Nedlužím nic!
Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou
drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují
myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi
výši mého údajného podílu. Znovu důrazně opakuji, že jsem si od
nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím
Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a
zadlužovat mne. De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také
nikomu nebudu splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž
by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to
neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive,
zadlužit mne. Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže
splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být
zrušen. To ale neznamená, že mám být zrušen i já. Dluh by měl
být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od
vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se
týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval), zcela
bez viny. Z každých 100 % Kč, které vzdělám, si tento stát vezme
55 – 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si
ode mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem
zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi
stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již
mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a
jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody Stát mi
účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v
Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Hospodář stát platí
za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, atakdále.
Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co
vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo
přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a
mé potomky pokouší zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát
nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým
koněm zločinecké organizace. Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho
nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší berni, než si
panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě,
abych si nevyskakoval, aby mi snad ani nenapadlo z přebytků
založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné. Sám stát však
pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně
přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv
konzultoval. A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což
pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká
anonymní nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby
mi sebral i to poslední, co mi ještě zbylo.
Vážený a milý státe. Milá Česká republiko… Pěkně mě
sereš!
|