domaci_zra

aspoň vím kam ty naše peníze dali !!!!

A dost, končím. Pane ministře hodně štěstí ve Vaší práci a snad dostojíte svým prohlášením, že příslušníci nespadnou s platem. Ještě pořád se tu najdou tací, kteří Vám věří. Já na Vašich stránkách končím, už jsem si tu játra vyplácal dostatečně za kolegy...:-)

Nějak tě kolego rozhodil co ?

Už jsem v klidu, nemá cenu se rozčilovat....:-)))

http://www.blesk.cz/Clanek67007.htm

.. tohle nevypadá bohužel optimisticky ... ale naděje umírá poslední! :o)

Nazdar smažky, už jsem zase tady. Pořád se hádáte? Nevzdělanci a zdělanci, chtěl jsem napsat vzdělanci. Docela mě dojal ten, co mě posílal na rychlokurs z jazyka mateřského. Chlapče, taky bys ho potřeboval, když píšeš ty ohledačky. To se při nich asi nasmějou, když to po tobě čtou. Hádejte se dál, opět v pracovní době, za naše peníze. Zatím čau, poliši.

To je vše? Vem si ty prášky z lednice a moc se nepřetahuj....

Nevím jak kolega, ale já mám zrovna volno. Jinak v práci internet už máme, ale jen pro vyvolené já mezi ně nepatřím. Nemám čas ani na psaní na intranetu jsem rád, že se za směnu najím.

Já mám taky volno, neřeš ho, je to jen provokatér...:-)))

Ty nejsi v práci? Aha další co je na pracáku a mluví tady, že platí policajty z daní, ale musím tě hochu zklamat my policisté na ulici si dokážeme na své platy vydělat a dokážeme vydělat i na tebe, aby tě měl ÚP z čeho platit. Jen ti naší vedoucí atd. žijou z daní lidí. Takže pa.

Nevím, kde ty inteligente bereš tu drzost nás urážet, že píšeme na tyto stránky v pracovní době a za tvoje peníze. Tak pokud nevíš, my ty daně také platíme, a ne malé. A pokud si myslíš, že toto píši v pracovní době a na služebním internetu, tak jsi pěkně vedle inteligente. U policie mají internet jen ti vyvolení, tedy naši nadřízení. Já se tomuto věnuje v době svého volna a na svém PC a internetu. Než budeš příště někoho napadat zameť si před vlastním práhem, chytrolíne.

Všem platově, hodnostně a nízkou třídou postižeým kolegům přeji úspěch v jejich odvolání a také demonstraci, pokud se zorganizuje. Plaťák sice nemám ( dočerpávám dovolenou), podle informací co jsem ale od kolegů získal, jsem si vůbec nepohoršil. Rozhodl jsem se ale, po po zvážení všech pro a proti po 32 letech služby u PČR odejít na rentu a tak k 1.4/07 někdo z mých mladších kolegů podědí mou 5TT.

Pane ministře,
dovolím si předběhnout dobu, a předložím Vám malou úvahu a zároveň i návrh, kterým směrem se může vyvíjet další jednání o úpravě platů, především policistů, hasičů, celníků "na ulici", neboť právě tyto osoby jsou znevýhodněny dle nově platného Zákona č.361/2003 Sb..

V § 114 Základní tarif, se hovoří v odst.2
(2) Základní tarif, na který má příslušník nárok podle odstavce 1, se zvyšuje o 10 % příslušníkovi, který vykonává službu ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu služby.
V § 115a) se hovoří, že
Vláda stanoví nařízením stupnici základních tarifů pro následující kalendářní rok, poprvé pro rok 2007. Při stanovení této stupnice může zvýšit procentní částku uvedenou v § 114 odst. 2.

Nemám VŠ vzdělání, ale selský rozum mi říká, že zvýšením procentní částky v §114 odst.2) by se mohl vyřešit celý problém s nedohodnocením práce příslušníků ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu služby. Policistům, hasičům a celníkům ve vyšších platových třídách, kteří si nijak nestěžují, jelikož mají královské ohodnocení své práce, vůbec nepřidáte, neboť nejsou ve "směnném" režimu služeb. Přidáte právě jen těm příslušníkům v přímém výkonu, čili těm "na ulici", jejichž práce je nedoceněna a kteří právem projevují nespokojenost se svým ohodnocením. Pokud to s námi, řadovými policisty, hasiči, celníky, myslíte pane ministře vážně, předložte vládě návrh na změnu procentní částky v §114 odst.2).

Jelikož je mi jasné, že všechny příspěvky z poslední doby pan ministr nebude číst, není to ani v jeho silách, žádám tímto administrátora o upozornění pana ministra na tento příspěvek. Myslím si, že tento příspěvek je jeden z těch konstruktivních, které stojí zato si přečíst. Tímto v žádném případě nesnižuji konstruktivní hodnotu ostatních příspěvků.

To je sice řešení, ale když na to nebyly peníze už při schvalování tabulek v listopadu, tak to bude těžké....Měli nechat původní tabulku s 20% a byl by klid....

Dovolil jsem si zkombinovat odvolání z nosp a z osh a dále jsem něco doplnil. Doufám, že to nepude autorům vadit, jelikož je to pro dobro věci. Nezaručuji, že celá forma je správně. V případě, že by měl někdo vypracované lepší odvolání, nechť ho dá do placu.


jméno
místo a datum ________
Počet listů: 2
Policie České republiky
Okresní ředitelství
¬¬¬¬¬___________
Rada ¬¬______
O D V O L Á N Í

Tímto podávám odvolání proti rozhodnutí ředitele PČR Okresního ředitelství ______, vydaného dne ¬¬¬_____ pod číslem _________, které mi bylo doručeno dne _____

Odvoláním napadám

ustanovení na služební místo _______
PČR okr. Ředitelství _______
Sl. Pořádkové policie a sl. železniční policie
Obvodní oddělení ________
s místem služebního působiště: ________

a související jmenování do služební hodnosti _______
zařazení do _____. tarifní třídy a stanovení hodnostního označení _______
zařazení do _____. tarifního stupně
určen podle § 114 a § 115 zákona základní tarif zvýšený o 10%
určení zvláštního příplatku podle § 120/3 zákona _____,- Kč
přiznání osobního příplatku podle § 122 zákona ______,-Kč

O d ů v o d n ě n í

Na základě citovaného rozhodnutí, které mi bylo doručeno dne _____ jsem byl
1. ustanoven podle § 215 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. na služební místo ________ PČR okr. Ředitelství ________,Sl. pořádkové policie a sl. železniční policie, ________ s místem služebního působiště __________

2. jmenován do služební hodnosti ______

3. současně zařazen podle § 116 zákona a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb. do ___. tarifní třídy,
byla mi podle § 219 započtena praxe v rozsahu ___ let a ____ dnů,
byl jsem zařazen do ___. tarifního stupně
byl mi zvýšen základní tarif podle § 114 a § 115 zákona o 10%
byl mi určen zvláštní příplatek podle § 120/3 zákona ve výši ____,-Kč
byl mi přiznán osobní příplatek podle § 122 zákona ve výši ____,-Kč

4. podle § 8 zákona mi náleží hodnostní označení ______

Žádám, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, abych v součtu všech složek služebního příjmu, měl zajištěn měsíční služební příjem alespoň o 5 % vyšší, než tomu bylo v roce 2006. To je totiž veřejně deklarovaný příslib vlády České republiky i parlamentu České republiky, vyplývající pro všechny státní zaměstnance ze schváleného zákona o státním rozpočtu na rok 2007. V rozporu s tím je napadeným rozhodnutím můj služební příjem oproti roku 2006 podstatně snížen, což je v rozporu se zákonem č. 361/2003 Sb., který kromě zpřísnění podmínek služby měl přinést i určitou kompenzaci právě navýšením služebního příjmu příslušníků, což bylo i deklarováno v důvodové zprávě k tomuto zákonu a opakovaně veřejně deklarováno všemi třemi ministry vnitra, kteří se na vzniku zákona podíleli. Zaměstnavatel má pro požadovanou úpravu mého služebního příjmu v zákonu dostatečný prostor jak možností zařadit mě o jednu tarifní třídu výše, tak možností navýšit můj zvláštní příplatek, event. osobní příplatek, event. kombinací uvedených možností. Zákon i katalog činností upravuje tarifní třídy a některé složky platu natolik v určeném možném rozmezí, aby zaměstnavatel, tj. Česká republika, mohl příslušníkům služební příjem zvýšit, což bylo jedním ze záměrů zákona, nikoliv naopak, což je nyní napadeným rozhodnutím realizováno.
Pro srovnání: v roce 2006 byl můj hrubý roční příjem ve výši ______,- Kč, měsíční tedy _____ Kč. Můj současný hrubý roční příjem je _____,-Kč, měsíční tedy ____,-Kč. Roční propad hrubé mzdy činí ____,-Kč, měsíční hrubý propad mzdy tedy ___,-Kč. K tomuto když tedy přičtu 5% nárůst - veřejně deklarovaný přislib, tak roční propad hrubé mzdy činí _____,- Kč, měsíční hrubý propad mzdy činí _____,- Kč.

Pozn. : napadeným rozhodnutím, které obdrželo v podobném platovém propadu i mnoho mých kolegů, vytváří Česká republika historicky první velkou profesní skupinu zaměstnanců státu, u kterých dochází ke snížení platu, ačkoliv nároky, omezení a zákazy na jejich službu kladené se po všech stránkách neustále zvyšují. To považuji zvláště v situaci, kdy ekonomika země již několik let roste, za krajně nespravedlivé a odporující jak myšlence právního státu, tak zásadě spravedlivého odměňování občanů za vykonávanou práci pro stát. Velká část příslušníků bezpečnostních sborů (i jejich rodin) je tím de facto trestána, ačkoliv nejenom nic neprovedli, nýbrž naopak slouží často i nad rámec zákonem stanovené služební doby a za samozřejmost při tom považují, že nasazují v zájmu vnitřní bezpečnosti České republiky své životy.


Navrhuji, aby bylo uvedené rozhodnutí zrušeno (změněno).


Místo a datum

_________________________________________
služební hodnost, hodnostní označení, titul, jméno, příjmení; podpis

nečetl jsem to, ale forma dobře není, na první straně musí být vlevo vše o tobě, zařazení, ČOZ, Útvar atd., pod tím Č.J.: a vpravo Kotěhůlky, 4.1.2007 příp.pod tím počet listů a přílohy.
Dál musíš adresovat odvolání tzn.že vlevo pod tvou hlavičkou musíš napsat hlavičku proti komu a se odvoláváš - ten, kdo vydal rozhodnutí i s jeho funkcí a zařazením a až pak následuje obecně Odvolání dle § 190......proti rozhodnutí ředitele...č.....vydaného dne...
a pak teprve: Tímto podávám odvolání atd....

vše to bylo jak říkáš, ale bohužel když jsem vložil text, tak se to celé rozhodilo. Správnost jsem myslel ve výrokové části odůvodnění

pokud bude nejaka demonstrace, napiste sem prosim, kdy kde a v kolik, různí se tu dva nazory, tak bych byl rad, kdyby se to ujednotilo, diky a preju hodne sil

počkej na reakci po jednání odborů s vedením resortu, pak budeme chytřejší.

Pro tečku a tři áčka

Je zajímavé, že jste se ozvali. Asi jsem psal o vás. Koho se to netýkalo, ten se neozval. Jinak je to můj názor a vlastní zkušenost. Máš pravdu v tom, že zůstanu na ulici. Někdo tu práci za vás musí udělat. Z vašich příspěvků jsem pochopil to, že vám nejde o nějakou spravedlnost, ale pouze o vaše korýtka. Nikoho konkrétně jsem sprostě nenapadl, narozdíl od vás. Mohu vám říci, že se opravdu hodíte na vedoucí pracovníky. Slušnosti vás nikdo nenaučil. To že máš odslouženo 16 let, ještě neznamená, že máš ve všem pravdu. Já vím, že svým příspěvkem jsem napadl všechny s VŠ, což nebylo tak celkem fér, ale nemohl jsem nereagovat na některé příspěvky vás s VŠ. Přečti si ještě jednou můj příspěvek a snad pochopíš. Ono opravdu na PČR není tolik koryt a korýtek, co je a bude lidí s VŠ. Musíte se vyrovnat se skutečností, že řada z vás bude i na té tebou zatracované ulici, kams mě s chutí poslal.

Plácáš 5přes9, já jsem na ulici a na ulici zůstanu. To, že si dodělám ze svého volna VŠ neznamená, že nebudu jednou jako př.vrchní inspektor na ulici, nevíš o nás nic, ale opět obviňuješ z touhy po korytech. To, že se někdo na diskuzi ozve, je logické, od toho se tomu říká diskuze a když už jsi tak chytrý a hodnotíš lidi podle odpovědi a ještě k tomu nemáš úctu k člověku, který je na ulici 16 let, tak jsi u mě skončil END s tebou!

Docela jsi mě namíchnul, blahopřeji. O retardaci jsem nepsal já a u kolegy aaa jsem si asi nevšiml, ale ještě k tomu vzdělání. Jestliže někdo studuje, investuje svůj čas, čas pro svou rodinu, nemalé finanční prostředky a podstupuje stres u každé zkoušky, tak logicky chce, aby se mu i tato investice vrátila. Není třeba nad tím víc přemýšlet, prostě to tak je. Jestli ty studovat nechceš (napsal jsem že jsi líný), tak je to jen tvůj problém a nemusíš se navážet do lidí, kteří ze sebou něco dělat chtějí a chtějí se dozvědět a znát víc. Takové s prominutím kecy o rychlokvaškách, o švindlkursech na vysokých školách apod.mají v oblibě nejraději ti rozumbradové, kteří na studium VŠ nemají ani odvahu, tak pomlouvají a pomlouvají, jde ti to moc dobře....blahopřeji.....doufám, že tě nemám někde za kolegu

Kolegové s VŠ četli jste pořádně příspěvek kolegy, že se tak urážíte, kdy pro ti Vám nic nemám, ale nezlobte se na mě musím Vám sdělit jeden fakt. U nás na denní studium na Akademii odcházeli kolegové z hlídkové služby o které nikdo nestál, kdy jim nešly zákroky a ani administrativa. Co bylo jednodušší poslat je na školu, kdy tímto se jich na 3 roky zbavili. Po návratu je dali na SKPV a dlouholetý kolegové, kteří VŠ nemají je musí všechno učit a makat za ně za nižší plat. Je smutné, když někdo sloužící ve výjezdu s hodnosti poručíka neumí napsat pořádnou ohledačku.

s, z ... to ten vztek...

pro Polda: ohledačku jsem psal už ve zkušební době u policie a nikoho nezajímalo, že to dělat nesmím, coč je srovnatelné se zařazováním policistů do tarifů, kde nesouhlasí náplň práce. Nemám jen rád, když se někdo naváží do lidí, co studují. Tu možnost má i on, dovolené má 30 dní v roce, tak ať začne.

To je hodně slabý argument, že jsi ohledačku psal ve zkušební době to asi skoro každý. Dál to byla určitě ohledačka méně závažného TČ nebo přestupku. Nevím jak u Vás, ale u nás jezdí výjezd okresu na závažné případy. Tehdy se jednalo o útok na kolegy ze zbraní u nás u oddělení. Ohledačka byla tak dobrá, že i inspekci nevěřila jak může někdo vyplodit něco takového. Nic neříkající text s pravopisnými chybami a ani se kolega netrefil do adresy našeho oddělení. Jak tady už uváděl kolega Espé VŠ není patent na rozum a administrativní zručnosti se naučíš pouze praxí.

12 sklepů vloupání a byl jsem u PČR přesně 5 měsíců....:-)))

Jistě, praxe je nezbytná, ale ať nesoudí lidi podle toho, jestli dělá nebo nedělá školu. Já praxi mám a slušnou, stejně jako znalost zákonů, asi tak

pro tečku
Zato já jsem podle tebe úplný hlupák. Ty pindat můžeš a jak se někdo ozve, je oheň na střeše. Jen tak mimochodem, těch let u policiie mám o něco víc než ty a vím o čem píšu. Na výjezdy jsem jezdil taky a zaučoval ty s VŠ. Čo bolo, to bolo.

no, tak není co řešit, zaučuj dál a studuj, budeš se mít snad lépe...

Kolegové nehádejte se není to důstojné. Faktem je že vysokoškoláků je již jako sraček, většina jde dělat VŠ, aby utekli z té nejhorší špíny na odděleních - taklen mě odpověděli všichni u nás na OOP, takže o čem je řeč ? - o tom, aby se mohla tahlen spousta vysokoškoláků někde uplatnit - a kde v rámci PČR ?, vždyť již teď mě připadá, že na každé místo s předepsaným vzděláním Bc. - tedy hovorově blbec, jak říkáme, je již nyní tak 5 lidí. Víc jak půlka SKPV VŠ má a tak kam s těmi přehršle VŠ. Kdo si ji chce udělat a získat lejstro, ať si ji udělá, ale ať si nedělá právo okamžitě vystrčit z fleku nějakého zkušeného poldu s 20 letou praxí, na kterého v letitých zkušenostech nemá a poučkami se může někam, na to se u běžných policistů praktiků nehraje. Znalost pachatelů, taktika výslechů........ na to se u běžných poldů hraje a kdo útíkal rychle si udělat VŠ ( taky jsem mohl neříkám, ale nikam se necpu ). Dneska každý druhý nový policista již po roce přemýšlí, jak si rychle udělat VŠ a tedy nedělat tu špinavou práci. Takhlen se dříve nepřemýšlelo a každý bral to, že holt bude makat na hlídkový nebo na OOP a po dosti letech se možná dostane na kriminálku. Dneska jenom každý studuje a studuje a kouká s tím hlvně nějak vyje....at. ( Omlovám se čistým duším, které studují jen z prosté touhy poznávat )

ES PE,

děkuju Ti, to jsem chtěl říci. Bohužel jsem se moc rozepsal a myšlenka se rozplynula.