1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

To, že řídí policii někdo, kdo neumí počítat do pěti, je celkem normální, vždycky stačilo, že dotyčný měl kamaráda na správném místě. Zarážející je že NĚKDO TAKOVÝ řídí celé ministerstvo. I když v tomto státě asi ne. Kdepak se vzaly peníze na P1000, z prodeje nepotřebných nemovitostí určitě ne!!!

Pokud vím, tak peníze na projekt P1000 jsou z větší části financovány z EU. To by se asi páni v EU divili, na co všechno se jejich prostředky použili a kam byli ve finále nasměrovány. Ke zlepšení podmínek pro sloužící policisty v přímém výkonu služby? Z velké části ano, ale tento projekt byl jednozačně směrován. Jednoznačně. Tak proč třeba i ty blbý LCD monitory místo ke stálým službám přišli do kanceláří vedoucích odd., kam veřejnost jen tak běžně přístup nemá???

Pan PP na tiskovce k "uklidnění" policistům řekl: "Problémem jsou tady nadtarifní složky, které my budeme vlastně v roce 2007 nějakým způsobem vyrovnávat. Ať už to bude po odsloužení 150 přesčasových hodin, anebo jiným způsobem, o kterém budeme dále jednat, nabízí se tady dvě nebo tři možnosti dalšího řešení, ale každopádně ten konečný roční příjem by měl být vyšší a bude vyšší než v roce 2006." .... .... To už opravdu volá po odborném vyšetření. ... Logika opravdu pro Bohnice. Odsloužíš zdarma 150 hodin neplacených přesčasů (150 hod. x hodinový plat) a pak budeš sloužit další přesčasy, aby jsi měl aspoň takový plat jak loni... Může řídi policii někdo, kdo neumí (do pěti) počítat?. A další návrh - řešit chyby zákona (propady platů) navýšeními osobních příplatků opravdu plní hlaví účel zákona...ocenit ty lepší...kariérní řád...jistotu těch, kteří pracují dobře, že budou lépe ohodnoceni... Osobní hodnocení tedy není k ocenění vyššího nasazení a kvality .. je zase jen prostředkem k řešení problémů špatného zákona.... Je z toho opravdu smutno...

tak nějak nechápu karierní systém jak ho p. ministr zdůrazňuje, jestli to dobře chápu tak přidají polistům v 3tt a 4tt a ti budou mí stejný plat jako policisté v 6tt, kde je tan karierní systém to nechápu (nic proti hlídkařů já jsem z obvodu ale trochu mi uniká smysl zákona), při pomyšlení kdo nás to tady řídí se mi chce zvracet - nevzávat se a bojovat s těma byrokratama

Myslím si, že je nejvyšší čas, aby od policie odešel každý kdo může a alespoň něco z toho vytěží. A pro všechny, kteří uvažují o přijetí do služebního poměru, rozmyslete si to dobře, nikdo z nadřízených pro Vás nic neudělá, všichni se z Vás budou snažit vyždímat co se dá za pokud možno co nejméně peněz, jen, aby si udrželi své místečko. SLUŠNÝ ČLOVĚK NEMÁ U POLICIE CO DĚLAT, v tomto státě si ho nikdo neváží a jeho služby nezaslouží, politici zvlášť ne (nebo snad ano třeba ministr, který vědomě lže ???).

Tak jsem si přečetl ty příspěvky z jednání z 5.1. a tam jestli jsem to dobře pochopil pan PP tvrdí, že problém se snížením platů mají policisté a policistky na základních funkcích a s dobou služby do 5-ti let. Mám propad mzdy a to sloužím necelých 14 let a nyní jsem zařazen v 5TT.

Oni si nevidí ani do své huby

Propady má podle mého cca 20% policistů převážně v 3 a 4 platových třídách. Inu nakrmily funkcionáře, SKPV a figurky na prezidiu a dole to odrbali co to šlo.

Já jsem také v 5/5 a došlo u mne k poklesu platu o proti roku 2006 ve výši 1.900,-Kč. měsíčně. Sloužit 150 hodin zadarmo nehodlám, údajnému navýšení osobního nevěřím ( stejně by ho za čas sebrali, vždy si to z důvodní nějakým pochybením) a dle mého názoru je čas odejít.

pan Policejní prezident při nástupu do vytoužené funkce slíbil ministrovi a celé veřejnosti,. že vyžene asi polovinu lidí z prezidia do výkonu. Skutek utek...všichni tam seděj jak přikovaný, je jich tam minimálně stále stejně, ale hlavně si tam rozdávají třídy,které jsou finančně velice slušně placené. ...Jaký je rozdíl mezi vrátným na PP a OŘ...v třídách a penězích. Jaký je rozdíl mezi ředitelem OŘ a nějakým joudou z PP?.-..velkej,ale v tabulkách PP je lépe hodnocenej ten jouda...Práce SKPV na PP je sice celorepubliková,ale to neznamená, že náročnější ale přesto lépe hodnocená...Tady to je o tom, kdo urve vyšší tabulku. A na PP jsou ty nejlepší. Bohužel ne vždy se správnými lidmi a je jich MOC. Je tam plno důchodců a zkostnatělejch byrokratů. Vyházet většinu z nich do výkonu ať dělaj. Do vyšších platových tříd ..od 9.tř nahoru jen ty kdo si to opravdu zaslouží !!!

Na PP už zapoměli dělat

NEVÍ NĚKDO JAKÉ RIZIKOVÉ MAJÍ TI PANÁČCI NA POLICEJNÍ PREZIDIU?

to Bjer... kdesi, kdysi na staroměstské radnici. PS: Nápověda: okno, let, zem, tvrdá...

Asi to tak musí být. Přeci na ředitelstvích je ten poslední poskok důležitější než nějakej polda nebo hasič. Vždyť oni v pomatení smyslů produkují haldy předpisů. Je jen škoda že technika příliš pokročila, takhle kdyby měli jen psací stroj a kopírák, to by si rozmysleli. A co je nejdůležitější, když bydeš Pražák tak budeš prostě na ministerstvu a velmi důležitý, a neb uklizečka stejnaá jako každá jiná jen proto že uklízí na ministerstvu je šéfová všech uklizeček ve státě...

Ano mohli jste dostat všichni přidáno 5% jako všichni státní zaměstnanci, kdyby platil starý zákon o policii, ale my jsme si řekli NE. Přidáno dostanou jen někteří a některým dokonce ubereme a ještě budou muset odpracovat 150 h zadarmo. No není to fér? Tady někdo zřejmě zkouší co vydrží obyčejný policista. Tohle kdyby zkusili ve školství, zdravotnictví to by byla hned stávka. Koukám, že z policistů, hasičů se začíná stávat zpodina státních zaměstnanců. Tady si zřejmě někdo neuvědomuje, kdo nasazuje každý den životy. Ale co je to život nějakého policisty nebo hasiče, že ano pane Langer, páni poslanci. Myšlenka nového zákona o policii byla zřejmě dobrá, ale nějak vám nevyšla a kdo to odnesl? Obyčejný policista tam dole. Vy ale máte zrovna úplně jiné starosti, jak se udržet u svých korýtek. Každý stát se snaží, aby měl řádně fungující policii, která je základem každého státu, krom tedy toho našeho. Tady se snaží policii používat v politickém boji a to dobré co bylo u policie zničit. Všichni by jste si to měli jít zkusit co to obnáší hlavně ti, co pořád jenom kritizují. Každý jenom vidí, že policista někoho pořád buzeruje, že nemá co na práci, že dává jenom pokuty a proč nebyl zrovna tam a proč to neudělal jinak. To se to každému mluví a kritizuje. Každého z těch kritiků bych vzal k pořádné nehodě na silnici, kde umírají lidé, k mrtvole někde v bytě a spoň 3 týdny staré ať si to taky pěkně užijí a pak se jich zeptám, jak se jim v noci usínalo. Něco už jsem za těch pár let zažil u policie, ale nikdy jsem si nemyslel, že takto dopadneme a tam nahoře nám pořád budou tvrdit, že je všechno v pořádku. U nás na oddělení je nás 9 a 3 odcházejí do civilu. Jsem zvědav, kdo tady za chvíli bude sloužit. Vy si ani neuvědomujete, že když začnou odcházet zkušení policisté, že to stát bude stát více peněz než aby jste jim zajistili podmínky, aby tito lidé zůstali u policie co nejdéle. Aby se stal z policisty opravdu dobrý a zkušený policista to trvá několik let a něco to stát taky stojí a vy neumíte pak tyto policisty udržet u policie. Tak to je tedy opravdu smutné a zřejmě je vám to úplne jedno. Půjdu se podívat na TV, kdyby nám chtěl něco zase sdělit pan Langer přes média. Všem obyčejným policistům a hasičům přeji pevné nervy.

Pan ministr tomu říká BIČ jen pro někoho.

Zde vám překopíruji svoji variantu odvolání jak proti snížení platu a zařazení do 3 TT, tak i odvolání proti rozhodnutí zařazení na dobu určitou !!!


asistent, nstržm. …..
nar. ……
ČOZ: …….
sl. zařazení: asistent …………….



Policie České republiky
Okresní ředitelství ………..
k rukám ředitele PČR OŘ



O D V O L Á N Í

Tímto podávám odvolání proti rozhodnutí ředitele PČR okresního ředitelství…………., vydaného dne …….12. 2006 pod číslem ORPA-……., které mi bylo doručeno dne …..01. 2007

Odvoláním napadám

 ustanovení na služební místo asistent PČR okresní ředitelství ……….., Oddělení hlídkové služby ………. a související jmenování do služební hodnosti asistent, zařazení do 3. tarifní třídy a stanovení hodnostního označení nadstrážmistr
 stanovení do služebního poměru na dobu určitou do ……….
 určení zvláštního příplatku podle § 120/3 zákona
 přiznání osobního příplatku

O d ů v o d n ě n í


Na základě citovaného rozhodnutí, které mi bylo doručeno dne ….01. 2007 jsem byl
1. ustanoven podle § 215 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. na služební místo asistent u útvaru Oddělení hlídkové služby ……….

2. stanoven do služebního poměru na dobu určitou do …….

3. jmenován do služební hodnosti asistent

4. současně zařazen podle § 116 zákona a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb. do 3. tarifní třídy,
byla mi podle § 219 započtena praxe v rozsahu …. let ….. dnů
byl jsem zařazen do ….. tarifního stupně
byl mi určen zvláštní příplatek podle § 120/3 zákona ve výši ….. Kč
byl mi přiznán osobní příplatek podle § 122 zákona ve výši …. Kč

5. podle § 8 zákona mi náleží hodnostní označení nadstrážmistr






- 2 -


Žádám, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, abych v součtu všech složek služebního příjmu měl služební příjem alespoň o 5% vyšší, než tomu bylo v roce 2006. To je totiž veřejně deklarovaný příslib vlády České republiky i Parlamentu České republiky, vyplívající pro všechny státní zaměstnance ze schváleného zákona o státním rozpočtu na rok 2007. V rozporu s tím je napadeným rozhodnutím můj služební příjem oproti roku 2006 podstatně snížen, což je v rozporu se zákonem 361/2003 Sb., který kromě zpřísnění podmínek služby měl přinést i určitou kompenzaci právě navýšením služebního příjmu příslušníků, což je deklarováno v důvodové zprávě k tomuto zákonu a opakovaně veřejně deklarováno všemi třemi ministry vnitra, kteří se na vzniku podíleli. Zaměstnavatel má pro požadovanou úpravu mého služebního příjmu v zákonu dostatečný prostor jak možností zařadit mě o jednu tarifní třídu výše, tak možností navýšit můj zvláštní, eventuelně osobní příplatek, ebeny. Kombinací uvedených možností. Zákon i katalog činností upravuje tarifní třídy a některé složky platu natolik v určitém rozmezí, aby zaměstnavatel, tj. Česká republika, mohl příslušníkům služební příjem zvýšit, což bylo jedním ze záměrů zákona, nikoliv naopak, což je nyní napadeným rozhodnutím realizováno.

Pozn.: napadeným rozhodnutím, které obdrželo v podobném platovém propadu i mnoho mých kolegů, vytváří Česká republika historicky první velkou profesní skupinu zaměstnanců státu, u kterých dochází ke snížení platu, ačkoliv nároky, omezení a zákazy na jejich službu kladené se po všech stránkách neustále zvyšují. To považuji zvláště v situaci, kdy ekonomika země již několik let roste, za krajně nespravedlivé a odporující myšlence právního státu, tak zásadě spravedlivého odměňování občanů za vykonávanou práci pro stát. Velká část příslušníků bezpečnostních sborů ( i jejich rodin ) je tím de facto trestána, ačkoliv nejenom nic neprovedli, nýbrž naopak slouží i nad rámec zákonem stanovené služební doby a za samozřejmost přitom považují, že nasazují v zájmu vnitřní bezpečnosti České republiky své životy.

Žádám, aby bylo změněno mé zařazení do služebního poměru na dobu určitou do …… na dobu neurčitou, tak jak bylo deklarováno při mém nástupu k Policii České republiky za platnosti zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky. Důvodem mé žádosti je napadnutí tzv. „retroaktivity zákona“ - neboli zpětné účinnosti (popř. zpětného působení) právního předpisu, kdy schválený zákon působí i zpětně, tj. do doby před svým schválením, kdy se retroaktivita zákona pokládá za nepřípustnou legislativní techniku, neboť je v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. Lex retro non agit, zákon nepůsobí zpětně, bylo pravidlo známé již v římském právu. Znamená to, že v určité době působí jen to objektivní právo, které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. Právní normy, které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny. Princip naplnění legitimního ( oprávněného ) očekávání je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty a znamená, že fyzická osoba, která na základě předchozí zkušenosti oprávněně dospěje k závěru, že jí svědčí určité subjektivní právo nebo že bude platit určité právo objektivní, má právo na to, aby její očekávání bylo naplněno, tzn. že není přípustné „měnit pravidla během hry“.


Navrhuji, aby bylo uvedené rozhodnutí zrušeno ( změněno ).

V …….. dne …..01. 2007

U nás na SKPV myslím Svčk. kraj a nejmenovaný okres, šetří peníze, tak všichni sloužíme ranní šichty - na ranní poradě si nemáme kam sednout, taháme se o několik "aut" , rád tuto informaci poskytnu novinářům a jsem zvědavý na reakci lidí!!
Bez médií se u této "firmy" nikdy nic nezmění- a to jak k horšímu, tak možná konečně i k lepšímu.

pro Petr1

Nova se toho s chutí chytne ... směle do toho ať se veřejně podělíme o "bordelu" v naší slavné PČR

Mluvit, psát, odvolávat se copak tohle je lidské jednání

§ 10
Služební poměr na dobu určitou

(1) Do služebního poměru na dobu určitou v trvání 3 let se zařadí příslušník při prvním přijetí do služebního poměru.

(2) Do služebního poměru na dobu určitou v trvání 1 roku se zařadí příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru nebo vojáka z povolání a jenž trval alespoň 3 roky; to neplatí pro příslušníka, který již byl ve služebním poměru na dobu neurčitou, jestliže od skončení předchozího služebního poměru uplynulo méně než 5 let.

Můžete mě někdo říci, proč mě zařadili do služebního poměru na dobu určitou, když nejsem nově přijatý policista dle § 10 z.č. 361/2000 Sb.???

Bohužel tam někdo dolů připsal tuto vychytávku, je to na stránkách odborů:
HLAVA II
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
§ 215
(7) Příslušník, jehož služební poměr podle dosavadních právních předpisů trvá alespoň 3 roky, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává příslušníkem ve služebním poměru na dobu neurčitou.

(8) Příslušník, jehož služební poměr podle dosavadních právních předpisů trvá kratší dobu než 3 roky, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává příslušníkem ve služebním poměru na dobu určitou, a to na dobu zbývající do uplynutí 3 let.

Svinstvo!!!!!!!

pro Martina

Nemůžu to najít - můžeš mě dát odkaz? Jinak stále tu platí nemřípustnost retroaktivity zákona !!! Co to na nás sakra zkouší? S chutí využiji 15-ti denní možnost odvolat se !!!

http://www.nosp.cz/download/zakon_361_2003_sb.doc

pro Martin

Už to vidím ... pěkně to zašili

Nevadí - mám připravené 2 formuláře s odvoláním i proti tomuto nesmyslu - nikdo nemůže ze měnit během doby zpětně podmínky za kterých jsem nastupoval.

Ať to čtu, jak to čtu, připadámi, že pro naše zákonodárce není problém dát dvě protichůdné věty dohromady, v jednom paragrafu se říká, že doba určitá u nově nastupujících, v druhém už ale o všech s poměrem do tří let. Zajímavé, no, nechť žijí v kocourkově, ty stavěli dům ood střechy, tohle se pochopit nedá..

NEZDÁ SE VÁM, ŽE NAŠE ODBORY JSOU K "PRDU"??? PODÍVEJTE SE NA SROVNÁNÍ S HASIČEMA KDY JEJICH ŠÉF ODBORU JDE NA RUKU HASIČŮM ZATÍM CO TEN NÁŠ JDE NA RUKU MV A PP

Argument, že výměry mohou dostat do ruky nejdříve 1. ledna, protože nelze předběhnout účinnost zákona, považuji za právně účelový výklad a výmluvu, která má zakrýt skutečnost, že se vše zbytečně zdržovalo. Pode našich propočtů a informací o tom, jaké pokyny k realizaci zákona vydal generální ředitel Sboru, dojde k platovému propadu u zhruba tří tisíc hasičů, a to v rozmezí až mezi dvěma a třemi tisíci korun. A propad se nebude týkat jenom směnových hasičů, takže nespokojeni budou i různí specialisté na denní směně. Vzhledem k tomu, že generál dal pokyn, aby se rozpěťové příplatky držely při zemi a osobní příplatek aby s Novým rokem začínal na částce nula, lze říci, že platový propad je dokonce naprogramován. Náladu ve Sboru lze vyjádřit slovy nervozita, nejistota, naštvanost, zklamání. A jestli by něco hasiče opravdu dokázalo přivést až k veřejným protestům, soudě aspoň podle výzev, které mi již někteří adresovali, je to nízký rizikový příplatek, resp. rozhodnutí generálního ředitele zařadit výjezdové hasiče do nižší skupiny rizikového příplatku, než umožňuje nový zákon, i když jsme to připomínkovali a odborně vyargumentovali v rámci projednávání přípravy pokynu pana generála. V dané situaci by sdružený rizikový příplatek již jen ve výši 3 500 Kč směnovým hasičům garantoval, že nedojde k platovému propadu. I z tohoto důvodu považuji rozhodnutí o zařazení hasičů do druhé skupiny rizika za nesprávné, až provokující. To platí dvojnásob, když se ještě otevírá možnost přiznat několik set korun rizikového příplatku za používání izolačního dýchacího přístroje lidem, kteří jej jak je rok dlouhý nepoužijí, zatímco by právem měli mít o několik tisíc vyšší příplatek za vedení.

JUDr. Vladimír Mühlfeit v.r.

Převzato z webu Odborového svazu hasičů.