Bývalý premiér a pøedseda ODS Mirek Topolánek je pokrytec, který
mìní svá vyjádøení podle toho, k jakému auditoriu hovoøí. Øíká
Britùm, Polákùm, Nìmcùm v¾dy co chtìjí sly¹et. Èe¹tí volièi mu
sotva mohou vìøit.
Kdy¾ za „mrtvou“ oznaèil LS prezident Václav Klaus
bezprostøednì po jednání Senátu dne 6.5.09, sklidil za to
obrovskou kritiku mnohých èeských politikù, a nejvíce od
tehdej¹ího premiéra Topolánka.
Pokrytecké jsou i øeèi ODS o vytvoøení opozièní frakce v
Evropském parlamentu.
Jan Zahradil se k podpoøe Lisabonu zavázal právì výmìnou za
pøijetí do frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.
„Pokud jde o proces ratifikace Evropské ústavní smlouvy,
vezme ODS v úvahu pøi svém koneèném stanovisku výsledek
ratifikace v ostatních èlenských zemích EU,“ slíbil
Zahradil písemným prohlá¹ením po zvolení do Evropského
parlamentu v roce 2004 Hansovi-Gertu Pöteringovi.
ZÁSADNÍ VÝROKY A POÈINY TOPOLÁNKA KOLEM EVROPSKÉ ÚSTAVY A NÁSL.
LISABONSKÉ SMLOUVY (LS):
1) V roce 2003 slavnostnì podepsal pøedseda ODS M. Topolánek
spolu s pøedsedy britské Konzervativní strany a polské strany
Právo a Spravedlnost tzv. Pra¾skou výzvu.
„Evropské národy nepotøebují smlouvu – a» ji¾ se
jmenuje Ústava nebo ne – stlaèující v¹echny evropské zemì
do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohu¾el,
pøesnì tam v¹ak smìøují výsledky Konventu o budoucnosti EU.
Proto je tøeba podrobit je jedinému spolehlivému testu –
lidovému hlasování, referendu,“ napsali pøedsedové na
slavnostní listinu na pra¾ském ®ofínì.
Tuto smlouvu M. Topolánek NEDODR®EL: ve funkci premiéra podepsal
Lisabonskou smlouvu a jako poslanec pro smlouvu hlasoval –
podrazil tak britské konzervativce i polskou Právo a
Spravedlnost. Nyní má je¹tì tu drzost na jejich sjezdu oznaèit
smlouvu za mrtvou – on, který udìlal maximum pro její
o¾ivení(!).
2) Mirek Topolánek: Je¹tì hor¹í ne¾ evropská ústava je debata o
ní
Z rozhovoru pro Ihned.cz dne 26. 1. 2005 uvádíme tato slova
Topolánka:
Jsem velký Evropan, který se provinil jen tím, ¾e odmítá
evropskou ústavu. Je psána jazykem agitek z doby nedávno minulé.
Vyznat se v ní nemù¾e vùbec nikdo, ústavních zále¾itostí se týká
mo¾ná z jedné tøetiny. V¹echno ostatní je neuvìøitelný nános
blábolù a neskuteèné vaty. Jsou tam èlánky, které si protiøeèí.
A pak je tam samozøejmì pár vìcí, které já pokládám za velmi
nebezpeèné.
Mìl by to být dokument, který buï musí být schopni napsat na
deset stran, nebo ho vùbec nemají dìlat. Pokud tím chtìli
zjednodu¹it mechanismy fungování EU, nepovedlo se to.
Pouze dosavadní smlouvy dali na jednu hromadu a implementovali
je do je¹tì vìt¹ího paskvilu, který - jak jsme se shodli i s
kolegy, kteøí nakonec zvednou ruku pro - pokud èlovìk pøeète,
nikdy nemù¾e za støízliva odsouhlasit.
Je¹tì hor¹í, ne¾ co je v ústavì napsané, je zpùsob, jakým se o
ní vede debata. To není ¾ádná debata, ale normální brutální
nátlak, který nemá s rozumnou demokratickou diskusí nic
spoleèného.
3) Topolánek: Proè nejsem eurofederalistou 25.10.2006
Z obsáhlé úvahy vybíráme:
Chci Evropu, a v¹imnìte si, ¾e zcela zámìrnì neøíkám Evropskou
unii, nýbr¾ Evropu, dle konzervativnì-liberálního konceptu. Tedy
Evropu obchodujících, spolupracujících národních státù, které
kooperují jen v tìch oblastech, kde je to výhodnìj¹í a
efektivnìj¹í, ne¾ samostatný postup. Chci Evropu, která má
spoleènou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a
ostatní zále¾itosti ponechává v kompetenci národních státù.
Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárùstu
centrální a ve své podstatì nedemokratické moci. Chci Evropu, ve
které se ka¾dá zemì mù¾e svobodnì rozhodnout, které oblasti
kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dal¹ími èlenskými
zemìmi. Chci svobodnì obchodující Evropu, která podporuje
podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci
takovou evropskou integraci, která daòovou, hospodáøskou a
sociální politiku ponechá národním státùm, proto¾e to jsou
hlavní oblasti ideologických rozdílù mezi stranami. Integraci,
je¾ respektuje suverenitu národních státù ve vìcech zahranièní a
imigraèní politiky. Chci takový dokument, a a» se klidnì jmenuje
ústavní smlouva, který v¹echny vý¹e uvedené principy jasnì
vymezí a zaruèí. Proto nejsem eurofederalistou!
Nechci ¾ádné Spojené státy evropské. Nechci tedy umìlý,
bruselskými byrokraty nadekretovaný, evropský superstát. Nechci
dal¹í prohlubování evropské politické, mìnové èi bezpeènostní
integrace.
Nebudu se podílet na vytváøení ¾ádné konkurenèní bezpeènostní
nebo vojenské struktury, je¾ by mìla omezit manévrovací prostor
Severoatlantické alianci. Nechci se vzdát na¹eho práva urèovat
vý¹i daní pro na¹e obèany a jejich sní¾ením pøispìt k pøílivu
investic a zvý¹ení tempa rùstu. Nechci statisíce stránek nových
a nových smìrnic, které regulují v¹e od velikosti a pevnosti
kondomù, a¾ po pøesný popis vozíkù v supermarketech.
Seèteno a podtr¾eno, nechci, aby nám nìkdo ukrajoval z na¹eho,
socialisty u¾ dnes okle¹tìného prostoru svobody. Proto nejsem
eurofederalistou!
/Vydáno ve sborníku CEVRO (LIBERÁLNÌ KONZERVATIVNÍ AKADEMIE)/
4) Topolánek doporuèuje schválení LS v Senátu dne 6.5.09
výraznì kráceno:
Je to v na¹em ¾ivotním, chcete-li NÁRODNÍM zájmu.
Cena za pøijetí Lisabonské smlouvy je tedy v první øadì
vyjádøena podøízením se spoleèné politické vùli 27 vlád zemí
Evropské unie. Je vyjádøena podøízením na¹ich národních ambicí a
aspirací, prùniku národních ambicí a aspirací zemí, které mají i
s námi pùl miliardy obyvatel.
Lisabonská smlouva je v souèasné dobì realitou, ¾ádné jiné
øe¹ení nebylo a není na stole.
Kdy¾ øíkám, ¾e jiné øe¹ení není na stole, míním tím, ¾e na stole
není ani "øe¹ení" ve formì odmítnutí Lisabonské smlouvy. Dosáhli
bychom pouze toho, ¾e ona drtivá vìt¹ina zemí, které si takovou
úpravu pøejí, by prosadila svou jiným zpùsobem, pro nás
nepochybnì je¹tì ménì pøíznivým. Posílily by se toti¾ tendence
na rozdìlení EU na integraèní jádro a periferii, co¾ pro nás
není výhodný model. ®ene nás do sféry vlivu Moskvy.
Krach Lisabonské smlouvy by znamenal definitivní konec na¹í
klíèové priority, jí¾ je dal¹í roz¹iøování Unie. Øada starých
zemí se ho obává, klade se zbyteèné a zástupné podmínky a bez
reformy institucí na nìj nikdy nepøistoupí.
TEN ÈLOVÌK POTØEBUJE ZÁKLADNÍ VITAMÍN - IQ - JAKO SÙL...
|