1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Jak může být nový zákon pro všechny stejný ? Někdo musí udělat 150 hodin, být venku a trpět a druhý má stálou pracovní dobu, houpe se v křesle a má pomalu stejný rizikový příplatek. Proboha který člověk tohle vymyslel, lidi zaběhnutí v kolejích mají automaticky lepší podmínky pro rozvoj než lidé v nižších třídách. Jak potom bude probíhat výběrové řízení, kde budou funkcionáři ve stejném složení rozhodovat o osudech lidí? Vždyť si budou dosazovat vlastní lidi a upřednostňovat své zájmy. Kam to chceme vlastně dotáhnout tento systém?

Takže ty jseš jeden z těch " pár " policistů, jak píšu o pár řádek dole - ne zcela spokojený - ke spokojenosti již ti chybí málo a nejseš schopen vidět ta " pozitiva ". Kolik nás takových asi je - takto spokojených ?
Jinak já osobně souhlasím s demonstrací - je to jen vyjádření, že jsme jen " ne zcela " spokojeni s tím překopaným paskvilním zákonem se spoustou kladů a zaručené stability ozbrojených složek.

Určitě nechoď pryč, přeci tě nezlomí, nějací šašci tam nahoře, vydrž s námi!

I když jsem tedy vytočený hodně, a to zkousnu hodně! Ale určitě nejsem sám, jak vidíš!!!

mas recht, me taky nasrali a tak jsem po 12 letech v roce 2002 sel, rozhodne se mam lip, nez sem se mel a hlavne cista hlava. Neco konci a zase neco jineho zacina, zivot jde dal, at se z tech rent treba statni rozpocet posere, nedejte se chlapci

No jo, ale ten, kdo sedí v kanceláři, tak také nebude mít zřejmě placené přesčasy jako ten, kdo v rychlém sledu odpracuje 150 hod. tzv. v zelených. Už jsem zde četl, že jsou služebny, kde musí pořádková služba odpracovat měsíčně i 220 hodin. Takže při jednoduchých počtech: když v měsíci je zákonných 165 prac. hodin (tedy 22 směn po 7,5 hod.), udělá v jednom měsíci na takovém útvaru policista 55 hod. v přesčasu. Takže po necelých třech měsících má vesele nárok na proplácení přesčasů. Co se tedy tak změnilo?

Jardo ! Rozhodně je nebude mít vesele, jak říkáš ! Dělal jsi vůbec někdy přesčas v takových číslech ? Vždyť ti lidé budou padat na huby ! Takže naprosto a naprosto zasloužené a vydřené peníze ( pokud je dostanou, protože běží instrukce, že po vyčerpání 150 už nic) Tak jim je nezáviď a dál seď v křesle a toč palci, při vyplňování veledůležitých tabulek.

Pro hodnost: tohle je pro tebe kolego pěkná facka za odsloužených 30 let, jako bys za ty roky nic nedělal a neměl na víc......ale tj.těm nahoře asi jedno....:-(((

Právě před důchodem jsem chtěl mít trochu klidu, zodpovídal jsem za lidi celý život a takovým způsobem se mnou zametli. Je mi z toho mizerně. Přitom o důchod bych si nikdy nezažádal, byla by mě hanba.

VYSVĚTLETE MI PROČ PANUJE MEZI POLICISTY TAKOVÁ ŠPATNÁ NÁLADA A NEVRAŽIVOST? VŽDYŤ NOVÝ ZÁKON MĚL NASTOLIT JASNÝ KARIÉRNÍ ŘÁD. KAŽDÝ JE ZNECHUCEN, MLUVÍ O ODCHODECH, NEMÁ PENÍZE NA KTERÉ SE TĚŠIL, Z MIMOŘÁDNÝCH POVÝŠENÍ SE SPADLO PŘÍMO DO 3PT A VÝHLED LEPŠÍCH ČASŮ OPĚT DALEKO-PRO ŘADOVÉ POLICISTY.

Vysvětlení je zde: zák.č.361/2003Sb. současně se systemizací pracovních míst... (pro kontrolu doporučuji zák.č.186/1992Sb.) samozřejmě ve znění pozdějších novel...

Např. byl změněn systém hodností. Ty staré vojenské byly zrušeny a jsou nové civilní, které se již nevztahují ke konkrétnímu jedinci, ale k funkci. Byly zrušeny veškeré příplatky za so, ne, svátky, noční ... atd.. a tak se stalo, že třeba z kpt. je prap.

V mém případě z kpt., nstržm.

Já měl taky kapitána a odlsouženo 30 let a ti darebáci mě dali do 3 platové třídy. Asi končím, není jiné cesty.......

Osobně se domnívám, že v hodnostním označení problém není. Tvůrci zákona byli evidentně vedeni snahou ušetřit. Pokud by měli vymyslet nové hodnostní označení, tak by se zákon prodražil, protože by odpovídající označení služební hodnosti muselo být odlišné od stávajícího, což by znamenalo, že třeba policejní komisař v dosavadní PT 10 s hodností npor., tedy třemi hvězdičkami, byl nyní komisař v PT 7 s hodnostním označením poručík s třeba dvěma kolejničkami. Stálo by to peníze? Asi ano. Spíše mi na tom vadí, že tyto změny v hodnosti, resp. v hodnostním označení jen těžko pochopí občan, který je zvyklý na skutečnos,t že když je někomu snížena hodnost, tak je to za trest - viz např. p. Bezouška ze Správy hl. m. Prahy, který takový trest dostal v loňském roce za "zásah" Čermáka proti jisté političce o 1. máje, což bylo poměrně dost medializováno. Dnes pan Bezouška, aniž by asi uplynula doba, na níž onen trest dostal, má hodnostní označení zpět, protože se váže k služební hodnosti, kterou nyní zastává.

po 4 hodinách hlasování na http://demonstrace.blog.cz
je stav 168/6 ( ano / ne )

JÁ CHCI ZPÁTKY POSTAVENÍ A PENÍZE, KTERÉ JSEM MĚL V ROCE 2006. NECHCI DĚLAT POLICAJTA VE 3PT PO 15 LETECH SLUŽBY-JE TO NEMORÁLNÍ.

To je spravedlivé za stejnou práci méně peněz, krásná nepřímá úměrnost a povzbuzení do Nového roku :-) Já to spočítal a jsem 11 ooo kč za rok v mínusu dle"jejich" tarifu a to nepočítám odpracované přesčasy a svátky, za to je teď volno. Ať si tohle strčí za klobouk a koukaj to vrátit? Kde to viděli, že se neplatí so, ne, svátky, noční.....

Dostal jsem rozhodnutí ředitele sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru. Takže podle § 159 a 225 zák. č. 361/2003 Sb. o služebním poměru přísl. bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů se zvyšuje příspěvek za službu a to o polovinu zvýšení procentní výměry důchodu. V roce 2005 po 20 letech jsem odešel do civilu
a bohužel, nikdo nikoho neupozornil ani neinformoval, že počátkem nového zákona č. 361/ 2003 Sb. se výsluha bude valorizovat pouze polovinou. Tady se potvrdilo pravidlo, že neznalost neomlouvá.
Jinak, chlapi, přeji hodně sil ať to vydržíte a máte aspoň něco.
PS: Občas přivřite oko nad drobným přestupkem svého kolegáčka v civilu. Dík

Ta zpráva tisk.mluvčího PP z dnešního jednání je FAKT SÍLA. ¨Na celé pohádce je nejhezčí "Celodenní výměna informací potvrdila, že ve všech útvarech Policie ČR se policistům oproti roku 2006 zvyšuje platovým výměrem garantovaný služební příjem, pouze v několika specifických případech, které jsou řešeny individuálně, došlo k jeho snížení."
A taky ty čísla jsou moc pěkný, zřejmě si na jejich spočítání najali odvolaného šéfa Českého statistického úřadu (tomu šli počty taky perfektně)

P.s. Ale smutný na tom celý je, že oni to myslej vážně!!!!!!

A mají pravdu - to, co je na rozkazech, je opravdu víc, než před rokem. Bohužel zapomněli, že čísla na rozkazech výplatu dělají až letos, před rokem se k tomu připočítávaly ještě další částky.

Tady je aspoň vidět, že naši šéfové NECHTĚJÍ žádné vyrovnání platů, už se nemluví o tom, že by obyčejní policisté měli mít stejnou nebo větší výplatu než vloni, ale jen o tom, že máme víc na rozkazech....srovnávají hrušky s jabkama....ale o tom pan Husák už mluvil, jen v opačném gardu:-)))))))))))))))))))))))))

ONI TOTIŽ TY NAŠE PENÍZE JSOU U NAŠICH NADŘÍZENÝCH NA VÝPLATNÍCH PÁSKÁCH. A TI JSOU NADMÍRU SPOKOJENI A ZOBOU Z RUKY VŠEM OKRESNÍM, KRAJSKÝM ŘETITELŮM A NÁMĚSTKŮM.

Jsou to prostě profesionální manipulátoři a dá se to nazvat i jinak - o bílé budou stále tvrdit, že je černá, o negativním, že je pozitivní, nevýhodám budou říkat výhody atd. Není to skutečně fér a oni na svých postech a v současném dění nejsou schopni říci holou pravdu - že obyčejní policisté ( většina, co slyším ve svém okolí ) vnímají nový zákon jako osinu v prd...li.
Už jen to diplomatické, ale věcně naprosto matoucí vyjádření našeho policejního prezidenta : " Jedná se určitou skupinu policistů, kteří řekněmě nejsou zcela spokojeni " - tedy to jinými slovy znamená, že v jádru jsme spokojeni a k té dokonalosti stačí opravdu již jen málo.
Tedy, ale abych neříkal, že nikdo není spokojený, je pravdou, že problém se mzdou je skutečně v navýšení kompenzace příplatkových hodin na takovou tu střední hodnotu a například dopravní družstvo, které němělo v měsíci těchto příplatkových hodin v plném - měsíčním počtu si polepšilo a např. na obvodním oddělení, kde naopak slouží " plné " příplatkové hodiny celý měsíc se tato " střední " hodnota kompenzace příplatkových hodin projevila i negativně. To je moje poznání, jak to vidím v okolí, pus samozřejmě propad a v nejnižších platových stupních.

Pokud je mi známo, tak 150 hod. tzv. zelených není nic nového, to bylo i v předchozí právní úpravě. Rozdíl je v tom, že se to obcházelo tzv. nařizováním, takže se vlastně zákon nedodržoval. Myslím, že i nový zákon takkév možnosti dává, a to v řešení problematiky služební pohotovosti na pracovišti. Samozřejmě, toto není možné u nepřetržitých provozů, ale tam se jednak věc řeší navýšením tarifu, jednak daleko rychleji bude dosaženo limitu 150 "zelených" hodin. Po vyčerpání 150 hod. pak nezbyde, než aby zaměstnavatel platil, protože pokud by měl dávat všem policistům, kteří mají splněno 150 hod., náhradní volno, zřejmě by v mnoha případech buď službu neobsadil nebo by musel navýšit stav pracovníků. Omlouvám se, že zasahuji do této diskuse, protože se mě netýká, ale dovolím si říci, že z minulosti mám v tomto směru řadu zkušeností.

Nenechte se zastrašit. Odvolávejte se. Copak nevidíte že toho se nejvíc bojí. Pokud vám někdo vyhrožuje tak použijte sdělovací prostředky, těch se bojí úplně nejvíc

Sdělovací prostředky jedině evropského formátu. V Bruselu by měli vědět, že 600,-E není plat pro řadového policistu !

tak to vypadá, že na prezidiu zasedli ředitelé jiných okresů, než kde sloužíme.
zvláštní, že nediskutovali nad tím, že spousta odvolání byla stažena po návštěvě na "koberci" jednotlivých ředitelů, kde se určitě jako přesvědčovací prostředek nepoužíval cukr.

Vše je vlastně normální. Prezidum je mimo,důchodci ve funkcích mají své jisté a nějaký Kryštof z neomezeného fondu 150 hodin je určitě za dveřmi.
A Langer s odbory nemohou nic dělat, poněbadž je vlastně vše OK. Bohužel se loni asi moc pracovalo a tudíž bylo moc peněz. Proto se letos bude moc pracovat, ale již bezplatně.....
Hlavně neřešit, nepřepínat, nepátrat..

ZASTRAŠOVÁNÍ PODŘÍZENÝCH TO JE CELÝ VÝSLEDEK JEDNÁNÍ NA PŮDĚ POLICEJNÍ AKADEMIE-BRAVO PÁNOVÉ NA VYSOKÝCH ŽIDLÍCH A Z TEPLÝCH KANCELÁŘÍ. OPRAVDU VEDETE POLICII DO ..................

To, že odvolání, a to nejen v takovéto věci, jsou stahována po nátlaku nadřízených, je realita života policejního. Bohužel, svědčí to o nedostatku odvahy takových "stahovatelů". Ten, kdo zve na koberec, by měl smůlu, pokud by na koberec šel odvolatel společně se svým právníkem či obecným zmocněncem. Myslel jsem si, že to již policisté ví, že mají právní vědomí a že tato svá práva začnou využívat. Vážení, naučte se znát svá práva, neřvěte tam, kde to není na místě, ale bojujte tam, kde to na místě je. Je třeba nátlak, k němuž asi ze strany velitelů dochází, odmítnout, a žádat řádný a zákonný průběh odvolacího řízení.

Pokud jsem to pochopil dobře, bylo původně zamýšleno, aby od PČR odešli staré struktury. Ale jestli dobře rozumím novému zákonu, tak se těmto lidem přidaly peníze. V důsledku toho tito lidé od PČR neodejdou, protože by byli blázni, neboť odchodné apod. se počítá z průměrného platu za poslední rok. Tím pádem tu budou minimálně ještě rok strašit, aby až budou odcházet, dostali ještě více peněz! Jestli se mýlím, tak mě opravte.

Vážený kolego,
sloužím u Policie ČR 13 let. Vím o tom, že Ti starší kolegové pobírají více peněz než já. Nevidím důvod, proč bych jim to měl závidět, jelikož za ta léta odvedli pravděpodobně více práce než já a měli by mít také více zkušeností z praxe. Já osobně jsem se učil a zaučoval u kolegy, který slouží u PČR o 15 let déle než já. Nevidím sebemenší důvod, proč bych mu tyto peníze měl závidět. Nestarám se o to, kolik a v jaké kvalitě práci odvedl, to přísluší mému nadřízenému. Nevím, proč nyní poukazujete, většina z Vás, na tyto starší policisty. Vždyť to jsou osoby, které by neměly tímto pikat za to, že Vy začátečníci si tolik jako oni nevyděláte. Jasný závěr. Mluví z tebe závist a ta by u Policie ČR neměla být. Co přispívá špatné náladě u PČR, jsou tyto některé debilní články a pomluvy. Lidi jděte do sebe a vykonávajte tuto práci pro svůj dobrý pocit a pro blaho nás všech.
Pro Ty, kteří se nemohou ztotožnit s mým názorem, pouze sděluji, že je to můj a pouze můj soukromý názor, který jsem si dovolil na těchto stránkách napsat.

XXX

Plně s tebou souhlasím. Již jsem zde uvedl několik příspěvků na obranu důchodců z řad řadových polcistů, ale jak je vidět stále někomu leží v žaludku.

Pepo, nikdo se nebaví o "policejních důchodcích", kteří sloužili. Jestli jsi už v důchodu, neříkej mi, že jsi kolem sebe za ta léta neviděl žádného rádoby policistu, který za svou 25 letou kariéru nevystrčil nos na ulici a práci se úspěšně vyhýbal...? Já je vidím kolem sebe pořád a nejvíce se musím smát, když ukazují, jak je služba náročná a jak se nadřeli...to co udělají za měsíc já zvládnu za půl dne, ale to by asi někomu nevonělo.....

Jsem dle tvých měřítek také policejní důchodce, dík za naše ohodnocení.. Jsem přes 20 let na ulici - prošel sem dost základních útvarů tůzného typu, nemám se za co stydět, stále si udržuji dobrou kondici a výslednost a hlavně chladnou hlavu. Pokud Vám mladším vadí, že se od starších co učit, je to Vaše věc ale je to smutné.. Byl jsem vždy rád, že mě učili starší policisté a že jsem prošel jejich školou, ta dnes mnohým mladším chybí, ale není to chyba jejich ale našeho slavného menegmentu, který podmínky staví tak jak prezentují a když je na ulici někdo dýl "není normální"..

Pokud by mi bylo dvacet a sloužil bych pár týdnů, asi by mi možná taky vadilo, že jsou u PČR lidé, kteří berou víc. Ale, uvedom si, že jednou (taky možná) budeš mít odslouženo 15, 20 let, budeš unaven, přihlásí se nemoc a nebude tě nikdo nikde jinde chtít. Ty si budeš dělat poctivě svojí práci a objeví se někdo v tvém nynějším věku a řekne: "Jdi do hajzlu, zacláníš!" Nepřijde ti to trochu přisprostlé? Vím, je to generační problém, mládí si myslí, že sežralo Šalamounovo ...! Také jsme byli mladí a mysleli jsme si totéž. Ale doba byla jiná, přesčasy nám nikdo neplatil, a to ani po nějakých 150 hod. za rok, dělali jsme je proto, že to bylo potřeba a jen za základní plat. O jeho výši hovořit nebudu, protože to se nedá srovnávat. Tehdy se policie, resp. její předchůdkyně, o své lidi dokázala postarat - pro policajty byly byty, nadřízení se policajta zastali, služba měla prestiž, nadřízení se snažili policajty vychovávat, a to i třeba dnes tak odsuzovanými "poučnými rozkazy" (pokud by někdo nevěděl, co to bylo, nechť mi dá vědět, rád blíže vysvětlím). Byla prostě jiná doba. Takže vyčkej, až přijde k policii nová generace a tebe začne mít za brzdu, tak to hodnoť.

Kolegové nehádejte se, protože policajti se nikdy nedělili podle věku, ale na chovné a tažné. Je plno starších kolegů co dělaj a také mnoho mladších kolegů co nedělaj. A kariérní řád je stále stejný čim větší patolízal tím rychlejší postup. Z tohoto důvodu mnoho starších kolegů co mělo čest zůstalo raději dole, i když byli schopnější, protože na to neměli žaludek. Těchto kolegů by jsme si měli vážit a navzájem se tady nenapadat, protože ty starší co na tom vydělali jsem určitě nechodí a nepíši zde příspěvky. Většina z nich neumí pracovat s PC a na co má na to přece lidi.

Kde jste klucíííí HZS, VS, JS atd. Připojte se.

dejve, kluků z VS tady asi moc nebude, maximálně my strážní
s 3.PT, poněvadž pánové dozorci jsou ve 4.PT a spokojení!!!!

kámoš to napsal velmi dobře. Tady budeme jen my strážný ve 3.PT. Nechápu fakt jedno-kluk,který slouží jako dozorce sotva týden,má 4.PT a hodnost pprap. A já,co mám 2 roky odslouženejch jsem nstrm ve 3PT. A co mají teprve říkat kolegové,kteří jsou ve sboru 20 let a jsou nstrm.VŮBEC SE NEZOHLEDŇUJOU ZKUŠENOSTI. TO JE SMUTNÝ!!!

Nevím, jestli se zde najde nějaký bývalý četník jako já. Sám jsem odsloužil 12 let a odešel v roce 2002 s příspěvkem za službu. I na nás dopadl nový služební zákon v té podobě, že nám vykrátili valorizaci příspěvku na polovinu oproti ostatním a místo příspěvku za službu jej nazvali nově výsluhový příspěvek. Jelikož se s tímto postupem neztotožnuji,nezbývá, než se proti tomu odvolat a bojovat proti celému zákonu. Děkuji, že se Vás už pár ozvalo, koukám není to "jen" můj problém, ahojda a nedejte se četníci.

Věc: Rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru - zvýšení příspěvku za službu - odvolání.
________________________________________________________________ _______


Dne 9.1.2007 jsem pod Č.j.: OSZ-............/2007 ze dne 1.1.2007 obdržel ROZHODNUTÍ ředitele odboru sociálního zabezpečení , kterým mi dle ust. § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, kterým mi od splátky na měsíc leden 2007 byl zvýšen výsluhový příspěvek za službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.

Proti tomuto odvolání podávám v zákonné lhůtě odvolání, neboť:

Dnem XX.YY.2005 mi byl rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra pod Č.j.: OSZ-........../VO-Že-2005 dle § 116, 117, 157d zákona č. 186/1992 Sb. přiznán příspěvek za službu ve výši 5.780,-Kč.
Dle ust. § 119 odst. 1 zák. č. 186/1992 Sb. se přiznaný příspěvek zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu..

Dne 1.1.2007 bylo vyhotoveno pod .j.: OSZ-............/2007 ROZHODNUTÍ ředitele odboru sociálního zabezpečení , kterým mi dle ust. § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, kterým mi od splátky na měsíc leden 2007 byl zvýšen výsluhový příspěvek za službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.
Toto rozhodnutí se opírá o ust. § 159 zák. č. 361/2003 Sb., kterým se výsluhový příspěvek zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů.
Ust. § 159 zák. č. 361/2003 však nelze použít pro osoby, kterým byl přiznán výsluhový příspěvek dle zákona č. 186/1992 Sb. a v době do 31.12.2006, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., neboť tímto by byl zpětně upraven zákonný nárok, již zákonem přiznaný a jednalo by se tedy o retroaktivitu zákona, kdy schválený zákon působí i zpětně, tj. do doby před svým schválením a ZPĚTNĚ upravuje již jednou přiznané zákonné navyšování výsluhového příspěvku.

Rozhodnutím Č.j.: OSZ-............../2007 ze dne 1.1.2007 byl porušen princip naplnění legitimního ( oprávněného ) očekávání, které je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty a znamená, že fyzická osoba, která na základě předchozí zkušenosti oprávněně dospěje k závěru, že jí svědčí určité subjektivní právo nebo že bude platit určité právo objektivní, má právo na to, aby její očekávání bylo naplněno, tzn. že není přípustné „měnit pravidla během hry“.

Žádám tedy, aby i nadále, s účinností od 1.1.2007, byl výsluhový příspěvek, přiznaný mi dne XX.YY. 2005 rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru pod Č.j.: OSZ-............../VO-Že-2005, pravidelně navyšován dle ust. § 119 zákona č. 186/1992 Sb., t.j. ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.

Nevím, nevím, ale dle mého názoru jde spíše o otázku, zda není na místě podání ústavní stížnosti, neboť předmětným ustanovením by mohl být porušen zákaz retroaktivity.