1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

jeste jeden dotaz, pokud pojedete vlakem nebo busem, mohli bysme dat nekde sraz (florenc apod.) a jit spolecne pac, ja Prahu moc neznam a aspon uz by sme sli vsichni

Kamaráde, je to zatím předběžné datum a to 26.1.07 ve 13.00 před budovou MV na Letné - to se nedá splést - a kdyby něco, tak si myslím, že Ti místňáci rádi ukážou cestu...Pozdrav na Jižní Moravu ze Severních Čech!!:-) Držte se kluci!

uvidíme se v Praze - i my zdravíme Severní Čechy

sever moravy je s Váma a zdraví

Kluci, holky přijdou taky!!!!

pro holki...... to je dobře s Váma se určo počítá, vždyť jste naše :-))))

Praha za Váma nejde, my tu na Vás počkáme :-)))

Myslím, že tebe pozná každý, že jsi bengo, takže se nemusíš bát, někdo si tě jistě vyzvedne.

pro punk: Zato Vás nikdo nepozná....:-))))

My z Moravy co robime v Praglu tam určitě budeme a všem zpřizněným duším úkažeme cestu k tomu MV. je to hnus co se to děje v té republice a hlavně u vnitra. Člověk platí tak drahou cestu a ještě ubytování a ani nahrady nechtějí přiznat a ani do rodného kraje nechcou pustit sloužit za rodinou. Fakt Kocourkov je ta ČR. Ještě platy nám zkrouhli. Dnes nám berou platy a zítra nám budou holit hlavy dohola heslo dne!

reknete mi nekdo toho 26. 1. 2006 je to v kolik hodin a kde, jsem z jizni moravy tak at se tam s klukama nejak dostanem, ja to tak nejak realizuju, dekuju kolegove

co to je???Jen si někdo namastil kapsu za tuty nehorázný plky, vědělo se vše dopředu, ale nikdo s tím nic nedělal tak holt musíme mi!!!!!!! D E M O N S T R A C E!!!!!!!!!!!

Nejenom příklad skutečně manažerského jednání, ale i taky dodržování ETICKÉHO KODEXU POLICISTY, který jsme museli podepsat pod pohrůžkou: Nepodepíšeš, běží Ti dvouměsíční výpovědní doba !!!! Přitom v KODEXU se hovoří, že ze strany nadřízeného nesmí být tvořen nátlak na podřízeného !!!!! A co to teda JE ????????????????

O tehle jistě bude mít zájem Jirka z lidových novin.
Kopírují text

jirka

zavolejte mi, mam o vas pribeh zajem. 776-093322 -> lidove noviny jiri reichl

Dobré zvěrstvo, ale věř mi, že vím o větších. Není možné o tom ale psát, neboť jsem na svém platu závislý ( a to i na tom o několik tisícovek čistého za měsíc menším)

Tak to já se o zážitky nás všech rád podělím s médii - pochopte kluci, teď ty média moc potřebujem!!!! Takže dávám k dispozici svůj mail. A pro klika: !!!!!!!!!!!DEMONSTRACE !!!!!!!!!!!!!!

Každý z nás toho jistě ví dost a dost na to, aby leckteří "manažeři", kteří svým podřízeným umějí leda vyhrožovat, zastrašovat a šikanovat, letěli jako první. Dosud jsme mlčeli, a kdo nemlčel, těžce to odnesl. Budeme mlčet dál?

Jasně, že nemlčet - síla je v mase!! Jako jednotlivci by jsme asi po jednom vylítli z tohoto sboru, ale teď táhnem za jeden provaz!!! Takže já osobně do toho jdu!!!

Kolegové zase v klidu, kdybych začal mluvit, tak by všichni letěli a já bych to tu musel vést a já chci sloužit na ulici pro lidi a ne být v kanclu a kouřit a pít 20 káv denně......:-)))

K čemu tedy jsou krajští a okresní ředitelé, když nechají Prezidium, aby si dělalo, co chtělo? Proč tito ředitelé nenárokovali od počátku podrobnější přípravu realizace zákona o jehož účinnosti vědělo dopředu. Proč bylo celou dobu ticho po pěšině ? A kolipak jste si Vy dal na osobním ohodnocení. Čím dál více vedení připomíná scénky z Revizora. Nikdo za nic nemůže a všichni se chtějí mít dobře. Bohužel však za cizí.

Mimochodem v našem kraji manažeři otevřeně hovoří o tom, že pan krajský ředitel bude odvolání o odebrání nebo snížení osobního ohodnocení zamítat, aniž by se jimi zabýval. To je příklad skutečně manažerského jednání.

Nevím jak u Vás, ale u nás už začala náborová akce NAJDI SI SVÉHO SPONZORA !!!!! Jedině demonstrace....hurá na ně !!!!!!!!!!!!!!! Máte mojí podporu a taky celé OHS v 3PT s navýšením sl. platů o MÍNUS 3000,- až 5000,- tisíc za měsíc. DEMONSTRACE !!!!

Stále zde projednáváte jen platy, které jsou opravdu velkým problémem, ale nový zákon přináší i další a ne o nic menší problémy. Například jednodušší propouštění policistů může v konečném důsledku a v rukách špatného managementu ( o který není u policie nouze) znamenat také to, že nás všechny může jakýkoliv drban, či nespokojený řidič poslat na frontu k úřadu práce, protože se bude chtít jen pomstít. Než se někdo začně zajímat o pravdivost smyšlených obvinění, tak už máme všichni třetí výplatu podpory v nezaměstnanosti na účtech

Pořád vám to opakuji, podporu v nezaměstnanosti budou mít na účtech jen ti, kteří nebudou pobírat výsluhu. Ti ostatní dostanou z podpory jen to, o co bude vyšší než výsluha.

Ano, další pravda na světě. Proto je nutno Demonstrovat aby byl ten diskriminační zákon,vůči jiným svržen. Kdyby nechali ten starý a navýšili tarif +inflaci- udělali by lépe a stálo by to méně A na těchto stránkách by nikdo nemusel psát.

myslím,že to jestli nám sníží nebo zvýší platy o několik procent je asi podstatné,ale nemělo v novém zákonu spíše jít o to,aby se platy zvedly o mnohem více,protože nemůžeme podnikat atd.?

Protože se ve velké míře debatuje na téma úrovně platů, pokusím se vysvětlit, jaké jsou historické kořeny současného stavu a jak to s tím stanovováním platových složek vlastně je:
V prvé řadě se musím vrátit do historie, kdy se začal koncipovat z. č. 361/2003 Sb. Tehdy padlo jedno z osudových rozhodnutí, týkající se struktury platu - a sice že nový platový řád bude minimalizovat počet nadtarifních složek (úplně původně je vlastně měl eliminovat), tj. že dojde ke zrušení příplatků za SO-NE-svátky-noční služby. Důvodů pro toto rozhodnutí bylo několik:
model, vyplývající z dosavadní právní úpravy (z. č. 143/1992 Sb.) je vhodný pro civilní organizaci, v níž je nepřetržitý provoz víceméně výjimečný, případně byl vhodný pro policii PŘED rozsáhlým zcivilněním, kterým prošla. Tehdy bylo třeba výrazně rozlišit tzv. kancelářské a výkonné profese. V současnosti lze možná 95% policie označit za "výkonnou" a příplatky z tohoto pohledu ztrácejí smysl. Mohly být zahrnuty formou urč. paušálu do tarifní složky mzdy zcela, nakonec se objevily ve formě 10% navýšení;
před rokem 1992 existoval v policii (SNB) fixní plat, což bylo považováno za přežité a nespravedlivé. Zavedení příplatkového systému sice odpovídalo tehdy aktuálnímu pojetí "spravedlivé odměny za práci", nicméně se ukázalo, že tento model neumožňuje zavést "kariérní řád" (zde zdůrazňuji, že komu tento pojem připadá jako zprofanované klišé, může si místo něj dosadit "model normálně fungující organizace"). Příplatky sice správně navyšovaly příjem příslušníků, kteří směny vykonávali, navyšovaly je však způsobem, který eliminoval rozdíly v platových třídách. Pak reálně docházelo k situacím, kdy policista v nižší třídě s příplatky v celkovém příjmu přeskakoval svého vedoucího (např. OOP). I tento stav byl jednou z příčin celkového stavu managementu, kdy se do vyšších funkcí kvalitní příslušníci prostě nehrnuli, neboť posun o jeden stupeň (funkci, třídu) nahoru pro ně mohl znamenat propad příjmů. Toto je stav, který neexistuje v žádné fungující civilní organizaci;
lze jistě namítat, že pokud je pro kariérní řád a fungování organizace rozhodující celkový plat a nikoliv jeho jednotlivé složky, bylo možné příplatky zachovat a navýšit tarifní platy (resp. zvýraznit rozdíly mezi nimi). To však možné nebylo - ministerstvo práce a sociálních věcí nepřipustilo jako garant odměňování ve státní správě odlišný model odměňování (a tehdejší MV Gross se prostě rozhodl tento model neprosazovat).
Rozhodnutí o zrušení systému příplatků bylo "vyrovnáváno" celkovým uvažovaným navýšením příjmů (rok cca 1999/2001) o 66%!!! To by znamenalo výrazné navýšení příjmů každého policisty. Samozřejmě, ne každé kategorii příslušníků stejně. Kariérní (platová) křivka se měla stát podstatně strmější. Tento záměr dostal tři osudové rány:
první bylo odsouvání schvalování zákona, kompromisy a vnesení "sociálního" hlediska - tj. máme málo peněz, nesmíme dopustit propad nejnižších platových tříd a přílišný nárůst vyšších tříd (vnímalo se to jako téměř neslušné), tudíž "zploštíme" křivku platů, což bude znamenat zavedení malých rozdílů mezi tarifními třídami a "kariérními stupni" = bude omezena funkčnost kariérního řádu,
druhou ranou bylo první odložení účinnosti zákona a následné napumpování výrazné části peněz na něj rezervovaných do valorizace stávajícího systému. Tyto peníze díky struktuře platů znamenaly významné navýšení úrovně platů zejména u policistů, pobírajících výraznou část mzdy ve formě příplatků. Bylo sice prohlašováno, že peníze jsou poskytnuty jaksi "zálohově" (tj. že každý policista musí počítat s tím, že s novým zákonem dostane navýšení o to menší, resp. může dojít i k propadu jeho platu), toto prohlášení však bylo ze samé podstaty nesmyslné,
třetí a poslední ranou je konkrétní struktura mzdové tabulky, schválené nedávno vládou. Ta nejenže kopíruje dosavadní "socialistické pojetí" oceňování služby, ale zcela mimořádně je prohlubuje. Místo výrazných rozdílů v tarifních třídách totiž značnou část prostředků fixuje na tzv. "platový automat", tj. nárůsty platových stupňů (což zdůrazňuji - má to význam pro další vysvětlování!).
A nyní už k aktuální situaci, tedy jak se stanovuje rozpočet, ovlivňující vaše konečné platy:
V prvé řadě vláda v rámci "státnického rozhodnutí" určila výši procentuálního navýšení mzdových prostředků v policii a ostatních bezpečnostních sborech (tuším, že je to nějakých 8% - srovnejte s původními 66%). Toto rozhodnutí je politické a nemá žádnou souvislost s požadavky kariérního systému apod. Následně byly přiděleny prostředky do kapitoly MV, resp. pro policii a bylo vydáno příslušné nařízení vlády (platová tabulka, o níž jsem již psal).
Policejní prezídium si pořídilo jakousi analýzu rozpočtových nároků jednotlivých krajských správ, vyplývající z nasazení tzv. "ostré" systemizace služebních míst. Ta však byla do určité míry ovlivněna subjektivním přístupem krajských ředitelů, neboť současná vzorová systemizace služebních míst umožňuje daleko volněji než dosud pracovat se strukturou tarifních tříd (dvě a více TT na jednom pracovišti bez stanovených poměrů či "maxů". Díky tomu je průměrná tarifní třída na jednotlivých správách krajů rozdílná.
Policejní prezídium dále vložilo do rozpočtování faktor "náročnosti služby a zatíženosti". Výsledkem je, že průměrné platy jednotlivých správ krajů jsou rozdílné v řádu několika stokorun (vynásobte např. 5,5 tis. policisty a 12 měsíci).
Správa JmK (A VÝHRADNĚ O NÍ PÍŠI DÁLE!) tedy disponuje platovým průměrem 30,2 tis. Kč, což je o (pouhé!) cca 2 tis. Kč více, než dosud.
V rámci správy byly propočteny limity pro jednotlivá OŘ/MŘ, do nichž se rovněž promítla filozofie "náročnosti a zatíženosti". Paradoxem přitom je, že díky struktuře dosavadních platových tříd a stupňů byly nejvyšší průměrné platy u nejmenších a nejméně zatížených OŘ (BK-VY-TR - důsledek vyšší průměrné platové třídy díky poměru vedení a servis proti výkonu a díky průměrně staršímu složení policistů).
Každý okresní ředitel obdržel limit průměrného platu s tím, že nejprve musí pokrýt systemizací nastavené tarifní platy (využil-li tedy volnosti vzorové SPM a nastavil samé vysoké tarifní třídy, ubírá mu to více peněz). Dále vytvořit rezervu 4,5% na přesčasy, pohotovosti a náhrady mzdy. Dále pokrýt 10% navýšení tarifů za směnnost (opět-čím větší rozsah, tím větší čerpání z platového průměru). A teprve v poslední řadě může zbytek použít dle vlastní úvahy do systému zvláštních a osobních příplatků.
Díky tomu, co jsem uvedl v předchozích odstavcích, jsou platové rozdíly stávajícího a nového systému na různých útvarech různé (nejmenší budou u nejméně zatížených "starších" útvarů, nejvíce peněz přibude u zatížených "mladších" - zde ovšem hovořím o přerozdělovacím mechanismu; je třeba si uvědomit, že největší "obligatorní" navýšení mají nejstarší kategorie policistů).
Výsledkem je tedy stav, kdy policisté zejména mladších služebních kategorií, pobírající v minulosti 2-6 tis. Kč na příplatcích za služby, musejí jít (alespoň v prvních měsících roku) s platy dolů, neboť tarifní navýšení jim nemůže tyto příplatky kompenzovat. Na některých útvarech, kde dochází k výraznějšímu navýšení v tarifních třídách, ale zejména tarifních stupních, musí být nedostatek prostředků kompenzován snížením jiných složek platu (správa JmK-nikoliv její OŘ jde na osobním příplatku dolů v průměru o 35%!).
Neočekávám samozřejmě, že vám toto vysvětlení rozjasní tváře, nicméně máte alespoň informaci o tam, jak se problém narodil.

Kotlane, Kotlane, nech toho z toho se nenajím

Dovolím so, kolego, pár slovy okomentovat Váš výklad přerozdělování fin. prostředků. Je velmi hezké, jak Jste to napsal, je to i velmi pochopitelné (na jako milion nesmyslných nařízení PP a pod.:-) ). Je to slušná obhajoba Správ krajů a jednotlivých ředitelství. Jasně, nic proti těmto úrovním, i když i takto postavení lidí se mohli ozvat. Ale to je jedno. Mě prostě vadí, že takový paskvil, podle kterého teď sloužímě, vůbec spatřil světlo světa a myslím si, že "někdo" má co dohánět a vysvětlovat. No a my všichni si pro jasné odpovědi chceme přijít do Prahy. Musím zdůraznit JASNÉ. Prostě se nám všem, poldům, hasičům, VS a JS nelíbí to, co s námi provedli!!! A tak to chceme vyjádřit veřejně!!! V tom nás, doufám, kolego, chápete....Ale nedá mi to, abych se trochu ještě nevrátil k Vašemu příspěvku. Píšete, že nadtarifní složky platu byli zrušeny právě proto, aby se nastartoval kariérní řád. Vždyť je to výmysl a bastl největšího kalibru!!! Vždyť tu práci na ulici někdo dělat musí - a je tady spousta poldů( zaplať Pán Bůh), které práce na ulici baví mnohem víc, než třeba sedět v kanceláři. Vždyť obecně pojatá představa o práci poldy je ta, že chytá lumpy. A vážně pochybuji, že z kanceláře nějaké chytí. ALe to je můj názor. Ale když takový polda, který nastaví krk na ulici, třeba i pro "vyšší" složky P ČR dělá práci, kterou ony samí dělat nechtějí, tak by za to měl být zaplacen. Když vezmu sebe: Měl jsem jít do 6 PT, ale odmítl jsem to, protože chci být na ulici, sloužit noční atd., dělám realizace v rámci OOP. Takže jsem v 5 PT a co se týče práce, jsem vcelku spokojený, náplň mi zůstala. Ale co se mi opravdu nelíbí, je to, že v podstatě stejnou práci jsem dělal minulý rok, s tím rozdílem, že teď za ní nedostanu zaplaceno...a to vůbec nemluvím o již "proslaveném 13.tém měsíci v roce, který nám vymyslela Vláda....A končím..:-)

Problém se narodil někde uplně jinde. Copak jste nepochopili, že páni nahoře mají patent na rozum a na vše? Odbornost ? K čemu. Mám vysokou a je jedno jaklou, tak můžu kecat do všeho. Zdravotnictví, průmysl, ekonomika, zemědělství atd. Z toho plyne ten marast. Náš lodivod prohlásil a není to tak dlouho, že vyplouváme. Chová se přesně jak kapitán. Na horní palubě šampus a cingrlátka a dole v podpalubí marast. O tom jak myslí mne přesvědčil při opětovném chycení našeho nejvyššího bosse při rychlé jízdě, že on za svého řidiče nemůže. Hurá všichni velitelé si mohou mnout ruce. Oni přece za nás neodpovídají. Promiňte mi ten výraz ale doprdele za co pak mají příplatky za vedení. Přsně ve stylu když se něco povede je to moje zásluha a když ne, tak za to mohou podřízení, ale ne já velitel.
Co můžeme chtít od ministra a pol. prezidenta kteří porušují zákon? Zde je taxativně stanoveno, kdy lze a za co osobní ohodnocení přiznat. Dorovnání platů tímto způsobem je evidentní porušení zákona. A nikomu to nevadí ani slavným naším odborářům. Z výše uvedeného jste si stanovil následující jak říká náš ministr vize.
1. končím s našimi odbory. Nic nedokázali, jen si zachránili kejháky.
2. měním priority. Ne už první práce a druhá rodina ale naopka.
3. měním telefonní číslo svého mobilu.
4. nebudu již přecházet žádné nemoci.
5. pro práci mimo naplánované služby nejsem doma, nebo totál v lihu.
Jen tak je možné přežít. Ať chodí do práce šéfové a vyzkoušejí si na vlastní kůži o čem ta práce vlastně je. Jinak se těším na setkání s Vámi 26. v Praze,

Tento článek jistě nepsal žádný řadový policista, ale nějaký odborník sedící na hodně velké židli na S JmK, který vůbec neví co je to sloužit na ulici a také v sobotu, neděli a v noci. Tento zákon, který je pro tebe určitě přínosem i s karierním řádem, po kterém jistě toužíš stojí tak akorát za ...... Ale protože jsem policista, tak nechci být sprostý. Pro tebe je jistě výhodné zrušit příplatky, které by tě ani tak nenáležely, ale co máme dělat my co sloužíme v noci a v sobotu a neděli. To by se jistě tobě a tvé manželce líbilo, kdyby jsi pracoval za dobré slovo. I když i toto se u této firmy neslyší. O nás řadových se očekává jen držet pusu a makat a nejlépe bez vlastního názoru. Ale uvědomil sis, že tuto nejhorší práci na ulici musí také někdo dělat. A právě tito lidé jsou nejméně ceněni a to jen proto, aby se lidé nahoře měli dobře. A co se týče mé rozjasněné tváře, tak to bych ti přál vidět. A jestli toto má být omluva, za ten krásný zákon, tak děkuji a sejdeme se v Praze 26.1.2006.

for Tako: Napsal jsi to úplně přesně a trefně!! Není co víc dodat. Takže uvidíme se na konci ledna v Praze!!!!

Bez jakékoliv urážky, naopak cením si snahy zlehčit nám toto pro obyčejné poldy víc než dost těžké období. Jenomže jsem chtěl, aby si to přečetla i moje dlouholetá družka (se zákonou manželkou jsem se před 5 lety rozvedl kvůli práci).
Chtěl jsem po ní, aby mi věřila, že jsem v práci hodný, poslouchám starší kamarády, nelžu, že jsem o těch zanedbatelných cca 3.500,- hr./měs nepřišel kvůli průšvihu. Přečetla si asi 4 řádky a nechtějte slyšet, co jsem se dozvěděl...!Můžete být p. Kotlan nebo ať jste někdo jiný, KDO mi ten rozdíl kdy vyrovná? Ministr na konci roku?Nebo pohybl. složkou zvanou osobní? To nemyslíte vážně! Takže jíst a bydlet atd. máme až od konce roku? To zní dost divně, nezdá se Vám? Slyšel jste někdy nějakého poldu říkat : "Ty v..e,já už zas nemám lowe, zase su na účtu v mínusu, týden do výplaty musíme doma hodit v jídle sporo-režim,...!" Já to slýchám častokrát! A mě se to stává taky. Těch různých pohledávek máme všichni víc než dost. A budeme jich mít asi ještě víc. Pokud nás tedy nenavštíví exekutor! Pak už to nebude diskusní fórum nespokojených poldů,ale pravomocně odsouzených a vyhozených černých ovcí.
To Vaše pěkné, obsáhlé, ale myslím si, že nanic vysvětlení nám nepomůže. Ptal se při zrodu ZRůDY s výrobním označením 361/2003 nás dole?
Určitě znáte rčení KDO CHCE,HLEDÁ MOŽNOSTI - KDO NECHCE,HLEDÁ DůVODY.
S pozdravem Váš polda z teritoria SJmK.

To je pěkné, Kotlane, ale nevím, proč bych neměl mít příplatky, když z Ustavy na ně mám nárok. Příplatky za svátky, soboty, neděle a noční se pobírají všude v Evropě a u nás je mají všichni kromě policistů. Pokud si vláda nevezme nic z demonstrace, je nutno, aby se nespokojení policisté složili na právníka (např. Sokola) a poslali do Štrasburku žalobu na stát pro potlačování ústavních práv policistů.

pro klik -S reflexní bundou budeme dobrej terč :-), snad to dají pro běžnej výkon a na DBA - beru to ohledne obvodů. Dva roky jsme se na obvodě snažili prosadit čerňáky na noční, podařilo se, ale až poté co kolega lítal po zahraní kolonii přez ploty - polobotky totálně zasr..., kalhoty a bunda potrhaný, naštěstí z opasku nic neztratil :-) Jo jo, oni si myslí že sloužíme za doby mjr. Zemana - i když máme podobné podmíky, stejně byl Honza Zeman pořádnej frajer :-)