1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Na co nám je PP. Je jich tam jak máku a dělají velké kulové s přehazovačkou. Denně určitě vypijí 10 káviček a pak jdou a vydají pod návalem kofeinu nějaké nařízení, které těm na ulici komplikuje jejich práci.

Nastala 0 tolerance. Nevěřím našemu ministrovi, PP atd., že něco změní. Oni mají peněz dost a ostatní jsou jim u *****

ZAČÍNÁ SE HODNĚ MLŽIT, LHÁT A UKLIDŃOVAT. MAJÍ EVIDENTNÍ OBAVY ZE STÁVKY, Z ODCHODŮ A NÁSLEDNÝCH ODVOLÁNÍ. NEVĚŘÍM, ŽEČ BY DO 3 MĚSÍCŮ PŘEHODNOTILI 3 A 4 PT A UDĚLALI NĚCO POZITIVNÍHO PRO LIDI VENKU. INU MANAGEMENT DOSTAL CUKR A POLICISTÉ DOLE BIČ.

To si musíte přečíst!!!! Asi budeme muset vsichni, dle mého názoru začít s doučováním z matematiky, protože si neumíme spočítat svůj plat. Langer tam mluvil a ostatní jen.......... Ale, však už všichni víte.




Policejní prezidium ČR
Kancelář policejního prezidenta
Preventivně informační skupina
Praha 11. ledna 2007



Pracovní služební setkání ředitelů Policie ČR
V prostorách Policejní akademie ČR se včera konalo pracovní služební setkání policejního prezidenta s řediteli všech správ krajů, okresních, městských, obvodních a oblastních ředitelství Policie ČR, přítomni byli i ředitelé útvarů s působností na celém území ČR. Celodenního jednání se zúčastnili také ministr vnitra, jeho první náměstek a předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR. Důvodem setkání byla účinnost nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vše, co souvisí s prvními dny jeho aplikace.

Policejní prezident i ministr vnitra si chtěli přímým způsobem ověřit, jak ředitelé zajistili informovanost svých podřízených o podmínkách nového zákona, zejména o změně jejich služebního zařazení a souvisejících platových náležitostí, zjistit, s jakými obtížemi se při aplikaci zákona na svých útvarech setkali a jaké reakce policistů jednotlivé změny provázely. Zároveň policejní prezident, ministr vnitra a předseda NOS informovali všechny přítomné ředitele o aktuálním stavu svých vzájemných jednání o důsledcích zákona, které jsou policisty vnímány jako problémové.

Celodenní výměna informací potvrdila, že ve všech útvarech Policie ČR se policistům oproti roku 2006 zvyšuje platovým výměrem garantovaný služební příjem, pouze v několika specifických případech, které jsou řešeny individuálně, došlo k jeho snížení. Ředitelé se shodli i na tom, že pokles celkového ročního příjmu ve srovnání roku 2007 a předešlého při zachování nastavených rozpočtových mzdových objemů hrozí pouze u příslušníků, kteří v minulém roce odvedli podstatně více práce pokryté odměnami za přesčasy a práci o sobotách, nedělích, svátcích a v noci, než odpovídá průměrnému stavu. Jde však zatím skutečně o předpoklad, protože počet případných přesčasových hodin bude opět závislý na počtu a rozsahu konkrétních bezpečnostních opatření k událostem v průběhu roku a na aktuální situaci v naplnění početních stavů policejních útvarů.

Policejní prezident i ministr vnitra ujistili ředitele, že hledají způsob, jak rizikové skupině policistů systémově zajistit navýšení služebního příjmu. Z informací ředitelů útvarů vyplynulo, že z celkového počtu přibližně 46 tisíc policistů opustí do dvou měsíců bezpečnostní sbor 210 policistů, což nijak nepřekračuje obvyklou míru fluktuace. Na 500 příslušníků se dosud odvolalo proti rozhodnutí o zařazení na služební místo zejména z důvodu nesouhlasu s platovými náležitostmi. Všem těmto případům je věnována náležitá pozornost a kompetentní služební funkcionáři se jimi standardně osobně zabývají.

Vedení Policie ČR posoudí všechny řediteli zmíněné podněty, projedná s odbory a rozhodne o způsobu jejich řešení. Daleko užší spolupráce se zástupci odborů je vedením očekávána také na regionální úrovni.




kpt. David Kubalák
tiskový mluvčí

Zde je možno si poslechnout i zvukové záznamy v mp3 (na stejné stránce, jako výše uvedený článek)


http://www.mvcr.cz/zpravy/2007/pp0111.html

Jestliže jsem pracoval v loňském roce o několik hodin více, dostal jsem za to poctivě zaplaceno. Je zajímavé, že se tento stát nestyděl, vzít si z mých takto vydělaných peněz poctivou daň. Teď nám ten stejný stát (zastoupen ministrem Langrem) tvrdí, že tyto poctivě vydělané peníze nesmíme do letošního platového průměru počítat. Nechápu a nikdy ani nepochopím, protože pro výpočet různých sociálních dávek se právě počítá kompletní výdělek za období, viz. rok 2006, potom přijde na řadu rok 2007 a tak dál a dál.

Tak to je síla. Začíná mi být opravdu zle. Vypadá to, že mé příspěvky budou za chvíli samá sprostá nadávka. Ta Praha je fakt nutná a nevyhnutelná.

Poslechl jsem si řeč policejního prezidenta (www.mvcr.cz) a mohu 100% říct, že o problému, týkajícího se propadu našich platů jen lže a mlží. Na jednání si pozval ty pravé, ty kterým bylo vlivem nového zákona dosti přidáno a ty mu podávají o naší žebrotě objektivní zprávy.


Sytý hladovému nevěří.

Dělají si z nás všech srandu!!!

Už to dnes bylo tlumočeno lidem, ale jaké jsou záruky nikdo neřekl. Jsou si vědomi nedostatků, zvláště u 3 a 4 PT, ale jinak spíš lidé z managementu pouze mlží a snaží se situaci uklidnit a zastavit odvolávání, stávku, odchody a další následné věci po přijetí tohoto velkého nedopracovaného projektu zvaný služební zákon.

Objevila se tady výčitka směřující k poctivě vydělaným penězům za přesčasy, které byly proplaceny v roce 2006. Já osobně bych s tím moc na světlo nevycházel, protože i předchozí právní úprava znala sumu 150 hod. přesčasů bez náležité odměny. Když tot budete, vážení, zdůrazňovat, tak se vám na útvaru zcela jistě dříve či později objeví kontrola, který bude zjišťovat, zda v roce 2006 (a možná i v letech dřívějších) nebylo špatně vykazováno. Případná náhrada škody či vrácení bezdůvodného obohacení je pak řešena buď stávajícím zákonem nebo obecně závaznými právními předpisy.

http://demonstrace.blog.cz/
zde hlasujte zda chcete, či nechcete demonstraci

Všem drahým kolegům,, jak vidím je tu mnoho policistů nespokojených s dosavadní situací, jak horentně a s ochotou probírají naši situci vedoucí, jak ředitelé, prezídium tak i pan ministr. je mi uplně na bliti, jak si čtu některé názory a odpovědi, které nám píšou. Proč by jsme nemohli demonstrovat, proč by jsme se nemohli bouřit, když celý náš služební zákon je uplny paskvil. Těch nahoře se to netýká, těm bylo jen přidáno, ale co my, kteří jsme na ulici každý den , my nasazujeme svou kůži, my jsme prvni na ráně, a to že nám vzali peníze to už je opravdu vidět jak jim na nás záleží, vždyť jsme pro smích celému národu a nejen to. Doufám, že na demonstrci příjde co nejvíce policistu. Celý parlament tak i pan ministr vnitra by se měl stydět, že schválili nebo nechali projít takový paskvil, jako je služební zákon!!!

Nevím, jestli se zde najde nějaký bývalý četník jako já. Sám jsem odsloužil 12 let a odešel v roce 2002 s příspěvkem za službu. I na nás dopadl nový služební zákon v té podobě, že nám vykrátili valorizaci příspěvku na polovinu oproti ostatním a místo příspěvku za službu jej nazvali nově výsluhový příspěvek. Jelikož se s tímto postupem neztotožnuji,nezbývá, než se proti tomu odvolat a bojovat proti celému zákonu.

včera jsem si odvolání poslal. A to valorizace je jen jedna "výhoda". Počkej, až půjdeš na nemocenskou. Nezapoměň ji do 8 dnů nahlási MV, aby ti mohli jeji výši odečíst od výsluhy.

Pro Martina. Mám ten samej problém a chci se taky odvolat. Poradíte mi,co tam mám napsat? Díky!

Tak bych s těmi 150 hodinami moc neoperoval, aby je fakt nezrušili a nedali do zákona větu typu, že případná přesčasová práce je zahrnuta v základním tarifu. Pak by jste byli úplně v pr...li. Nevím jak dnes a byla doba, kdy to tak měla i v civilu celá řada lidí, která měla stanoven fixní plat.

Máte 10% navýšení místo příplatků za so,ne, svátky a noční, aby jste nedostali třeba 15% navýšení s tím, že jsou v tom případné přesčasy. To by jste se pak mohli na oddělení nastěhovat

a proč nenechat proplácení příplatků stejně, jak to je v soukromém sektoru? Copak tam to ten skvělý zákoník práce taky zrušil? NE! Jestli někdo slouží svátky, soboty, neděle, noční, tak tím trpí hlavně jeho zdraví a rodina, která je víkendy a svátky bez otce. Když si odsloužíš noční službu, tak ti trvá kolem 10 dnů, než se dostaneš do normálního stavu a jestli máš noční pravidelně každý týden, budeš rád, že se dožiješ 55let a důchod už ti je stejně k ničemu......

No a tak je to taky spočítáno, před časem se odcházelo do důchodu v 55 létech a uváděla se statistika, že policisté se v průměru dožívají 56 let. Průměrně si tedy policisté užívali důchodu 1 rok. Dnes se průměrný věk prodlužuje, ale kolik si myslíš, že se z dnešních mladých policistů dožije 62 let, nebo 65 let / jak se má posunout hranice věku odchodu do důchodu/.
Nevím, proč mluvíš o 55 létech? Nepletu-li se, tak důchodové kategorie byly zrušeny v roce 1992 a kdo v té době neměl odpracováno v I. důchodové kategorii /policie, horníci, vojáci a další/ 20 let, tak odchází do důchodu stejně jako kdokoliv jiný. To bys musel mít odlouženo už nejméně 35 let, a pak nevím, co tam ještě děláš.

Tím jsem chtěl říct, že ty příplatky, které byly dle starého zákona, jsou právě za to, že ti výrazným způsobem zhoršují zdraví a jsou jakousi kompenzací za čas, který nemůžeš trávit s rodinou. Nic víc.

Tak mi dneska ráno ve 2 h zazvonil doma telefon s tím, že by mě potřebovali v práci. Dříve by mi to nedělalo vůbec žádný problém, vzal bych svoje vozidlo a jel 20 km do práce, protože bych věděl, že za to dostanu zaplaceno, i kdyby jenom příplatek za noční. Ale proč bych jezdil do práce ze svého volna, když vím, že za to vůbec nic nemám, no to bych byl blázen. Zadarmo ani kuře nehrabe. Oni nám sníží platy a ještě k tomu máme dělat 150 h zadarmo. Ať mi ukáží, kdo v dnešní době dělá zadarmo. Koukám lepší je být poslancem, protože ten zrovna nic nedělá, neprojednávají se žádné zákony a mají za to moc dobře zaplaceno za to nic nedělání a policie by měla dělat zadarmo 150 h? Místo 12 platů za rok tak jen 11 platů? Příště to bude 10 platů a potom zadarmo.

Dřív to bylo jiné, věděli jsme, že to bude zaplaceno v přesčasech. Dnes se nesmí nikdo divit, že když zavolají, že nikdo nepřijede. Máš pravdu, že zadarmo ani kuře nehrabe. Když už chtějí, abych pracoval navíc, musí vytvořit podmínky. Ty máš jen 20km do práce, ale co ti, kteří mají 100, 200, 300, nebo i více kilometrů? To máme ze svého platit cestu, abych mohl pracovat pro stát? Pošlete mi služební vůz, vrtulník, nebo třeba ponorku a já pojedu. Nebo ať proplatí cestovní náhrady. Poslanci mají paušálně 36000 až 49000 Kč cestovních náhrad měsíčně a nemusí prokazovat čerpání. Proč nemáme alespoň proplaceny prokazatelné náklady na cestu do služby?

INFO:

Není pravda, jak bylo řečeno a dementováno ze strany ministra, že se neuvažuje o dalším snížení počtu odchodných platů a příspěvku za službu na 35%. Na půdě parlamentu se o snížení a dokonce i postupném zrušení těchto náležitostí baví zainteresovaní poslanci z celého spektra politických stran zastoupených ve sněmovně. Když se nyní nebudeme dostatečně hlásit k našim legitimním nárokům, které jsou běžné ve státech evropské unie, tak propásneme časově omezenou možnost něco změnit. Jakmile se vše zaběhne, je po pozitivních změnách veta. Nezapomínejte kolegové, že se nastavují pravidla pro výkon i platové podmínky policisty na několik desítek let dopředu. Naši šéfové to mají "za pár" a s pěkným příspěvkem, co bude potom je většině jedno. -pro internetové stránky Langer.cz reportér "Žába na prameni"

Včera byla prý nějaká porada týkající se propadu platů na úrovni tuším krajských ředitelů, nevíte o tom někdo něco?

http://www.mvcr.cz/zpravy/2007/pp0111.html

Něco takového proběhlo, ale nikdo o tom nechce moc mluvit, jen jsem zaslechla, že se budou policistům přepočítávat platy roku 2006 a zjišťovat, kdo si skutečně pohorší, aby měli představu. Více o tom také nevím.