Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek je pokrytec, který
mění svá vyjádření podle toho, k jakému auditoriu hovoří. Říká
Britům, Polákům, Němcům vždy co chtějí slyšet. Čeští voliči mu
sotva mohou věřit.
Když za „mrtvou“ označil LS prezident Václav Klaus
bezprostředně po jednání Senátu dne 6.5.09, sklidil za to
obrovskou kritiku mnohých českých politiků, a nejvíce od
tehdejšího premiéra Topolánka.
Pokrytecké jsou i řeči ODS o vytvoření opoziční frakce v
Evropském parlamentu.
Jan Zahradil se k podpoře Lisabonu zavázal právě výměnou za
přijetí do frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.
„Pokud jde o proces ratifikace Evropské ústavní smlouvy,
vezme ODS v úvahu při svém konečném stanovisku výsledek
ratifikace v ostatních členských zemích EU,“ slíbil
Zahradil písemným prohlášením po zvolení do Evropského
parlamentu v roce 2004 Hansovi-Gertu Pöteringovi.
ZÁSADNÍ VÝROKY A POČINY TOPOLÁNKA KOLEM EVROPSKÉ ÚSTAVY A NÁSL.
LISABONSKÉ SMLOUVY (LS):
1) V roce 2003 slavnostně podepsal předseda ODS M. Topolánek
spolu s předsedy britské Konzervativní strany a polské strany
Právo a Spravedlnost tzv. Pražskou výzvu.
„Evropské národy nepotřebují smlouvu – ať již se
jmenuje Ústava nebo ne – stlačující všechny evropské země
do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel,
přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU.
Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu –
lidovému hlasování, referendu,“ napsali předsedové na
slavnostní listinu na pražském Žofíně.
Tuto smlouvu M. Topolánek NEDODRŽEL: ve funkci premiéra podepsal
Lisabonskou smlouvu a jako poslanec pro smlouvu hlasoval –
podrazil tak britské konzervativce i polskou Právo a
Spravedlnost. Nyní má ještě tu drzost na jejich sjezdu označit
smlouvu za mrtvou – on, který udělal maximum pro její
oživení(!).
2) Mirek Topolánek: Ještě horší než evropská ústava je debata o
ní
Z rozhovoru pro Ihned.cz dne 26. 1. 2005 uvádíme tato slova
Topolánka:
Jsem velký Evropan, který se provinil jen tím, že odmítá
evropskou ústavu. Je psána jazykem agitek z doby nedávno minulé.
Vyznat se v ní nemůže vůbec nikdo, ústavních záležitostí se týká
možná z jedné třetiny. Všechno ostatní je neuvěřitelný nános
blábolů a neskutečné vaty. Jsou tam články, které si protiřečí.
A pak je tam samozřejmě pár věcí, které já pokládám za velmi
nebezpečné.
Měl by to být dokument, který buď musí být schopni napsat na
deset stran, nebo ho vůbec nemají dělat. Pokud tím chtěli
zjednodušit mechanismy fungování EU, nepovedlo se to.
Pouze dosavadní smlouvy dali na jednu hromadu a implementovali
je do ještě většího paskvilu, který - jak jsme se shodli i s
kolegy, kteří nakonec zvednou ruku pro - pokud člověk přečte,
nikdy nemůže za střízliva odsouhlasit.
Ještě horší, než co je v ústavě napsané, je způsob, jakým se o
ní vede debata. To není žádná debata, ale normální brutální
nátlak, který nemá s rozumnou demokratickou diskusí nic
společného.
3) Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou 25.10.2006
Z obsáhlé úvahy vybíráme:
Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou
unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy
Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které
kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a
efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má
společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a
ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států.
Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu
centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve
které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti
kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými
zeměmi. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje
podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci
takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a
sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou
hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci,
jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a
imigrační politiky. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje
ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně
vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!
Nechci žádné Spojené státy evropské. Nechci tedy umělý,
bruselskými byrokraty nadekretovaný, evropský superstát. Nechci
další prohlubování evropské politické, měnové či bezpečnostní
integrace.
Nebudu se podílet na vytváření žádné konkurenční bezpečnostní
nebo vojenské struktury, jež by měla omezit manévrovací prostor
Severoatlantické alianci. Nechci se vzdát našeho práva určovat
výši daní pro naše občany a jejich snížením přispět k přílivu
investic a zvýšení tempa růstu. Nechci statisíce stránek nových
a nových směrnic, které regulují vše od velikosti a pevnosti
kondomů, až po přesný popis vozíků v supermarketech.
Sečteno a podtrženo, nechci, aby nám někdo ukrajoval z našeho,
socialisty už dnes okleštěného prostoru svobody. Proto nejsem
eurofederalistou!
/Vydáno ve sborníku CEVRO (LIBERÁLNĚ KONZERVATIVNÍ AKADEMIE)/
4) Topolánek doporučuje schválení LS v Senátu dne 6.5.09
výrazně kráceno:
Je to v našem životním, chcete-li NÁRODNÍM zájmu.
Cena za přijetí Lisabonské smlouvy je tedy v první řadě
vyjádřena podřízením se společné politické vůli 27 vlád zemí
Evropské unie. Je vyjádřena podřízením našich národních ambicí a
aspirací, průniku národních ambicí a aspirací zemí, které mají i
s námi půl miliardy obyvatel.
Lisabonská smlouva je v současné době realitou, žádné jiné
řešení nebylo a není na stole.
Když říkám, že jiné řešení není na stole, míním tím, že na stole
není ani "řešení" ve formě odmítnutí Lisabonské smlouvy. Dosáhli
bychom pouze toho, že ona drtivá většina zemí, které si takovou
úpravu přejí, by prosadila svou jiným způsobem, pro nás
nepochybně ještě méně příznivým. Posílily by se totiž tendence
na rozdělení EU na integrační jádro a periferii, což pro nás
není výhodný model. Žene nás do sféry vlivu Moskvy.
Krach Lisabonské smlouvy by znamenal definitivní konec naší
klíčové priority, jíž je další rozšiřování Unie. Řada starých
zemí se ho obává, klade se zbytečné a zástupné podmínky a bez
reformy institucí na něj nikdy nepřistoupí.
TEN ČLOVĚK POTŘEBUJE ZÁKLADNÍ VITAMÍN - IQ - JAKO SŮL...
|