1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Je to holt hnus, ale když ten Ivan se tady na horní liště tak pěkně usmívá))))))

pro ja13 - to je nesmysl, valorizace byla až dosud každý rok, v posledních létech vždy k 1. 1. a ve výši jakou se valorizovala procentní výměra důchodů. Poslední valorizace je k 1. 1. 2007 a to o 2, 8%, což je polovina z toho, oč se k témuž datu valorizují důchody. Rozhodnutí o poslední uvedené valorizaci mi dnes přišlo.

Tak to tady čtu, sleduju zprávy odborového svazu a dá se říci netrpělivě čekám jak dopadlo dnešní jednání s ministrem a budu čekat ještě na zítřejší jednání s policejním prezidentem. Vlastně už více jak dva týdny se s kolegy nebavíme na jiné téma. Abych byla upřímná, čekala jsem, že osobní a diferenční příplatek bude navýšen tak, aby jsem měla plat alespoň takový jako průměr v roce 2006. V mém případě mi rozdíl mezi průměrným platem za rok 2006 a součásným výměrem dělá cca 3.400,-Kč, Sloužím něco přes 12 let a pracuji jako psovod. Vystudovala jsem Policejní akademii, absolvovala všechny možné kurzy se psy včetně speciálního pátracího kurzu, což je nejvyšší možné vzdělání. Reprezentuji se psem Policii jak v civilu tak na rezortních soutěží včetně Mistrovství republiky, současně s výjezdovým psem vychovávám služební štěně. No a teď jsem s por. pprap., budu mít nižší plat, zařadili mě do 4. třídy a ještě po nás chtějí, aby jsme doma drželi neplacené dosahy. Nikdo nám nic nechce dát, vybavení mizivé o výcvikových pomůckách se nebavím. Vždy vzpomínám na psovody K 9 a nemusím jít ani tak daleko stačí se kouknout na psovody u našich nejbližších sousedů. A to od nás všichni jen za "pakatel" skupují psy a pak se chlubí jaké mají perfektní psy. Aby toho nebylo málo, tak nám nepřiznali ani příplatek dle § 120 odst. 3 zapráci ve ztížených podmínkách, který jsme měli doteď přiznaný a máme na něj nárok i dál. Nechce se mi s kynologií končit, už jsem tomu dala opravdu hodně a proč zase začínat na novo, ale asi mi nic jiného nezbyde. Budu si muset najít místo, kde je vyžadována vysoká škola a tak přejít do vyšší tarifní třídy. Jak to mám, ale vysvětlit těm psům, že se změnil zákon a že se jich musím vzdát a dát je někomu jinému? Jenže 3000 měsíčně je hodně a při splácení půjček a dalších poplatků bych také mohla dopadnout tak, že mi zachvíli dají exekuci na plat a to znamená stejně konec. Takže vyhlídky nic moc. Já vím, že mi tady asi nidko moc neporadíte jak se rozhodnout, ale alespoň jsem to ze sebe vyventilovala a je mi líp. Tak sand to nějak dopadne. Paradoxem je, že jsme na nový zákon tak dlouho čekali a teď jsou všichni viíce než rozčarováni. Pokud se tady měnily v minulosti zákony ať se to dotýkalo vojáků a dalších složek, tak šli vždy do lepšího. Ono se vlastně všeobecně Policii a policistům přidalo, ale všichni říkali, jak je potřeba posílit především výkon a lidi co jsou "na ulici". Opak je pravdou. V kancelářích se zvednou platy. Nejvíce mě mrzí, že změny odnesli nejpodstatněji policisté zařazení na speciálních činnostech, ať už jsou to technici, potápěči, psovodi, odstřelovači a další. Jsem zvědavá, kdo to bude dělat. Za chvilku budeme mít asi plné chovky psů a nebudou psovodi, kdo se bude potápět do hloubek na přehradách také nevím, ale doufám, že vše se v dobré obrátí a že to dopadne dobře. "Naděje umírá poslední" Všem přeji pevné nervy.

Ahoj Rybano, jsi to ty ? Jak je ve čtyřce ? Docela jsi naštvaná. U nás to není lepší, ale musíme bojovat. Jestli máš pořádného okresáka, tak Vám to zařídí ! Zdaraví tě kolega J.Š.

Děkuji ti za příspěvek, víc takových. Tohle musí všechno ven z nás, jinak se nic nezmění.....

Musím tě poopravit,měla jsi zřejmě § 120,odst.1.Ovšem ten ti musí přiznat a to minimum 400,-Kč/odkaz na zákoník práce/

doplňuji...si zřejmě na mysli...

jsme na tom obdobně,příplatek nám sice zůstal,ale zase nám Všem vzali osobní ohodnocení=O,-.Po 17 letech jsem tak zralej na vyřazení-nervy na dranc=( z povahových důvodů).Tak ať Vám to štěká.

Ano, měla jsem na mysli § 120 odst 1, byl to překlep, děkuji za upozornění na chybu. Jedná se o NV 567/2006 platné od 1.1.2007 s odkazem na ZPPP 193/2006.

No také už mám reakci a tiky, takže možná mě také vyřadí pro povahové vlastnosti. Údajně má být vydán precedenc OSKH, kde by mělo být uvedeno, že se psovodům doporučuje přiznat dle §120/1 částku 1000,-Kč.

A hlavně by taky na ppo a na pmj měli být pořádně vybaveni a ne jezdit v modrých uniformách, to je výsměch

Jenom by mě zajímalo proč kluci co slouží na PPO nemají stejnou TT a zvláštní příplatek jako ty na PMJ, když dělají uplně tu samou práci, jako jsou výjezdy na 158 a PCO.

i na PPO můžeš být ve 4PT, ale musíš lozit vedení do zadku

pro Espe- ti, co již rentu dostávají, dostali k 1. 1. 2007 rozhodnutí, podle kterého se příspěvky přiznané podle starého zákona považují za výsluhový příspěvek podle zákona nového a tedy jsou valorizovány polovinou valorizace důchodů. Typnul bych si, že ti, kteří využijí přechodné období a budou mít přiznanou rentu podle starého zákona, budou mít v tomto rozhodnutí již také výše uvedenou formulaci a že při první následující valorizaci budou mít rentu valorizovanou stejně jako ti, kteří ji budou mít přiznanou podle nového zákona.

Zdravím!
rentu sice začínám brát třetí rok,ale dopsud jsem z MV nedostal žádné rozhodnutí o jakémkoliv navýšení - valorizaci. Jakse tu dočítám, různě se ptáte po tom, jak se bude renta přiznaná podle z.č.186/92 Sb. valorizovat ?
Vkládám odpovď od samotného tvůrce nebo spolutvůrce zákona JUDr. Tomka; citace zákona

Vážený kolego,
>
> Podle § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
> bezpečnostních sborů, se příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních
> právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a
> to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti
> tohoto zákona. Znamená to, že i příspěvek přiznaný dříve má stejný právní
> režim jako výsluhový příspěvek přiznaný podle nového zákona.
> Výsluhový příspěvek se podle § 159 zákona se zvyšuje stejným způsobem a ve
> stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního
> předpisu, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení
> procentní výměry důchodů. Výsluhový příspěvek, v případě, že je vyšší než
> starobní důchod, může být poskytován v plné výši ještě dva roky po splnění
> podmínek nároku na starobní důchod, samozřejmě jen tehdy, není-li starobní
> důchod poskytován. Po uplynutí zmíněných dvou let Ti bude vedle starobního
> důchodu poskytován výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi příspěvkem a
> důchodem.
>
> JUDr. Petr Tomek

ja13

člověče, co sem lezeš, copak nevidíš jak jsou na důchodce nasrany, ta závist a ty je tu ještě dráždiš.

nový plán vlády proti korupci - korupci na ulici snížíme tím, že policistům na ulici snížíme platy :-) , nikdy jsem nevěřil, že to tak dopadne, ale byl jsem naivní. Budu brát o 1500-2000 mín, a do toho nepočítam přesčasy, kde jsem si mohl přivydělat, tak pokud se to nezmění, budu nucen hledat jiné místo......

pro xxxx, promiň ale já jsem si vždycky myslel, že snížení na polovinu /jak píši já/ je totéž co na 50% /jak píšeš ty. A co to plácáš o retroaktivitě, to vůbec nechápu

nečetl jsem to celé sorry...

Asi před hodinou skončilo více než tříhodinové jednání mezi vedením ministerstva vnitra a „obou jeho bezpečnostních sborů“ a předsedy odborových svazů. První zprávy se dozvíte z TV zpravodajství na ČT 1 a zpravodajství TV Nova.

díky

Díky za info, ale z tvojí strohosti jde hrůůůza....!

pro xxx, tak to sorry, já už v civilu jsem, takže tohle ustanovení mi uniklo a po pravdě mě nezajímá. Ale vidíš, tak máš tři roky na to, aby jsi s tím praštil podle starého zákona. Když to uděláš hned, tak se ti bude počítat průměr z loňska a neproděláš. A když jsi mě přesvědčoval, že za 10 000 bys nedělal, tak můžeš zase dojíždět někam jinam a vydělávat stejné prachy a navíc mít rentu, když si všichni myslíte, a že je to tak jednoduché sehnat v civilu slušné zaměstnání. A když všichni uvažujete o odchodu, tak proč neřešíte, snížení valorizací rent na polovinu, to, že do smrti se vám bude renta odečítat od příspěvku v nezaměstnanosti a nemocenská od renty. To je taky novinka. Proti tomu bojujte, to mě zajímá. To řešte, až si po 15 létech podáte žádost do civilu a zjistíte, jak to teď s rentou je, budete se pozdě divit.

pak ti jistě neuniklo, že ti od nového roku (asi nechápu retroaktivitu) snížili valorizaci renty na 50%....další vychytávka...

to snížení valorizace renty na 50% provedli novelkou ( kolik těch novel bylo že ?) č. 530/2005 a tato úprava je tedy platná od roku 2005. Zákon je učinný až teď a od kdy tedy platí snížená valorizace ? Odpovím si - pro ty co již splnili 15 let, tak již od 1.1.2007 a pro ty co mají míň odslouženo tak platí stav před účinností zákona plus přechodné období ? Kdo zná skutečný právní stav ?

Máš jistě pravdu. Na tyto věci by se mělo se stejnou intenzitou poukazovat ihned po narovnání stavu s propadem reálných služebních příjmů části policistů.(pokud se toho však dočkáme) Nebo to jsou snad ty sociální jistoty a vymoženosti, o kterých se v souvislosti s novým zákonem hovořilo?

jo jo tak tedy kdo se v tom má vyznat?Takže nemám odslouženo 15 let do tý doby než budu mít 15 let mužu odejít podle starýho?A po 15 letech jen podle novýho?