1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Mrkněte na titulní stránku Seznamu. Je tam dobrý a výstižný článek "Většina Čechů má strach o svoji budoucnost!"- Je to výsledek čerstvého průzkumu mezi obyvateli ČR. Velice zajímavá čísla p. PP, MV a vládo.....! Pořád je ještě nespokojena jenom malá část policistů???

Mohu ti říci, že to není dle mého názoru žádný reprezentativní vzorek. 730 lidí je málo, mělo by to být alespoň 2x tolik a ještě záleží na výběru vzorku. Kdyby neměli strach, nebylo by to pro novináře zajímavé.

pro .a.
Jasný, souhlas! Pokud to byl jen bleskový průzkum, tak ale i toto číslo o něčem svědčí. Ale zahlédl si malou nenápadnou anketu vpravo, která je stále živá? Tam se počty mění průběžně. A těch nespokojených...? Jasně, zas může každý poslat hlas x-krát. Ale to jsem u nás zaregistroval jen ve Slavíkovi.

Strach patří k základním lidským emocím. Strach z něčeho máme každý a budoucnost je vždy nejistá - nemoc, ztráta zaměstnání atd. Na druhou stranu nejmenší podíl strachu vykazuje skupina 15-29, což jsou zase nejvíce počítačově gramotní občané. Nic, nebudem to rozvádět, ale je to dobré odreagování, ale s policií to nemá nic společného, max. kdyby tam byl dotaz na pocit bezpečnosti, ale i to je diskutabilní.

for "policista z Vyškova" - obrať se na nejbližší odbory, ty ti pomůžou a rádi. Pokud budete mít odbory s dostatečnou základnou, budete mít šanci dostat se k zajímavým informacím a možnost i něco ovlivnit, k něčemu se vyjádřit atd. Nekecám :-))) . S tím je však spojená práce navíc a odpovědnost. Když je však plno členů pasivních, těžko se prosazuje účast (zastoupení) na jednotlivých jednání.

Rád se zapojím do něčeho, co nám může pomoc. Dík

Zapoj se raděj do práce, na tomto fóru jsi už prokecal nejednu šichtu, holt je vidět, že jste na tom Vyškově dost dobrej oddíl, ne nadarmo vás mají rušit...

Mohu ti říci, že ledy se hýbou a hledají se řešení. Mnoho možností však zákon nedovoluje. U nás se to v mezích zákona řeší a hledá východisko. Pravdou je, že určité peníze jsou, ale v jiných škatulkách. A víš, jak to chodí v rozpočtové organizaci. Je to zdlouhavé, něco vymyslíš, dotaz až do Prahy, vyjádření a znova. Systém není pružný. Kdyby to bylo tak, jak má být, mohl by jsi jako odborář mluvit do dosti věcí. Zatím to tak není a nejenom ti úplně nahoře toho využívají. Je to však hlavně na nás, co s tím uděláme. Nedělám žádnou agitaci, píšu jenom jak to je.

Rozhodnutí ředitele PČR ve věcech služebního poměru jez 20.12., Na formuláři je ale poslední změna 21.12.- vlevo dole droboučkým písmem.
Nedopustil se služební funkcionář jen tak náhodou zneužití pravomoci veřejného činitele? A podpisová doložka je také až dle nového zákona.
Já antidatovat dokument s kulatým razítkem se státním znakem, tak mně advokáti, státní zástupci i soudci rozmetají na kopytech. Ale asi ÚČEL SVĚTÍ PROSTŘEDKY a někdo holt může porušovat ETICKÝ KODEX policisty, až se mu od huby nebo od pera a razítka práší (zneužití pravomoci veřejného činitele je také přece porušení etického kodexu, ne?). Etický kodex je jen pro nás, malé červíky, které jen zašlápnout. Pro naše vysokoblahorodí je to jen bič na nás.

Mě by třeba zajímalo, proč se najednou chodí do práce od půl osmé, komu to tak strašně moc vadilo a ruší se to co fungovalo, každopádně asi jako vš v téhle republice!

Ten dotaz směřuj na svého ředitele. Z Prahy přišlo nařízení ohledně možného rozpětí prac. doby a to myslím od 6:30 do asi 16:15 h. s tím, že pevná prac.doba je od 9:00 do 13:00 hod. Ostatní záleželo na interním aktu ředitele.

mě by také zajímalo jak je možné že do konce roku 2006 byly služby po jednom a noční se dělily od 19 hod a od 22. S novým zákonem najednou sloužíme ve dvou ba dokonce i ve třech a jak jinak všichni od 19 hod

To bude asi příplatky, dřív byly a šetřilo se , nyní nejsou, je paušál, tak může složit víc lidí a nic navíc to nestojí

Vážený pane ministře. Jsem policista, který slouží na SKPV v Praze a moc by mne zajímal Váš názor na tzv. reorganizaci policie v Praze. Abych Vám přiblížil co se vlastně stalo (to že se v roce 2004 z 10-ti OŘP ČR snížil stav na 4) jistě víte. U nás se spojila tři OŘ v jedno, ale každé z těchto OŘ mělo na SKPV 5 skupin (hovořím o obecné OOK), kdy každá skupina měla vedoucího, který normálně pracoval (šetření, výslechy, používání operativně pátracích prostředků apod.) a dále měl zodpovědnost za svoji skupinu a za toto měl příplatek za vedení.
Po sloučení 3-ří OŘ (15 pracujících vedoucích) bylo vytvořeno 10 oddělení (nyní již 11), kdy každé odd. má vedoucího a zástupce tj. 20 (nyní 22) nepracujících vedoucích, kteří se zabývají pouze vedením. Dále např. skupina OSK (odbor stížností a kontrol) mělo každé OŘ jednoho pracovníka. My nyní máme tři a ti mají vedoucího. Taktéž tzv. bojaři. Každá Praha měla jednoho a nyní máme 4 a tito mají vedoucího. O dalším nárůstu funkcí je škoda mluvit.

O tom, jak klesla objasněnost a zvýšil se nápad TČ je škoda mluvit. Žádné z těchto 3-ří OŘ neklesalo pod 30% a nyní s cca. 23-mi% jsme na prvním místě v Praze. To, že dříve byla SKPV v jedné budově s OŘ a dalšími servisními složkami (NTC, OS, apod.) nemá smysl říkat. Nyní jsme v 7-mi budovách rozmístěných po celém obvodě tohoto OŘ. Vysvětlit poškozenému, který byl „napaden“ v místě bydliště, že má jet na druhou stranu Prahy k výslechu nebo jiným úkonům v TŘ je nadlidský výkon. Toto k reorganizaci.

Dále bych Vám chtěl sdělit, že kdo neodešel na jiný útvar (většinou s celorepublikovou působností) a zůstal na SKPV na tomto OŘ, má nyní na „krku nůž“ v podobě nového zákona. Tím myslím podmínka vzdělání na 7-mou TT. Tj. Bc./DiS. U nás je 27 operativců z nichž pouze jeden je VŠ vzdělán (je mu 53 let). Dva lidé v současné době studují. Několik přemýšlí o studiu. Jsem zvědav, kdo bude za 4 roky sloužit na SKPV v případě, že se nezmění podmínky pro vzdělání na 7-mou TT. Tím chci říci, že alespoň u nás na SKPV jsou v drtivé většině 7-mé TT. Já osobně přemýšlím o studiu, ale v případě, že se mi toto nepodaří, tak v roce 2010 budu mít odslouženo 17 let. Jakou budu mít možnost (já a další)? Jít do „civilu“ s výsluhou nebo do 3-tí TT na OHS. Jinou TT nemáte možnost „sehnat“. Není toto téma k zamyšlení? Nezlobte se, že se nepodepíši jelikož vím, jak je i v současné době „ožehavé“ téma reorganizace Prahy.

ahoj kolego, píšeš moc pěkně, taky jsem sloužil v Praze na SKPV, ale v době před sloučením. Tento tvůj dotaz "ministrovi" musíš ale napsat do často kladených dotazů, tady ti neodpoví, zajímalo by mě jak bude odpovídat na rozšíření vedoucích funkcí.

je zoufalé, že ty jako operativec jsi nezachytil podstatu tohoto DF, ministr zde neodpovídá, když už chceš spílat dej mu ta přímo na mail...jen tak na okraj když tvrdší zákon, tak pro všechny, když jedni nižší peníze, tak druzí bez vzdělání na posty, kde stačí...p.s. a proč jsi nestudoval doteď, že bude zákon víme všichni od 2002

U nás, co vím, to bylo dobrovolné. Někdo to risknul s 7 TT s tím, že si školu dodělá a bude mít smlouvu na dobu určitou , další šli do 6 TT a mají jistou smlouvu na dobu neurčitou. Systemizace byla doporučená. SKPV si nepohoršilo a ještě má možnost placené potovosti při které, když ho stáhnou, má placený přesčas. OOP je na tom daleko hůř.

Všechno špatně a od začátku. Myslím, že zásadní chybou bylo, že jsme snahy o nápravu od počátku prosazovali my, tedy policisté. Tím jsme si odebrali podstatný vítr z plachet a to postoj veřejnosti. Mnohem lepší by bylo, kdyby většinovou iniciativu převzali hasiči, tedy ti, na které má veřejnost úplně jiný a veskrze pozitivní náhled a policisté a další represivní složky by se jen účastnili. Obávám se, že lidé opravdu vidí pouze ty částky, které máme a na které si dle názorů prostých občanů pouze neadekvátně stěžujeme, ale již nevidí ta negativa a kdo nezažil nevěří. Je rovněž smutné, že si nás neváží naši politici a ani v takové věci, jako je národní bezpečnost nebyli schopni se oprostit od stranických půtek a bojů o popularitu. Hodili nás prostě přes palubu. Již si ani zdaleka nejsem jist, jestli na té palubě je s námi i p. ministr nebo jestli nepřestoupil na luxusní parník, který má na vlajce modrého ptáčka a pluje úplně jinam než naše kocábka.

Dost dobrý - 1+

konečně na to někdo přišel

Chrápete ve službě, berete úplatky, kradete no tak se nedivte!

PROBOHA LIDI PŘECE NEMOHOU POŘÁD DRŽET HUBU, BÁT SE MLUVIT A NECHAT SE URÁŽET A OKRÁDAT.

Pánové,pochopte že nikdo nejde do politiky proto aby se obětoval pro vlast...to bylo možná někdy za první republiky....tady se chodí do politiky vydělávat...a vydělávaj i na nás....nedivte se proto že to nechápou co se jim říká,oni to NECHTĚJÍ chápat,jsme jim putna...nebo vám taky záleží na tom kolik a jak si vydělává nějakej Ferda z Horní-Dolní...ne,že,jo...tak vězte že pro ně jsme MY ti Ferdové..... !!!!!

Nevíte někdo náhodou, kdy vymyslel a uvedl do praxe NET? Ten člověk si zaslouží naši úctu a velkou poklonu...:-)
Jinak by byla celá naše republika v poslední době zaplavena tolika ptáky (myslím samozřejmě pošt.holuby), že by i Alfréd Hitschkok jen tiše záviděl:-)))

To bylo pěkné.

Stačí, že nám celá Evropa závidí pana ministra. Chtěl bych vidět jinde ve světě, jak by se ministr takhle rval za své kluky.

Pánové a dámy, já bych se vůbec nedivil, kdyby na den demonstrace byla našim vedením na Policejním prezídiu vyhlášena celostátní dopravní akce a tudiž místo před poslaneckým bufetem by jsme všichni stáli na silnici, ustrojení a pohlaváři by nás jezdili kontrolovat a buzerovat.

Alfred Hitchcock !!!!!!!!

Víš proč musí policisté odsloužit 150 hod. na víc? Protože jsi policista a musiš držet hubu a krok s lidma , kteří jsou ve vládě a dělají si stebou co uznají za vhodné. Mysliš si že v parlamentu taky musi sedět 150 hod. zadarmo?
Oni tam sedí občas a ještě si přidali.

Je vždycky krásné ve zprávách a živých vstupech z poslanecké sněmovny vidět ty upracované politiky, jeden chrápe, neví o čem je řeč, druhý telefonuje, třetí čte noviny, čtvrtý si hrane na PC, pátý zrovna musel odejít, šetstý přišel pro změnu pozděa ostatní se směle baví........takhle bych mohl pokračovat, no a proč by si nepřidali za tokovou dřinu! A setět tam o 150 hodin více či méně v tomto případě by to vyšlo nastejno!

NEVÍM PROČ, ALE NEMÁM ANI CHUŤ VSTÁVAT A CHODIT DO PRÁCE. DO KONCE ROKU JSEM CHODIL JEŠTĚ RÁD, ALE PO TAKOVÉM ZAMETENÍ DO 3 TŘÍDY JSEM HODNĚ ROZLADĚN A ZNECHUCEN. NEVÍM JAK TO VYSVĚTLÍM SVÉ RODINĚ?

To samé u mě kolego, také to bylo vidět na mé činnosti, prostě jsem se nepouštěl z takovou vervou do věcí jako dříve, tečka ...

Asi děláme všichni moc a těm nahoře se to nelíbí. tak udělali nový sl. zákon, tak, aby se moc nepracovalo :-) také mi úplně znechutili práci, dříve jsme chodil do práce rát, ale teď.....? už moc ne!

Martine, v mnohém co píšete, s vámi souhlasím.Třeba o tom pracovním nasazení poslanců.Ale na druhou stranu mnozí policisté se taky nepředřou.Sousedova dcera chodí s policistou a ten, když má o víkendu službu je celý den u ní, služební auto zaparkovaní na dvoře - asi 20 km od své služebny, navíc v jiném okrese.
O zkorumpovanosti mnohých radšji ani nemluvit.Opilý zbohatlík v autě za milion dá každému z hlídky tisícovku a jel v pohodě dál.To jsem viděl na vlastní oči. A starší pán ve staré škodovce to o chvíli později pěkně odsral.Takže i mezi vámi jsou taky pěkní zmrdi a není jich málo.

Petře, to bohužel jsou, ale podívej se do zrcadla a pak piš na diskuze....co jsi udělal ty, když jsi to viděl? Prosím tě, zavolej na IMV a všechno, co jsi viděl jim předej. Oni si na takové týpky, kteří se za uniformu jen schovávají, aby mohli dělat křivárny a lumpárny posvítí. Děkuji, pak i ty budeš mít lepší policii

pro Petra...
V úvodu příspěvku jsem měl dojem, že se k nám připojil rozumný člověk s konkrétním postřehem, kterému ale nikdo nikdy nezabrání. Viděl si nebo slyšel někdy, že by kdekoliv ve světě, bylo společenství lidí s víc jak jedním členem (příslušníkem, nezvi to jak chceš) stoprocentní a bez chyby? Já tedy ne! Ale v tom závěru, tam si mě dostal..!Škoda, jde to i slušně......

Pro kobru:
Omlouvám se za vulgarismy na konci svého příspěvku.Nechal jsem se unést, ale takové svinstvo mě dovede pěkně nažhavit.Ještě chci říct, že slušných a čestnách policistů a jejich práce si vážím, jako si vážím poctivé práce všech lidí v kterékoliv profesi.

Pro . : To, co jsem viděl nemám vyfocené, ani nahrané na videu.Takže moje svědectví na IMV bez důkazů by bylo jen mým slovem proti jejich.Nic by se jim nedokázalo a já bych si jen od nich koledoval do budoucnosti o problémy a buzeraci.Nemám pravdu?