1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Materiál použit ze stránek www.policista.cz.

Informace předsedy NOS PČR z 8. ledna 2007




Vážené kolegyně, vážení kolegové,




chci Vám touto cestou podat několik základních informací k současné situaci, která se diskutuje na několika úrovních a mnohdy padají slova, která jsou vytržena ze souvislostí nebo pramení z neznalosti věci. Protože bych byl rád aby bylo jasno, pokusím se Vám otevřeně vysvětlit alespoň zásadní skutečnosti.




Sami vidíte, co se po Novém roce děje, část policistů vyjadřuje svou nespokojenost. Nejedná se jen o propad příjmů, ale debatuje se o zařazení do tříd, výkladu směnnosti, hodnostních označení, době určité, chování mezi policisty a spoustě dalších, mnohdy i individuálních problémů. V těchto souvislostech jsou v centru pozornosti i policejní odbory a jejich činnost.




Jsou lidé, kteří nás zatracují a vyslovují domněnky, že jsme je „prodali za odstranění 40-ti% organizovanosti“, že jsme „prosadili zákon jenom kvůli těm nahoře“, že jsme „placeni policií a závislí“, a podobné, které lze shrnout do konstatování, že nic neděláme.




Rovněž se velmi otevřeně hovoří o demonstraci policistů dne 26. ledna 2007, právě kvůli popsané nespokojenosti. Někteří nás považují za její organizátory, jiní nám vyčítají, že jí neorganizujeme, další reprodukují má slova, kterými demonstraci odmítám.




Než budu pokračovat k dalším tématům, chci upřesnit právě předcházející odstavec. Pokud jsem v poslední době hovořil s médii na téma aktuální situace v policii, nikdy se nejednalo o jednu větu nebo pár slov, pokaždé se novinářům snažím v nejméně desetiminutovém rozhovoru vysvětlit souvislosti a příčiny stavu, podstatu zákona o služebním poměru a problémy spojené s jeho aplikací. Na otázku typu „kdy budou policisté demonstrovat“ jsem uváděl, že demonstrace je prozatím poslední formou. Prvotní musí být jednání a případné právní kroky. Petice a veřejné vystoupení je mezním řešením. Chápejte prosím pojem mezní ne výraz jako odmítnutí, ale jako završení neúspěšné snahy a předchozích kroků. Chápu, že tímto výkladem neuspokojím radikální část policistů, ale dovolte, abych pokračoval dál. Jednou z podmínek úspěšnosti podobné akce je především ujednocení požadavků, které musí vyplývat ze skutečného stavu. Zatím máme k dispozici odhady o dopadech aplikace zákona o služebním poměru a veškeré údaje jsou pouze přibližné. Například se hovoří o tom, že propady příjmů v porovnání průměru za rok 2006 a platového výměru na rok 2007 jsou u policistů ve 3. a 4. tarifních třídách. Ale podle informací došlých v posledních dnech lze dovozovat, že se bude jednat o širší okruh. Tím chci říci, že potřebujeme mít co nejširší a nejobjektivnější přehled o současné situaci. Z tohoto důvodu jsem vytvořil dotazník, který je na naší webové stránce a který rozesíláme na všechny naše dostupné kontakty. Cílem tohoto dokumentu je mít co nejvíce podkladů a argumentů pro další jednání nebo jiný postup. To je jeden z kroků k tomu, abychom skutečně věděli, co chceme dosáhnout a co je potřeba změnit.




Dokáži si představit reakce některých kolegů na předchozí řádky – zase jenom píšou, kecají a čekají co bude dál. Pro Vás pánové něco málo na vysvětlenou. Poměrně dlouhou dobu jsem byl ve funkci vyšetřovatele (tedy toho, který podle některých sedí v kanceláři a nic nedělá, na rozdíl od policistů na ulici). Za tu dobu jsem se naučil také jednu věc, a to jednat na základě podkladů tak, abych nemusel svá rozhodnutí přehodnocovat a rušit.




Na téma demonstrace ještě pár dalších argumentů. Pokud by měla mít takováto akce úspěch, je třeba mít kromě shromážděných argumentů také zajištěnou reprezentativní účast, musíte učinit právní a organizační kroky, zajistit dopravu, transparenty, apod. Pokud odhlédnu od ekonomické náročnosti, někdo musí toto všechno zajistit. Tím nemyslím jednoho až dva lidi, jak je u nás dobrým zvykem. Jestliže má výsledek k něčemu vypadat, hovořme také o koordinaci s hasiči, celníky a příslušníky Vězeňské služby. Prozatím ani jedna z těchto složek o podobné akci neuvažuje.




Shrnul bych tyto věty srozumitelně asi takto: Štěpánek neřekl, že policisté nebudou demonstrovat ani to, že odbory stávku odmítají. Řekl, že demonstrace je posledním krokem v případě neúspěšných jednání, která teprve začala a pro jejichž pokračování shromažďujeme jasné argumenty. Tam potřebujeme v první řadě Vaší pomoc. V této fázi je demonstrace ukvapeným a plně nepodloženým krokem. Zpackané vystoupení znamená nejen ostudu, ale i obrat k horšímu. A především bychom si tím zahodili poslední možné zákonné řešení. Pro ty, kteří tato slova i po obšírném popisu berou jako výraz zbabělosti, už asi více nemohu napsat.




Vrátím se k činnosti Nezávislého odborového svazu Policie ČR. Pro některé se zdá nečitelná, založená na obohacování jejích čelných představitelů, směřující proti policistům. Slyším i jiné argumenty, které se těžko vyvracejí, protože je druhá strana nechce přijmout. Občas mi připadá, že dokud o odborech nebylo slyšet a jejich předseda měl problémy sám se sebou, bylo to lepší. Nikdo o nich nevěděl, nikdo po nich nic nechtěl, všechno bylo v pohodě.




Možná máte představu, že NOS PČR je nekonečný aparát funkcionářů, kteří sedí v moderních kancelářích, dolní končetiny na stole a jenom poslouchají, jak jim cinkají korunky od jejich členů. Tudíž požadujete, aby tento moloch byl nepřetržitě k dispozici ve dne v noci. Jenže skutečnost je trochu jiná. Chod této organizace zajišťuje v podstatě několik málo lidí, počínaje od administrativních prací až po jednání s vrcholnými představiteli. Jen pro zajímavost, kam se velká část policistů obracela s dotazy v posledních měsících a kam se nyní obrací se stovkami otázek a připomínek? Na služební vedení? Nehovořím tím o sobě, ale poděkujte mým kolegům Ing. Burdovi a Dr. Tomkovi, kteří se této práci také věnují. Navíc mimo dotazů a připomínek je tu spousta vnitřní práce, kterou nelze zanedbávat.




Abych tu jenom nenadával, chci se zmínit také o tom, že za poslední dobu mi občas někdo zavolá, napíše mail nebo přijde osobně a poděkuje mi za to, co jsme pro něho nebo jeho kolegy udělali. Je to v současné stresové době příjemné a lepší, než jakákoliv forma odměny. Mimo to se ozývá stále více policistů, kteří by chtěli vstoupit do NOSu nebo založit základní organizaci. To je určitě lepší než po odborech něco chtít, ale pro jistotu v nich nebýt. Měli bychom si uvědomit, že pokud se budeme navzájem dohadovat o potřebnosti odborů, výsledek se nedostaví nikdy. Podívejte se schválně na §§ 197-200 zákona č. 361/2003 Sb. a uvidíte, jaká oprávnění odbory mají. Myslíte si, že např. připomínkování předpisů a účast v komisích zastane na okrese nebo kraji jeden člověk vedle svého zaměstnání?




Doposud jsem tvrdil, že nebudu agitovat pro vstup do odborů, ale nabízet výhody a nechat lidem na zvážení. Ale teď už agitovat budu. Uvědomte si, že skupinka odborářů nemůže obhajovat a zajišťovat všechno pro všechny. Podívejte se třeba do Německa nebo na Slovensko, kde je organizovanost v odborech více než 70%, kde mají nejen dostatek členů, ale i prostředků k činnosti a k nezávislosti. A určitě už není doba, abyste se za členství v odborech museli stydět nebo se obávat postihu.




Z dosavadních zkušeností vím, že na vysvětlení celé problematiky by nejlepší formou byl osobní kontakt, protože je spoustu věcí, které lze těžko napsat. Bohužel to nyní není možné, proto jsem se pokusil podstatné věci shrnout touto formou.




Závěrem Vás chci všechny požádat, abyste z mého projevu nevytrhávali jeho části a četli některé argumenty v souvislostech. Není mým zájmem Vám nic nalhávat, ale ne všechno mohu uvést. Informaci rozesílám na naše kontaktní emailové adresy a umístím je na diskusní fóra, kde se o odborech hovoří. Ještě jednu prosbu, adresovanou kolegům na DF. V posledních dnech jsem plně vázán na odpovědi na maily, připomínky, porady k odvoláním. Stejně na tom jsou kolegové Burda a Tomek. Dotazů jsou jich skutečně desítky denně a přestože bych chtěl, nemohu trávit čas diskuzemi na několika liniích, proto se snažím jedním dokumentem zodpovědět na více otázek. Nemám na to tiskové oddělení ani nikoho jiného. Berte to prosím jako fakt a jestliže ke mně budete něco mít, použijte mail stepanek@nosp.cz nebo pokud to bude urgentní, volejte buď na služební 823 940 nebo mobil 602 279 880. Když to bude možné, poradím Vám nebo pomohu. Snad jen reagovat na vulgarity považuji za ztrátu času.




Pokud jste se v tomto sáhodlouhém projevu dostali až na kýžený konec, děkuji Vám za pozornost a doufám, že se nám společně podaří vyřešit alespoň část problémů.




S pozdravem




JUDr. Milan Štěpánek, předseda NOS PČR

ještě vás to baví, dávat mi takové hloupoučké otázky? No fuj, fuj, fuj chlapci.

baví Ivánku, baví. Dlouho ještě bavit bude.

Pane ministře, jak tak sleduji poslední dobou zdejší diskusi, tak pokud něco hodně rychle neuděláte, budete mít 26. ledna ve 13 hodin před ministerstvem víc policistů než jich bylo v celé Praze při zasedání MMF. A tentokrát jejich řady posílí i hasiči a ostatní bezpečnostní sbory. Uvědomte si, že výjezdoví hasiči budou fungovat i bez krajských ředitelství, ale koho by těch téměř 200 lidí na každém kraji řídilo, kdyby nebyli směnoví? Hráli by si na válku? Posílali by hory sbírek interních aktů řízení dobrovolným hasičům? U policie to je prý to samé, ne-li horší. Začněte uklízet shora a konečně zaplaťte lidem, kteří tvoří prestiž sborů.

Když v roce 2001 vznikly HZS krajů, byla na každém kraji cca čtvrtina lidí proti dnešnímu stavu a například nám tvrdil pan krajský ředitel, že číslo 45 je konečné. Kde je to dnes? Na KŘ je početně lidí jako všech hasičů na dvou územních odborech (bývalých okresech). Hlavně že na celostítním aktivu si pan generál pochvaloval, jak je všechno v pořádku. NENÍ. Jeďte se zeptat směnových hasičů na územní odbory, na stanice. Všichni Vám řeknou, že líp už bylo.

Myslím že s tou účastí to nebude tak žhavé, protože jak sleduji tuto debatu, tak zjišťuji, že pár jedinců má akorát velkou hubu a skutek utek. Dokládá to už jen to, že se všichni schovávají pod přezdívky a jsou měcí napsat své pravé jméno. Proto si myslím, že tato debata nic dobrého nepřinesla a také nepřinese. S pozdravem nprap. Sochor Pavel OOP 1 Tábor.

nprap.pavle sochore hrdino z tábora - žiješ v době žižky?tyto stránky nečtou jenom pěšáci ale i vedení a veř,že na mnohých místech by si to pání vedoucí pracovníci velice rychle a rádi vyřídili s těmi nespokojenci co jim ubrali pár tisíc na platě a jenom slibujou zlepšení.jak to dopadne,tak to dopadne.je jisté ,že né všichni hasiči,vězeňská služba a CLO pomůže policistům ale ty tam radši nechoď a nechoď ani na tyto stránky.tady ať chodí lidi co si chtějí něco vydiskutovat postěžovat a pod.dle tvých názorů máš všechno o.k.,plat asi povýšený,nebojíš se podepsat...tak co tady vlastně chceš?

nprap. Sochor právě skočil tu největší a nejhlubší šipku jakou jsem kdy viděl, teda veřejnou... HURÁ NA PRAHU!!!!!

Langer by se měl sebrat a dát si jednu šichtu s hlídkaři. Pak by jistě pochopil, že to v dnešní době není žádný med.

PS: Až Vám odpoví na Vaše odvolání, tak neváhejte a pošlete to na kraj a po té dál a dál až to skončí na MV. Až budou všechny naše odvolání na MV, tak pana ministra dlouho neuvidíme, protože se přes tu kupu papíru nebude moct dostat ven.

Mám takový neblahý dojem, že jemu a ostatním z vrcholného vedení policiie je to úplně jedno co si tady pindáme. Nejhorší je, že tyto zásahy do struktur policie jsou prováděny amatery a rádoby odborníky. Úpravy a reorganizace ke kterým v současné době dochází paralizují policii jako celek. Také neustálé štvaní občanů proti policii a poukazování na její neschopnost vyrovnat se s nápadem kriminálních činů, kdy jsou policii neustále házeny klacky pod nohy a její práce zpochybňována a degradována. Vše toto a další se asi neděje jen tak, je v tom nějaký úmysl, záměr. Je třeba se ptát v čí prospěch. No a už se to začíná objasňovat. Prorůstání mafie do politické sféry a státních orgánů. Přece nepotřebují akceschopnou a fungující policii, ta je na obtíž.
Možná, že nemám pravdu a pan Langer to opravdu myslí dobře, ale zatím to tak nevypadá.

Drazí kolegové, stále zde čtu, že někdo píše, že neví kdy se NAŠE DEMONSTRACE koná, tak znovu opakuji zde někokolikrát uvedené datum na 26.01.2007 ve 13.00 hodin u budovy MV.

Informace předávejte dále i zde ji opakujte....

Přijďte VŠICHNI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Padl zde názor, že nepojedem v uniformě, ale jen s naší basebolovou čepičkou. Já s tím souhlasím!! Nikdo nám nic říct nemůže /není výstrojní součástka - byla zakázána ve službě/ a přesto všichni uvidí kdo přijel...


D E M O N S T R A C E 26.01.2007 ve 13.00 hodin

Ministerstvo spravedlnosti je kousek od MV, tak si můžeme udělat zdravotní procházku:-)

To je opravdu dobrý nápad, každý si vezme "zrušenou" policejní basetboalku :-) ať vidí kolik nás je! Doufám, že nás přijede hodně, aby jsme tam nebyli v pěti a pak si řeknou, že to tak horké není! AHOJ V PRAZE!!!

Vážený pane Langer, vážení kolegové, s novým zákonem se mi stala krásná věc. Jsem na oddělení IV. typu, které vyžaduje zpracování trestních i přestupkových spisů, bez rozdílu mezi jednotlivými policisty. Kvůli úsporám na okresním ředitelství, jsme tři policejní inspektoři dělali práci jako ostatní, ale bohužel v 7. platové třídě, i když ostatní kolegové byli v 8 až 9 PT. Dlouhá léta jsme věřili, že se celý problém vyřeší novým zákonem o služebním poměru. Teď po vstupu nového zákona se vše vyřešilo, dva kolegové jsou v 3.platové třídě a já jsem byl "kvůli remcání" přeřazen k 1.1.2007 na hlídkovou službu a současně vyslán na studijní pobyt zpět na své oddělení. Nevím jak Vám, ale mě připadá tento postup jako neadekvátní a přemýšlím, když jsem podepisoval etický kodex policie, jak se jím "řídí" i naši nadřízení, neboť mně připadá, že je to jen"bič, podle kterého lze propustit podle nového zákona každého policistu za neplnění si svých povinností"? Zajímal by mě názor vás všech a hlavně našeho po prezidentovi republiky nejvyššího nadřízeného pana ministra vnitra Ivana LANGERA. S pozdravem další spokojený policista

Vážení kolegové, tak jak píše Kobra, ať se pro odreagování podíváte na Policisty na článek předsedy na NOS, tak to bych vám rozhodně nedoporučoval. Sám jsem si ho přečet a můžu vám říct, že o nějakém odreagování nemůže být řeč. Jsou to opět samé výmluvy a opět jsem se přesvědčil, že si to budem muset vybojovat sami. Takže já jsem jednoznačně pro Prahu a to co nejdříve. Pokud to budem odkládat, tak si jistě všichni dovedete představit, jak to dopadně. TAKŽE 26.1.2007 DEMONSTRACE PRAHA.

Souhlasím s demonstrací. Co nejdříve a v co největší síle. DEMONSTRACE 26.1.2007 V PRAZE!!!!!!

Ty jeden policisto z Vyškova, počkej, až ráno dojdu na barák! Já si tě tam drapnu...:-)) Samo, že jsem to myslel ironicky. I s tím zítřkem v práci. Byl to jen humor. Většina, spíš víc než většina, vlastně skoro VŠICHNI vydržme. Musíme odolat těm současným tlakům, záměrům, snahám a snad i intrikám, které určo přijdou. Praha...26.1....13,00...MV..."C"...šiltovka...odhodlání...odvaha ...

Kolegové, 90% z vás v odborech není a čekáte zázraky. Jakou vyjednávací pozici mají odbory, když zastupují tak malou část policistů. Všechno, čeho dosáhnou, dělají pro všechny, ale kancelář v Praze platí jenom těch 10%. Skoro všichni to dělají zadarmo a ve svém volném čase. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsou odbory v této věci zdrženlivější a nechtějí ztratit svojí doposud získanou pozici. Jaký důvod má vedení se s nimi bavit. Vždyť skoro nikoho nezastupují. Hasiči jsou na tom daleko, daleko lépe a proto si mohou dovolit i ostřejší slova a reakce. Každopádně tato diskuse zde i na www.policista.cz došla tak daleko, že se všichni navzájem napadají. Také nesouhlasím se současným stavem, ale kolegy nehodlám nijak slovně napadat.

Citace pana ministra.

V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně.Proti korupci nehodlám bojovat lacinými hesly, jednorázovými kampaněmi nebo zřizováním nestandardních vyšetřovacích orgánů. Základ boje proti korupci ve veřejné správě spočívá v systémové změně - je potřeba omezit prostor pro zasahování státu do života občanů a omezit tak možnost subjektivního selhání jedince.

Ten novej zákon je opravdu jedna velká tragédie.Je to samozřejmě "ušitý na míru" jen pro ty nahoře. Zatímco běžný příslušník ze směn jde platově dolu, tak kancelářské krysy(vedení) se má zase líp. A to ani nemluvím o valorizaci,která vůbec neproběhla....jsem pěkně znechucen. P.S. Platové výměry jsme dostali až dnes 8.1.

já ho ještě nedostal.JS

Kolegové, nechci plašit, ale zaslechl jsem něco o akci z druhé strany na rozhodné datum. Aby nebylo první čerpání balíčku. Kryštof zemřel, ať "žije" Langer.

Nenechte si vzít volno, kteří jej máte!!!!!!!!!!!. Chtělo by to také někoho schopného kdo vytvoří petici na internetu pro ty , kteří nebudou moci odjet na demonstraci.

Nevím přesně kdy, ale mají od středního managementu velkou poradu. :-((( Proč asi ? A tak nenadále ! Myslím si ale, že by docílili pravého opaku.