Ivan Langer


Děkuji všem za dosavadní přízeň. Rád se s vámi potkám na mém Facebooku. Ivan Langer

Zaujalo mě...

Vrchní soud dal Ivanu Langerovi za pravdu ve sporu s vydavatelem MF DNES a idnes.cz (MAFRA, a.s.) o ochranu osobnosti a zrušil rozsudek soudu prvního...

více »

Ivan Langer
Curriculum vitea

Diskuze

Omlouvám se všem zájemcům o komunikaci se mnou na tomto webu, ale diskuse zde byla pozastavena, beru si na nějaký čas prázdniny :-)

Pokud máte zájem komunikovat se mnou i nadále, můžete využít můj Facebook, rád Vás přivítám mezi své přátele :-)

Ivan Langer

  26.09.2008 23:13 George
 
4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu
  05.01.2007 09:54 polimukl
 
hmmmmmmmm http://www.osh.cz/clanky.asp?skupina=1&clanek=251 kecy a kecy--čekejte a možná se dočkáte(hlavně držte klapačku)
  05.01.2007 10:12 Dejv
 
Na ty kecy může skočit jen moula. To si o nás myslí že jsme banda id---? Žádali nárust 1,2 miliardy. Kam se tyto peníze poděly, když řadoví policisté, hasiči, VS atd. mají na výplatu méně. Já osobně si myslím, že by státní rozpočet byl na tom lépe, kdyby se jelo podle starého zákona aspoň co se platů týče.
  05.01.2007 09:42 Hovna
 
Langer je zmr. a má hubu plnou keců. Ty jeho keci mi hypotéku nezaplatí. 3TT
  05.01.2007 09:44 martin
 
To nikoho tam nahořena nezajímá a hlavně netrápí, když mají sto a více tisíc!jen hrabou stále pro sebe, je to na blití!
  05.01.2007 09:38 Johny
 
Informace od vedení PČR:
v březnu 2006 - 9.654 obsazených míst s požadavkem na vyšší odborné vzdělání -> z toho 8.303 osob tohoto vzdělání nedosáhlo
- 10.117 obsazených míst s požadavkem bakalářského vzdělání -> nedosáhlo 5.621 osob
- 5.684 obsazených míst s požadavkem na magisterské vzdělání -> nedosáhlo 2.884
Citace ze stránek PP ČR na služebním intranetu
  05.01.2007 09:45 Dejv
 
Ti co nedosáhly měli v kapse indulonu. U PČR je plno lidí, kteří mají VŠ a těm určitě možnost nebyla dána.
  05.01.2007 09:59 ppppp
 
vzkaz pro dejva,

co to říkáš ty ubožáčku, nemáš snad více argumentů, koho tady chceš urážet?
  05.01.2007 10:04 Dejv
 
Chtěl jsem řict jen toto: příklad: Na vedoucí funkci slouží muž který je sotva vyučen a při tom je požadavek pro výkon této funkce VŠ vzdělání. Jen chci říct, že plno lidí u PČR má VŠ vzdělání, ale aby dostali šanci na nějaké lepší místo je hodně velký maraton. Když je nějaký konkurz, tak vetšinou ti co jej pořádají už mají svého koně a kdo myslíš že ten konkurz vyhraje?
  05.01.2007 10:09 poliš
 
pro Dejva,

Dejve pokud máš VŠ, tak máš u PČR zelenou. Přeji Ti, abys to dotáhl na PP. Ale ty hovado, máš ve svém příspěvku 2 hrubky z českého pravopisu.
  05.01.2007 10:14 Dejv
 
Zelenou mám tak možná s indulonou a tomu já nefandím. A za ty hrubky se omlouvám, ale co chceš za 3 PT, to mi nestojí ani za to, abych si to po sobě zkontroloval.
  05.01.2007 10:18 fuj
 
Dejve,

mluví z Tebe závist. Pokud bys byl pověřen vykonávat funkci managera a proběhlo by výběrové řízení, které bys vyhlásil, pak bys zcela jistě rozhodoval, jakého podřízeného na místě vedoucího vybereš a zcela jistě bys přihlédl k jeho dlouholetým zkušenostem u sboru a zcela jistě bys přihlédl k jeho morálním hodnotám. U Tebe, bez urážky, nic moc.
  05.01.2007 10:32 Dejv
 
Nezávidím. Nechtěl jsem přímo mluvit jen o vedoucích funkcích. Znám člověka, který má VŠ a troufám si říct, že by naprostou většinu z nás strčil do kapsy. Je to opravdu chytrý člověk, který daným problémům rozumí. Místo něj se dostal do určité funkce někdo jiný a dle mého názoru ten tomu na začátku nerozuměl ani za mák a musek se všechno učit od začátku.
  05.01.2007 10:34 dotoho
 
A taky k písemnému projevu a neprznění jazyka mateřského, jak nám tady předvádějí někteří VŠ. Jsem znechucen jejich záští a sobectvím, bezohledností. Školu si dělali přece hlavně pro sebe, pro rozhled a ne pro korytaření.
  05.01.2007 11:19 Dejv
 
OMLUVA

Špatně jsem to pochopil. Špatně jsem si to vyložil. Špatně jsem na to reagoval. Ukamenování mi patří. Vysvětlení a uvedení na pravou míru by znamenalo popsanou A4. Nebudeme plýtvat místem. Ještě jednou se omlouvám a ano jsem blbec. Tak a kdy jedeme do té PRAHY?
  05.01.2007 09:33 ...
 
Zdravím všechny kolegy. Dle nového zákona i já prožívám degradaci a 3 platovou. Na ulici si užívám s kdejakým smraďochem,hromadou virů a krásného počasí. A teď proč to píšu: zákon je vážně skvělí, tak si představte, že na všech vrátnicích, které má MV je PT 4. Inteligence MV
  05.01.2007 10:25 vrátný - ostraha
 
Uvědom si, že práce na vrátnici je důležitá, skoro nepostradatelná. On totiž ten vrátný ví všechno, co neví vedoucí. Vždy byl a bude vrátný nejhlavnější osoba, hned po řiditeli.
  05.01.2007 08:41 arous70
 
Pánové dikustující,

jsem bývalý policista, 12 let jsem sloužil většinou na základních funkcích u útvarů cizinecké a pořádkové policie. Velmi dobře tedy vím, jaká služba na ulici je, jak nekompetentní je obvykle velitelský sbor na nižších úrovních, kde se hledí spíš na kamarádství, donašečství než na profesní schopnosti. To, že v rámci nového zákona půjdou platy obyčejných poldů dolů, se dalo čekat, zřejmé to bylo už během roku 2005. A že zákon začne platit těsně po volbách, kdy to politikům nebudete moct spočítat, se dalo také předpokládat. Týkalo by se mě to taky, protože jsem měl řadu příplatků, spočítal jsem měsíční propad na zhruba 4.000,- čistého. Protože je mi jasné, že se na obyčejného policajta jako vždy nadřízení vykašlou, udělal jsem jednu věc. Začal jsem si shánět práci mimo resort. Sehnal jsem ji před rokem, dělám v soukromém sektoru, mám sice méně volného času, více povinností, ale na druhou stranu mám o dost víc peněz, pravidelnou měsíční rentu, úctu nadřízených k mé práci a dobrý pocit z toho, že jsem svému zaměstnavateli pomohl k lepším zítřkům. Práci jsem hledal přes rok, ale nakonec našel....udělejte to taky tak, nebudete chodit do práci naštvaní a (bývalých) kolegů vám bude už jenom líto.
  05.01.2007 08:40 .
 
www.policista.estranky.cz/clanky/nazory/armada-vers_policie
  05.01.2007 08:33 milan
 
NENECHEJME SE ZMÁST TÍM ŽE MÁME POČKAT NA PRVNÍ VÝPLATU. JE TO JEN ZÍSKÁVÁNÍ ČASU. JEN SI VŠICHNI VZPOMEŇTE KOLIKRÁT UŽ NÁM BYLO NĚCO SLÍBENO A KOLIKRÁT JSME ČEKALI. JE OPRAVDU ČAS JÍT DO ULIC. ALE NE V UNIFORMĚ. JSEM 100% PŘESVĚDČENÝ, ŽE JEN TOHLE POHNE S NAŠIMI NADŘÍZENÝMI. AŤ VIDÍ JAKÁ JE NÁS SÍLA. ČÍM DŘÍV TÍM LÍP. Z NAŠEHO ODDĚLENÍ POJEDOU VŠICHNI KROMĚ TĚCH VE SLUŽBĚ. MYSLÍTE, ŽE ČESKÉ DRÁHY VYPRAVÍ PRO NÁS SPECIÁLNÍ VLAK JAKO DACANŮM, KTEŘÍ JEDOU NA FOTBAL A POLOVINA Z NICH BEZ ZAPLACENÍ? TAKŽE ŘEKNĚTE NĚKDO KDY,KDE A JAK. ALESPOŇ POZNÁME JAK JE ASI LIDEM, KTEŘÍ VYJDOU DO ULIC A MY JSME NUCENI U TOHO VE SLUŽBĚ ASISTOVAT. POKUD NEUKÁŽEME ŽE TO MYSLÍME VÁŽNĚ TAK SI O NÁS VEDENÍ OTŘE BOTY, SKLOPÍME HLAVU A BUDEME FUNGOVAT DÁL. JE SMUTNÉ, ŽE O NÁS ROZHODUJÍ NEPOLICAJTI NEBO POLICAJTI,KTEŘÍ O NAŠI PRÁCI NAPROSTO NIC NEVÍ.
  05.01.2007 09:48 Dejv
 
Proč by ČD nevypravili speciálni vlak zadarmo? Vždyť taky jedeme na životní zápas.
  05.01.2007 07:46 JIRKA - HASIČ <fov@seznam>
 
Přátelé, jen na odlehčení, tady je krÁtký výcuc z včerejšího jednání...
http://www.osh.cz/clanky.asp?skupina=1&clanek=251
asi jim nedochází jedna podstatná věc: v bance nikoho nebude zajímat jestli jim své závazky slíbim splatit za rok, já nevim jak vy, ale já je musim platit každý měsíc a argument, že peníze budu mít snad na konci roku mi moc nepomůže
  05.01.2007 05:23 Karel
 
dle § 10 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb. ( dále jen ZSP )do služebního poměru na dobu určitou v trvání 3 let se zařadí příslušník PŘI PRVNÍM PŘIJETÍ do služebního poměru.
Podle § 17 odst.1 ZSP se služební poměr zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře, kdy toto rozhodnutí obsahuje mj. výrok o DNI VZNIKU služebního poměru. Dále dle § 17 odst. 3 služební poměr vzniká dnem, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru - PRVNÍHO SLUŽEBNÍHO POMĚRU !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Je tedy naprosto zřejmé, že příslušníci, kteří nastoupili do služebního poměru PŘED účinností ZSP, tedy do 31.12.2006 a byli tedy POPRVÉ přijati do služebního poměru, jejich služební poměr trvá dobu kratší než 3 roky a byli zařazeni do služebního poměru na dobu neurčitou, NEMOHOU být znovu zařazeni do sl. poměru na dobu určitou, neboť do služebního poměru na dobu určitou v trvání tří let se zařadí příslušník PŘI PRVNÍM PŘIJETÍ, nikoliv kdykoliv po tomto rozhodnutí služebního funkcionáře, které musí obsahovat samozřejmě i datum.
Jestliže tedy rozhodnutí služebního funkcionáře o přijetí do služebního poměru na dobu určitou v trvání jednoho roku nese datum např. 1.6.2005, pak tedy poprvé byl příslušník přijat do služebního poměru dne 1.6.2005 a to POPRVÉ. Poté byl jeho sl. poměr přeměněn na sl. poměr na dobu neurčitou a žádné další přijetí se nekoná, neboť příslušník je v nepřerušeném služebním poměru i po 1.1.2007.
Jestliže tedy kterýkoliv příslušník, který již byl ve služebním poměru na dobu neurčitou, byl opětovně přeřazen do sl. poměru na dobu určitou, ODPORUJE TO PŘÍMO ZNĚNÍ § 10 ODST.1 zák. č. 361/2003 Sb.

Z výše uvedeného vyplývá, že do sl. poměru na dobu určitou v trvání 3 let mohou být zařazeni pouze příslušníci, kteří nastoupí po dni účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., tedy po 1.1.2007. Nemohou tedy do ní být zařazeni ani příslušníci, kteří jsou doposud ve zkušební době v trvání 1 rok.
  05.01.2007 05:43 Petr
 
Ahoj Karle.Tak to jsem zvědav.Dneska ráno to jdu podepisovat.Prý to dostanu na 3 roky a budu vykonávat ještě služební zkoušku.U hasičů jsem od dubna a předtím jsem byl v AČR 2 roky...
  05.01.2007 11:29 policista <qaff@seznam.cz>
 
zdravím všechny a pevně doufám, že se věci změní..jen ku příkladu. K policii jsem byl přijat již v listopadu r. 2003, 1. dubna 2004 jsem nastoupil náhradní vojenskou službu v trvání 3 měsíců, ve služebním poměru (smlouva) jsem od 30.6.2004, přesto jsem 31.12.2006 podepisoval, že se mi smlouva na dobu neurčitou mění na dobu určitou do 30.6.2007 a tuto dobu jsem zpět ve zkušební době..toto je možné opravdu pouze u Policie ČR!
  05.01.2007 01:04 y
 
26.1.v kolik a kde?