1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Jak se ten smějící p. Langer vyjadřoval v době, kdy o křesle ministra pouze snil.



Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jednoduchá otázka, proč by neměla policie, nebo policisté, celníci, hasiči také demonstrovat,
vždyť to je jejich ústavní právo. Proč by oni, což naznačil i předseda branně-bezpečnostního
výboru Jan Vidím v rozhovoru pro Českou televizi, že by ani neměly být odbory, nechce jim
ODS upírat ústavní právo shromažďovat se, demonstrovat?

Ivan LANGER, místopředseda ODS, stínový ministr vnitra
--------------------
To určitě ne, ale bezpečnostní sbory stejně jako armáda mají velmi zvláštní postavení, jsou to
ozbrojené složky státu a na základě toho mají některé výhody a některé nevýhody. Něco mají
navíc oproti jiným občanům a něčeho mají méně a já jsem přesvědčen doopravdy, a to není
upírání práva se odborově organizovat, já jsem doopravdy přesvědčen o tom, že by v policii
odbory být neměly a že policisté by neměli demonstrovat, neměli stávkovat. Mají oproti tomu
jiné výhody, které jiní občané nemají. To ovšem neznamená, že člověk nesdílí tu jejich
nespokojenost a já budu velmi rád, když se dostaneme k podstatě té nespokojenosti.

Zde je jasně vidět, že pan ministr je opravdu jen stínový, neboť o vlastním rezortu nic neví. Ani to, že odbory má policie každé demokratické země. Tyto země, ale na rozdíl od naší mají kulturnější vlády.

Zdravím všechny, kterých se služební zákon týká. Měl bych jen takovou menší otázku, která se netýká zas tak moc platů. Nedávno jsem se dozvěděl, že práce ve svátek, kterou policista musí tzv. nadělat, nemluvím o tom, že už za to není příplatek :-(. Např. měsíc který bude mít dva svátky v týdnu, osoba v civilním sektoru odpracuje dejme tomu 150 hod., ale policista nebo hasič atd. musí odpracovat 165 hod. neboť se mu započítavají všechny dny v týdnu. Víte něco o tom blíže jestli je to pravda?? Díky

Příplatky za státní svátky, noční a víkendy byly s účinností nového zákona zrušeny.

Je to pravda

pro MOP .. jo o příplatky mi nejde, jde mi hlavně o odpracované hodiny .......... jestli se mi v měsíci se svátky budu mít pracovních hodin více než člověk v civilu? Protože toto mi už pak připadá za málo peněz hodně muziky a to nemluvím o dalším oprávnění, které přibylo policistům :-(

pro Jirka, díky a tak tím mi opravdu tu práci znechutíli a to mě i bavila, když už byl vidět i výsledek

By mě zajímalo, jak by viděl současnou situaci u složek záchranného integrovaného systému Ivan Langer, kdyby byl stále v opozici.... :-). Toho jediného policejního prezidenta, který se nás obyčejných policistů zastal (p. Koláře), vyštval za pomoci médií a jeho líbivých řečí pro veřejnost.

Proboha vždyť policejní prezident je dlouholetý dopravní policista, copak nevidí, že 3PT je doslova neadekvátní v této složce, kde je nějaké zhodnocené riziko a podpora bodovému systému.

Právě proto, má strach, aby ho tam nové koště MV zase neposlal.

je to vidět jezdí v obci jako blesk

Prosím všechny policisty, kteří bojují za svá práva, aby na takové názory jako uveřejňuje např. mjr. Koubek nereagovali. Jednak nevěřím, že je opravdu policista, ale PROVOKATÉR z civilních řad, a i kdyby to byl policista pak k němu chovám tak obrovské pohrdání, že opravdu nestojí za reakci.
VYKAŠLETE SE NA TYHLE PŘÍSPĚVKY. JE PROSTĚ VIDĚT, ŽE TĚM NA VRCHU ZAČÍNÁ BÝT HORKO A JEJICH SNAHA ZASTRAŠIT NÁS, ROZHÁDAT, ZNEJISTIT SE BUDE DEN ODE DNE STUPŇOVAT.

Naprostý souhlas

Tomu se nedivím, že na správě jsou spokojeni, lehkoživky. To bylo strachu, když jim hrozilo zrušení. V Č.B. na spávě opravdu nějaký Koubek je. Dříve za totáče byl na OOP ČB.

Na www.policista.cz už vyhrožují! Níže je překopírovaný text. Znáte někdo toho funkcionáře, slouží tam opravdu, nebo je to jen provokace? Nedivil bych se!
---------------------------------------------------------------- ---------
(mjr. Mgr. Koubek, SJČK, 11. 01. 2007 07:42)
Jestli pracujete, tak jak pořádáte demonstraci, tak jsou Vaše platy už teď přemrštěné. 26. ledna budete naveleni do služeb, DBA, pátracích akcí... Nenajde se mezi Vámi nikdo, kdo by šel s "vlastní kůží na trh" a přitom to samé vyčítáte svým nadřízeným. Byli by z Vás stejní velitelé jako jsou ti současní, jde Vám jen o to dostat se sami k lepšímu korýtku. U nás na správě jsme všichni spokojení a trochu Vám přitvrdíme, abyste neměli čas na hlouposti.

Koubku Koubku, ty jsi ale hlupák!!!

nějakej Fr. Koubek na SJČK pracuje, takže je to pravda

Koubku, tvé názory budou jistě zajímat novináře.

Magistře Koubku. Bodejť bys nebyl spokojený, věřím i tomu, že na správě JčK jsou všichni spokojeni. Vždyť právě o tom to je, že vy jste všichni náramně spokojeni ale většina spokojena není. Zajímalo by mě, jestli sis taky zkusil šlápnout chodník a nebo jestli patříš ještě k nomenklatuře bývalého režimu. Máš ještě skovanou červenou knížku? Nedivil bych se.

Náš vedoucí celkem překvapil. Slíbil, že umožní všem cestu na demonstraci, pouze chce mít zajištěnou dvoučlennou hlídku na nápad. Prostě chápe, že když bude mít jakž takž spokojený mančaft, bude lepší atmosféra a i lepší výkony.

Dennis cleanis,
s Tvým šéfem na post Policejního prezidenta! Minimálně!!! Pokud se umí postavit za své podřízené, je to člověk na svém místě a zaslouží podporu a řádný výkon služby ze strany podřízených!

Dle mého názoru to je spíš provokretén, tedy provokatér. Nevěřím, že by 'i špatný policista'něco takového mohl napsat. A o tom mě přesvědčila již první věta. Radím ignorovat, ignorovat, ignorovat

Tak jsem si přečetl příspěvky za několik hodin zpět a dozvěděl jsem se zajímavé věci. Může mi někdo vysvětlit, proč v roce 2005 chtěli policisté demonstrovat proti odložení platnosti nového zákona, když převážná většina věci, které vám dnes vadí, v něm už byla? Dále bych chtěl odkázat na příspěvek - přepis rozhovoru Moravce s Bublanem a Langerem, kde Bublan uvádí, že zákon byl odložen proto, že se nemohli dohodnout právě na nyní sporných tabulkách a hlavně, kdo jaké stanovisko zastával. Že to byla právě ODS, která prosazovala posílení platů především pro manažery a že již tehdy Bublan odpovídal, že by toto znamenalo nutně propad platů řadových policistů. Toto všechno si dejte do souvislosti za koho tabulky nakonec vznikly a jak vypadají a po kom chcete, aby je měnil !!!

Dej pastevci pořádnou hůl, psů kolik jen potřebuje a uvidíš, že to stádo uhlídá.

uvědomte si jak vypadel původní zákon než byl změnami upraven. samozřejmě v neprospěch policistů. Nebyla zde ani zmínka o odečítání nemocenské od výsluhy, poloviční valorizace příspěvků a další. Původní zákon nebyl pro policisty tak devastující a nevýhodný. To co je dnes bylo až po několika "úpravách"

pro xyz

ty jsi ale modrej pták. Sám se zamysli a pak mudruj. Hrajou si s náma všichni !!

Ivan LANGER, místopředseda ODS, stínový ministr vnitra
--------------------
Já na rozdíl od pana ministra považuji počty odcházejících policistů za alarmující. Obávám se,
že do konce roku to číslo se hodně přiblíží ke třem tisícům a nastane to, před čím jsem
varoval, že ti, kteří by měli odejít, tak zůstanou ve svých funkcích, a ti, kteří by měli zůstat,
tak bohužel odejdou a podle mě to je zase jen další z článků toho dlouhého řetězu
nekoncepčnosti ministerstva vnitra ještě z dob, kdy tam nebyl pan ministr. Přece v roce 2003
byly nadstavy, v roce 2004 se řeklo sto procent, v roce 2005 se bude snižovat. Najednou
policisté odcházejí a nemá kdo je nahradit a všechno souvisí se vším. Toto vede k nejistotě,
toto vede k nižší výkonnosti policie, toto vede k prohlubování důvěry a ve svém důsledku na
to doplácíme my všichni, protože klesá schopnost policie nás poctivé lidi chránit proti
darebákům.

Souhlasím s upozorněním na dřívější výroky Ivana Langera, ale bylo by vhodné vždy uvést, kdy a kde ten který výrok pronesl. Určitě uznáš, že když novináři vytrhnou nějakou větu z kontextu, zní to celé úplně jinak. Je vhodné přidat poznámku s datem výroku a případně odkaz na celý článek. Pak si může každý udělat obrázek, jak mluvil Ivan Langer jako "stínový" ministr, a co se změnilo, nebo nezměnilo v současné době.

Nejsem sice policista, ale mám známé u jihočeské, pražské zásahovky a tam mají průměr 36000,- hrubého. To zas není tak špatný. Ale přeji Vám lepší navýšení.

Pokud jsou to lidé na velitelských postech, tak je to pravda! Řadový policista, byť ze zásahovky, takový plat nemá, a to nasazuje krk při zásahu víc, než jen šéf, který má spíše zodpovědnost v kanceláři.

No to je ale blábol, chtěl bych znát ty tvoje známé.

Blábol to asi nebude, protože jsou v 5 PT a vzhledem k tomu, že jsou specialisti všichni, tak májí nejvyšší stupeň v té třídě. Což je okolo 30000, pak 5000 ZP a plus osobní...takže to blábol zase tak není.

Je to sice dlouhé, ale stojí to za zamyšlení, jak uvažoval Ivan Langer, tehdy jako "stínový" ministr vnitra na podzim roku 2005. Přepis pořadu Otázky Václava Moravce: http://www.ceskatelevize.cz/program/porady/1126672097/text/20541 1030500014_1.txt

Poslední zprávy:
- Vysocí nadřízení začali zjišťovat konkrétní počty policistů, kteří utrpěli mzdový propad, což je nepominutelný výchozí krok při úvaze o dorovnání.
- Chystají se personální pohovory se všemi policisty s příplatkem za vedení a rokem narození před r.1948.