Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Lidi zlatý, co je to u policie za nakažlivou nemoc. Vy jste nechodili do školy a neučili se skloňovat slovo datum? Datum, bez DATA, tomu DATU, slyším DATUM, o DATU, s DATEM. Takhle hrůza "datumy, s datumem..." se šíří jako mor! Přece byste neřekli třeba "vkládat do počítače datumy", ale data. Omlouvám se, nechci nikoho poučovat, ale jsme snad Češi a ne blbci.

lehni

A mlč! Ty.... JSI asi v klídku a na svÉm, že máš čas sledovat takovÉ kraviny!

Jestli svoji mateřštinu považuješ za kravinu, tak jsi asi taky v klídku, sám se sebou spokojený, ale je to tvoje vizitka. To ostatní bych radši ani nechtěl vidět.

Taky Ti nepřipomínám, že ve slově "tvoje" by mělo být velké T. Buď jsi normální polda a trochu chápeš současnou našpononovanou situaci, kdy každý chce napsat co nejvíc a pokud možno na nic nezapomenout, nebo tady z té diskuse udělejme přehled slohových prací, které bude někdo jako Ty, hodnotit a známkovat. To bez urážky. Čus

To bude tím, že každý z nich má VŠ.

Nojo, to je fakt, čeština některých z nás je občas zoufalá, a není to jen ve vypjatých situacích. Každopádně to "datumu"se mi zdá taky hrozný. Už jsem zažila svědka, který se nechtěl podepsat pod protokol, který byl napsaný tak strašným pravopisem, že s tím nechtěl mít nic společného ani ten zapisovatel (po přečtení). Ve slově TI se píše velké T, když se jedná o společenskou písemnou formu, což tato diskuse asi není.

Kousek zpátky jsem se dočetl, že někteří se už doopravdy naštvali a mizí ze stránek této diskuse. A začínám je chápat, protože něco prospěšného se začíná zvrhávat ve zbytečnosti a občas i sprosťárny. Prá vě na tyto momenty čekají všichni ti "civisté" a ":-))" a jim podobní. Nebyla tato diskuse původně úplně o něčem jiném? Proč neřešíme to, co je momentálně aktuální a to nepodstatné, přehlédněme.
Buď trochu nad věcí.

No

cože??? 26 ledna by měla bejt demonstrace???

Kolegové neblbněte se zrušením rent a snížením odchodného, už tak je nálada na .... Buďte trochu realisti, takové neověřené bludy vypouštět je trestuhodné. Kdo by tu proboha tu práci dělal? Všichni nad 20 let by odešli, nad 10 let většina dle starého zákona a mladí by se z toho zcvokli a nestačili by ani vojáci z Afghánistánu na zajištění alespoň nějaké bezpečnosti.....

Dnes je 4. 1. 2007, můžeš mi vysvětlit, jak by někdo mohl dnes odejít po deseti létech podle starého zákona. Nemýlim-li se pak pouze ti, kteří stihli dát výpověď do 31. 12. 2006. Bludy vyouštíš ty

To xyz:Tak si pořádně přečti zákon a nevypouštěj tady bludy Ty. Podle starého zákona můžeš odejít do 3 let od platnosti nového zákona a žádost do civilu můžeš dát kdykoliv během této doby. Nevymejšlej tady nesmysly a nauč se číst.

Do 31.12.2009 musíš stihnout 10 let, přečti si na stránce NOS PČR - časté dotazy

mýlíš se.

Dobrý den, chtěl bych vás požádat o informaci o přechodném období, které je v novém služebním zákoně. K policii jsem nastoupil v roce 1998 a chtěl bych se zeptat, jestli po 10 letech služby v roce 2008, kdybych požádal o uvolnění ze služebního poměru, bych mohl odejít odle podmínek stávajcího zákona. Dozvěděl jsem se, že by se to mělo vztahovat jen na policisty, kteří dosáhnou 10 let do 31.12.2006. Jedná se mi především o příspěvek za službu a výsluhový příspěvek podle stávajícího zákona. Předem děkuji za informaci P. R.

Vážený kolego, podle ustanovení § 226 nového zákona o služebním poměru Vám bude poskytnut příspěvek za službu podle stávajícího zákona č. 186/1992 Sb. pokud skončí Váš služební poměr do konce tzv. „přechodného období“, tedy do 31. 12. 2009. Toto se vztahuje i na příslušníky bezpečnostních sborů, kteří podmínku 10-ti let služby nesplní do doby účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., ale i v uvedeném přechodném období. S pozdravem JUDr. Milan Štěpánek

no tak to by mě tedy zajímalo jakej je rozdíl mezi ppo v Brně, Prahou, nebo Plzní, když v papírech je pracovní náplň úplně stejná

v rizikovém příplatku

ok

slyšek jsem, že Brněnská ppo je ve 4 PT je to pravda?????

slyšel jsi dobře. Pouze je tam memší rozdíl. Ti co slouží v uniformě tzv. PPO mají 3PT a ti co slouží v čerňákách tzv. PMJ mají 4PT. Je to na delší debatu, ale jinak všichni sloužíme pod PPO.

přesněji ti co lezou vedení do prdele mají 4PT

ja s datumem 4.1.2007

podepisoval jsem s datumem 3.1.2007

Chtěl bych se zeptat s jakým datumem jste podepisovali výměr?Nutili Vás tam vrazit datum před koncem roku nebo 2007?Nebo to udělali fikaně a předepsali to?

21.12.2006