Ptejme se teď tedy, je-li se nač těšit. Časopis Týden nabídl
čtenářům v letošním druhém čísle výsledek představivosti svých
redaktorů, kteří se rozhodli učinit z tohoto periodika
příležitostnou prognostickou laboratoř. Osměluji se teď opsat z
Týdne alespoň nejúžasnější plody úsilí jeho výzkumníků, totiž
možné obsazení vysokých státních funkcí po zdrcujícím volebním
vítězství po moci prahnoucích opravců socialistické ničemnosti.
Dejte si, dobří lidé čeští:
Klause z Hradu nikdo nesestřelí, protože komunistů neubude, ba
naopak ještě posílí o přeběhlíky ze sociální demokracie.
Jakkoliv se nepředpokládá jejich účast ve vládě,
»svého« prezidenta si udrží, jelikož všichni ti, kteří
šli do minulých voleb se slibem prosadit přímou volbu hlavy
státu, se ukázali být lháři a podvodníky. Přemysl Sobotka se
pevněji uvelebí v křesle předsedy Senátu, takže modré straky
budou mít občas vzdorovitou horní parlamentní komoru nadobro v
suchu. Šéfem Poslanecké sněmovny se stane lidovec Jan Kasal,
patrně aby si KDU-ČSL nepřipadala odstrčeně a vzpomněla si na
občanskodemokratickou velkorysost pokaždé, kdyby se jí snad
zachtělo zlobit ve vládě. Nejpevněji ale má být zavřena huba
panu Kalouskovi. Tenhle od přírody kverulant bude podle Týdne
opečovávat zbrusu nový resort pro venkov a rozvoj. Podivuhodné
ministerstvo s mnohoslibným názvem je zajímavé tím, že jednak
může strkat prsty do několika resortů jiných, jednak jím bude
protékat veletok evropských peněz určených na kdeco. To by v tom
byl čert, aby takto odměnění lidovci tu a tam nepřimhouřili oko
alespoň nad některými experimenty tzv. modré šance, k nimž až
dosud měli výhrady, začasté opodstatněné. Ostatně se zdá, že
vstřícnost nechybí již dnes. Čím dál houšť a častěji prosakují z
politického zákulisí zvěsti o intenzívních námluvách Kalouska s
Topolánkem, třebaže KDU-ČSL stále je a ještě rok a půl má být
koaličním partnerem socialistů. Předčasné strojení jejich funusu
může za těchto okolností někomu připadat hnusné, ale já jsem to
neřekl.
Dále už jen stručně: Ministr financí - fanatik rovné daně se
zapíranými následky a někdejší bolševik Tlustý. Ministr
zahraničí - zběsilý nacionalista a ostuda Česka v Evropském
parlamentu Jan Zahradil. Ministr vnitra - Ivan Langer, pilný
spisovatel černých knih a kašpar, z nějž ještě nevypadla rozumná
myšlenka, zato je první všude tam, kde se nabízí šance znásilnit
demokracii k prospěchu vládnoucí garnitury - viz jeho úsilí o
podřízení veřejnoprávní televize stranám smluvněopozičního
podrazu. Neskonale trapní žvanilové Nečas a Říman v čele resortů
obrany a průmyslu, kde se žádá manažerská schopnost a uvážlivé
rozhodování, což oba tlučhubové očividně postrádají. Konečně a
především pak nejpravděpodobnější předseda onoho obskurního
spolku, potenciální premiér Mirek Topolánek, jehož
nekompetentnost bije do očí už dnes při každé televizní debatě.
Až tak krutý má být trest Čechů za to, že si neumějí vybrat
politické vůdce lepší jakosti než profláknuté a ničeho než
babráctví schopné tlachaly?
|