Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Musíme v našem tažení lidi pokračovat DÁL.Nesmíme se nechat uchlácholit kecama z TV, tak ať zvednou procenta k platu a nemusí dávat každému zvlášť osobní ohodnocení a je to ještě ke všemu pohyblivá položka, takže jak už to bývá měli by jsme za chvilinku zase uplný kulový.

A já jsem si myslel, že si letos z platu nechám postavit konečně ten domeček za tři melouny a k tomu Mercedes. Zase z toho nic nebude. Škoda, probudil jsem se a jel z 1+2 z králíkárny do práce svou starou dobrou Š-105 r.v. 1984. Ještě že utáhnu tu škodověnku. Je pravda, že jí nevyužívám každý den. Jizní kolo je to pravé, nízké provozní náklady.

no tak s tim že vám to snízí nesouhlasím, ale výslužné bych policistům nedal . jiní ho take nemaji a pracují kvalitně.

Jdi provokovat někam jinam, o naší práci nemáš ani páru. Když jsi tak chytrý, podívej se po světe a pak sem zase zajdi.

Jenže u soustruhu nebo někde jinde můžeš makat do 65ti.Kdežto hasiče .................to asi těžko

nevím co se pleteš do naší práce, zkus si to máš možnost mít výsluhu za ty roky co odmakáme a naše zdraví je v pr...., spočítej si kolik volna máš za rok ty a pak mluv

Nedivím se civilum, ze nesouhlasí s výsluhami. Protože nevidí důvody, které k jejich zavedení vedly. Policajt, ani hasič nemá v osobním živoptě takovou volnost a možnosti, jak ostatní. Nemůže podnikat, nemůže se jinak rozvíjet (získávat zkušenosti v jiných oborech) apod. Také si lze těžko představit, že by v přímém výkonu služby vydržel víc než do 50-ti let (a všichni být ředitelé nemohou).
Civil když se v hospodě chytne s nějakým blbem a dá mu pár facek, tak v nejhorším zaplatí pokutu. Polda jde od válu bez nároků. atd. atd.

Tady máš jaké jsou výsluhy v zahraničí a nepovídej, že nikde nejsou. Máš tam také zařazenou naší republiku a maximem 5O% po 35 letech a víš co to je být 35 jako protistrana ? Nedokáži si to představit a mám odslouženo u PČR téměř 12 let a nedokáži si představit, že zde při tom frmolu záplavy dnešních oznámení vydržím třeba nějakých 15 let. Dneska je to samej zloděj a feták. To ty ale nemůžeš vědět a já při přijímání ( sepisování ) oznámení stále zjišťuji jak jsou lidé, kteří proti mě sedí - naivní a vůbec nevědí - že to " kriminální podsvětí je okolo nich na každém kroku aniž to registrují. My ty parchanty ale potkáváme v civilu na každém kroku a má manželka se jen nestačí divit, jak mě neustále zdraví mí " klienti " a co jich je. Jen vždy odpovím : to byl také zloděj, to byl všehoschopný hajzl tomu se vyhni, když ho uvidíš, to je jen zloděj šroták a pod. Ale tyhle znalosti máme právě my tou naší prací. A všeobecná neznalost práce policie je problémem - vždyť nás každý vidí jezdit především v autě a nebo dávat pokutu, či v televizi jako rozmázlé porušovatele všeho co jde porušit - velmi laciné zhodnocení. Kdo ví o tom kolikrát jsem měl strach a myslel na rodinu, když jsem šel do nějakého vážné situace, třeba pro ukrajince s nabitou bouchačkou pod poštářem a pod. Víš o tom Patriku kolikrát jsem byl obdobně ohrožen - nevíš a v tom je ten problém, že se ukazuje armáda a můžou se z vojáků podělat protože se jedná o mezinárodní prestiž a na nás tady nenechaj nic na pokoji, přestože řada z nás přichází skutečně do velmi, velmi problematických situací a mohl bych ti o tom dlouho povídat, ale to není možné - zažil jsem toho " nepříjemného " již dost.


Tady jsou ty výsluhy : je to převzato jak dole uvedeno a všimni si, že i Slováci jsou na tom lépe 60% po 30 letech, my 50 % po 35 letech. Tedy dalších 5 let a mít ještě o 10 procent méně a všimni si reality nahoře, jak se stát k těmto lidem, kteří nastavují svůj krk chová.




„Renta“ (příspěvek za službu)
min. doba pro max. výše v % výsl.doba pro
dosaž.základu, z posled.platu dosažení maxima
(základ v %)

Belgie 10 let 77% 35 let
Itálie 15 (38%) 47% 25
Maďar. 25 (65%) 83% 37
Německo 10 (35%) 75% 35
Rakousko 10 80%
Slovensko 15 60% 30
Česká rep. 15 50% 35
V.Britanie 16 48% 34
USA 20 (50%) 75%

(PaM 13/02,Mgr.M.Vylítová, výzkumný ústav práce a sociálních věcí)


29.3.2006

Osobní ohodnocení nemůže sloužit k dorovnání platového propadu, to je určené přeci k úplně jinému účelu nebo to nechápete pane ministře.

Je to vrchol, co si o nás myslejí, že jsme nuly!To bychom si neměli nechat líbit kolegové

26.1.2007????????????????????????????????

Kolegové, nevím kdo z vás teď sledoval zprávy na Nově, ale byla tam reportáž, že náš slavný management, odbory jednali o platech s Langerem. Husák pronesl něco jako že by nám to dali na osobním, resp. řekl, že je to jedna z možností. Langer opět uvedl, že na konci roku uvidíme, že budeme mít víc a tvářil se přitom jako tady nahoře, tedy jako měsíček na hnoji.

Pane "ministře" to by na ty osobní museli být nějaké peníze po pěti letech na DI mam osobní 400,-

To si dělal prdel ???? I kdyby na konci roku nám přidali, co těch 11 nebo 10 měsíců ???? Máme chodit na pastvu, počasí na to je. Měli plnou hubu ceků, jak nám přidají od 1.1.2007 a a a a , já nevím co říct, jsem tak nasranej, že to ani není možný !!!!!

no teda na pastvu chodit nemusíte myslím si ze se špatně nemáte

To mě teda neleze do kebule, vyrovnání platu osobním ohodnocením. Když jsem o to nesměle požádal a chtěl jen dorovnání na úroveň kolegů, bylo mě řečeno, že nejsou peníze. Kde je vezmou? Nebo teď už jsou.